Floex - Pocustone

Floex - Pocustone

Pokud jste si stejně jako já nenechali ujít zásadní událost letošního léta - festival LPC Open Air Field a před pobytem ve stanech upřednostňovali venkovní stage, možná i vám neuniklo vystoupení českého projektu Floex. Chilloutová scéna, která pro ně představuje prostředí asi nejbližší, nepraskala tou dobou ve švech, ale přesto měl zakladatel Tomáš Dvořák z publika dobrý pocit. A to šlo prosím po křestu debutového alba v pražském Punto Azul teprve o jejich druhý koncert! Bylo vidět, že ti co si nechali koncert v Puntu z nějakého důvodu ujít, tady nelenili a na osmou hodinu šlo i tak o slušnou návštěvnost. Pojďme tedy společně nahlédnout pod pokličku projektu, který má jak se zdá, pro sebe připravenu celkem úrodnou uměleckou půdu. Hlavou a hlavně duší je Tomáš Dvořák, třiadvacetiletý obyčejný kluk, který se hudbě věnuje už od svých šesti let, kdy začal chodit do LŠU. Kromě hry na saxofon se stal jeho nejoblíbenějším nástrojem, na který nedá dopustit - klarinet. Řekněte sami, kolik znáte projektů, jež kombinují současné elektronické možnosti s původními akustickými nástroji? V živé podobě projektu Floex (respektive Floxího bandu) působí ještě Petr Tichý na kontrabas a Radek Bureš na bicí, jehož můžete znát jako bubeníka ze Skyline. Neměli bychom zapomínat ani na vokálovou složku, která byla svěřena Ridině Ahmed (češka jako poleno, pouze tatínek pochází ze Saudské Arábie:-). Toto kvarteto má pro nejbližší dobu naplánováno několik koncertů, takže pokud jste ten na LPC nestihli, máte další možnost živě ocenit nový hudební vánek. Když by se vám nechtělo na Českou noc na lodi Stubnitz v Rotterdamu, můžete okusit jejich umění na festivalu Summer Of Love (18/8) nebo si počkat na festival No Limits v pražském Rock Café, kde zahrají spolu s Here (27/9). Sám Tomáš se řadí mezi muzikanty, pro které hudba nekončí pouze při odchodu z reproduktorů, vnímá ji trochu jinak. Jako názorný příklad vám může posloužit jeho vlastní (hodně propracovaný) web www.floex.cz, na kterém objevíte biografii, diskografii, texty, seznam koncertů, neoficiálně vydané album Hub, audio ukázky dvou skladeb z alba Pocustone v plné kvalitě, ale hlavně multimediální projekt Flopla. Jde o jakýsi samostatný web, který je věnován vizuálním, audiovizuálním či různým intermediálním aktivitám. Tomáš by se mu v budoucnu chtěl věnovat více, hovoří prý i o nacházení různých biologických souvislostí a principů. Jakousi ochutnávkou může být součást alba CD-Rom Candy-Ski. Jedná se o audiovizuální interaktivní skladbu. Posluchač sám aktivně komponuje hudební samply a zároveň animované sekvence do jakéhosi dynamického obrazu. Autor k tomu říká: "Jde o určité souznění mezi tvůrcem a posluchačem. Je to stejné jako když přijdeš k plátnu, začneš malovat a zároveň tím vytváříš hudbu". Ostatně - posuďte sami...

Výčet lidí, kteří jeho tvorbu ovlivnili je skutečně obsáhlý. Když pomineme opravdové skladatelské velikány - Bacha, Mozarta, Debussyho, Honegra, Saint Sanse, Musorgskyho, následuje seznam lidí, kteří položili základy elektronické hudbě - Cabaret Voltaire, The Orb, Orbital, FSOL, Autechre, Mouse On Mars, Aphex Twin. Toho má mimochodem autor hodně rád. Když mu zavoláte, neozve se na jeho telefonu žádné tuctové pípání nebo šílené a laciné melodie. Tomášův telefon upozorní svého pána skladbou z Aphex Twinovy kompozice Selected Ambient Works vol.2! Mluví i o malířích, kteří ho ovlivnili: Kandinsky, Kupka, Drtikol. Pojďme se teď podívat, jak tihle všichni zasáhli do jeho debutového alba.

Na úvod musím prozradit, že Tomáš na desce pracoval až nezdravě dlouho. Celé tři roky strávil nahráváním různých útržků, ať už to bylo v jeho domácím studiu Mush Room nebo třeba v době konání Karlovarského filmového festivalu, kde díky té zvláštní atmosféře nahrával buď v penziónu nebo v lese.

