Omni Trio - Even Angels Cast Shadows

Kdo z vás slyší dnes tenhle název poprvé, určitě bude překvapen. Na rozdíl od downtmepových Rainer Truby Trio číslovka v názvu neurčuje počet členů tohoto projektu. Jde totiž o hudební převlek pouhého jednoho muzikanta. Pouze Rob Haigh by vám vysvětlil, jaké okolnosti ho právě k tomuto názvu vedly. Jeho jméno je spojováno s už podle názvu lákajícím stylem - inteligent drum'n'bass. Vedle početné stáje Good Looking, kterou si LTJ Bukem tak bedlivě střeží a hrdě se k tomuto stylu hlásí, využívá Rob platformy labelu Moving Shadow k uskutečňování svých hudebních plánů. V roce 2001 se objevilo na pultech už páté album s názvem Even Angels Cast Shadows, takže si snadno můžete spočítat, s jakou hudební frekvencí Rob Haigh bude chrlit dál své hudební lahůdky.

Jak se vlastně Rob dostal k roli uznávaného hudebního producenta? Pokud se nebudete zabývat jenom jeho nejznámějším převlekem, se kterým se začal prosazovat "až" v roce 1993, určitě jeho první krůčky s muzikou zaregistrujete už v první polovině 80. let. Drum'n'bass byl ještě stále mrtvým pojmem a Roba tehdy bavila hlavně funková muzika a jazz. Zároveň však nezůstával lhostejný k tvorbě prvních elektronických umělců Can a Kraftwerk. Rozhodl se pro vlastní tvorbu a jako pseudonym pro svou avantgardní funkovou kapelu zvolil název Truth Club. Po nějaké době se mohl tenhle nováček ve světě muziky začít radovat z počátečních úspěchů. Prvním bylo debutové album Notes From Underground, při jehož tvorbě byl ovlivněn hlavně filmovou hudbou Philipa Glasse, Steve Reicha a Michaela Nymana. Deska se líbila jak posluchačům, tak kritice, protože například v časopisu Sounds si vysloužila celých pět hvězdiček a přiřknutí statusu nového hudebního stylu - gothic ambient. Posílen prvními většími ovacemi a následně očarován detroitským technem a zároveň novým zvukem vydavatelství Warp, otevírá si obchod s deskami, který se specializuje na tehdejší taneční scénu. Měřítkem mu tehdy musel být pouze jeho vlastní (zřejmě dobrý) vkus. Okolo sebe zároveň začíná cítit rozrůstající se houseové hnutí, což ho mimojiné přinutilo k založení hned dvou hudebních značek - PM a Candidate. Hudbu tvoří dál a čerpá z vlivů desek, které ho obklopují na každém kroku. Tak se stalo i to, že v roce 1993 vyrábí svůj první kousek v trochu jiném rytmickém rozpoložení, pod názvem Feel Good. Jenom za první týden se našla tisícovka nadšenců, kteří si tuhle desku opatřili. K zájmu o její koupi přispěl určitě i fakt, že remixem ji obdařil slavný LTJ Bukem.

Rob Haigh aka Omni Trio začíná být náhle hodně populární ikonou taneční scény. Pochopení pro své další pokusy nachází na křídlech dnes kultovního labelu Moving Shadow, kteří stojí o dva roky později o opětovné přemíchání Feel Good. Už tehdy si přejí lidé jako Fabio, Grooverider, LTJ Bukem, či dokonce Paul Oakenfold, aby se jim na gramofonech točily desky s nápisem Omni Trio, což samozřejmě Roba posunuje opět o podstatný krůček dále. Příběh připomínající pohádku s dobrým koncem pokračuje. Pod dohledem uznávaných Moving Shadow se v srpnu roku 1995 na trhu vyloupne deska Music For The Next Millenium, na níž jsou posbírány počátky Robovy tvorby spolu se třemi novými tracky a kontakt s posluchači může začít! Renegade Snares, Rollin' Heights a především Living For The Future byly skladby, které díky zájmu moderátorů pražského Rádia 1, mohli ocenit mladí lidé s krevní skupinou dnb positive i u nás. Deska neobsahovala pouze vlastní práce Roba Haigha, ale prostor tu mohli využít i stylově spříznění remixéři, jako jsou Nookie, Foul Play, či FBD Project. V témže roce dochází také k zajímavému propojení inteligentního popu s inteligentním drum'n'bassem.

