Rido: "Většinou v tom studiu trpíš, vyloženě trpíš..."

U každého rozhovoru s producentem elektronické muziky mě vždycky hned na začátku zajímá jedna konkrétní věc a ani tebe šetřit nebudu... Takže: než ses pustil do všeho toho elektronického cvrlikání nul a jedniček, předcházela tomu nějaká klasika v podobě hry na piáno, kytaru, nebo jiný nástroj?

Přiznám se, že ne. U mě to bylo úplně jinak - já jsem měl totiž být původně tenista... Takže jsem hrál do patnácti tenis za Spartu, za Olymp a jednou být dalším Ivanem Lendlem. Můj táta byl poměrně přísný a po letech toho tvrdého coachingu jsem toho měl plný zuby, pak se k tomu přidalo pár (ne úplně vážných) zdravotních problémů a i přesto, že jsem špatnej, postupně jsem se na to kvůi těmhle věcem vykašlal...

Takže tenistu Pavla Ridoška si teď škrtáme, ten už nikdy Wimbledon nevyhraje... Jak šel čas dál?

V šestnácti jsem poprvé slyšel Prodigy a to album mě totálně uchvátilo...

...které to bylo? Experience?

Jasně, Experience - to byla totiž úplně neskutečná deska! Impuls tedy vznikl tam a když se vrátím k tomu hudebnímu vzdělání, tak vlastně až ty poslední dva roky chodím na hodiny piána, čemuž předcházela škola v Sydney, kde jsem studoval zvuk.

Můžeme být konkrétní? Kdo je tedy tvoje paní učitelka, která ti přes ty neposlušné prstíky dává rákoskou? :)

K paní učitelce chodilo několik jazzových pianistů, za všechny můžu jmenovat třeba Standu  z Illustratospere, který mi ji také doporučil.

Jak často k ní chodíš a děláš to proto, že tě to láká, nebo zastáváš názor, že abys správně pochopil všechny ty harmonie, je to vyloženě nutnost?

Ideální by samozřejmě bylo, docházet k ní každý den, ale ne vždycky to stíhám, takže když se mi to povede, je to tak 2x – 4x do měsíce. A ten důvod? Kromě toho, že piáno miluju, bych rád jednou tu hudbu opravdu pochopil, protože doteď jsem všechny ty věci dělal tak nějak pocitově. To samozřejmě není vůbec špatně, ale občas mi přijde, že jsem tím poněkud limitovaný a chybí mi ty znalosti. I když někdo zase tvrdí, že tím, že to mám nastavené takhle, užívám si tu absolutní svobodu a neřeším nějaká předepsaná pravidla. Navíc mě baví klasická orchestrální kompozice...

...počkej, ale proč v tom případě dneska nesedíš před Morriconem a místo toho děláme tenhle rozhovor?!

Protože už nebyly lístky. :( Uklidňuje mě jen fakt, že jsem měl to štěstí a jednou jsem se s Morriconem mohl potkat ve studiu, kde jsme si podali ruce a tak...

Cože?! Pak to chápu - za těchto okolností už bych na ten dnešní koncert taky nešel, měl bych jednoduše splněno. :) Jak k tomu vlastně došlo?

On tady před půl rokem, někdy kolem Vánoc, nahrával muziku k novému filmu a nikdo vlastně netušil, že v Praze je. A najednou mi volají ze studia v Hostivaři, kde občas pracuju, a vzrušeným hlasem říkají: “Hele, zrovna tady máme Morriconeho...“ To byla výzva - okamžitě jsem přijel, byl jsem tam asi tři hodiny, poslouchal ho při práci a pak jsem se odvážil a vysekl mu anglicky pár zdvořilostních poklon a on jen kejval hlavou. Což bylo docela vtipné, protože najednou přišel jeho asistent a prozradil mi, že Mistr Morricone anglicky nemluví. Já na to, že zas mluvím hrozně špatně italsky. A on mi poradil, že lépe špatně italsky, než dobře anglicky. Tak jsem to riskl stylem: “Uno foto, per favore?“ :)

Hm, sluší vám to spolu...

Dík. :) Já jsem mu toho samozřejmě chtěl říct strašně moc, ale ta jazyková bariéra a nedostatek času šly nějak proti nám...

Jasně, tak raději zpátky k tobě... Jak se vlastně jmenoval tvůj úplně první track, který vyšel oficiální cestou a jak se na něj díváš zpětně po tolika letech? Vzbuzuje v tobě úsměvy, nebo si za ním i dneska pořád stojíš?

