Report z techno pódia na Planet Sound

Bylo těsně po půl jedenácté, když jsem prošel branou k Planet Sound. Překvapen jsem byl malým počtem lidí, kteří se kolem vstupu do prostoru PS pohybovali, ale nevěnoval jsem tomu až tak velkou pozornost. Fotbal přeci jenom teprve skončil a v pátek se za touto branou tancovalo a pařilo taktéž. První na čem spočinul můj zrak byl docela nízký počet toalet. V daný okamžik čekali průměrně na jednu budku 2 až 3 lidé.

Vydal jsem se nejdříve na techno stage, kde akorát začala hrát Nika77. Měl jsem možnost strávit s Nikou celý víkend a tak jsem mohl porovnávat její vystoupení v pátek u Trenčína a zde v Praze na party velkého formátu. Nika dle mého patří ke klenotům českého DJingu a každé její vystoupení zaslouží pozornost. Velmi zodpovědně přistupuje ke každému vystoupení. Především je potřeba ocenit její cit pro atmosféru a výběr skladeb.

Nika hrála velmi živě a často nekompromisně a přesto v mezích, které ji určoval čas. Plno nebylo, přesto z poloviny zaplněná hala reagovala velmi aktivně na mix a dokázala tak vytvořit před blížící se půlnocí dobrou atmosféru. Symbolické bylo zařazení jedné z Ruskinových hitovek v závěru setu. Paranoia patří ke skvostům dlouhé producentské kariéry tohoto charismatického Brita.

Nastala půlnoc a to znamenalo jediné. James Ruskin, spolu se svým vrstevníkem a souputníkem světovou scénou - Oliverem Ho, v setu na 6 gramofonů, 2 CD playery a 2 mixy. Nutno podotknout, že veškeré vybavení bylo na místě připravené. Velmi jsem se na toto vystoupení těšil. Oba tito DJs patří k absolutní technické špičce. O to víc jsem byl zklamán tím, co po následující 2 hodiny předváděli.

Úvod byl více než rozpačitý a plný nepřesností, ale i špatných kombinací. Bylo vidět, že ani jeden nemá ponětí, co ten druhý bude hrát. Ruskin patří především k tvůrcům hlubokého a velmi efektovaného techna. Oliver Ho je především zaměřen na zvuk více funky a na zvuk více ovlivněný detroitskou scénou. Po dobu vystoupení jsem napočítal maximálně 5-7 míst, která mě zaujala koncepčně i technicky natolik, že jsem se roztančil. Tyto pro mě vzácné chvilky byly krátké.

Často byly zakončeny nepovedeným mixem a výraznou změnou stylu. Četl jsem mnoho úvah o tom, kdo byl lepší či horší. Ono není jednoduché něco takového určit. Spíš je to přímo nemožné. Zvláště při setu na 4 gramofony a 2 mixy. Plnou výbavu ani jeden z nich z 95% nevyužíval. James se občas více věnoval CD playeru, když ale na druhou stranu zanedbával gramofon. Nedalo se tu noc očekávat od obou víc. Pustit se do tak složitého mixu na 6 gramofonů by byla jistá hudební sebevražda.

Nicméně se nedalo oběma upřít jedno. Hudba, kterou se pokoušeli prezentovat, byla přímo famózní. Detroitský hymnus Good Life, který je dnes opravdovým pradědečkem mezi techno tracky, mě téměř poslal do kolen. Škoda, že potenciál, který tato skladba nabízí, nedokázali James s Oliverem využít. Tím vším však nechci říct, že jejich vystoupení nebylo zábavné. Příjemně zaplněná hala velmi aktivně reagovala. Nejvýraznějším způsobem se ozvala ve chvíli, kdy Oliver Ho namíchal pro změnu hymnus česko-slovenský. Tokyho Fastfood rulez!!!

Derrick May patří na rozhraní první a druhé detroitské techno vlny. Jako producent se nesmazatelně zapsal do historie. Jako DJ je znám svými pestrými a nevyzpytatelnými sety. Svou nevyzpytatelnost prokázal i zde. Po počátečních nepřesnostech se položil do vln hutnějšího tech-house. DJ jako je May v kufru špatné desky nevozí. Kufry těchto DJs jsou plné unikátních, velmi zajímavých a v našich končinách zřídka slyšitelných desek.

Postupně se Derrick propracoval až k dynamickému a hutnému technu, které publikum nahlas vychutnávalo. Závěr patřil opět spíše složitějšímu zvuku. Vrcholem té chvíle byl bezesporu track Tres Demented od Carla Craiga, na kterém se podílel svým hlasem Francouz Laurent Garnier. Vystoupení Derricka Maye jsem vnímal jako nesourodé. Připadalo mi, že se Derrick stále hledá. Posledních 20 minut jsem se nedočkavě těšil na Agenta.

Agent patří stále k nejkvalitnějším českým techno DJs. Pravdou je, že jeho styl není oblíbený u všech. Dlouhé monotónní plochy, hutné beaty, minimum gradací. Agent se prezentuje především výborným tématickým výběrem skladeb. Byl jsem dotázán na to, jak mě to vůbec může bavit. Ač to zní divně u Agentových setů se oddávám čisté energii bez zbytečného přemýšlení nad přechody a mixy. 100% pure techno sound v té nejčistší taneční podobě.

Zařazení u nás oblíbeného Orbitha se věnovat příliš nechci. Jsem zastáncem tvrdé dramaturgie. Tím nemyslím tvrdé hudebně, ale striktně logické. Věřím, že Orbith dokáže pobavit publikum stejně dobře jako předešlí DJs. Přesto cítím v této volbě tah ryze komerční. Kdybych měl vytvořit pořadí DJs jak se mi líbili, vyhrála by jednoznačně Nika77 v závěsu s Agentem, Ruskinem a Oliverem Ho. Poslední místo by patřilo Derricku Mayovi.

Luccu ani Orbitha jsem neslyšel. Viděl jsem samozřejmě i další hudební nabídku, kterou Planet Sound poskytoval. Užil jsem si část vystoupení I am X, i když jsem byl do jisté míry rozčarován tím, že se jednalo o playback a nikoli o živé vystoupení. I am X předvedli absolutně profesionální přístup ať už se jednalo o kontakt s publikem či jejich opravdu úchylné 80's pop a electroclash oblečení.

Závěrem snad drobné shrnutí toho, co jsem viděl svýma očima na sobotním Planet Sound. Zvuk byl nejlepší na rozlámaném flóru. Na technu byl tak nějak prázdný. Ve stanu byl docela v pořádku, i když podle playbackového vystoupení I am X se to moc poznat nedá. Jinak organizace byla zvládnutá na vysoké úrovni, což se od Planet Sound očekávalo. Uvidíme, zda-li se v příštím roce opět potkáme s tímto indoor festivalem. Já se docela těším.

Hodnocení:

+ atmosféra
+ kvalita zvuku
- úroveň světel a dekorací
- dramaturgie celé akce
+ ceny na barech
- úroveň a čistota sociálních zařízení
+ celkový dojem