Stává se tak skrze skladbu Walking Wounded, jejíž originál patří do repertoáru Everything But The Girl a který dostal k dispozici Rob k přemíchání. Sami víte, jak mocný atmosférický skvost z něho dokázal vyrobit. Ten hlas Tracey Thorn působil, jako by byl točen na zakázku pro Roba a ne, aby si ho on vypůjčil z originálu. Vše bylo s pečlivostí vyváženo a tak byl také právem za tento remix odměněn několika cenami. Téměř s přesností na den vydává opět v létě roku 1996 konečně nový materiál, prostřednictvím alba Haunted Science.

Zatímco předchozí deska nabízela pohled zpět za skladatelskými úspěchy a skladby jako Renegade Snares, My Stepper a Deepest Cut vznikaly ve srovnání s dneškem na primitivních hudebních prográmcích Pro-Tracker a Octamed, další album bylo koncipováno po technické stránce úplně jinak. Hlavní a zásadní změnou byl nákup sampleru Akai S3000 a mixážního pultu Yamaha 03D. Díky tomuto zázemí se mohl pustit do technicky mnohem propracovanějších kousků a posluchači ten rozdíl mohli rozeznat okamžitě. Z alba zabodovaly hlavně skladby Who Are You, Trippin'On Broken Beats a Nu Birth Of Cool. Byly podstatně tvrdší, než Robovy začátky, částečně čerpaly z vlivu jazzu, ale beaty byly naopak ovlivněny tím, co se dělo v jiné oblasti - technu.

Album Skeleton Keys, vydané opět o rok později, bylo ideálním adeptem pro získání dalších drum'n'bassových fanoušků, kteří prozatím tento styl ignorovali. Pokud se totiž našli nováčci, které v roce 1995 zaujal Goldieho megaúspěšný singl Inner City Life, nebo se shlédli v tvorbě LTJ Bukema, nemohli projít kolem nových Omni Trio bez povšimnutí. Místy vokály, místy nádherná a snivá atmosféra a k tomu beaty, které utíkaly více, než rychle. :) Kritika tyhle tracky popisovala tak, že znějí jako kdyby Derrick May potkal Goldieho, zavřeli se do studia a vyrobili skladby s rychlostí 160 BPM. Nejvíce se blýskly Silver, Red Rain a Twin Town Karaoke, které posunuly možnosti polámaného stylu opět o kousíček dál a ukázaly novou, zatím neprošlapanou cestu.

Na čtvrté album Byte Size Life si Rob vyhradil 2 roky práce a posluchačům přinesl deset nových skladeb, včetně bonusových remixů titulního tracku od Shimon a také Beyond The Fundamental, který si střihli zástupci Bukemovy stáje - Big Bud. On sám se rozmáchl celkem zeširoka, protože ne všechny skladby byly čistě drum'n'bassově orientovány. Jako bicí základy hned v úvodní Sound System použil klasické hiphopové bicí, basa zní jako půjčka z nějaké staré funky nahrávky, klávesová linka připomíná Mr. Oiza. Oproti tomu Brothers In Detroit je regulerním techstepovým trackem. Nechybí samozřejmě jeho silná zbraň - melodické opusy, které tak příjemně na zasněné posluchače působí. Tolik "stručně" průřez bio a diskografií jednočlenného projektu Omni Trio a my si už konečně můžeme udělat procházku po zvukových stopách jeho posledního počinu.

