RECENZE

 

Hudební recenze: Spirit Catcher - Partners In Crime

Jedno je jisté... Pokud vyhlásíme po letech detektivní pátrání s úmyslem najít, kdy přesně začal disco virus nahlodávat ty pevné tuhé stránky bohatého katalogu německé značky Systematic, to hezké datum 22.10. 2010 tu bude uvedeno tučným a možná i zlatým písmem! A přitom díky loňské předzvěsti v podobě EP Sedona nemohl Marc Romboy ani v nejmenším tušit, co na něho Spirit Catcher šijou za habaďúru. Ty tři skladby byly totiž přesně tak “techy“, jak on to má na své platformě už dlouhých šest let rád. Teď však nastává revoluce a i v Belgii už se bouří!

 

Ano, po svém debutu Night Vision dvě chutné pralinky konvertovaly z britského vydavatelství 2020 Vision právě do Němec a po třech letech duo sestavilo další nadýchané album plné kompromisů. Jenom tak teď mohou před nastaveným zrcadlem vaší koupelny, pod stroboskopickými paprsky i rotující disko koulí, střídavě natáčet svou drsnou ošlehanou tvář, kterou pan majitel zajisté ocení a zároveň z té hladce oholené, jako ta dětská prdýlka, tak zlehka stírat s přivřenýma očima a zasněným výrazem poslední zbytky voňavé pěny. A přesto se dalo očekávat, že mu sem to disco s odkazem sedmdesátek a osmdesátek prostě propašují. Tolik mu tehdy propadli, tolik jim tehdy učarovalo a stále je (naštěstí) odkud brát a hlavně klávesák Thom je výborným imitátorem s poličkami plnými výtečných syntetických hraček! Právě ty se jedna po druhé teď ke slovu dostávají už v úvodní One Way Express a tím příjemným teplým zvukem velmi zvolna předou do rytmu. Konečně!

Spirit Catcher

Jean a Thomas práci na albu rozhodně nepodceňovali a s remixováním druhých tentokrát šetřili – přesně, po tomhle starodávném soundu se člověku už tolik stýskalo. Krátké úhozy, pověstné moogovské silné basy, které převálcují vše, co se jim postaví do cesty, už jsou zase tu. A oproti tomu se tam vysoko, jako to pírko, tak elegantně a bezstarostně vznáší mňoukavé neméně silné, ale rozhodně ne podbízivé, melodie, u nichž si tolik přejete, aby hned tak neskončily a dál vás tenhle hudební vějíř mohl ovívat. Tempo toho skvostu? Strašně, strašně pomalé – konečně zklidnění v té záplavě uspěchaných rychlokvašek všude okolo nás. U téhle pecky si na rok výroby po čase nevzpomenete - ta zní staře už teď. A nikomu to nevadí! Poťouchlí a hraví jsou i v následujících Threesome a Special Dimension. Ta jako by byla načrtnuta ze zlatého pera Quincyho Jonese – jasná Human Nature, které před osmnácti lety život vdechnul Michael Jackson. Vždyť oni tu naučili vokodéry být tak skvěle ležérní a sexy a jsou parádními vypravěči i zvukovými inženýry zároveň. Opět ta laboratorní čistota, v níž nenajdete křížem stéblo přeložené a o poznání mnohem více hybné a hypnotické Sedoně náležitě připraví vstupní bránu... Ano, materiál tohoto alba je z větší části mixovaný do sebe a můžeme jen s otevřenou pusou obdivovat, jak profesionálně dokáží tito hudební kejklíři balancovat mezi dvěma zdánlivě nesourodými světy, aniž by spadli z toho tenkého lana na zem a odřeli si pusu...

Spirit Catcher

Lidskými hlasy koření, to když zrovna mají pocit, že se posluchač v těch nadýchaných pasážích začíná ztrácet a díky autorům tak získávají další originální nástroje k dobru. To je příklad i kolovrátkové Frequent Traveller, která by bez téhle vokální linky byla jen výtečnou pomůckou pro brainwashing – teď máte uši dokořán a každé to kraťoučké slůvko se snažíte uchopit. Neumlátí vás však jen argumenty – zahrát tak následující romantickou vsuvku Little Game té, o níž tak zoufale dlouho usilujete, takhle někdy z rána na opravdové klavírní křídlo pod jejím okénkem, to si pište, že její srdce konečně získáte... Emoce teď stříkají na všechny strany a škoda jen, že pouhé dvě minuty. Nádherná balada, nádherný zamilovaný kousek. Je snad i tohle signál k dalšímu směřování labelu Systematic? :) Nechybí samozřejmě ani našláplý singl No Way Out s množstvím efektů, z nichž se vám zatočí hlava, který navzdory tomu závratnému tempu i jedovatým zvukům, zůstal také tak uvzdychaně sexy. Více energetických bomb už od nich do posledních vteřin této desky nedostaneme. Už budou jen něžní, melancholičtí a hlavně – velmi muzikantští... Co na tom, že ústřední motiv jinými galaxiemi vonící Jupiter Jam není jejich, co na tom, že bychom ho našli třeba už v 10 Jay Street od projektu Downtown Brooklyn Inc? Zužitkovali ho naprosto skvěle a jak se sami svěřili už v názvu tohoto alba – jsou to přeci jen kriminálníci. Nebo si vážně jen chtěli omluvit to šméčko spáchané na Marca Romboye? :) Já jim moc rád odpouštím u posledních tónů Under Elvis, v níž vzdali hold dalšímu z hudebních velikánů, kteří nás předčasně opustili a jen lituji, že ani v dnešní době toho do formátu CD nelze napěchovat více. To čekání na třetí dlouhohrající desku bude totiž nekonečné... :(

