Techno.cz Podcast 02: mixed by DJ Face

Techno.cz Podcast 02: mixed by DJ Face by Techno.cz Podcast

Myslím, že není třeba nick Myclick nebo DJ Face dlouze představovat, proto přejdeme rovnou k tvému Techno.cz Podcastu. Pověz, co nás čeká a jak dlouho jsi ho připravoval...

Je to pokaždé stejné... Někdo mě osloví, zda bych pro něho neumíchal exkluzivně nový podcast, já kývnu a pak to začne. Vymyslím si úplně dokonalé intro z desky, na kterou v tu chvíli nedám dopustit, pak mě napadne ta, kterou nejlépe za ni, a najednou nevím jak dál a zbývá už jen padesát minut. :) Podívám se, jaké placky jsem právě objednal, jaké před měsícem, jaké před dvěma a najednou zjistím, že ačkoliv jsou všechny parádní, ten příběh z nich by byl hrozně krkolomný a křečovitý. To pak projíždím své staré objednávky, doma nemám gramofony, takže přijdou na řadu SoundCloud a YouTube, abych si všechny ty skladby připomněl, a nastává období laborování. Každou chvíli při cestě do práce přemýšlím jak dál a čas plyne a plyne. Tentokrát to nebylo jiné a mám pocit, že to trvalo nakonec asi dva měsíce, než jsem se objednal do studia ke klukům z Pure Rhythm, kde se mi vždycky dobře míchá a poskládal to podle napsaného seznamu za sebe. A co vás čeká? Samozřejmě house, ale tentokrát takový ten lehce nalomený, skoro až karnevalový. Je tam latino, nádech Karibiku i rozevlátá africká rytmika, inspirace v jazzu a asi není vůbec náhoda, že tři desky jsou od německého labelu Gogo Music a dvě od francouzské značky Qalomota - ty mě baví už hodně dlouho a teď na ně taky konečně došlo... Sladkou tečku pak obstaral můj nový objev z Chicaga a jak nejlépe vzdát hold house music, kterou poslouchám už 20 let, než právě s ním?!

Již delší dobu pořádáš akce Unplugged na House boatu U Bukanýra. Zveš si tam velice zajímavé hosty  a to nejen z ČR. Přemýšlel jsi, že bys večírek přesunul do větších prostor? Kolik času ti zabírá samotná organizace?

Tak takovéhle ambice určitě nemám... Jednak mě k Bukanýru za tu dobu, co ho navštěvuji, váže citové pouto a taky si pořád myslím, že není momentálně v Praze lepší klub, kde deep house tak přirozeně pasuje k těm příjemným vltavským vlnkám. Navíc přemluvit rozmazlené Pražáky, aby si to přišli užít i ve čtvrtek, že jim jejich oblíbenci budou hrát tentokrát úplně jinak, než jsou zvyklí, není nic jednoduchého, takže prostor je zcela dostačující a hlavně jedinečný a ani náhodou bych neměnil... Noc Unplugged aktuálně s lehkým zpožděním oslavila čtyři roky fungování a já si splnil sen – můj velký oblíbenec Yapacc kývnul na symbolický honorář, za který samozřejmě patří obrovský dík malému Jindrovi s velkou náručí a porozuměním. Organizace není vůbec nic náročného... Tiskovku mám napsanou za hodinku a půl, na leták Filipa, nejšikovnějšího grafika v Praze, s hosty se domluvím po mailu a najednou je další měsíc fuč a Bóďa už by rád další hosty do programu...

Tvé články a rozhovory na serveru techno.cz jsou velice originální a oblíbené. Kde bereš inspiraci?

To největší klišé na tuhle otázku zní: “Všude kolem mě, inspiraci mi dodává sám život...” Nikdo ti to ve většině případů neřekne jinak, ale ono to také ani jinak být nemůže a je to pravda pravdoucí. Já jen asi nad věcmi přemýšlím víc “deep“, než je zdrávo, krátkodobá i dlouhodobá paměť bohudík/žel šlapou na jedničku, snažím se lidem naslouchat, zvědavý jsem jako opička, touha po hudebním vzdělávání mě zatím nepustila a muzika u mě vždycky byla, je a doufám, že i nadále bude na tom prvním místě. Ale jinak díky za poklonu, samozřejmě. Přesto mám však pocit, že je pořád co dohánět, když tak pokukuju po mnohem vypsanějších novinářích...

Většina DJs se pustí do vlastní produkce. Jak je to u tebe?

Uf, už zase. :) Takže znovu zopakuji ty důvody, proč žádná není a zřejmě ani žádná nebude. 1. Nemám za sebou žádné hudební vzdělání a mačkat jen náhodně různé čudlíky a samplovat geniální hudebníky, to se mi fakt nechce. Někdo by mi musel dát hodiny klavíru, který je už roky mým nejoblíbenějším hudebním nástrojem. 2. Nemám už teď ani minutu volného času na sebe, natož na skládání muziky. 3. Mám toho naposlouchaného tolik, že bych stejně jenom vykrádal věci už jednou vymyšlené, jen by občas byly o půltón níž nebo výš podle toho, jak by mi to ujelo. Jen ať pěkně skládají jiní, já jim napíšu komentář, jak se mi to líbí - to je mnohem jednodušší... :)

Pořád a stále hraješ z desek. Digitální vlna tě neoslovila?

