Pavel Krejdl : "Hudba je a vždy bude mým posláním!"

Pavle, patříš mezi služebně nejstarší domácí DJe. I když jsou tvé osobité techno sety vryty do pamětí nespočtu českých clubberů, mohl by jsi i přesto zavzpomínat na své začátky, které jsou úzce spjaty s vývojem elektronické scény u nás?

No, začátky byly krásné, ale je to už dlouhá doba na to, abych si všechno pamatoval. Samozřejmě nezapomenutelná byla energie, která každou party doprovázela a jak každý prožíval očekávání na tyto akce třeba už tři dny dopředu. Jo, taky si pamatuji, když jsem jezdil do Brna a neměli tam ani gramofony, tak jsem si vozil svoje. To jsem trochu proklínal, ale patřilo to k tomu. Když nad tím tak přemýšlím, tak je to momentálně skoro stejné. (smích) Jedu na akci a tam je taky nemají a tak je musí sehnat.

Jak bys popsal atmosféru, která na poli elektronické scény panovala v dobách dávno minulých a kterou si málokterý současný clubber jen těžko pamatuje?

No, jednoduše. Je to jako, když se dítě těší na zmrzlinu nebo na lízátko, které vidí před sebou a nemůže ho mít. Je nervozní, kroutí se a slintá (smích).
 

V minulosti jsi byl právem považován za jednu z domácích DJ špiček a vystupoval jsi na předních domácích eventech s celou plejádou zahraničních hvězd. Můžeš nám prozradit, proč jsi se v současnosti, alespoň dle mého názoru, odebral tak trochu do ústraní a sestoupil tak z tohoto prestižního postu, za který by byl dnes rád nejeden talentovaný DJ?

Ano, to je dobrá otázka, ale mám pocit, že toto téma je docela ožehavé. Asi je to hlavně tím, jak se to všechno změnilo a taky tím, že nerad hraji z CD a hlavně mě vůbec nebaví styl hudby, který se momentálně na akcích hraje. Já mám prostě rád styl, který hraji a akcí, kde by se techno hrálo, je už opravdu pomálu. Takže tak 4 akce do měsíce mám stále, ale to je maximum. Následně dělám ještě jednou za čas moje soukromé Kovoshrot párty, kam chodí okolo 100 až maximálně 200 lidí a ti mi to vždycky vynahradí, protože se tam skvěle bavím. Dál to rozebírat nechci. Jen podotknu asi to, že od té doby, co se hraje převážně z CD, hraje každý druhý nekontrolovatelné braky a "sračky". Dýdžejové se vůbec nevyznají v tom, co hrají a často ta párty sklouzne do do do do, domyslete si to.

Co dle tvého názoru rozhoduje o úspěchu jedince na poli DJingu v současné době? Přijde mi, že díky nespočtu možností v podobě digitálních technologií, které ti umožní i automatizaci BPM, může hrát skoro každý a úspěch je tak úzce spjat především s výběrem skladeb. Jak se na tento vývoj, který je dle mého názoru pro mnohé začátečníky, kteří mnohdy ani nemají vybudovaný vztah s elektronickou hudbou jako takovou, velkou výhodou, díváš ty?

No, jak říkám... Vývoj je nutný a dosti věcem prospěšný, ale má to své meze, za které by se jít nemělo. Když vám nějaký program srovná rychlosti BPM, ještě to neznamená, že jste dobrý DJ. To je teprve dobrý program a pak teprve začíná druhá fáze a to je technika a cit pro hudbu. Dle mého je tato fáze zásadní pro vývoj muzikanta nebo DJe. Zůstaneš osobně i ty nadále klasikem, nebo také pomalu ale jistě pošilháváš po digitálním světě DJingu? Já zůstávám klasik, ale cítím, že chci začít zase něco dělat, což v mém případě bude asi znamenat vlastní tvorbu. Potřebuji se jen nadechnout a chytit směr, kam se budu ubírat. Chci, aby to bylo stále taneční, ale rád bych použil nějaké živé prvky z nástrojů, co používali třeba indiáni. To mě vždycky fascinovalo. Jo jo, démoni jsou to (smích).


