Rafael A. Irisarri: "Jsem velký fanoušek režiséra Švankmajera!"

Rafaeli, na začátek mám pro tebe takovou delší otázku... Myslím, že hodně lidí, kteří se chystají na festival Spectaculare, v rámci něhož budeš v Praze vystupovat, určitě ví i o tvém dalším alteregu nebo vedlejším projektu. Mohl bys krátce říct, v čem je ten hlavní rozdíl mezi hudbou Rafaela Antona Irisarriho, The Sight Below a Orcas?

Ha, to je na začátek docela jednoduchá otázka. :) Mé vystoupení na Spectaculare bude postavené na kvadrofonním systému a bude zaměřené hlavně na věci, které vyšly u vydavatelství Room40. Jeho velkou částí je čistá improvizace, takže to potom vypadá tak, že můžu na tom konkrétním místě vytvořit i něco nového právě v tom daném momentu. Když hraju jako The Sight Below, tak je znatelné, že je ta hudba více orientována na beaty. To si diváci mohli všimnout třeba i při mém posledním pražském vystoupení v roce 2012. A hudba projektu Orcas, který dnes tvoří už tři lidé, je naživo úplně jiná – je hodně o vokálech, ale samozřejmě také klavírních i kytarových tónech, skladby mají spíše takovou písňovou formu...



Takže už když tvoříš hudbu pro různé projekty, je tam zásadní rozdíl. Je to tak?

Přesně tak. I když ten proces samotný tak rozdílný není. Třeba mé poslední album "The Unintentional Sea" je kompletně celé inspirované prostředím Saltonského moře, které leží v Kalifornii. Je to v podstatě část série prací, které jsou inspirovány krajinou. Moje první album, které vyšlo u stejného vydavatelství jako "The Unintentional Sea", bylo zase inspirováno místem, kde žiju. A třeba konkrétně ta moje poslední deska je úplně (!) jiná než ta, kterou chystáme s Orcas, a vyjde na jaře u vydavatelství Morr Music. 

Na začátku jsi mluvil o tom, že Orcas tvoří tři lidé. Já si ale dobře pamatuju, že za Orcas jsi stál ty a Benoît Pioulard. Kdo je tím novým členem?

Ve skutečnosti Orcas tvoříme stále my dva, ale od loňského roku hodně spolupracujeme s německým producentem Martynem Heynem. Je to také člen kapely Efterklang a je skvělý jak u klavíru, tak s kytarou. Hodně s námi ale pracoval na novém albu, takže ho bereme už jako člena naší party.



Tak to je skvělé, Efterklang považuju za dobrou kapelu. Byla jsem na jejich koncertě a všichni byli takoví veselí a optimističtí...

Je to tak, i díky tomu je mezi námi taková rovnováha. Martyn je hodně optimistický a já jsem zase takový ten morous a pesimista, takže ve výsledku je to vyvážené a funguje to dobře... 

V jednom z rozhovorů, který jsem četla, jsi říkal, že tvoje hudba je zakořeněna v severoevropských hudebních tradicích. Můžeš to trochu rozvést?

Mám prostě rád hodně německých skladatelů jako Gustava Mahlera a další. V mé tvorbě můžeš slyšet třeba hodně Mahlerových vlivů...

Zmiňoval jsi třeba i My Bloody Valentine, Cocteau Twins, Robina Guthrie... Viděl jsi některého z těch tvých nejoblíbenějších hudebníků také naživo?

Ano, většinu z nich... Někteří už bohužel nejsou mezi námi, ale řekl bych, že jsem 80% těch mých NEJ oblíbenců viděl naživo, nebo se s nimi setkal.


Mluvím-li o tvé tvorbě, konkrétně potom o té, kterou tvoříš pod vlastním jménem, řekla bych, že se za těch několik let hodně změnila. Tvé dřívější práce byly založené na klavírních pasážích, ale tvůj současný zvuk sestává převážně ze zvuků drone ambientu. Kde nastala ta obrovská proměna?

