Hudební recenze: Roy Davis Jr. - God Life Music

Roy Davis Jr. oplývá všestranným talentem - přesnými trefami zasahuje srdce posluchačů jednak díky producentskému umu, tak i díky skvělému vokálu. Když si ještě dnes poslechnu acidem ovlivněný debut The Secret Mission, které vyšel před čtrnácti lety, cítím jistou nadčasovost a kvalitu. Nicméně, příjemnější mrazení v zádech pociťuji hlavně z jeho pozdějších, soulful deep housových produkcí. K takovým se řadí i aktuální God Life Music. Podařilo se Royovi složit důstojného následovníka úžasného alba Chicago Forever, které vydal v roce 2004? Určitě ano!

Roy pochází z Kalifornie, ale ještě jako dítě se s rodiči přestěhoval do Chicaga. Vyrůstat v osmdesátých letech právě v tomto městě a nevydat se na cestu skládání house music je prakticky nemožné. Nejdříve byl díky DJ Pierrovi ovlivněn především acid housem; naskočil do Pierrova rozjetého, dnes už legendárního projektu Phuture, z jehož z dílny pochází slavná skladba Acid Trax.

Ovšem acid nebyl jeho jediná láska: také miloval rhythm and blues, soul, gospely a Curtise Mayfielda (díky němu se odvážil vzít do ruky mikrofon a zpívat). A také velmi respektoval ikony jako byli Farley Jackmaster Funk, Marshall Jefferson nebo Lil’ Louis.

Roy se bezpochyby nejvíce proslavil hitem Gabriel, který složil s vokalistou Pevenem Everettem (prodalo se ho celosvětově 250.000 kusů). Kromě práce pro slavný label Strictly Rhythm, pro který vyhledával nové talenty, si získal uznání i svými remixy (např. díky předělávce skladby Lady projektu Modjo se vyšplhal na první místo taneční části americké hitparády Billboard Dance Chart).

Ale dost o historii, zpět do současnosti. Už jen název alba God Life Music napovídá, že tady půjde hlavně o spirituální stránku hudby. Ostatně, oduševnělá (soulful) house music je z velké části právě o spiritualitě. A nemusíte být nutně věřící, abyste při poslechu této desky měli pocit, že vše kolem nás má nějaký hlubší smysl. I díky Royovi lze napsat, že house music neztratila svou duši.

Na God Life Music lze najít jasné kořeny Royova hudebního backgroundu (Chicago). Nechybí rhythm and bluesové vokály, jemné nádechy elektra osmdesátých let (What Cha Gonna Do), křehké beaty a zasněné smyčce (Chicago Heights). Všudypřítomnou oduševnělost asi není třeba připomínat (Paradise, Hold U), stejně jako lehkou "tech" polohu některých skladeb (I Have Vision).

Roy svůj styl nazývá Soul Electrica, neboli soul music spojená s elektronikou (Soul Electrica je také název jeho druhého alba). Většinou podobná označení považuji spíše za marketingovou záležitost, ale musím uznat, že pokud poslouchám jeho tvorbu a představuji si tohle sousloví, není tak úplně od věci. A navíc, dobrý slogan prodává.

Nedá se nic dělat, Roy Davis Jr. mě opět dostal.

Hodnocení: 90 %