ROZHOVOR

 

Forbidden Society: "Vstanu, zapnu comp, udělám si kafe a už to jede..."

Českobudějovickým patriotem producent Forbidden Society určitě nebude... V ten inkriminovaný čtvrtek v útulné kavárně klubu Cross neměl s pivem z Plzně sebemenší problém a s lahví v ruce se pod palbou mých zvídavých otázek ochotně rozpovídal. Zajímalo mě, proč zrovna tenhle nick, kolik vlastně dneska stojí výroba vinylu, přičemž ten jeho vlastní čtvrtý už je na spadnutí, jaké bylo hraní v Tokiu, proč vyměnil breakcore za dramec, kdo se právě v Crossu objeví na dalším dílu noci, která Forbidden Society Recordings asi nejlépe propaguje a kdo bude pro změnu na jihu na Therapy, zda si dělá mastering sám a jestli ho vážně muzika uživí... K dobru sám od sebe Jindra přidal, proč se tolik těší na sobotu v Petrohradu, co pro něho znamená Ed Rush, že je hrozný workoholic a že si hlavu nejlépe vyčistí u alter ega Pornotrasher. Tak hezké čtení s tím, o němž prý ještě dost uslyšíme...    

 

Uznávám, že to nebude příliš originální, ale zeptat se na to musím... Proč zrovna Forbidden Society? Je to snad určitý způsob revolty vůči něčemu konkrétnímu?

To je dobrá otázka. :) Ten nick je starý šest let a váže se k okamžiku, kdy jsem měnil breakcore za drum´n´bass a chtělo to nějaké nové jméno. Tenkrát jsem dělal hodně temný a tvrdý věci a tak jsem přemýšlel, co by mi k nim asi tak nejlépe sedělo... No a nakonec mě zrovna k téhle přezdívce přivedl kamarád z Budějovic, který četl hodně komiksy a právě jeden z nich se odehrával v nějakém městě, ve němž se nacházela společnost s tímhle jménem. Ta společnost samozřejmě neprodávala zmrzlinu, ale byla to společnost na likvidování lidí. :) Na jméno komiksu už si ted' bohužel nevzpomenu, ale kdybych přemejšlel, jaký si dát jméno jako producent dneska, asi bych vymyslel nějaké kratší a líp vyslovitelnější, protože lidi u nás na mě stejně většinou řvou: "Jindrooo".

Myclick + Forbidden Society

Já jsem se včera na tohle povídání připravoval a projel si Discogs, abych zjistil, kolik už jsi toho stačil vydat a kdybych nosil klobouk, tak ho teď před tebou povinně smeknu! Musí za tím být strašně moc práce...

Děkuju. :) Určitě to souvisí s tím, že jsem hyperaktivní workoholic a není vlastně den, kdy bych nesáhl na muziku nebo neudělal něco pro label. A ani teď na dovolené ve Španělsku jsem si příliš neorazil. Už asi čtvrtý den jsem přemýšlel, co by se zase dalo vylepšit, navíc jsem s sebou měl notebook, takže ani tam jsem si nedal pokoj...

To znám, taky mi při dovolené většinou svrbí prsty a tolik se jim stýská po klávesnici. :) Jak tedy vypadá klasický den hyperaktivního workoholika? Vstaneš ve dvanáct, uděláš si oběd...

Ha ha, já jsem přesně věděl, že se na tohle budeš ptát. :) Vstanu, s tím rozdílem, že není dvanáct, ale deset, zapnu comp, udělám si kafe a už to jede. Nejdřív odpovědět na všechny ty maily, do toho musím udělat promo na novou muziku, řeším hraní, přičemž na tohle mám i svou agentku Robyn, a všechno tohle zabere tak dvě hodiny. No a hned potom se jde do studia, dělat na nové muzice. To samozřejmě jenom tehdy, když je múza - zásadně nedělám to, abych ze sebe něco ve studiu ždímal - prostě k tomu sednu a už tak nějak poznám, jestli to půjde, nebo ne. Myslím, že by to na tý věci bylo i znát, když bych ji dělal tak nějak z donucení stylem "jen aby něco bylo", to fakt odmítám. Jinak si hraju na véestéčkách a zkouším nějak zhmotnit to, co mě zrovna napadá, mastruju nový věci, přemastruju starý a dělám si do zásoby zvuky. Pak následuje oběd, protože jíst se musí, no a pak znova a najednou už je zase půlnoc...

