Orion Hall - report by Mammoth

V pátek 2. listopadu se v pavilonu Z brněnského výstaviště odehrála monstrózní hudební slavnost, o které se mluvilo měsíce předem. V pořadí již devátý Orion Hall sázel na dvě jistoty. První z nich byl samotný pavilon, který je opravdovým architektonickým unikátem a k uspořádání podobné akce přímo svádí, druhou a nikoliv druhotnou jistotou bylo jméno hlavní hvězdy, která zde měla zahrát. Nebyl to nikdo jiný než legendární Sven Väth. Tento německý dýdžej a producent patří k opravdové špičce světové taneční muziky a v Česku si zahrál vůbec poprvé. V roce 1998 zažil Sven velký comeback a od té doby o jeho hraní usilují promotéři z celého světa. Agentura Gproduction v čele se Zdeňkem Gabrielem se o jeho zabukování snažila téměř dva roky. Vše se podařilo a tak se jméno Svena Vätha stalo skutečným tahákem pro lidi z republiky i ze sousedních zemí. Skvělou atmosféru měl blonďatý technomág dokreslit několikahodinovým setem, o jehož délce se spekulovalo, neboť Sven utrpěl nedávno zranění ruky a delší hraní tak nebylo možné. Nakonec se mu povedlo vykouzlit "pouze" čtyřhodinový set, ve kterém se mu ale bezpochyby povedlo dokonale předvést své umění. Mimo něj si v kruhovém pavilonu zahráli ještě DJs Skipworker, LaDiDa, Kaisersoze a Felipe, který měl působit jako Svenův předskokan.

Vše nasvědčovalo tomu, že Orion Hall si chce vylepšit mírně pošramocenou pověst ke které přišel při minulém pokračování, jež se odehrálo na stejném místě. Na party se neobjevili hlavní aktéři, mezi nimi i vynikající Leandro Gamez. Celou situaci zachraňovalo švédské trio Headroom, které se nakonec stalo příjemným překvapením večera. Každopádně na posledním Orionu k žádným podobným excesům nedošlo a až na malé výjimky proběhlo vše, jak bylo avizováno.

Akce začínala krátce po dvacáté hodině a díky skvělé organizaci vše probíhalo naprosto hladce. První klubeři kteří do Zetka dorazili začali ihned zkoumat nové prostředí a šmejdit po hale. Za gramce se postavil DJ Skipworker, jež pomalu rozjížděl svůj set. Zpočátku pěkně temný a ponurý, později už poměrně našlapaný. V devět hodin ho vystřídala křehká LaDiDa, která to rozbalila pěkně natvrdo, jak je u ní dobrým zvykem. Čas plynul, pavilon se pozvolna plnil a atmosféra začala houstnout.

V deset hodin u gramofonů stanul resident Orionu - Kaisersoze, jehož sety se vyznačují značnou tvrdostí a dynamikou. Musím uznat, že jeho dvouhodinové vystoupení mě příjemně naladilo na další dění.

Tady se zmíním o jedné věci, která mě mírně zklamala a tou byl zvuk. Byl veden sice z 6 stran ale kvalitně ozvučit obrovský kruhový pavilon je snad úkol téměř nadlidský. Pokud stál člověk zhruba někde uprostřed, bylo vše v pořádku. Běda ale, pokud jste stanuli stranou, zvuk se zde nepříjemně tříštil a odrážel od stěn. Málokdo se však nechal vyvést touto drobností z míry.