Jaké faktory mají podle tebe v dnešní době největší vliv na současnou situaci taneční scény u nás a kde vidíš pomyslné stopy undergroundu?

Otázkou je, co je dnes vlastně underground? Asi to, když se sejdou lidé s podobným zájmem na stejném místě a tam se baví, jak se jim zachce a nenechají si do ničeho kecat a ovlivňovat nesmysly a mega reklamními kampaněmi a tak dále. Já nevím. Dá se undergroundovější hudba u nás vůbec nějakým způsobem znovu nastartovat tak, abychom zažívali obdobné pocity jako za starých "Zlatých“ časů"? Asi by to šlo, jen by se to tady muselo nějak přetransformovat a na to je potřeba bojovat na několika frontách a samozřejmě by to chtělo jít s dobou. Také je tady trochu problém generací, protože mi přijde, že starší už mají pocit, že jsou na akce staří a mladí zase moc blbnou a experimentují místo toho, aby chodili za hudbou. A tak se to nějak celé kope. Když to vezmu ve výsledku i ze svého pohledu, vlastně nepřipadá v úvahu jít na velkou akci, protože bych se tam nejen unudil k smrti. Ta hudba a kolikrát i lidi jsou fakt moc. Já preferuji partu lidí, dobrou hudbu, poker, brka a tak prostě klídek a pohodu a nevidím důvod, proč bych měl jít na white ses. a dát si tam 8 tablet a druhý den se ptát, co se vlastně dělo.

Zajímal by mě tvůj náhled na budoucí vývoj elektronické scény u nás. Vím o tobě, že jsi skoupý na odpověď k této otázce, tak snad již uzrál čas…

Já bych rád spojil deepovější věci, ale i rychlejší a minimal se živými nástroji nebo zvuky přírody a nějak zkusil vytvořit trochu nový směr, protože to, co se hraje teď, je jen taková rychlokvaška. Samozřejmě to nemyslím tak, že všechno, ale hlavní problém v České republice je asi ten že... Jak bych to řekl diplomaticky... No, prostě v Čechách ti, kteří hrají super a kvalitní hudbu, nejsou bohužel skoro vůbec vidět, takže vlastně kvantita vyhrává nad kvalitou, což je tady klasika. Problém je asi i v tom, že opravdoví muzikanti jsou a vždy budou tak trochu bohémové, kterým pod rukama utíkají fakta, jako třeba tlačit se dopředu hlava nehlava, aby mohli hrát a vystupovat více. Tato skupina hudebních umělců často postrádá širší podporu médií (vlastně se na nich špatně staví, když nejsou šašci a bezpáteřáci). Myslím si, že jakoukoli hudební scénu by oživilo třeba seskupení promotérů, kteří by dali dohromady opravdu vybrané hudebníky a DJe a postarali se o jejich zázemí a reklamu. Věřím, že pak by teprve lidé na akcích mohli poslouchat různé vystoupení DJs nebo i kapel širšího spektra v té nejlepší kvalitě. A to by lidé ocenili určitě. V každém odvětví hudby znalci poznají kvalitu a tak dle mého by šly akce náladou, kvalitou i navštěvností nahoru a tím by se vše dost podpořilo a zmizeli by ti rádoby DJs, co hrají z CD a kolikrát ani neví co. Dělá mi zle to i sledovat, jak se tím kolikrát ničí hezký hudební večírek.

Teď trochu odlehčím... Zažil jsi během své kariéry i nějaké to FauxPaux, na které dnes již jen s odstupem času a nabitými zkušenostmi s úsměvem vzpomínáš?