Pro úvod své nejnovější desky vybral Rob Haigh skladbu Artifical Life (Harptune). Hodně melancholický track, s něžným piánem a překvapivě skládanými polámanými beaty. Podmanivá basa bojuje s vaší pozorností a typicky brumlavý zvuk speed garageové linky se tu k mému udivení také zabydlel. Pro efekt tu čas od času zasyčí zajímavé zvuky a cinknutí dvou skleniček o sebe voní také originalitou. Výhradu mám kupodivu snad jen k délce skladby, protože na ten obrovský prostor, který sama o sobě má, Rob Haigh předvádí žalostně málo. Pouze jednotlivé paterny nesčíslněkrát opakuje s občasným vypnutím a následným zapnutím jednotlivých kanálů mixážního pultu. Chtělo by to nějaký vývoj nebo překvapení, protože ve srovnání s deskou Skeleton Keys či remixem pro Everything But The Girl, je tenhle kousek opravdu příliš prázdný.

Druhá v pořadí - Breakbeat Etiquette (MP3), svůj rozjezd nikterak neuspěchává. Napětí před tradiční jízdou automatů vyplňuje pouze výseč z hlasového samplu, který je několikrát opakován s téměř nekonečným echem a pár basovými brnknutími. Neopomíná se na nejrůznější virbly, ani na (díky jeho síle zvýhodňovaný) ženský hlas. Dočkáme se i krátkého zastavení, aby celek divoce mohl tepat dál a dál. Žádné vážné melodie, pouze společná práce se synchronizací jednotlivých automatů. Tenhle track konkrétně svými zvukově malebnými doprovodnými zvuky bez problémů připomíná Good Looking v celé jeho kráse. Jen mám trochu strach z toho, že jde už o druhou skladbu desky, která vás nepřekvapí ničím originálním.

To Difusion Loops (MP3) je už o poznání nápaditějším kouskem, jenž má všechno podstatné, co by pravý drum'n'bassový track měl mít. Téměř povinné intro z pár dlouhých ploch si Rob neodpouští. Syntezátor vytváří patřičně rozvrzaný modulovaný zvuk skladbě, která to s basovými linkami vůbec nepřehání. Všechny údery jsou tu velmi lehounké a basa tu jednoduše chybí. Stejně jako je povinné intro, stejně tak se musíme na chvilku zastavit za polovinou skladby. Potěší zde ostré vrčivé zvuky a cit pro překvapení. To má sice také svůj vlastní řád, ale pro početnou armádu zvukových baterií platí, že i při tom množství posbíraných samplů a s každým dalším opakováním, zaregistrujete u sebe pocit znudění a zanedbávání.

Higher Ground znám určitě z nějaké kompilace, jen si nevzpomenu z které. :( Až nápadně připomíná třeba tvorbu američana Jamie Myersona. Vábivý zvuk piána, které jakoby hladil po klapkách, způsobuje tu dokonalou sounáležitost mezi muzikantem i ostatními nástroji. Opět nechybí množství doprovodných efektů, basa příjemně přede svou melodii, všechno je lehké jako poletující papír ve větru. Smyčce se snaží o nastínění ponurejší atmosféry, ale nedaří se, klavír tenhle vzájemný nástrojový souboj tentokrát vyhrává a přebíjí vydatnou basovou linku.

First Contact (MP3) dostává překvapivě startovní číslo pět. Celkové koncepci desky se vymyká určitě nejvíce. Ve spodcích Omni Trio ještě tušíte, ale experimentální polohou s množstvím syrových a hudebně inovativních zvuků byste tu Roba určitě nepoznali. Filtry, které tu vytváří, si vaši pozornost získají, jinak nosná linka je složená z pouhých dvou tónů, pokaždé znásobených dvěma s kratičkou pauzou. Až při několikátém poslechu přijdete na to, že svoji podstatnou roli tu sehrávají i dlouhé smyčcové tóny, které vdechují tracku určitý stav ponurosti a tajemnosti zároveň. Možná až tady si uvědomíte že Robovy skladby, jsou od ostatních producentů polámaného stylu, přeci jen něčím odlišné. Nedá se říci, že by dlouhé tracky ozvláštňoval nějakými nečekanými zvraty a častými překvapeními, spíše si vždy naplánuje koncepci novinky a místa, která vás zaujala, opakuje neúnavně dál a dál, aby se dostatečně zavděčil. Funguje to bez problémů, jak při poslechu doma, tak na tanečním parketě. Pocit nudy bude pro vás neznámým termínem, tahle skladba má totiž svou až příliš citlivou duši.