Je to tak. Vlastně jsem úplně přestal skládat klavírní melodie a vždycky mě víc zajímala taková ta místa mezi notami než noty jako takové. Třeba ten praskající zvuk dřeva klavíru, který často provází změny teplot... Noty vnímám jako velmi honosné zboží a myslím si, že by se měly používat střídmě asi tak, jako kdyby každá stála tisíce dolarů. A já jsem prostě obyčejný pracující muž, který si jich může dovolit jen pár... Když jsem v roce 2007 vydal album "Daydreaming", najednou začala vycházet spousta alb s klavírní hudbou. Neříkám, že jsem to byl já, kdo něco takového odstartoval, ale možná tam je nějaká shoda okolností...

To o těch dolarech je pěkná metafora... Taky si myslím, že přibližně od toho roku 2008 ušla současná klasická hudba dlouhou cestu a je dnes mnohem populárnější. Myslíš si, že je dneska takové hudby až moc?

Přesně to si myslím a také, že je mezi ní spousta takové, která jednoduše není až tak zajímavá. V podstatě mě ani příliš nezajímá hudba, ve které se prolíná spousta not, nesedí to k mému charakteru. Nejsem vlastně ani nějakým velkým odborníkem, co se týká technické stránky. Moje filozofie zní: I kdybych neuměl hrát na žádný hudební nástroj, stejně bych na něj hrál, protože jsem kreativní a najdu si něco, co se s ním dá dělat. Nepocházím z takového toho prostředí plného tréninků, možná bys mě mohla nazvat i jako "netrénovaného klasika".



Odkud vlastně čerpáš inspiraci pro svou hudbu?

To je komplexní, nemám na to žádnou účinnou formulku... 

Takže je to proces, ve kterém má navrch spontánnost?

Třeba na novém albu Orcas je track založený na hrátkách s novým synťákem, který jsem Tomovi ukazoval. Na základě toho synťákového zvuku jsem začal improvizovat a celé jsem to nahrál. Nakonec jsme z toho napsali celou skladbu. Takže ano, někdy o tom můžu jednoduše říct, že to je spontánní. Jindy se zase můžu vzbudit s melodií, která mi hraje v hlavě a napříště zase klidně můžu sedět ve studiu u piana a dospět k tomu, že ten akord, který zrovna hraju, vlastně bude znít lépe na kytaře. Takže je to dost otevřené... Řekl bych, že nejdůležitější je brát své limity jako součást toho kreativního procesu. Jak jsem říkal už předtím, nejsem ve skutečnosti takový ten pravý hudebník, který odjakživa pilně trénoval, protože sotva umím hrát na hudební nástroje. Jsem spíš něco jako pracovník zvuku, protože ve skutečnosti pracuju hlavně se zvukem, asi tak jako řemeslník.


Je pro tebe důležitá kvalita zvuku?

Naprosto. Ale na druhou stranu ten hudební výsledek není jen o té zvukové kvalitě... Jak jsem nedávno někomu říkal, je to také o estetice. Co na tom, když je nějaká věc technicky dokonalá, ale jinak ti nemá co říct? Ve skutečnosti mě nezajímají noty jako takové, ale emoce, které zvuk dokáže přenášet... Jeden z mých oblíbených skladatelů mi nedávno řekl: "Hudební trénink je přeceňovaný, nacvičování je něco, co můžeš dělat se psem."

Existuje někdo, s kým bys v budoucnu rád udělal nějakou společnou věc?

Jasně, takových lidí je spousta, ale nemám na to moc času... Momentálně pracuju na albu s mým kamarádem Markusem Guentnerem a mám něco rozpracovaného i s britským umělcem, který si říká Scanner.



Když někde vystupuješ, tak hraješ naživo. Jak z pozice posluchače vnímáš rozdíl mezi živými vystoupeními a DJ sety? Dokážeš je brát rovnocenně, nebo je u tebe live performance vždy napřed?

