RECENZE

 

Hudební recenze: Dominik Eulberg – Bionik

Lesník v národním parku zahalený do zelené kamizoly a s orlím pérem na klobouku. Myslíte si, že někdo takový může být hudební celebritou? V případě Dominka Eulberga o tom není žádný pochyb! I když to slůvko celebrita berte s rezervou. On není každý týden na titulce  bulvárního plátku Der Spiegel s nějaký nafouknutým skandálem ani se netahá s Paris Hilton. Když zrovna netrajdá po lesních mýtinách a nepovídá si s jeleny, je zavřený ve studiu a skládá muziku. Takovou muziku, která se ve světě celebrit příliš nenosí. A přece ho to loni neodradilo, aby vydal hned dvě dlouhohrající a hlavně povedené desky. Tou novější (vždyť vyšla, je to pár týdnů) je album Bionik. Ukázkový příklad "přírodního" minimalu.

 

Jeho první album z roku 2004 neslo jeho zálibu přímo ve svém názvu – Flora & Fauna. Na tom druhém z roku 2007, které se jmenovalo Heimische Gefilde, rovnou mezi jednotlivými skladbami o přírodě přednášel. Jeho třetí album je však trochu jiné. Vztah k přírodě si rozhodně ponechává, však se v češtině jmenuje Bionika, což je obor využívající znalost stavby a funkce živých organismů k řešení technických problémů, ovšem už je tu to slůvko technika. Navíc tato deska vyšla jen půl rok po té předchozí. A ke všemu na jiném labelu, kdy tradiční Traum Schallplatten vyměnil Dominik za neméně slavný Cocoon Svena Vätha. Otázka vyvstává jediná. Nebylo to příliš brzo? Měl Dominik opět dostatek skutečně kvalitního materiálu? No nevím nakolik mu studia biologie a geografie napomáhají při tvorbě muziky, ale jedno je jisté: i do třetice se dílo tohoto hudebního podivína povedlo.

Spojení se s labelem Cocoon není až tak náhodné. V roce 2006 na něm Dominik vydal vinylový singl stejnojmenného názvu, tedy Bionik, který však na tomto albu nenajdete. Desetiminutový epos, s podivně technologicky vylepšeným zástupcem hmyzí říše na obalu, byl rozhodně k nepřehlédnutí. To na obalu celé desky Bionik toho naleznete mnohem víc. Ptáčky, koruny stromů, květy rostlin, ale také opět cosi, co nemá s přírodou vůbec nic společného - olejničku. Že by nám Dominik Eulberg chtěl něco naznačit? Možná měnící se přírodu na Zemi nebo možná jen spolupráci s jiným labelem, kdy se chtěl malinko od své zažité image odlišit. Po hudební stránce to však zůstal náš starý dobrý Dominik.

Tepavý být, který by svou jemností a něžností nevyrušil snad ani kolibříka právě svačícího u krásného květu. Mnoho klikavých a cinkavých zvuků jako kapky deště odrážející se od pařezů, kamínků či spadaného listí. Nenápadné a ladné melodie malebně dokreslující celou hudební scenérii jako když po mýtině tančí skupina víl. Nemusíte být profesionální básníci nebo zarytí romantici, aby vás takováto přirovnání sami nenapadly již po prvním poslechu. Bionik mluví samo za sebe. Úvodní Der Traum Vom Fliegen přesně splňuje definici, jež jsem použil už v úvodu, a to přírodní minimal. Hudba Dominika Eulberga i při malé fantazii přírodu evokuje a to v různých ohledech. První track třeba zasněně romantické svítání a ten druhý, Freche Früchte, je o něco drsnější, jako třeba práce drobných mravenců ve svém mraveništi. Melodické zvuky tu hrají podřadnou roli a záleží tu především na rytmu. Ten klape jak o život a live, na pořádně masivním zvuku, by to byl ještě dvakrát tak lepší zážitek.

Dominik Eulberg si žije v podstatě ve svém hudebním světě. A možná, že pro některé by mohl být jeho styl, a klidně si dovolím říct hudební šarm, po nějakém čase poměrně stereotypní. Chce to mít opravdu dobře seštelované uši a bedlivě naslouchat. Teprve pak si určitě všimnete, že třeba skladba Löwenzahn-Luftwaffe je na Dominka nezvykle taneční nebo že track Autopfoten si jen za pomoci rytmických hrátek a postupného nabalování a kumulování zvuků vystačí celých devět minut aniž by jen na chvíli začal nudil. Ve skladbě Haifischflügel si celou dobu říkáte, že se již z této celkem normální Eulbergovské skladby nic nevyklub a ejhle, ke konci šesté minuty se k hutnému a také lehce zlomenému spodku přidá perfektně padnoucí, trochu poupravený sampl klarinetu (teda snad je to klarinet). Vůbec v druhé půli alba Bionik Dominik lehce přidal na tempu a drsnosti svých skladeb a tak ani Rückenschwimmzipper není výjimkou. A ke všemu je to potvůrka jedna z nejlepších skladeb z celého alba. Vynikající beat, spousta povedených zvuků a "bublající" melodie jakbysmet. Prostě sedmiminutová taneční extáze :) V závěru však Dominik opět o něco zvolní a v posledních dvou skladbách Bienenstich a Rattenscharf vám převypráví příjemné hudební pohádky o tom, jak se v lese chodí spát.

S otevřenou hudební myslí si tohle album myslím minimálně užijete. Nabízí vám v deseti poměrně dlouhých skladbách dostatek ingrediencí nejrůznějšího charakteru, a tak je velká pravděpodobnost, že zrovna některá vám padne do ucha. Ať už půjde o jemný tepavý minimal, tanečnější tech-houseové tracky, melodické nebo jen založené převážně na rytmice. Nedá se říct, že by Dominik Eulberg posunul třetím albem hranice svých možností někam kupředu, ale říká se do třetice všeho dobrého a v tomto případě to platí dvojnásob. Parádní to je, jen co je pravda.

Hodnocení: 90%

DOMINIK EULBERG – BIONIK
čas: 74:39
formát: CD / 2xLP
label: Cocoon Recordings
kat.č.: COR CD 015
info:
www.dominik-eulberg.de, http://profile.myspace.com/DominikEulberg, www.cocoon.net, www.myspace.com/cocoonrecordings

 
 
 
 

ČLÁNKY AUTORA

 
 
 
 
 
 
 
 

Partnerské linky: festivaly 2016