Digitálky mě oslovují každý den, když třídím zahlcenou mailovou schránku od nejrůznějších promáčů. V tomhle jsem poctivý a všechno to chci slyšet od začátku do konce. Pak aspoň tyhle tracky využiju v rádiu v rámci našeho šestihodinového pořadu. Ale vinyl je prostě vinyl... Zas a znovu můžeme pořád dokola řešit tu jeho dynamiku, že když pořádnou věc, tak ta vyjde jen na vinylu, že je to fetiš, že je to o poznání zábavnější než civění do notebooku, že si ničíme záda a že už tolik věcí na něm nevychází... Nevím, u mě prostě vede vinyl a povede dál. Už jsem dospěl do stádia, kdy mi nevadí ty tři stovky za šest minut záznamu, ale spíš mě děsí, zda jednou neotevřu dveře bytu a vpravo povede jen jedna úzká cestička k počítači a vlevo ještě užší do postele. :) Asi jsem zároveň velký sběratel, no... Jen jednou věcí se zabývám čím dál častěji a sice, že jestli chci i dál své klenoty pouštět, asi si budu muset ta dvě Téčka zase koupit, dokud ještě někde jsou.

Jak vypadá běžný den Michala Poncara?

Který? :) Není naštěstí žádný běžný, to bych se asi ukousal nudou. Jeden den vstávám v půl sedmé, jiný v jedenáct, nebo až v poledne. Záleží na tom, jestli jsem někde hrál, byl na nějaké akci nebo v rádiu až do rána. Zapnu počítač, pak konvici, abych si udělal černý čaj s mlíkem, vyřídím ty nejnutnější maily, dám si rozcvičku, horkou vanu a ledovou sprchu, pak frčím na osm a půl hodiny do práce, která mě živí a při níž mohu mít naštěstí sluchátka v uších, a v tom čase, který do půlnoci zbývá, buď láduju informace na Techno.cz, které mi předpřipraví nenahraditelný 2K, poflakuju se po klubech, dělám rozhovory nebo píšu reporty z akcí, vysílám, hraju a tak dále. Pořád to ještě zvládám bez diáře, jen si vždycky musím uvědomit, co přesně je za den a co všechno jsem slíbil, že udělám...

Zmínil jsi rádio... Kdy si tě čtenáři můžou naladit a co přesně hraješ za muziku?

Jedná se o středeční noc, která o sudých týdnech začíná úderem čtvrteční půlnoci a o lichých v jednu ráno po pořadu Půlnoční dharma na rádiu, které i ta koza poslouchá... Mým parťákem ve Fluffy Clouds je FlyBoyEda, plníme přání posluchačů, když jsou do té elektronické mísy a ne mimo ni, od dvou do tří si Eda střihne selekci stylu future garage, od tří do čtyř míchám já přímo ve studiu nové placky a v čase mezi tím hrajeme drum´n´bass, dubstep, autonomic, samá zajímavá proma a pecky, na něž jsme za ten týden nedali dopustit. Ve většině případů zazní u nás každá skladba jen jednou, abychom se za týden neopakovali a došlo i na ty další a nakonec máme kolem té šesté ranní tracklist, který čítá tak 60-70 položek a který okamžitě přímo na stránkách rádia zveřejníme, aby si každý případně dohledal to, co ho tam zrovna bavilo. Čas od času také zaskakujeme přes den za kolegy a v sobotu ve 20:00 přivítáme v rámci pořadu Audience u mikrofonu nějakého zahraničního hosta, který se zrovna vyskytuje v Praze, vyzpovídáme ho a pak mu svěříme do rukou studiové přehrávače, aby odehrál exkluzivní set.

Čím to je, že tě vlastně ještě nemám na Facebooku v přátelích?

To si rozhodně neber osobně... Zhruba před rokem jsme s Danem Waltersteinem vedli debatu o tom, zda budu dřív já na Facebooku, nebo on na SoundCloudu. A pokud se nepletu, zatím je to pořád 0:0. :) Já jsem nikdy nešel s hlavním proudem a mám takový pocit, že i mobilní telefon jsem měl asi jako poslední člověk v téhle republice. Ze sociálních sítí jsem si vybral ty, které mi něco přináší, tedy v mém případě muziku, jíž mám tolik rád. Fakt si nechci číst o tom, jak šel Franta vyvenčit v úterý psa, ve středu na veterinu a ve čtvrtek nemohl sehnat granule, když už jsem milého Frantu, od té doby co má Facebook, přes dva roky neviděl a vůbec netuším, jak se jeho pes vlastně jmenuje. Času je čím dál míň a já ho už teď u počítače trávím víc, než je zdrávo. Pořád totiž někdo něco chce a nejlépe ihned...

Děkuji ti za rozhovor a hodně štěstí!

To já děkuju za prostor a přeju příjemný poslech.
_____________________________________________________________________________________________________

Techno.cz Podcast 02: Face
Download
Time: 67:08
_____________________________________________________________________________________________________

Info:
http://www.techno.cz/booking
http://soundcloud.com/myclick
http://soundcloud.com/techno-cz-podcast

Ptal se Reznyk v září 2011.

foto: archiv