Určitě, DJ sety mě vůbec nezajímají. Vždycky jsem oceňoval dobré DJe pro ten způsob, jakým komunikují s publikem. Ale na druhou stranu publikum při takových vystoupeních není v takovém očekávání a napětí, kterého můžeš dosáhnout jen při živém vystoupení. DJ sety spočívají v hraní předpřipravené hudby a ten výsledek už je vlastně skoro úplně hotový, kdežto v živém vystoupení se ti dostane třeba i něčeho, co doposud ještě neexistovalo. Kdybych chtěl slyšet hrát něco stejně jako na albu, mohl bych zůstat doma a jednoduše si to album poslechnout. Navíc když hraješ live, tak se klidně může stát, že se ti něco nepodaří a ty se s tou situací musíš okamžitě nějak vypořádat a vydat z ní to nejlepší. A to je to, co umělce právě za těch okolností plných napětí posouvá dál...

Chápu, kam míříš... Můžeš zmínit třeba nějaké živé představení, které pro tebe bylo opravdu dobré?

Anna Von Hausswolff, kterou jsem viděl před pár týdny. Ten koncert se konal v opravdu strašném prostoru tady v Seattlu, ale kapela byla nějakým způsobem schopná přizpůsobit se tomu místu a všechno prostě znělo úžasně.



Četla jsem, že když hraješ, tak tvé vystoupení sestává ze dvou elementů – hudební a vizuální stránky, a ty se staráš o obojí. Zajímáš se tedy nějak také o vizuální umění?

Abych řekl pravdu, tak jsem v poslední době žádná videa nedělal, takže většinou používám ta, která vytvořili jiní. Můj kamarád Sean Curtis Patrick jich pro mě pár udělal a ta má hraní doprovázejí často. Na festivalu Spectaculare budu spolupracovat s pražskými umělci. Díky Josefovi (Sedloňovi - spolupořadatel festivalu, pozn. aut.) jsme spolu v kontaktu. Jsem velký fanoušek českého režiséra Švankmajera, takže si jsem jistý, že i další vizuální umění z Česka bude dobré. :)

Probíhá mezi vámi ještě teď před festivalem nějaká komunikace, nebo ten výsledek prostě uvidíš až na místě?

Ano, komunikujeme spolu, takže tuším, co chystají...

Ve středu 29. ledna budeš také vést workshop zaměřený na "field recordings", tedy nahrávání zvuků v různých prostředích. Co od něj můžeme očekávat? Jaký máš vztah k tomuto tématu?

Bude se tam na téma zvuků sebraných z okolí určitě diskutovat a zejména o tom, jak zařadit tyto zvuky do produkce. Je to téma, které mě dlouhodobě velmi zajímá a kterému se už několik let věnuju i v rámci festivalu Substrata, který pořádám tady v Seattlu. Moje role v těch zvukových nahrávkách není zaměřena na technickou dokonalost, nedívám se na ten proces jako puntičkář, ale jde mi především o zužitkování těch zvuků, které jsem  zaznamenal, abych mohl vytvořit nové prostředí, které se nedá najít v přírodě. To je ostatně také to, co se snažím dělat i při mých vystoupeních a také produkci ve studiu – využívat ty zvukové nahrávky jako "plátno".


Chtěl bys vidět i vystoupení některých dalších hudebníků, kteří se na festivalu představí?

Ano, určitě! Jsem nadšený hlavně z Bohren & Der Club of Gore, mám všechny jejich nahrávky a jsem prostě jejich velkým fanouškem. 

Když se ohlédneš za svou hudební kariérou, dokázal bys říct, která fakta nebo momenty tě potěšily?

Nevím, jestli bych to, co mám za sebou, nazval hudební kariérou, ale musím říct, že takové momenty se určitě našly... Třeba vždycky hrozně rád hraju v Praze. Místní publikum mi vždy připadá upřímné a nefalšované. Pokaždé jsem měl pocit, že přišlo opravdu proto, že chce slyšet moji hudbu. Lidé u vás jsou prostě fajn, moc se na ten festival těším! 

Je hezké něco takového slyšet. Tak děkuju za tvůj čas doufám, že tě české publikum ani tentokrát nezklame!

Ptala se abayo v lednu 2014.

Rafael A. Irisarri se znovu představí v České republice a to 28. a 29. ledna v rámci festivalu Spectaculare.

foto: Sean Curtis Patrick a archiv