Počítám, že s tím, aby label fungoval přesně tak, jak fungovat má, (navíc label na vinyly) vyžaduje to v době, která asfaltům příliš nepřeje, slušný zápřah... Takže jako člověka nejpovolanějšího bych se tě rád zeptal, v jaké cenové relaci se vlastně výroba vinylu aktuálně pohybuje?

Tak teď tě možná zklamu, ale tím nejpovolanějším rozhodně nejsem já, toho bys našel v holandské distribuci Triple Vision... Mezi námi to funguje tak, že já jim dodám mastery, obaly a promopack, kde jsou veškeré informace o tom konkrétním titulu a oni už se o samotnou výrobu a distribuci postarají. Takže já neplatím vůbec nic... Mám pocit, že si dnes distribuce hodně vybírají, koho si pod sebe vezmou, protože je spousta lidí, co by měli rádi label, ale být u distribuce jako je Triple Vision, to znamená mít dopředu připravený řádný plán s kvalitní muzikou a určitě je velké plus, když tam v tom konkrétním stylu máš známé lidi.

Forbidden Society

A máš za těchto podmínek vůbec nějaká procenta z prodeje?

Jasně, to samozřejmě mám - mezi námi existuje smlouva a já mám pak procenta ze samotného prodeje, přičemž každý ten titul dneska vychází v nákladu 350 - 400 kusů, když se budeme bavit o vinylu. Nicméně ptal ses na aktuální cenu za výrobu, já jsem měl možnost se k ní dostat, takže při tomhle množství s obalem a se vším všudy to vychází zhruba na 1000 euro... Ty máš u nich jako label účet a teprve tehdy, až se náklady smáznou na nulu, pak tě oni pustí dál a ty můžeš vydat další release. Prostě musíš všechno prodat a když dojde na repress, tak samozřejmě líp pro tebe. Mně se to zatím daří dobře, jak můžu posoudit díky vyúčtování od distribuce, takže jsem rád, že lidi mou muziku podporujou a ještě pořád kupujou desky. Dost dobře si vedou i digitální nosiče, které vychází vždycky 14 dnů po vinylu a k tomu se starám i o sublabel FSRECS LTD, kde vychází věci jenom v digitálu. Ten poslední release (FSRECS LTD 002) byl dokonce na 5. místě Juno Downloads, což je hodně velký úspěch...

Kdy byl vlastně ten den D, v němž ses dočkal historicky prvního výlisku na vlastní značce?

To vím naprosto přesně, taková data se nezapomínají, takže v tomhle případě šlo o 24. leden 2011.

Přesně měsíc po Vánocích! :) Teď máme srpen, v katalogu máš placky už tři a to s kooperacemi s projekty Current Value, Counterstrike a s dvojkou Katharsys, což vychází zhruba na frekvenci 1 vinyl za čtvrt roku. Budeš v tomhle tempu pokračovat?

Rád bych si tohle tempo udržel. Čtvrtý vinyl vychází 12. září a pátý by se měl objevit v prosinci, pokud všechno půjde podle plánu. K vydání té páté desky raději už teď chystám FSRECS label night tady v Crossu, kde by měli zahrát Machinecode!

Já se na to ptám z jednoho prostého důvodu... Nedávno jsem se v mém oblíbeném slovenském magazínu Wave dočetl, že absolutním rekordmanem z jejich producentů je Damolh33, který má za aktivní tři roky skládání už přes 300 tracků na Beatportu. To mi přijde poněkud přehnané - může pak být vlastně každá ta skladba kvalitní?!

