Report ze Zenu od Myclicka

Zatímco byl lednový Zen plně v režii tuzemských DJs, (pokud tedy za ty hosty zahraniční nepovažujete slovenského Vika a u nás už dlouho žijícího Chrise Chemista) od února do května bude tahat klub Roxy z rukávu jedno zvučné eso za druhým. Ještě předtím, než k nám postupně dorazí Anthony Pappa, Nick Warren, Jimmy Van M a Luke Fair, únorový los padl na člověka, který našemu publiku rozhodně není cizí. Celý svět ho zná nějaký ten pátek (a v tomto případě i sobotu) pouze jako Slackera. Rozkaz pro sobotní večer zněl jasně! Když vám totiž zní dlouhých osm let v hlavě ta úžasná melodie skladby Your Face a nemůžete ji dostat ven, opravdu se těžko návštěvě večírku, jenž je orientován převážně na progressive house, odolává…

Je půl jedenácté, sněhové vločky poletují vzduchem, čekáte před Dlouhou 33 a pozorujete noční cvrkot. Jen zřídka v tuhle hodinu někdo vezme za kliku do klubu. To spíše tlupy podnapilých taťků turistů míří do sousedního restaurantu Bonanza okusit chuť českého piva a přezkoušet z angličtiny naše krásná děvčata. :) Co naplat, někdy musí být člověk uvnitř mezi prvními, tedy hajdy vstříc očekávání! Ten první pohled z balkonu vzhůru byl impozantní. Člověk získal rázem dojem, že kromě Slackera, který teprve dorazí, tu byl před chvílí jiný pán na S a sice Spiderman! Kluci z Wild Music se totiž opět činili a pokud jim opravdu pavoučí muž nepodal pomocnou ruku, osadit strop klubu takovým množstvím světel, ramp a efektů, musela být pořádná fuška. V ten moment však zatím námaha z lezení po lešení vyznívala naprázdno a elektroměry se točily jen zlehka. Stačil totiž pohled z balkonu tentokrát směrem dolů a hned bylo jasné proč. Pouze jeden jediný člověk na parketu si decentně protahoval své tělo po celodenním lenošení. Kromě přepychové baterie světel zabíraly horní prostor i povedené dekorace (tentokrát propracované polystyrenové krychle, které se navíc pomalu otáčely ve vzduchu) a díky barevnému provedení nenechaly nikoho na pochybách, kdo že večer zasponzoroval. Modrá a oranžová, plasticky vyřezaný býk a logo i pod textem na plátně, který oznamoval, koho bude klub hostit příště – nic víc, nic míň.

Vzhledem k tomu, že rezident Zenu DJ Joel ještě stále pobývá v USA, role předskokana se tentokrát ujal nový přírůstek v bookingu Roxy – DJ Bo.dan. Ten měl vzhledem k “přecpanému“ parketu nelehký úkol a ten večer se mu opravdu lepila smůla na paty. Nejdříve mu klacek pod nohy házel zcela nevýrazný a zahuhlaný zvuk do sálu, přičemž z pravé strany čas od času tak na dvacet minut vypadly výšky. I kdyby hrál sebelépe, tancovat by v tu chvíli šel snad jen harmonický páreček: pan Hluchý s paní Slepou. “Bóďa“ svůj set nikam nehnal, nijak se nepodbízel a sázel hlavně na starší a roky ověřený materiál. Spíše k poslechu tedy zněla historicky první věc labelu Cuba a oživení ze spleti rovinek jsme se také dočkali lehce polámaným trackem, který ocenili hlavně pánové v bílých rukavičkách, radující se z toho, kterak jim tlapičky pod UV zářivkami hezky svítí. :) Opravdu jen pomalu se sál plnil dalšími návštěvníky a prvních nadšených ovací jsme se dočkali zásluhou (hlavně u Bo.dana a Raie oblíbeného) Echomana s Thru 2 You v remixu projektu Nova Scotia, který tu byl na značce Hooj Choons vyznamenáván in memoriam. Kytarové riffy tu náladu příjemně rozdmýchávaly, Bo.dan míchal tradičně přesněji než švýcarské hodinky, pomalu začínal mít publikum zcela na své straně a najednou se to stalo!

23:45, dvě vytažené šavle na mixpultu, osm úderů bicího automatu a najednou nová skladba přestala hrát. Během pěti vteřin bylo jasné, co se stalo – CD přehrávač vypověděl službu. Úprk k tašce s vinyly, rychlé šmátrání, letmá synchronizace a vteřinu před koncem předchozí desky došlo k navázání bez toho trapného ticha v sále. Co teď? Bohužel za to nemohlo médium, přehrávač zkrátka stávkoval, takže náhle zcela odpadla možnost pro hraní pouze ze stříbrných kotoučů. Naštěstí měl Bo.dan v tašce i spoustu těch větších černých a tak si se vzniklou situací hravě poradil. V závěru jeho setu jsme se dočkali i osvědčené Westworld od projektu Chiapet, s níž si tak dokonale pohráli Skylark a zazněla i na labelu Shinichi dosud nevydaná věc od Sultana, kterou prý Bo.dan obdržel právě od samotného Sultana coby promo.