Toho bylo moc (smích). Pamatuji, že mě Brňáci ožrali tak moc slivkou, že jsem upadl před klubem a pak se z toho ještě do dalšího dne vzpamatovával v zavřeném klubu na sedačce. Měl jsem tam hrát na pozvání jednoho DJe a ani nevím, jestli jsem vystupoval nebo ne. Ale zážitků a snad i lehkých trapasů bylo víc. To radši nezveřejňovat (smích).


Které vystoupení v tobě nechalo dodnes nejsilnější zážitek?

No bylo jich dost, ale zažitek byla určitě Unity Party v Chuchli, kterou jsme před dlouhou dobou pořádali. Tenkrát hrál Oliver Ho a já, pokud si dobře vzpomínám, začínal po něm. Byla neuvěřitelná atmosféra a nádherné prostory vyzdobené mega světly a zvukem. Tenkrát jsem to vnímal jako klubovku, kterou nafouknete do obřích rozměrů a na tu atmosféru nezapomenu. Pak asi hraní na Bumerangu, když začínal set Toky a byl tam takový aplaus, že jsem měl husí kůži - přísahám. Víte, co je nejlepší? Když to vidíte i z druhé strany. Po akci Toky, Dalo, já a spol. na hotelu - mnooo, fakt dobrý aftery. Polovina věcí odlétla z pokoje oknem a podobně (smích).

16.9. vystoupíš spolu s dalšími, kteří výrazně přispěli k vývoji Pekelnýho baru, na Pekelným parníku, kde tento klub oslaví své páté narozeniny. Jak se na tento večírek těšíš?

Těším se moc, protože mám rád parníky na řece (smích), to znamená, že když ztroskotáme, tak se snad dostanu alespoň na pevninu (smích). Také velice rád podporuji akci a lidi, kteří podporují kvalitní mejdany, jako je skupinka Pekelnýho baru. Vždy, když mám v Pekelným baru mejdan, tak je super a tak to rád podpořím i na lodi. Vždyť o tom tady vlastně celou dobu mluvím. Akce by měli dělat lidi, kteří tomu rozumí a mají hudbu rádi. Takže se těším na mejdan.

Vzpomeneš si ještě, s jakými pocity jsi šel poprvé zahrát do Pekelnýho baru? Bylo to na akci Warm Up Cosmic Trip 2007, šel jsi do neznáma, nebo jsi už měl nějaké reference? A jak to bylo dál? Následovalo hostování na Codex Gigas a pak vlastní Kovo-Shrot, znamená to tedy, že se v Pekle cítíš dobře?

Jo jo přesně! Peklo na mě působí velice pozitivně asi tak jako pekelná hudba (smích), ale upřímně si nepamatuji na pocity při první návštěvě, neb mám vždy dobrý pocit, když jdu na akci. Bohužel ne vždy po akci. V tomto klubu jsou ale skvělé mejdany a líbí se mi přístup majitele a taky to, že se tam pořád nepatrně upravuje design, což je důležité pro lidi.
 

Co připravuješ do budoucna? Chceš se i nadále věnovat DJingu nebo se v tvé hlavě začínají objevovat myšlenky na rodinu?

Hmmm, já se budu věnovat DJingu i třeba s rodinou. (smích) Stačí? Pokud se mám nějak rozloučit s tímto rozhovorem, tak bych rád podotkl, že pro mě je hudba poslání a vždy bude. Člověk, který má nějaké poslání nebo koníčka, s ním se jen tak nerozloučí a v hudbě je to ještě intenzivnější pocit, což pravděpodobně znamená, že mě muzika asi bavit nikdy nepřestane a až nebudu moct, tak to třeba převezme nějakej malej prcek místo mě a já ho budu podporovat. (smích) Když ho hudba nebude bavit, tak se ho zeptám, co ho baví a budu ho podporovat nadále, čímž se vlastně upíšu a budu muset hrát navěky. (smích)

Hezký den a pozitivní myšlení přeje Pavel Krejdl

Pekelnej parník 2007




Pekelnej parník 2008