To s tebou souhlasím. Takhle já to určitě nemám, abych to ze sebe chrlil každý měsíc, nebo dokonce každý týden. To mi nepřijde zrovna optimální... Stručně řečeno - všeho moc škodí, to je aspoň můj názor.

Forbidden Society

Tím pádem se nabízí otázka, z jakého množství tracků vybíráš ty, než se rozhodneš, že na tom novém EP bude zrovna ta která věc?

Já mám spoustu muziky v šuplíčku, ať už se jedná o mé vlastní skladby nebo kolaborace s jinými, které mi postupně chodí a nad tím pak různě laboruju, co s čím by se dalo zužitkovat a co přesně je použitelné pro který release. Mám samozřejmě i nějakou tu rezervu – tracky, které už jsou na takové úrovni, že mají přednostní právo na vydání. Taky bych byl nerad, aby na mém labelu vycházela jen má vlastní produkce a chtěl bych podpořit domácí scénu a vydat věc klidně nějakého nováčka v D´n´B. Bohužel se mi zatím do rukou nic zajímavého nedostalo, ale jsem si jistej, že brzy k tomu dojde. Fakt věřím, že se najde někdo z Čech, kdo mi jednou něco pošle a já si z toho sednu na prdel a nejenom já. :) Jinak už pomalu finišuje kolaborace s Computerartist, ale hratelnou verzi už Marek představil na Let It Rollu a měla dobrý ohlasy, co jsem tak pozoroval. Poslal jsem ji i Audiovi a vysloužil si pochvalu, což pro nás oba samozřejmě hodně znamená.

Mastering si děláš sám, nebo pak výsledek ještě někam posíláš?

Mastruju si ty tracky sám a upřímně nad tím trávím spoustu času... Možná víc, než na samotné produkci, protože jsem na tohle docela "pacient", ale tak by to měl mít asi každý. Určitě bych rád zmínil, že mi se zvukem hodně pomohl Justin alias Counterstrike skrze pár hodně dobrých rad, který se zas tak často nerozdávaj a většina lidí si na ně bohužel musí přijít sama. I on mě samozřejmě jen nasměroval a pak jsem se s tím vším musel už poprat sám, pomocnou ruku podal i Current Value, přičemž o kvalitě jeho zvuku netřeba mluvit, to už dneska ví každej, že ten má vážně vypilovaný. Pár postřehů bylo i od Hiddena, takže by se vlastně dalo říct, že ti nejlepší v masteringu pro drum´n´bass mi předali pár svých cenných zkušeností, za které jim budu nadosmrti vděčný...

Tvé vlastní vydavatelské činnosti ale předcházelo hodně materiálu na jiných značkách a to včetně těch amerických... Kdy jsi tedy v ruce držel tu úplně první vlastní placku?

To bylo v roce 1999, bylo mi devatenáct, a vydal jsem ji na labelu Hardliner Recordings. To byl label mého kamaráda z Českých Budějovic, který jsem později provozoval spolu s ním a jednalo se o breakcore/digital hardcore a shodou okolností jsme tu desku tehdy křtili tady v Praze, v Punto Azul... Po tomhle titulu mi vyšla muzika i u zahraničních vydavatelství, konkrétně z Ameriky, Nového Zélandu, Singapuru, Německa a Belgie, ať už se jednalo o vinyly nebo CD. Takže je pravdou, že než jsem přešel na D´n´B, měl jsem se za čím ohlédnout, dokonce bylo před sedmi lety pro mě naplánováno turné po USA a Kanadě, ale jak už to tak bývá, nedostal jsem bohužel vízum. Zaplatíl jsem tehdy tři a půl tisíce a nic... :)

Myclick + Forbidden Society

Přímo pohádková procházka růžovým sadem s tak trochu hořkým koncem... A pak tedy nastal ten zvrat, že sis řekl něco ve smyslu: "dost bylo breakcoru, teď už budu dělat jenom dramec..."

Časově to odpovídá... Najednou jsem zaregistroval, že se ta scéna stáčí úplně někam jinam oproti těm punkovým začátkům s hraním po různých squatech, prázdných skladištích a Fuckparade a drum´n´bass mě začal bavit čím dál víc. Takže bral jsem to jako takový přirozený vývoj a čas na změnu...

