Report z Wow! v klubu Cross od Myclicka

Ten pátek s datem 15. dubna byl takový zvláštní… Všechno začalo nevyspáním se po čtvrteční noci, úprkem do práce, osmi stresujícími a přitom povinnými hodinami a já už jen čím dál častěji sledoval aktuální čas. Na sklonku tohoto dne měla totiž následovat sladká odměna v podobě druhého pokračování nové klubovky v holešovickém Crossu – Wow!. Tomu line-upu se prostě odolat nedalo, i kdyby se člověk bránil zuby nehty a krev stříkala na všechny strany. Tvyks, Diome, Dys Martin a Trnqua – je snad potřeba něco dodávat? V mém případě jasná záruka perfektně stráveného večera, kdy na nudu čas nezbývá a ještě si bonusově rozšíříte obzory. Velkou neznámou pro mě ovšem byl karlovarský Choose Killa a dvě slečny ze Slovenska DJane Biji a DJane Denia a tak jsem si nejdříve obě dvě sobecky pozval do pořadu Techno.cz In Da Mix na Radiu Akropolis, abych si dal jakýsi warm-up před následujícími hodinami v Holešovicích…

Wow! chtělo se mi zvolat při vstupu do stále oblíbenějšího místa nedaleko bývalé konečné céčka, ale nějak to nešlo přes pusu. Přeplněná zahrádka před klubem sice lidmi přetékala, ovšem uvnitř mohl mít člověk i pocit osamělosti. Čekají snad ti nahoře na levnější vstupné? Užívají si dalšího teplého víkendu pod otevřeným nebem? Přišli tradičně na jungle, techno nebo psytrance? To byly otázky, které se mi honily hlavou a já přitom pozoroval tváře vinylových hráčů, které to i v poloprázdném klubu opravdu bavilo. Zejména Choose Killa to neměl vůbec jednoduché… Na sound systému v přední místnosti ještě stále vypadávají v pravidelných (i když spíše v nepravidelných) intervalech basy, on lomcoval faderem a šavlemi jako o závod, mistrovsky scratchoval, ale po tanečnících jako by se slehla zem. Družné hovory, pivečka, cigaretky, založené ruce a ty vše říkající pohledy: “Ukaž co umíš, my jsme si totiž zaplatili vstupný“… Čekalo se na prvního nebo snad až druhého odvážlivce, či snad vícestupňové pivo, které náhle tu odvahu pro taneční kreace dodá? Ať tak nebo tak, v půl jedné už to tu konečně začalo pořádně žít – další návštěvníci se totiž dostavili. Dali si na čas, i když jde o jev v Praze poslední dobou naprosto běžný.

Druhá stage, tedy ta hlavní a zadní zároveň, byla v tu chvíli pod taktovkou DJe Tvykse. Také on pomalu zahříval desítku tancujících svým typickým miš-mašem, kde má zelenou disko, house a především electro. Tenhle člověk je naprosto neuvěřitelný! Sety jsou barevné, skladby hravé a propracované a přitom nejde o namátkou tahané placky z doneseného balíku. Všechno tu má své místo, všechno má hlubší smysl, každý střípek toho setu zapadá jako kostička puzzle ke svým sousedům. Ale co to? Najednou se noříme do ticha a do tmy! Za dvě minuty dvanáct? Možná se bude troubit večerka. Nikdo nic neřeší a tak se sám DJ musí proběhnout napříč parketem a najít pojistky či odbornou pomoc. Prima, pokračuje se dál a já jen lituju, že s touhle barevnou muzikou nejde ruku v ruce světelná odezva. V Crossu mají stále přednost temnější styly a tak se vlastně na světelném parku samo o sobě ušetří. Opravdu škoda – červené, zelené a žluté bodovky by možná úplně stačily. Té veselé muzice ta černočerná temnota, z níž si každý může ukrojit, co hrdlo račí, příliš nesluší… Do ticha a tmy se v hlavním sále noříme za dalších pětačtyřicet minut. Že by snad nedávné plameny v klubu spolykaly i část elektroinstalace, nebo jističe to přepětí opravdu nezvládají? Tak kolikrát ještě?