Kdybych bral první oficiální track na vinylu, tak se jednalo o rok 2007, skladba se jmenovala Strangers, objevila se na anglické značce Defcom i s dalším trackem Kryptic Minds, a udělal jsem ji v okamžiku, kdy se se mnou rozešla má tehdejší přítelkyně...

Uf, dobrý impuls...

Já to mám tak, že když se mi začne v něčem dařit, tak musí nutně přijít něco, co člověka nepotěší a většinou se jedná o ty osobní věci...

To už tak bývá, ale spíš mi prozraď, zda si za ním pořád stojíš, nebo bys ho dneska po těch hodinách na piáno udělal úplně jinak?

Já mám pocit, že zrovna tenhle track byl technologicky tak dobrý, že vlastně předběhl svůj čas. Pořád zní poměrně futuristicky a myslím, že se celkově hodně povedl. Navíc tam mám spoustu vlastních vychytávek ála podladěné perkuse z krabičky od sirek, moje vlastní kloktání s modulací nebo škrtání sirkou do rytmu, takže se vlastně jedná o hodně kreativní záležitost, na kterou rád vzpomínám a určitě bych neměnil...

Takže ona “zápalková skladba“ byla hotova a na Defcom se dostala jak? Jednoduše jsi ji rozeslal, kam se jen dalo a zrovna Defcom se chytil?

Přesně tak. V té době už jsem měl venku i dva MP3 tracky u Intersection, komunikoval jsem s partou Noisia, ale zrovna kontakt na Defcom jsem dostal od Brooklyna a byl jsem za něj rád. Tehdy jsem si totiž kladl otázku, komu to vlastně poslat, když je to tak strašně temný... No a představ si, že hned druhý den se mi ozvali s tím, že jsem vlastně jediný producent, jemuž budou vydávat track, který dostali po AIMu. :) Přesto můžu říct, že bych ho do setu zařadil i dneska a neměnil bych na něm vůbec nic. Úsměvnější už by to samozřejmě bylo s mojí úplnou prvotinou, kterou jsem si v roce 2002 vydal sám a taky na vinylu. Hlavně po té zvukové stránce...

Všiml jsem si, jak pořád zdůrazňuješ ten vinylový nosič a těch vlastních už doma pár také máš. O to víc mě překvapuje, že ty sám pak hraješ z CDček...

Důvod je jasný – ta prestiž. Je to mnohem větší kredit. Já mám samozřejmě vinyly hrozně rád, sám jsem měl nějakou dobu i obchod s nimi, ale na druhou stranu si na párty můžu okamžitě zahrát věc, kterou jsem před hodinou dodělal a taky mi chodí od zahraničních producentů různá zajímavá proma v tom digitálním formátu.

Proč ne notebook?

Ten s sebou fakt tahat nechci, navíc mi to přijde tak trochu kontraproduktivní. Kdybych potom někdy v budoucnu chtěl nějaké vyloženě “live“ vystoupení, tak není co řešit, ale to už bych spíš šel cestou nějaké živé kapely...

Takže máš ambice, stát na jednom pódiu s ostatními muzikanty ve stylu Pendulum, Chase & Status nebo Shapeshifter?

Čím jsem starší, tak čím dál tím víc... Navíc já nejsem takovej ten klasickej samotář ve studiu, spíš jsem prostě ještě kolem sebe nepotkal lidi, s nimiž bychom do toho šli společně s tou oddaností, zapálením a vlastním přínosem. I když pravda, teď nám to s Hybrisem dobře funguje, takže třeba už mám druhého člena do budoucí kapely. :) Mě fakt hrozně baví být s někým ve studiu. V něčem je to složitější, protože musíš přeci jen dělat nějaké ty kompromisy, ale zároveň je to o poznání zábavnější.

Ta další otázka se v návaznosti na tohle sama nabízí... Cítíš se víc jako DJ, nebo jako producent? Co je ti bližší?

Já se cítím být obojím. Mám to tak nastejno. U DJingu se hrozně uvolním, protože když sedíš v tom studiu, je to docela velká dřina, ačkoliv to tak zvenku vůbec nevypadá... Než vyrobíš všechny ty zvuky a dotáhneš to do té finální podoby, která tě konečně uspokojí, je za tím fakt hodně práce. Někdy se samozřejmě povede souhrou náhod, že uděláš track za jeden den, ale ta pravděpodobnost je velmi malá. Většinou v tom studiu trpíš, vyloženě trpíš. A pak taky potřebuješ přímo na lidech vidět, zda ten který track funguje, nebo nefunguje a zda tam některé ty informace nejsou zbytečné. Takže navzájem se tyhle dvě činnosti příjemně doplňují. Na druhou stranu pak jako DJ někam přijedeš, je tam špatný zvuk, lidi nefungujou a taky si říkáš, co tam vlastně děláš. Všechno má klasicky svý pro a proti...