Počkej, ale jsi si jistý, že sis vybral správně, když vezmeme ty punkové začátky se vším všudy versus to, kam se dostal drum´n´bass dneska, kdy mladí natěšení tanečníci plní obrovské haly a v tisícovkách míří na několikadenní festival? To je sakra velký skok. Nevadí ti ta masovost?

Jasně, ale tímhle nebyl “postižen“ jenom drum´n´bass, tohle bylo patrný i u techna, house music a dalších stylů, s tím holt musíme počítat... Důležité podle mě je, když si to děláš po svém a nenecháváš se moc ovlivňovat tím, co momentálně frčí. Upřímně musím ale říct, že dávám přednost klubům. Open-airy jsou super, taky si je samozřejmě užívám, ale kluby jsou takové víc osobni, je tam podle mě větší kontakt s publikem, což já preferuju, protože svoje fandy a lidi, co podporujou mojí muziku a chodí na akce, uznávám a mám k nim respekt. Bez nich bych si mohl muziku hrát jen doma pro sebe a vlastně i oni můžou za to, co ted'dělám. Za to jim budu hodně dlouho vděčnej...

Jak je to v dnešní době jednoduché: “dělat si to po svém“?

Je to samozřejmě hrozně těžké, ale ze všeho nejdůležitější je, když si stanovíš nějaký cíl a děláš maximum pro to, abys ho splnil... Když budu mluvit konkrétně, od září mám label, hraju teď poměrně často u nás i venku (v sobotu se poprvé představím v Petrohradu) a také sám akce pořádám nebo se na nich alespoň nějakým způsobem podílím.

Předpokládám, že tohle všechno se asi nedá zvládat při práci na plný úvazek v nějaké fabrice...

Nedá. :) Já jsem pracoval třináct let v hotelu a když jsem měl volno, tak jsem se věnoval muzice a veškerej volnej čas trávil ve studiu. Teď už je to opravdu jen ta muzika - s mou bejvalou prací se to už ke konci skloubit dohromady nedalo - tak jsem se holt musel jednoho dne rozhodnout...

Forbidden Society

Takže teď jsi vážně v situaci, kdy tě muzika uživí?

Dobrovolně a pod nátlakem přiznávám, že ano... :) Nejsem sice milionář, ale poplatím, co potřebuju a pak už se můžu věnovat jen tomu, co mám tolik rád. Bylo to sice tehdy těžké rozhodování, ale nakonec to nešlo udělat jinak a dneska jsem za to rád. Nejvíc k tomu samozřejmě přispívá to hraní venku, s honoráři u nás doma bych se neuživil, to ti asi potvrdí nejeden DJ u nás.

Šťastný člověk! :) Když bys měl nějak specifikovat žánr, který hraješ, jak by ses ty sám popsal? Máš tohle jméno, ve vizuálech vede černá, všechno je to takové drsné a hutné...

U mě je určitě znát, že mě bavil punk a metal. Pak jsem hrál hardcore, breakcore a ty skladby, které dělám teď, jsou tím někdy ovlivněné. Přiznám se, že poslední dobou občas udělám i nějakou tu "měkčí věc" jako ted' naposledy pro jednu kamarádku, která mi k tomu dala trochu inspiraci, a konkrétně na tuhle i jiné takové mám poměrně dobré ohlasy ve stylu: "řezník umí taky udělat něco jinýho" :) Do budoucna bych svou produkci chtěl posunout zas o kus dál, protože jako člověk i jako producent se pořád vyvíjím. Těžko se to teď popisuje a asi bude lepší, když si na to lidi počkají a posoudí to sami.

Jaké máš vlastně vzory, respektive kdo tvou dosavadní tvorbu, ať už přímo, či nepřímo ovlivnil?

