ROZHOVOR
Danny Byrd: "Má alba jsou pro mě jako vlastní děti, nedokážu jedno milovat víc než druhé!"
Už neuvěřitelných 13 let je tento sympatický pán na výsluní drum´n´bassové produkce a s každým novým albem se vždy najde někdo, koho překvapí. Řekla bych, že je to jeden z mála londýnských producentů, kteří se nenechali zmást dubstepem a doteď si jedou svůj vlastní styl. Byl to jeden z prvních DJs, kteří se upsali Hospital Records ještě v době, kdy neměli velké kanceláře a obrovské uznání. I díky jeho vlivu se tento label dostal tam, kde je teď, tedy na samé výsluní současného drum and bassu...
Danny, kde právě teď jsi? Měl jsi náročný víkend?
Dneska jsem kupodivu doma v Bathu, u nás v Anglii. Zajel jsem do studia ve městě poblíž, mají tam mnohem větší prostor a studio je lépe vybavené než to moje domácí. Takže tady dokončuju nějaké své věci, aby to mělo ten správný zvuk...
Odkud se vzal ten nápad začít skládat drum and bass? A jen tak mimochodem se stát jedním z nejlepších DJs?
Já jsem se o drum and bass zajímal už v době, kdy to snad ani nebylo pojmenované a nikdo to nikam neškatulkoval - byl to o hodně tvrdší a surovější styl. To až potom se jungle přetransformoval do současného drum and bassu... Když se přiznám, proč jsem to začal dělat, možná se mi budeš smát. Měl jsem totiž pocit, že je tak snadné složit něco, co zní jako drum and bass, ale opak byl pravdou. :) Zjistil jsem, že je to jeden z nejsložitějších žánrů, který se dá produkovat! Není to jen o tom, že to jednou praští a jednou to udělá tuc tuc. Pořád se musí myslet na to, aby ta hudba zaujala i na mejdanech. Myslím si, že to je možná ten důvod, proč se některé děti před pár lety přesunuly na dubstep - ten je totiž mnohem snazší na výrobu...
A to splynutí s Hospital Records bylo čistě náhodné, nebo ses chtěl sám iniciativně zapojit?
To bylo strašně spontánní a strašně jednoduché. Poslal jsem jim cédečko poštou - představ si ještě ty zlaté časy kompaktních disků - žádný teror skrze maily nebo AIM. Tony mi po nějaké době zavolal a rozhodl se se mnou sejít. Celý nervózní jsem šel na první meeting s členy Hospital Records a oni si mě tam nechali dodnes...
Řekl bys, že podepsání smlouvy s Hospital Records bylo tvým největší životním rozhodnutím?
To bych neřekl, v té době nebyl label Hospital tak velký a známý, tehdy se ještě Tony a Chris pouze snažili o to, aby se proslavili. Ale viděl jsem v tom velký potenciál a velmi mě to popohánělo...
Jak se tedy pro tebe změnila celá scéna, na kterou jsi byl zvyklý ve svých začátcích?
Nedávno se všichni ptali na to, jestli je ten drum and bass na umření, nebo jestli má vůbec cenu pokračovat dál... Ale teď se konečně ukázalo, že to má smysl! Ukázalo se, že drum and bass je natolik silný, že zvládne přečkat i dubstepovou bouři a znovu najde své posluchače. Hodně se změnil pohled na samotnou výrobu skladby - všechno už se dá vytvořit na počítači, nicméně jedno stále zůstává stejné - drum and bass je o zlomeném beatu a o dunění basy!
Ke komu jsi vzhlížel, když jsi byl ještě tím malým klukem, který teprve do hudby pronikal?
Těch bylo! Marcus Intalex měl na mou hudbu velký vliv především díky skladbě "Universe" a remixu "Sincere", Tony z London Elektricity mi ukázal všechna zákoutí profesionálního přístupu ve skládání a dával mi lekce do života začínajícího muzikanta. A díky tomu, že pochází z města poblíž Bristolu, značně mě ovlivňovala i parta Full Cycle.
Řekl bys, že svou současnou produkcí se snažíš posouvat dopředu, nebo naopak vzhlížíš k výše zmíněnému undergroundu z devadesátých let?