Padesátivteřinové intro Made Of Wood nám album otvírá a vévodí mu pouze jeden jediný nástroj - samozřejmě je to autorův klarinet. V plné podobě je možné tuto skladbu nalézt pouze na webu. Je pozoruhodná tím, že klarinet je tam použit po různých úpravách jako basa, plocha i perkuse jsou z jeho klapek. Tady jsme trošku ostrouhali, ale jako intru nelze nic vytknout. Phi-Log je celkem dramatická záležitost. Je tu cítit odkaz vážné hudby, zajímavě znějí různé perkuse a doprovodné zvuky, které při novém přehrání uslyšíte pokaždé jinak. Skladba se stále vyvíjí a efekty jsou opravdu strašidelné, chlácholivý je opět pouze klarinet. Tahle skladba byla souběžně vytvořena i pro milovníky černých vinylů a remixem ji obdařil známý DJ Touchwood, který teď remixuje o stošest. Spolu s poslední Pointilice od projektu Mimoň vychází jako Phi-Log EP. Když zavřete oči, krátkou minutovou vsuvku Waterfalls opravdu uslyšíte jako příjemný tok vody, padající zlehka do obrovské hloubky. V Pay No Mind (mp3) se Tomáš a jeho band skutečně vyřádili. Všechno, co vyluzuje nějaký zvuk a co bylo zrovna toho času u Tomáše v pokoji, vzal a citlivě poskládal. Můžete tu tedy potkat různé dětské zvonkohry, skřípot otevírané staré skříně, čínské hůlky a jako hi-haty jsou místo tradičních syčivých zvuků použity nůžky, které šmikají do rytmu. Opravdu unikát a právě proto má skladba podtitul Barber Mix. Svým hlasem ji okrášlila Ridina. Pozoruhodné je, že skladba vznikala opačně - nejdřív tu byl text Stevena Keyopa a teprve potom začal Tomáš skládat! Pinky Pong je nejhitovější věc celého alba a já věřím, že se éterem Rádia 1 bude prohánět často - má na to. Jako host tu vystupuje flétnistka Pavla Palánová a jde o hodně příjemný, možná až zamilovaný track. Optimismus z něj přímo prýští. Labcr je jasnou ukázkou toho, jak dokáže během šesti minut Tomáš zahýbat vašimi náladami a vystihnout to, co právě prožívá. Po úvodních smutných tónech se žal najednou rozprskává a vy se cítíte jako kdybyste udělali krok přes nějakou zvukovou bránu vstříc novým čerstvým zážitkům. Působí to skoro až filmově - skladba by si zasloužila nějakou vizuální podobu! Krátká prostorová výplň Still Life With Rag And Bolts je klasickou ambientní věcí - jde tu o příjemná zvuková tápání s originálním přístupem. Sandálek (mp3) je jako skladba z jiného světa. Ze světa dnes už příliš samostatných mašinek, které nečekaně mění strukturu zvuků nejrůznějších barevných provedení. Celé to působí dojmem asistence Richarda D. Jamese. Až tak je to divoké a vzrušující:-). V Mush Room Cut No.9 objevíte jednoho známého moderátora z R1. Josef Sedloň je tu vykradený i se svými typickými pomlkami v hlase, právě když mluvil o autorových oblíbencích Mouse On Mars. Nevím, pro koho je to větší pocta, každopádně neúnavný moderátor, který ať chcete nebo ne, stál svými aktivitami za současným boomem taneční scény, si krátký prostor rozhodně zaslouží. Desátá Com je synonymem radosti. Ležérně se tu převalují jednotlivé tóny a přitom celek je stále stmelený k sobě. Silné a působivé jsou zejména plochy, které vás unášejí ve vzduchoprázdnu. Ostrý předěl mezi tímto trackem a následující Mush Room Cut No.13 vás však vytrhne ze snění. Opět jde o kraťoučkou ambientní výplň, ve které se toho zas až tolik neděje. Následující Below je podstatně zajímavější - jde o druhou zpívanou věc a Ridina dokazuje, jak moc jí tahle klidná poloha sluší. V okamžiku kdy se zcela změní struktura bicích, přichází klarinetový doprovod, jakoby vystřižený z nějakého Courtneyho Pinea. Je jako stvořená pro koncertní provedení. Opět se tu objevuje jedna raritka - beat, vytvořený tentokrát z papírové krabice! Závěrečná Pointilice album uzavírá. Přijde mi už taková prázdná a možná i zbytečná. Kromě pár zajímavých efektů a nové klarinetové melodie se tu totiž vůbec nic neděje. Když dozní, zjistíte, že se vám na displeji odpočítává ještě dalších deset minut ticha. Pokud si však tuhle desku přehrajete na sluchátka s vyšší hlasitostí, nějaký zvukový záznam zaregistrujete. Celý dlouhý rok Tomáš vychytával zvuky jednoho místa (konkrétně dvora, na který vidí z pokoje). Jedná se o takový malý odkaz k místu, kde byl Pocustone složen a vy máte tak možnost okusit netradiční outro s hlasy hrajících si dětí, kostelními zvony v dálce, švitoření ptáků - zkrátka život se vším všudy!

Kromě dnes zmiňovaných Floex vytvořil Tomáš vedlejší projekt s Matoušem Godíkem (ZKA4T). Ema Tomatucha tak slučuje dva zcela protichůdné autory - Matouš je totiž přesný Tomášův opak. Než by vymýšlel silné melodie, raději stráví hodiny a hodiny hledáním optimálního zvuku, který pro daný okamžik zrovna potřebuje. Jejich tvorbu si představíme někdy příště...


Závěr: Při svých recenzích hrozně rád autory srovnávám s tím, co již bylo složeno. Tady jsem tak trochu zmatený - přístup Tomáše Dvořáka k muzice je totiž ojedinělý. Ať už doma nebo na nějakém živém koncertu, budete moci ocenit hudbu dělanou s duší, hudbu která upozorňuje, že i přes rozmach elektroniky se ještě stále na akustické nástroje hned tak prášit nebude...

Myclick