Dá se říct, že vlastně za to, že jsem tenkrát vyměnil breakcore za jungle, může Technical Itch a muzika, která vycházela u něho na značce Penetration Records. Ve stejné době mě taky hodně bavil Panacea a určitě bych rád zmínil i Ed Rushe, ke kterému jsem si ale našel cestu teprve před dvěma roky... Nedávno jsem s ním pokecal osobně a udělal na mě obrovský dojem! Musím říct, že když jsem zjistil, že člověk jako Ed Rush hraje moji věc Can´t Be Soft, která vyšla na labelu Fall Out Recordings, tak mě to opravdu potěšilo. Vlastně jsem si z toho tenkrát sedl pěkně na prdel. :)



To celkem chápu... Položím ti teď stejnou otázku, která mě zajímala při rozhovoru s Ridem, když jsme seděli jenom o stůl vedle. :) Cítíš se momentálně víc jako DJ, nebo jako producent? Na čem chceš do budoucna víc stavět? Pavel to měl tak 50:50.

Určitě na produkci... Ono to i na akci poznáš, jestli ti zrovna hraje DJ, nebo producent. Producent se víc snaží, aby byly slyšet jednotlivé tracky, takže zatímco se DJ předvádí s dlouhými atmosférickými mixy, já to vždycky servíruju spíš tak, aby si ten nový track, který jsem teprve nedávno dokončil, každý užil se vším všudy a aby toho z něj zaznělo co možná nejvíc... Hrozně rád přitom sleduju reakce publika. Třeba zrovna včera jsem dokončil úplně novou skladbu, mám pocit, že se mi vážně povedla, a už teď se třesu na to, až ji zahraju v tom Petrohradu a jestli na lidi bude působit stejně jako na mě. Takže produkce určitě na prvním místě. Navíc se teď rýsují i nějaké zajímavé kolaborace, o kterých ještě radši mluvit nebudu, abych to nezakřikl. Taky bych se už konečně rád ponořil o něco víc i do electra, které dělám pod přezdívkou Pornotrasher, protože mám takový pocit, že je občas dobrý odbočit od stylu, který děláš skoro pořád. Aby si zkrátka člověk trochu vyčistil hlavu a naštěstí stále platí, že i v jiných stylech se dá někdy najít dost zajímavých věcí, které se potom dají použít...

Teď si povídáme v Crossu a ty máš shodou okolností čas od času právě tady (jedno patro pod námi) vlastní noc, která určitě ze všeho nejlépe zvuk vydavatelství Forbidden Society Recordings představuje... Jak k tomu vlastně došlo, že se z tebe stal i pan promotér?

Už je to nějaký ten pátek, co mi volal Kenzo, že jim vypadl headliner z párty Drumstation a jestli bych náhodou o někom nevěděl... Já jsem měl už tehdy hodně dobrý kontakty, tak jsem mu dohodil Thrashera, což je majitel labelu PRSPCT. No a vlastně tehdy mě napadlo, že vyloženě tvrdý drum´n´bass je v Čechách poměrně opomíjený (vyjma třeba Therapy u nás na jihu Čech) a že by vůbec nebylo od věci, něco s tím udělat... Zkusil jsem to navrhnout právě Tomášovi a nakonec to dopadlo tak, že tady tak třikrát čtyřikrát do roka mám vlastní label night, přičemž to není jenom moje práce, ale na každém dalším dílu se podílíme spolu i díky jeho kontaktům. Mám radost z toho, že se lidi pomalu na tyhle akce naučili chodit... Už si tu stihli zahrát Limewax, Current Value, Dub Elements, Katharsys, další díl chystáme 16. září a jednou ze zajímavostí bude i to, že Counterstrike si střihne jak drum´n´bassový set nahoře, tak i dubstepový dole. A jak už jsem vlastně zmínil, na 16. prosince je pak naplánována další label night s Machinecode, (což jsou Dean Rodell a Current Value) kteří zahrají live.



Přiznám se, že jihočeskou drum´n´bassovou scénu nemám zmapovanou vůbec, takže kdy se koná letošní Therapy, kde předpokládám budeš také hrát?