Jasně, ale pak nerozumím tomu, že ačkoliv máš v diskografii už deset vinylů u samých prestižních značek a hraní v klubech tě baví, proč nejsi tak nějak za těmi CD přehrávači vidět víc?

Já tomu také úplně nerozumím, ale není to zase až tak špatné... Ta dvě až tři hraní měsíčně mám, což samozřejmě není žádná sláva, ale třeba v červnu jsem hrál dokonce pětkrát! :)

Pravda, to už docela jde, ale zároveň mě překvapuje, že si po tolika titulech nezahraješ ani venku na nocích labelů, u kterých vydáváš... To vážně ještě žádné pozvánky nepřišly?

Tady se také blýská na lepší časy a pomalinku se to rozjíždí... Teď mám domluvené Maďarsko, pak Holandsko v rámci vydání té placky na labelu Black Sun Empire, taky při tom jednání s Metalheadz padl nějaký termín, ale pak už jsem o něm znovu neslyšel, takže všechno je to tak nějak na dlouho... Na druhou stranu ten release venku ještě není, takže ty věci se dávají do pohybu velmi pomalu. Ideální by samozřejmě bylo, sehnat si venku nějakého agenta, který má jméno, a ten už se pak o vše postaral.

Zatím můžeš kromě vlastní produkce svůj volný čas a energii směřovat do vašich podcastů Záblesk, které jste před časem s Brooklynem rozjeli. Kolik už jich máte za sebou a jak často se s Lukášem vídáte?

Záblesky nás pořád hodně baví a je to aspoň důvod k tomu, abychom se zase viděli. Původní nápad byl, abychom je dělali jednou za dva měsíce, ale ne vždycky to vyšlo. Někdy jsme si k němu sedli dřív, jindy nám to trvalo i čtyři měsíce, teď v srpnu bychom měli natočit další, už třináctý...

Musím se přiznat, že jsem si udělal čas bohužel jen na dva, ale hodně mě bavily, už jenom tím, jak vtipně byly podávané...

To byl taky ten hlavní důvod... Mně totiž přišlo, že lidi, kteří se v tom drum´n´bassu pohybujou, se často berou až zbytečně moc vážně, takže jsme to s Lukášem chtěli tak trochu odlehčit. A mám pocit, že posluchačům se ta naše nadsázka líbila - těch pět až šest tisíc stažení hovoří za vše.

U Záblesků se s Lukášem skvěle odreagujete a pak zase honem do práce... A ta tvoje už brzy přinese ovoce. Už jsme zmínili, že EP u Metalheadz je na spadnutí a přestože také tvé předchozí zářezy u zahraničních labelů stály za to, mám pocit, že účast u tohoto kultovního labelu je vyvažována zlatem. Dej všem klukům, kteří u nás taky dělají drum´n´bass, nějaký recept, jak se to dělá. Lezl jsi Goldiemu hodně do zadku? :)

No jasně – nejvíc! :) To je samozřejmě první věc, co většinu lidí napadne. Bylo to vlastně krátce po tom, co jsem dodělal ten release Exoplanet pro Obsessions, který byl pro mě taky docela zlomovej, protože to byl vlastně můj první alespoň trochu minimalističtější track a najednou jsem zjistil, že je na to docela velkej ohlas... Tím pádem se tedy nabízelo, abych zkusil udělat něco v podobném duchu. Ne to samý pořád dokola, protože to mě nebaví, ale spíš něco takovýho, co by mělo společnej feeling a přitom to nebylo jak přes kopírák. Tak jsem udělal track, který se jmenoval Focus. Ten se sice taky líbil Black Sun Empire, ale já si přál oslovit zase nějaké další vydavatelství a tak jsem řešil, komu ho poslat.

No komu asi? Metalheadz, to je jasný... :)

No právě, to mi Hybris říkal taky a já jsem si před ním ťukal na čelo, že si to přeci nikdy neposlechnou... A on na to, že když jim to nepošlu, tak si to fakt nikdy neposlechnou. :) Tak jsem si na ně vzal AIM a jednoduše jsem jim napsal: “Ahoj, tady Rido, budu moc rád, když si poslechnete můj novej track, mějte se hezky.“

A bylo to. Co je na tom, že jo?!