Ve skutečnosti dělám oboje. Ať už to bylo vědomě, nebo ne, hudba vždycky kopírovala to, co už bylo kdysi napsáno. Například současná londýnská scéna je celá o house music, ale není to tak, že ji teď zrovna vymysleli, že? Všichni čerpají ze starých nahrávek, ale s pomocí nových technologií z nich dělají něco nového. Zkrátka hudbu recyklují...
Tvoje nové video Grit / Love You Like This s Roni Sizem je hodně vtipné… Zdá se, že budeš velkým fandou Star Wars a dalších postaviček. Je to tvoje vlastní sbírka?
Ha, ha, bohužel není, je to mého kámoše. Celá ta sbírka má jen tak mimochodem hodnotu něco přes 50.000 liber! A přesně tohle mi na tom přišlo to nejvtipnější - jsem sice fandou takových věcí, jako jsou Star Wars, ostatně kdo by nechtěl jezdícího robota R2D2 u sebe ve studiu... Ale zase nejsem asi tak velký magor, abych si to za tuhle cenu pořizoval. :)
A co si myslíš o dalším díle, o kterém se teď tak hojně diskutuje? Já se k němu stavím docela skepticky - mám strach, že pokud to bude režírovat JJ Abrams, bude to slabota...
Raději jsem se na filmy Star Wars přestal dopředu těšit, když jsem viděl poslední Phantom Menace. Ten mě tedy hodně zklamal... Pravděpodobně ten nejhorší film vůbec, ha ha! Pamatuju si, že jsem dokonce odešel z kina. :) Takže uvidíme, jestli ten další bude stejně tak hrozný. Osobně mě baví víc filmy typu James Bond...
Tahle tvá poslední spolupráce s Roni Sizem se fakt povedla! Jak k ní došlo?
Za to může opět naše bydliště - Roni je z Bristolu, takže to máme k sobě kousek. Občas se sejdeme u něj ve studiu, občas si ho pozvu ke mně, jsme přátelé, takže z toho přirozeně po čase vznikla i nějaká vážnější věc. Bylo super pozorovat Roniho, jak hledá ty správné beaty a bojuje s tím, aby vše zapadalo do sebe a mělo to ten jeho typický "Roni Size styl".
S kým bys ještě rád takhle seděl ve studiu?
S Kanye Westem!
A kde jsou podle tebe ty nejlepší párty?
Úplně všude! Omlouvám se za celkem klasickou odpověď, ale je to holt o lidech a ne o místě. :) Minulý víkend jsem byl ve Španělsku a tam to bylo zrovna tak parádní, což se nestává příliš často, protože jsou tam lidi zvyklí na trošku jinou hudbu. Jen to dokazuje fakt, kam až se drum and bass dneska dostal...
Máš za sebou (a samozřejmě i před sebou) úspěšnou kariéru plnou skvělých singlů, alb, spoluprácí… Co pro tebe znamenalo zatím nejvíc?
Tak trochu má všechno svůj smysl a místo v mém šuplíku, do kterého se rád zpětně dívám. Ani jednu desku neupřednostňuji před tou druhou... Má alba jsou pro mě jako vlastní děti, nedokážu jedno milovat víc než druhé, ha ha! To se dětem prostě nedělá... První deska mě ale stála hodně stresu a vypjatých situací, kdy jsem fakt nevěděl, jestli je to dobré, nebo se s tím má ještě nějak pracovat. Pozitivní věcí ale je, že jsem se díky tomu naučil pracovat pod tlakem.
Jaký byl pro tebe loňský rok?
Rok 2012 byl z mého osobního hlediska docela dobrý, ale bylo to všechno o sezení ve studiu a o dokončování nového alba. Těším se spíš na tento, protože deska konečně spatří světlo světa!
Takže ti do rodiny mezi tvé dosavadní "děti" přibude další přírůstek?
Přesně tak, teď už jenom zbývá dokončit pár posledních úprav a v polovině letošního roku bude k dispozici. Těším se i na tuhle pražskou párty, protože nějaké skladby z něho už budete moci slyšet i vy.
Díky moc za tvůj čas a věřím, že to bude skvělá noc!
Ptala se mamba v únoru 2013.
foto: archiv
Danny Byrd se opět představí v České republice a to v pátek 1. března na dalším vydání noci Shadowbox @ Roxy!