To datum je 14. října, opět se to bude konat v BB Centru Gerbera, jako rezident tam určitě hrát budu, a na festivalu Let It Roll jsme zveřejnili poslední jméno. Takže dneska už všichni ví, že to bude Audio a kromě něho historicky poprvé u nás vystoupí The Outside Agency, Donny a chybět samozřejmě nemůže ani sám organizátor Hanzall. Jedná se už o pátý ročník a takovou jeho specialitou je, že to tentokrát bude pod hlavičkou Therapy vs. PRSPCT...

Věřím, že se vám to povede a teď už bych ti asi měl popřát šťastnou cestu před výletem do Petrohradu... Ale přesto mi to nedá a ještě předtím bych se rád zeptal, jako člověk, který v Tokiu nikdy nebyl, jak na tebe tohle město (o němž každý mluví jen v superlativech) zapůsobilo a jaké vlastně bylo tvé červencové vystoupení v něm?

Řeknu ti to asi takhle - člověku, který tam nikdy nebyl, se to fakt nedá popsat. Já si tam připadal jak ta Alenka v říši divů... Všude obrovský mraky lidí, Japonci jsou strašně v pohodě lidi a u vytržení jsem byl taky z těch hudebních mašinek, které ti ochotně všude předvedou a ty si můžeš zahrát i na stroje, jež už se dávno nevyrábí. Je tam spousta věcí k vidění a bylo by nadlouho to tu popisovat. Ke všemu to vypadá, že si tam zahraju znova! :)

To nadšení z techniky chápu. Viděl jsem jedno video, možná ze stejného obchodu, kam se dostali před časem belgičtí Spirit Catcher, kteří tolik milují originální Moogy, a těm v něm taky neskutečně svítily oči. Ale teď pojď spíše k samotnému hraní...

Asi uděláš nejlépe, když si to video z klubu Heavy Sick pustíš. Už jen ten MC na začátku... Tomu panečku říkám přivítání. :) Je tedy nutné říci, že drum´n´bass tam rozhodně není pro takovou masu lidí jako momentálně tady. Tam, když dorazí do klubu 500 lidí, mluví se o tom s tak nafouknutou bublinou, jako třeba tady o Let It Rollu. A zatímco v ulicích jsou až neuvěřitelně disciplinovaní, cigáro si tam nikdo nezapálí, do křovíčka na záchod si taky nikdo neodskočí, tak pak v klubu ze sebe vydají maximum. Nejdřív na mě koukali jak na svatý obrázek a pak se tam strhlo neuvěřitelný peklo... Rozhodně sen každýho producenta a hodně dlouho budu vzpomínat.



Jak se vlastně člověk z Budějovic dostane do jednoho z tokijských klubů?

Asi tomu bude málokdo věřit, ale mě ten promotér oslovil sám... Měl jsem ho nějakou dobu v kontaktech na AIMu, předtím jsme se spolu bavili o muzice a jednou ráno zapnu comp a bliká mi tam od něj zpráva: “Chceš si zahrát v Tokiu?“ Tak jsem si asi ještě dvakrát promnul oči s tím, jestli se mi to nezdá, ale on to myslel smrtelně vážně! Já jsem se ho pak samozřejmě ptal, proč zrovna já, proč ne třeba Counterstrike, Panacea a další... A on, že sleduje to, co já dělám, zná můj label a baví ho věci, které na něm vydávám a taky, že rád objevuje a podporuje nová jména, takže jednoduše proto. Což mě samozřejmě neskutečně potěšilo.

Tak teď už ti opravdu jen popřeju tu šťastnou cestu, snad na tebe Petrohrad zapůsobí stejně jako to Tokio, a ať se ti nadále daří i u nás doma a vinyly s logem Forbidden Society jdou stále na dračku!

Děkuju moc! Jestli mi z tý práce nehrábne, tak o mě snad ještě dost uslyšíte... :)

Ptal se Myclick v srpnu 2011.

foto: MHD mhd@techno.cz

 
 
 
 

ČLÁNKY AUTORA

 
 
 
 
 
 
 
 

Partnerské linky: festivaly 2016