Kinetic k příjemně rozevlátým beatům, složených z neskutečného počtu bicích segmentů, dopřává posluchači opět mazlivý pocit s táhlými, ozvěnou podpořenými, tóny. Ty vyzní samozřejmě nejlépe v krátké mezihře, potom se vše překvapivě ponoří hodně hluboko a kromě občasného brouknutí basové linky, to je pouze přehlídka toho, jak lze ještě bicí komponenty vůbec poskládat. Plochy písklavějšího ražení jsou k mání opět po chvíli a prostor ve škatulce s nápisem inteligent d'n'b by tenhle track měl hned vedle čestného místa celé Bukemovy stáje. Hodně chytrá skladba, která nestaví na agresivitě, spíše na nadlehčujícímu aroma. Vrzající, bublající a velmi syntetické zvuky na závěr staví Roba do pozice člověka, jenž dokáže u svých hudebních vizí přemýšlet nad každým použitým tónem.

Nejzajímavějším trackem alba Even Angel Cast Shadows je zcela bez debat Lucid (MP3). Ptáte se, co je na ní tak zajímavé? Buben a basa jsou dva nástroje, které daly drum'n'bassu jméno. Lucid je skladbou, která se obejde úplně bez dunících spodků. Prostě basový buben tu za celé časové pásmo nepotkáte. A ještě něco. Navozená atmosféra, kde to perkusemi jenom hýří a víří, by jako rytmickou složku mohla přijmout klidně houseový beat. Co nám tedy ze skladby zbývá? Různé virbly, různé perkuse, tleskání, éterické plochy a pseudo basová linka, vytvořená z nul a jedniček syntezátoru. A přesto to k dobrému pocitu z dobré hudby stačí. Klasický příklad toho, že hudební škatulky jsou opravdu zbytečným přežitkem.

Závěrečná Kashmir by se do krabičky s názvem polámaného stylu také nevešla. Úvod je jako vystřižený z novodobého 2stepu, basa připomíná speedgarageové počátky, pouze melodie je hodně náročnou symfonickou prací. K tomu si přidejte hodně navýškované tleskání a základní osnova tracku je hotova. Teď už to bude o tradičním vypínání a zapínání jednotlivých šavlí mixpultu a na převratné změny můžeme určitě zapomenout. Opravdu zvláštní bonbónek na konec alba. Hihaty tepají klasickou houseovou rychlostí a tak nějak cítíte tu zoufalou snahu Roba Haigha, jak touží vyjet ze zajetých kolejí polámaného rytmu a najít výhybku, která ho odvede k novým hudebním obzorům!

Závěr: Drum'n'bass v té "inteligentnější" podobě mám hodně rád a poslouchám ho zhruba od roku 1995. Cítím jakousi přesycenost, protože ať se snažím sebevíc, poslech desky Even Angels Cast Shadows mě zas až tolik neuchvátil. A to i přesto, že deska Skeleton Keys patří ještě stále k mým oblíbeným! Pokud si tahle dvě alba srovnáte, možná příště už automaticky šáhnete po tom starším, poslechově přijatelnějším...


Myclick


Myclick děkuje virtuálnímu obchodu s deskami Vinyl.cz za poskytnutí alba k recenzi.


Omni Trio - Even Angels Cast Shadows (tracklist)

Disk 1

1. Artificial Life (Harp Tune)
2. Breakbeat Etiquette (London Steppers Remix) (MP3)

Disk 2

1. Diffusion Loops (MP3)
2. Higher Ground

Disk 3

1. First Contact (MP3)
2. Kinetic

Disk 4

1. Lucid (MP3)
2. Kashmir