Kolem půl jedné se už na pódiu patřičně natřásala i hlavní hvězda večera a snažila se dostatečně nasát atmosféru. Bo.dan žezlo předával pět minut po jedné a milý host tak mohl premiérově okusit jednu z posledních prací DJe Raie – Liquid. Slacker si připravil z hubené tašky pouze “penál“ s CDčky a dvěma spoluhráčům poněkud zmrzl úsměv na rtech. Dnes už je zřejmě přežitkem vozit na párty vinyly. Kromě dvou, třech desek měl totiž tenhle pán s sebou už snad jen kartáček na zuby. Takže kontrolní otázka. Jak se dá odehrát DJský set se třemi vinyly a kupou CDček, když vám hraje jen jeden přehrávač? Jednoduše. :) To prostě nabídne k dispozici svůj kufřík Rai a Bo.dan zase popadne bundu a umožní jednomu z taxikářů před klubem vydělat si. Jsou DJs, kteří šest minut rovnají neposedné beaty a pak jsou tu ti druzí, kteří stíhají galantně líbat svým fanynkám ruce, poplácávat se s kamarády po ramenou, mávat na lidi, detailně se seznamovat s obsahem Raiova kufříku a ještě k tomu (jakoby bonusově) vzorově efektovat. A když jsme u toho, použiju aktuálně frázi Chemical Brothers: “His Finger Was On The Button!“ Mám samozřejmě na mysli ten žlutý pioneerácký – vzduchem se střídaly hlavně Filter, Echo a Delay, Slacker pro zpestření třásl nad davem mrtvým přehrávačem, otáčel ho vzhůru nohama a pak měl ten pošetilý nápad, hodit ho lidem na parketu na hraní, když se stroj neosvědčil. Opravdu vtipálek. :)

A jak vlastně zněl jeho provizorní set? V rámci self promotion samozřejmě došlo na vlastní verzi Slack My Bitch Up, (také jste si všimli, jak jsou Prodigy momentálně u diskžokejů v kurzu?) dále nabídl třeba oproti originálu rovný remix For Lovers, Not Fighters od Evil Nine či bootleg kdysi obrovské hitovky De Lacy – Hideaway. Aroma setu bylo zčásti prošpikováno těmi naechovanými a čistými electro zvuky, které ve studiu vyrábí například producent Mylo a oproti Bóďově hře, jež kolísala okolo 127-128 BPM, mistr nenápadně o tři beaty za minutu přidal. A když jsme u Bo.dana, ten dorazil asi za 40 minut, Pioneer tisícovka byla vystřídána vlastní starší stovkou a teď už mohl Slacker konečně naplno rozehrát svou CD fantazii. Na pódiu mezitím vyskakoval jako čertík z krabičky (však mu je také podobný), divoce vibroval boky a bylo vidět, že se opravdu baví na 100% a prvotní problémy hodil někam za hlavu. Publikum snadno přistoupilo na jeho náplň, extatické výkřiky dodávaly ten nutný feedback a kolem druhé hodiny byl konečně parket ze tří čtvrtin plný právem spokojených tanečníků.

Horší je, že ten čas opravdu neuvěřitelně letí a ještě nikdo nepřišel s nápadem, jak ho zastavit. Blížila se třetí a s ní i konec hostova setu. Ještě nový neznámý remix Fatboye Slima – Praise You se spoustou gradací a nečekaných změn a to už DJ Rai sahá po svém balíku CDček. Osobně jsem si myslel, že vzhledem k pokročilé hodině půjde Roman po chvíli s rychlostí malinko dolů, ale zřejmě se tu cítil jako ryba ve vodě. Došlo i na jeho vlastní věc s názvem U.Ef.On, z desky zde zazněl remix depešácké klasiky Enjoy The Silence od Omida 16B (na gramofonu už ovšem s +7)a když jsme u toho Omida, zavzpomínalo se také na jednu z jeho prvotin, která kdysi bývala ozdobou parties Shake. Výborné projekce, (holka, která ze žvýkačky vyfukuje bublinu je opravdu prvotřídní) růžové stroboskopy, efektní rozžhavené větráky a Romanova precizní práce, to všechno snadno dusající nohy přikove k parketu a fanoušci Zenu se chtěli bavit mermomocí až do rána bílého. Ve čtvrt na pět jsem se však znaven vydal směr domov a opět trochu litoval chill-out. Ten byl tentokrát hodně o ethnu, avšak v půl třetí už zřejmě nějak nebyla síla nebo motivace pro výměnu CDčka. Inu snad tu bude příště lepší posezeníčko. :)

Tenhle Zen se povedl a odnáším si z něj i jedno poučení. CD přehrávače se pomalu ale jistě snaží gramofony z trhu vytlačit, každopádně diskžokejové budou muset svá černá kola na hřbetech vláčet stále dál a dál… I sebelepší stroj se totiž může porouchat a jen asfaltová záloha bude znamenat více klidu v DJských duších. Bohužel. :(