Rob Birch (Stereo MCs): "Nechci být starým dědou, který na všechno nový jenom nadává!"

Robe, doufám, že tě tak pozdě večer nepřepadávám, asi už se pomalu chystáš ke spánku... (bylo něco kolem 22:00, pozn. aut.)

Ale vůbec ne, jen jsem se docela vylekal zvoněním telefonu, protože jsem úplně zapomněl, že mi dneska budeš volat... Takže prosím tě chvíli vydrž, musím sebrat ze země pánvičku, kterou jsem teď omylem shodil. (smích)

Ha ha, tak to promiň, nechtěla jsem tě vylekat... To mi chceš říct, že vaříš takhle pozdě?!

No jasně, zrovna se chystáme s rodinou povečeřet rybu.

Takže každý den pracuješ non-stop ve studiu a teprve večer se dostaneš k jídlu? Jak takový běžný den u tebe vypadá?

Můj den se taky hodně odvíjí od mých dětí, o které se musím starat, takže vstávám ráno, odvezu je do školy, a hned nato jedu do studia, kde trávím prakticky veškerý svůj čas, než zase jedu do školy, abych je vyzvednul. Ale bez toho času, který věnuju hudbě, bych se neobešel. Stejně tak jako bez svých dětí... (smích)

To trochu zavání stereotypem, nepřipadá ti to tak?

Ale já jsem přesně takhle chtěl žít už od dětství... Možná ti to tak ze začátku může připadat, ale když máš neustálý zdroj inspirace, baví tě to, co děláš, a dokážeš svůj osobní život spojit s tím profesním, tak není důvod, proč by tě to nebavilo. Kromě toho, že spolu vystupujeme, tak máme každý svou rodinu a děti, které se vzájemně znají. Takže často pořádáme nějaké soukromé večírky, chodíme na procházky a tak.

Začal jsi skládat hudbu úplně sám z vlastní iniciativy?

Tak napůl, můj starší brácha hrával na kytaru v jedné skupině, takže mě i částečně tou hudbou ovlivňoval. Hlavně tím, že jsem se vlastně díky němu naučil hrát na kytaru. Ale když jsem poznal Nicka a začali jsme spolu nějakým způsobem přemýšlet o hudbě, která by měla být výsledkem naší spolupráce, museli jsme na úplně všechno, co jsme doposud věděli o skládání hudby, zapomenout, protože nám to vlastně bylo k ničemu. Tehdy byl ještě "moderní rap" úplně odlišný hudební žánr, a v podstatě nikdo nevěděl, jak se to dělá. Učili jsme se na základě různých experimentů - to nebylo jako teď v přednastaveném programu na počítači. (smích)

Cítíš se spíš jako "rodinný" typ? Respektive preferuješ radši strávit čas doma s dětmi, nebo na nějaké párty?

Společnost moc nevyhledávám, řekl bych, že se ze mě v poslední době stal asociál. Radši půjdu na klidnou procházku s dětmi, nebo zůstanu doma a budu poslouchat rádio, než abych strávil celou noc v klubu. Asi jsem na to už starý. (smích) Zároveň už si pořád musím hlídat zdraví a dodržovat nějaké zásady, které nedovolí mému tělu rychle stárnout...

Takže je z tebe sportovec?

To ani ne, ale hodně chodím plavat a hraju badminton.

Posloucháš to rádio často? Kdo podle tebe teď stojí za to?

Rádio poslouchám každý den, takže mi jen tak něco neunikne... Třeba poslední album Briana Eno je fantastický! Když to přirovnám k ostatní moderní hudbě, která za poslední léta vyšla, tak je to takový protipól všeho.

Jsi tedy občas zklamaný "novou hudbou" a tím směrem, kterým se teď ubírá?

Neřekl bych, že "zklamaný" je to pravé slovo... Myslím si, že je vždycky možné narazit na dobrou hudbu, zvlášť když se teď vynořilo tolik nových producentů a interpretů. Je důležité zůstat v tomto ohledu pozitivní a vždycky se snažit vytěžit z toho nejvíc, než být starým dědou, který si pořád na něco stěžuje. Dnešní hudba je ovlivněná především technologickými pokroky - snad každý si už nedokáže představit skládání hudby bez počítače, a pak to nepůsobí tak živě. Určitě to neudělá takovou atmosféru, kterou muzikanti dokážou vytvořit při živém vystupování.

Dokáže tě taková hudba inspirovat k vlastní produkci? Nebo se spíš ohlížíte k té starší?

Řekl bych, že obojí je možné. Pro mě je jedním z nejoblíbenějších Adrian Sherwood a taky pár představitelů z dob tehdy začínajícího electra. Z těch novějších mě hodně zaujal Roska, docela rád objevuju nové interprety, protože s každým novým dnem jich je víc a víc.

Přemýšlel jsi nad tím, jak dlouho ty sám zůstaneš na hudební scéně?

Pane bože, nad tím ani nechci přemýšlet. (smích) Ale chtěl bych ještě zkusit dělat filmovou hudbu, docela mě láká ten jiný proces skládání... Přiznám se, že už jsem to zkoušel a musím říct, že mi to dalo docela zabrat.

K jakému filmu například?

To nevím, pořád čekám, že mě k nějakému někdo osloví... (smích) Pravděpodobně to říká každý, ale mým nejoblíbenějším filmem je Kmotr, ten film vůbec "nestárne" a bude i za sto let pořád aktuální.

Jak objevuješ způsob, jak složit novou skladbu? Chci říct, máš vždycky jasnou představu o tom, jak to celé ve finále bude vypadat?

Jak kdy, většinou se ale sejdeme s Nickem, dáme svoje nápady dohromady, a pak z toho něco prostě vznikne. Zní to sice úplně triviálně, ale vždycky je to dlouhý proces, protože občas se přece jenom neshodneme, nebo to z nás leze jako z chlupaté deky. (smích) No a ve finále, když už máme hudbu hotovou, tak se vrhneme i na text, který by měl v sobě mít právě ty pocity, které vyplývají ze samotné hudby.

Hodně se mi líbí vizuál vašeho posledního alba, ten pták z origami…

Já mám ten obal taky strašně rád! Udělal nám ho týpek jménem John Cook a myslím, že se hodně povedl. Je to jednoduchý a setkávají se tu dva protipóly – moderní grafika a origami, stará obdoba skládaček z papíru. Mělo by to prezentovat i samotný obsah našeho alba, tedy stará dobrá hudba v novém podání...

U nás už jste byli několikrát, jaký poznatek sis odvezl z České republiky?

Především jsem z vás vždycky načerpal energii, kterou pokaždé tak ochotně rozdáváte!

Plánujete vydat něco dalšího? Třeba další studiové  album?

Ještě je asi brzy o tom mluvit, ale máme nachystáno pár songů, které zatím řadíme do té experimentální kategorie, respektive chceme vyzkoušet, jestli fungujou naživo tak dobře, jako ve studiu. A pokud se to chytne, tak je samozřejmě neprodleně vydáme. Viděl bych je pro další album už z kraje příštího roku. Ale určitě nepřestaneme vydávat tracky samostatně.

Díky moc za tvůj čas, doufám, že se ti nic nepřipálilo a přeju dobrou chuť!

(smích) Už se o to postarala manželka. Taky děkuju, budu se těšit na Prahu a věřím, že si ty narozeniny Roxy spolu užijeme!

Ptala se mamba v říjnu 2012.

foto: archiv

Rob Birch se spolu se Stereo MCs opět představí v Praze a to v rámci 20. narozenin klubu Roxy BE TWENTY už tento čtvrtek 18. října 2012!