Knižní recenze: Asfalt

"Tohle dítě si nějaká démonská rodina vytáhla z potrubí coby domácího mazlíčka, a když je přestalo bavit, uvázali ho v lese. Citlivky: neměli žaludek, aby ho recyklovali v domácím lisovači."

Doposavad se na imaginárním tuzemském piedestalu akčních a nadmíru zábavných sci-fi držel Jiří Kulhánek. Okupoval ho tak dlouho, až to vypadalo, že se na něj snad přišil vlastním tělem, aby mu ho nikdo nevyfouknul. Jenže jednou to přijít muselo. Štěpán Kopřiva si svůj románový debut odbyl v roce 2004 s titulem Zabíjení, což byla velmi příjemná záležitost, ale ke strhnutí krále ještě nestačila. Po pěti letech nabíhá znovu. Tentokrát se ohání Asfaltem, přičemž s ním mlátí natolik zručně, že si místo na podstavci celkem jednoznačně přivlastňuje.

Špalek o 640ti stranách v úvodu představuje Kuffenbacha a Ostranskiho, dvojici žoldáků, kteří jsou sice mistry svého oboru, ale teď přežívají jako ochranka v hypermarketu. Nepřežívají ale kdovíjak dlouho, protože po jednom neúspěšném zásahu dostávají nemilosrdně padáka. Naštěstí se objeví nabídka, v níž oba tajně doufali – musí obnovit komando a vyrazit na další misi. Cílem je záchrana malé holčičky ze spárů několika satanistů. Normálka. Jednotka se tedy dá znovu dohromady a při jednoduše vyhlížející akci všichni pomřou.

Přesně tak, něco se zvrtne a všichni skončí v pekle. Což už taková pohoda není. V této dimenzi jsou sice nesmrtelní a disponují takovými regeneračními schopnostmi, že je oproti nim i Wolverine trapným cirkusovým eskamotérem, jenže zemřelí tu hlavně působí jako surovina, asfalt. Vyrábí se z nich cokoliv od stolů, aut, zdí nebo stromů. A netřeba snad připomínat, že tým drsňáků a jednoho mladého vystrašeného nerda nechce žít v podobě uvítací rohože či kachliček. I když teď jsem to vlastně připomněl, takže to raději přejděme taktním mlčením.

Primární úkol Kuffenbachova komanda je definován jasně. Plán "za každou cenu se odtud dostat co nejrychleji pryč" je sice prostý, ale plně dostačující. Čím to, ptá se čtenář čekající zapeklitou odpověď? Inu, Štěpán Kopřiva má už natolik vytříbený styl psaní, který ve spojení s ukrutně osobitou imaginací vytváří ničivě atraktivní kombinaci. Asi stejnou, jako když spojíte Karla Gotta s německým raperem Bushido, akorát u Asfaltu vám nebude tak často špatně. Pro příklad se mrkněme na samotné peklo. Tady představuje originální svět s osobitými a značně brutálními způsoby fungování. S autorovým smyslem pro detail si dokážete představit, jak nechutně zvrhlé místo to musí být, ale stále máte nutkání prozkoumávat víc a víc. Ve výsledku je tedy čtenář rád, že hlavním hrdinům někdo pořád hází klacky pod nohy a komplikuje útěk, protože díky tomu se podívá na další místa.

Při čtení Asfaltu máte leckdy pocit, že koukáte na film. Především je to cítit při akčních scénách, kdy trefné popisky dynamicky přeskakují mezi několika místy současně, a tím se chovají stejně jako filmový střih. Navíc znáte také podrobnosti, co se děje v mizanscéně. Takže kdyby se někdo chtěl zbavit pár stovek milionů s přáním natočit regulérní adaptaci Asfaltu, mohl by ušetřit na storyboardech.

Ke kinematografii se též často odkazuje pomocí desítek fórků, ale je to pouze jeden z pytlů, odkud Štěpán Kopřiva tahá citace. Mezi dalšími figurují třeba počítačové hry, hudební byznys, letectví a spousta dalších. Obdivuhodný rozsah autorových znalostí má za následek, že s vysokou pravděpodobností všechny hlášky pochopí napoprvé jen on. I kdybyste ale chytli jen pár záležitostí, pořád je Asfalt unikátní zábavou. Atraktivní, bizarní, šílenou, ironickou, sarkastickou a neskutečně nabušenou. Takže je snad každému jasné, jestli má smysl do ní jít nebo ne.

Asfalt
Autor: Štěpán Kopřiva
Autor obálky: David Hanzl
Nakladatelství: Crew
Počet stran: 640
Cena: 278,- Kč
Info: http://www.crew.cz/