Kaisersoze hrál dvě hodiny, kolem půlnoci už byl pavilon značně zaplněn, při pohledu shora vypadal dav jako roj tisíců mravenců, kteří upřeně hledí jedním směrem.
Po půlnoci nastoupil místo avizovaného Felipeho sám mistr Sven Väth. Zpočátku nebyl příliš spokojen s odposlechy ale do hraní se přesto nadšeně dal. Zjednal si krátké ticho a začal jakýmsi temným intrem, jež pomalu pronikalo prostorem. Z masy lidí vylétl malý ohňostroj, světla ozářila dav, Sven se nadechl a rázně spustil svůj techno marš. Ruce šly nahoru, řev gradoval, atmosféra byla nepopsatelná. Svenův set byl velmi pestrý, chvíli hrál čisté techno, chvilku elektro, občas zabředl téměř do minimalu, sem tam vložil temnou pasáž provázenou mrazivými chorály či neobvyklými samply. I když hrál nakonec jen čtyři hodiny, očekávání beze zbytku naplnil a stal se zaslouženě jedinečnou hvězdou večera.

Zmínil bych se ještě o jedné skutečnosti, která mi kazila dojem z jinak skvělé akce, a tou byla teplota v pavilonu. Takovou zimu jsem snad na party ještě nezažil. Mnozí tančili v bundách, k ránu stoupala od úst pára. Cizorodé elementy, kteří pobíhali ve spodním prádle raději nebudu komentovat, snad poprvé v životě jsem "kožíškářům" záviděl jejich výstřední oděvy (pokud jsem to nenazval příliš honosně). Při pohledu na slečny v bikinách mi běhal mráz po zádech, řekl bych, že jejich pánevní oblasti dostaly řádně zabrat. To zase bude v gynekologických čekárnách narváno! ;o)

Velmi jsem se také pobavil nad reklamou na Orion Hall v časopise Bassline, kde bylo u všemožných atrakcí také napsáno: venkovní posezení. To si asi hlavní pořadatel pan Gabriel dělal opravdu legraci, neboť venkovní posezení během listopadové noci rovná se jisté smrti. :o) Je pravda, že tři osoby jsem na lavičkách před pavilonem zahlédl, muselo se ale určitě jednat o nějakou hloupou sázku či plánovaný hazard s lidským životem! Tolik asi k ranním mrazíkům.

Po čtvrté hodině ranní se Sven Väth rozloučil posledním válem, zamával davu a své místo přenechal rakouskému Felipemu, jež se chtěl taky ukázat v tom nejlepším světle. Na úvod zahrál čistě tranceový kousek, podmanivá melodie uchlácholila dav, jenž se jen zlehka vlnil. Následovala krátká pauzička, po níž to už Felipe bez okolků rozjel a všechny si získal svým specifickým stylem, neboť na podobné akci dokáže tento Rakušan zahrát opravdu špičkově.

Pomalu se blížilo ráno, pavilon mírně prořídl a zatím poslední Orion se chýlil ke svému konci.
Nutno podotknout, že akce se opravdu vyvedla. Skvělou atmosféru podkreslovala světelná show (příště bych světel s klidným svědomím přidal), barevný laser i videoprojekce, tradičně zajišťována pražskou skupinou Phase. Velmi zajímavá byla i hlavní dekorace zavěšená u stropu. Marně jsem si lámal hlavu, co asi představuje (snad kosmickou loď? Pánskou ochranu? Rybí měchýř?). Hlavní ale nejspíš bylo to, že igelitová kreace byla obrovská a zaplácla hodně místa ne? ;o))

Pro náročné návštěvníky byla přichystána řada zpestření např. obchod s klubovým oblečením, stánek s všemožnými lighsticky nebo venku stojící Twister, u kterého vznikaly dlouhé fronty.

Když to shrnu, znamenal zatím poslední Orion Hall organizačně velmi dobře zvládnutou "masovku" se vším, co k tomu patří, ať už se jedná o pozitiva (skvělé obsazení) či negativa (zvuk, zima, problém se šatnami, které nezvládaly nápor návštěvníků).

Tak či onak zůstává Orion Hall jakousi vlajkovou lodí brněnské taneční scény, na kterou můžeme být hrdí. Každopádně pomyslná laťka byla nasazena hodně vysoko a jsem velmi zvědav, s čím přijde pořádající agentura Gproduction příště…

Mammoth (mammoth@techno.cz)