V půl druhé se objevilo zjevení! Ačkoliv pan Dys Martin v klubu Paradogs hrál tou dobou tradiční osmihodinový set, jeho duch dorazil do Holešovic a on tak zvládal být na obou místech současně. Když pominu moravské techno exhibicionisty, neznám na taneční scéně většího šoumena. Divoké zlomy postavy k divokým zlámaným beatům, takový je prostě Dys Martin. V okamžiku, kdy mu stoupající nájezdy muziky vaří krev, neváhá několikrát za večer strčit prsty do úst a zapískat jako na pastvě. Lid jeho ostrou hru přijal a pařilo se až do vypuštění duší. Jak to jenom ten bodrý chlapík dělá? Spolu s ním se představila i vokalistka C-lara a třeba konkrétně u Basement Jaxx – Jump´n´Shout bylo znát, že Martinovy desky opravdu neslyší poprvé a že už si v nich našla pasáže pro sebe, aby se s vokalisty nepřekřikovala. Škoda jen příliš zahuhlaného mikrofonu, možná bychom byli po vzoru Tatabojs všichni ještě více šťastnější, šťastnější, šťastnější…

Tou dobou pokládal v hlavním sále DJ Tvyks svou poslední desku, kterou byl pořádně rozjetý a uječený punk za podpory elektronických beatů a Denia s Biji se připravovaly na pinčes. Dámy o poznání zjemnily (s úsměvem na tváři jsem vzpomínal na uspěchaný techno set od Deniy, který jsem někam doma založil) a také jejich hra měla mnoho tváří a mnoho podob. Hrál se deep house, hrálo se electro a zazněl i remix pro Björk z oblasti progressive house, kterým se Denia pochlubila už v rádiu. Obě Zuzany se navzájem doplňovaly a ani se nedá říci, která z nich vlastně hrála lépe. Zkrátka společný set ze společných desek tu dopadl na výbornou. Bohužel doplatily na momentální náladu v klubu, kdy crossovské publikum s věkovým průměrem kolem dvacítky dalo přednost breakbeatu, jenž má v tomhle klubu už docela tradici.

Finále patřilo opět Tvyksovi. Hodně experimentální set přitáhl část lidí zase zpátky a že bylo co poslouchat! Ať už zajímavý remix k tomu umlaskanému prdelkovému tracku Drop It Like It´s Hot od Snoop Dogga či společnou věc P. Didyho s Felixem Da Housecatem. Téměř neuvěřitelně sem ovšem pasoval i Laco Lučenič z pětaosmdesátého roku. Breakbeatové spodky, na tu dobu neskutečná syntetika, snad jen ten hlas už opravdu tahal za ouška. Málem jsem uvěřil, že si někdo dal tu zvrhlou práci a tuhle věc přemíchal… Opak byl pravdou - nic víc než pouhý originál a důkaz, jak už v té době byli na Slovensku progresivní. :)

Pokaždé, když jsem v Crossu na baru, mám pocit, že jsem se narodil jako dítě štěstěny, synáček miliardáře a nebo snad platím stravenkami mého zaměstnavatele. V peněžence to stále šustí a jako zázrakem neubývá. V páteční večer mě však vůbec nepotěšila absence té modré plechovky s červenými býky a také skrovná nabídka krčících se džusů. Byla to přeci jen fuška vymyslet ekvivalent pro mé naučené a zmlsané chuťové pohárky. :) Do Holešovic si ten den udělali cestu i ti, kteří v pátek nikde desky netočili a tak se tradičně špekulovalo, tradičně řešilo, tradičně drbalo a netradičně hovořilo o konci parties v klubu Roxy. Pokud by měla nadcházející situace znamenat rozmělnění Roxy publika do menších klubů, pak to možná nebude vůbec na škodu. Taková stovka, stopadesátka lidí by v ten pátek Crossu prospěla a přispěla k ještě lepší atmosféře. Na jedno jméno mezi DJskou smetánkou párty Wow! se ovšem budu muset v budoucnu více soustředit. Jasným hrdinou pátečního večera se pro mě stal Choose Killa. Jeho scratche, jeho precizní hra, jeho výběr muziky a naprostá vyrovnanost a suverénnost mě málem posadily na zadek. Teď už jen pevně věřím, že ho zvednu i na třetí pokračování. Wow! to byl ale mejdan… :)

Foto: Gabča