No fakt to tak bylo... Hned druhý den na mě bliká AIM s tím, že je to super, že se jim to hrozně moc líbí a že by chtěli slyšet ještě víc a ať se jim určitě ozvu. Tak jsem si sedl k další muzice a najednou byly na světě čtyři nové tracky, do toho Goldie přijel do Prahy a tak jsme se tu potkali, přičemž mi přivezl čepici, což mě mile potěšilo. Mezitím Hybris udělal také track (a taky dostal kšiltovku) a tak vlastně vznikl nápad, že bychom vydali EP společné. Navíc jsem fakt pyšný na to, že se bude jmenovat Prague Connection, protože na Metalheadz jednak nikdy neměli titul s žádným městem a pak je tu to naše spojení s Hybrisem i naše spojení s Metalheadz. Ke všemu bude na obalu Pražský hrad, což snad všechny u nás doma taky potěší... :)

Super, tak ještě jednou gratulace, ale co bude dál? Komu vlastně svou novou muziku budeš posílat teď? Kdo ještě zbývá? :)

Teď se dá říci, že nastává doba, kdy budu pracovat výhradně pro Metalheadz a právě teď pro ně dělám na nějakých remixech. Také mám rozpracovaný remix pro Cause 4 Concern, ale samozřejmě po těch námluvách s Metalheadz, kdy jsem se koncentroval na muziku pro ně, šla tahle práce stranou. Takže teď už bych ho konečně rád dodělal...

...do toho už sis také několikrát zkusil, jaká je role producenta a mám pocit, že ne úplně vždycky to byl drum´n´bass...

To je pravda. Čas od času produkuju pro někoho písničky, třeba teď spolupracuju s několika houslistkami stylem, že jim předělám do modernějšího kabátku něco, co jim složil někdo jiný, aby ten výsledný sound byl zajímavější. Nebo jsou tu i takové nabídky, že jsem třeba předělával Bacha, ale ze všeho nejvíc mě bavilo dělání scénické hudby. Pevně věřím, že se ta šance ještě někdy naskytne, protože ta práce se skutečným orchestrem je opravdu neuvěřitelná!

A přesto třeba tvá spolupráce s Gabrielou Demeterovou nebyla fanoušky taneční muziky úplně přijata a na různých diskuzních fórech jsi kvůli tomu dostal slušnou nakládačku... Mrzelo tě to, nebo se shodneme, že tyhle internetové diskuze akorát člověku ubírají energii?

Jasně, částečně mě to mohlo mrzet, ale pro mě znamenalo mnohem víc to, že jsem mohl spolupracovat s takovou instrumentalistkou a ještě víc fakt, že mě k další práci oslovila podruhé. To pro mě znamená daleko víc než nepochopení všech těch diskutujících, navíc většina lidí, jejichž názorů si fakt vážím, těm se tenhle počin líbil a jsem si jistý, že zrovna oni by mi řekli od srdce a od plic, když by jim to přišlo z nějakého důvodu vyloženě divný...

Když jsme u toho, umíš si dneska sám sebe představit i v roli filmového skladatele, když by ti někdo nabídl ohudebnění nějakého filmu?

Je to určitě můj velký sen a doufám, že se to někdy povede. Samozřejmě nejvíc ti dá přímo praxe, takže ideální je dělat na malých filmech a třeba jednou bude i nějaký ten celovečerák. :)

Když se vrátíme k tomu, co je ti mnohem bližší, co říkáš na ten obrovský rozmach domácích producentů u nás? Když vidím třeba na SoundCloudu, kolik se každý týden objeví nových jmen, tak z toho mám radost. Je podle tebe produkce drum´n´bass nováčků na dobré úrovni, nebo se nad ní spíš jen směješ? Klidně někoho vypíchni...

Určitě se to za ty poslední roky strašně moc zlepšilo a pokud chceš jména, tak určitě mě baví Computer Artist, Equid, Hemoglobin, PJ a třeba WRM, který dělá sice jinou muziku, ale má to hlavu a patu a kvalitativně přitom fakt na úrovni. Navíc, když mě někdo požádá, ať mu řeknu, jak s tím trackem dál, nebo co je tam špatně, rád mu vyjdu vstříc a přidám nějakou tu konstruktivní kritiku. Už jenom z toho důvodu, že já jsem si všechno vždycky musel osahat sám a neměl jsem kolem sebe lidi, kteří by mi radili...

Děkuju moc za tenhle příjemný rozhovor a ať se ti daří na úplně všech frontách!

To já děkuju a samozřejmě to samé i tobě...

Ptal se Myclick v červenci 2011.

foto: MHD mhd@techno.cz