Hodnocení: 100%
myclick
Myclick

Spirit Catcher

"Giorgio Moroder na steroidech". Tak svou muziku s úsměvem popisují Spirit Catcher. A mají k tomu docela dobrý důvod. Nejdříve, kdo je Giorgio Moroder? Italský producent, popově-syntezátorově-disco-komerční mág, který se díky vlastní tvorbě v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století stal jedním ze zdrojů inspirace pro mladé elektronické producenty let následujících (podílel se na albech Davida Bowieho, Sparks, Donny Summer, ELO; a vzpomínáte si na Take My Breath Away z filmu Top Gun? Určitě ano). A kdo jsou Spirit Catcher? Dva mladí belgičtí producenti Jean Vanesse a Thomas Sohet milující vše z oněch zmíněných let, hlavně tedy hudbu, a především jazz. Ne, nemám pro vás překvapení ve smyslu "Moroder spojil síly s Jeanem a Thomasem, aby natočili album". Kdepak. Nicméně na albu Partners In Crime najdete nemálo momentů, kdy si Moroderovu tvorbu připomenete – často na vás (spíše zakódovaně) vybafne v čele se suitou vrstevníků, následovníků, ne zrovna mladíků. Ale nelekejte se. Užívejte si. Jean a Thomas se znají docela dlouho, a nedovolili by pustit do vlastní hudební tvorby motivy průměrné, nezajímavé nebo snad nudné. Možná i proto nazvali své nové album "partneři v zločinu", takzvaně "kumpáni". Což samozřejmě neznamená, že by se potulovali ulicemi nočních měst a tropili neplechu; kradli, znásilňovali a podobně. Prostě sedí ve studiu, potutelně se usmívají, čtou si myšlenky a vyzývají na souboj své vzory.

Thomas Sohet

Spirit Catcher nahráli desku, která rozhodně není na první poslech. A možná ani na druhý. Záleží jednoduše na tom, zda-li jste ochotni akceptovat jejich lásku k sedmdesátým a osmdesátým létům, kterou dávají na odiv v každém tónu. Jean a Thomas vytvořili neuvěřitelně jemnou, přesto různorodou směs mnoha vlivů a stylů, syntezátorů, funky beatů. V každé minutě vám bude v hlavě znít známá, povědomá melodie, motiv, linka, "jo, tohle jsem miloval!", ale z nějakého důvodu si budete připadat i trochu zmateně, protože "tohle přeci znám!", ale nevzpomenete si (Threesome). Spirit Catcher jednou nohou stojí v pomalých vodách nu-jazzu, druhou nohou zase našlapují do tech-house music nejvyšší kvality. Ve skladbě Human Factor mi připomínají Way Out West, kteří se na posledním albu dokázali, hlavně díky použití starých syntezátorů, neuvěřitelně ponořit do světa o několik desetiletí zpátky. Track Special Dimension je "něco jako" pocta house music z první poloviny osmdesátých let; pomalé tempo, zkreslený vokál, opakující se motiv - hned se mi vybaví Jamie Principle i Frankie Knuckles. Ale najdete zde například i "současnou" věc nazvanou No Way Out, electro house s lehce naznačenými trance motivy, která navazuje na směr Laidback Luke a aktuální zvuk Underworld.

Spirit Catcher

"Retrem" je dnes ve světě taneční muziky ovlivněn kde kdo, takže paradoxně i to, co může znít jako skladba 30 let stará, (to zní divně, že - vždyť elektronická scéna už stojí na nohou pěknou řádku let...) je v dnešní době také nesmírně moderní a IN. Takže lze v suchém dresu napsat, že Spirit Catcher prostě zní moderně, osmdesátkově. Koneckonců i název jejich projektu souvisí se zmíněnou dobou: říkají si Spirit Catcher podle stejnojmenné ocelové sochy vytvořené v roce 1986, dnes stojící v Ontariu, v Kanadě. Ale to je jenom taková perlička na závěr. Holt, ty osmdesátky...

Hodnocení: 80 %
Jaroslav Zapletal
Jaroslav Zapletal

interpret/album: Spirit Catcher/Partners In Crime
label: Systematic
URL: http://www.myspace.com/spiritcatcher1, http://www.systematic-recordings.com/
styl: nu disco, pop, deep house, tech-house

Spirit Catcher full live se představí opět v Praze a to 26.11. 2010 v rámci noci Believe v klubu Kostel!

 
 
 
 

ČLÁNKY AUTORA

 
 
 
 
 
 
 
 

Partnerské linky: festivaly 2016