Report z pátečního Planet Sound

Zatímco minulý rok stál festival Go Planet Roxy na pomyslném startu velkých letních open air akcí, letos je tomu jinak. Změnil se název na Planet Sound, z Tábora se přesunul do Křižíkových pavilonů v Praze, z open air festivalu se stal indoor festival, ubylo pódií a ubylo hvězd. Přesto při pohledu na line-up muselo nejednomu fanouškovi dobré taneční muziky poskočit srdce nadšením. Zahraniční DJs a live acty doplnili ve velké míře DJové Roxy Bookingu. Roxy se podílí na organizaci festivalu, takže proč nedat šanci domácím nadějím.

Nevděčnou úlohu zahájit dění na Radio 1 Stage dostal Joel Einhorn, Time in Stage zase rozehříval Lucas. Proč jsem použil sousloví nevděčná úloha? Inu proto, že diváků bývá v devět večer přítomno velmi poskrovnu, a tak oba DJové místo těl tanečníků rozvibrovávali akorát hladinu mého piva v kelímku. Těžko může mít DJ z podobného vystoupení radost, když navíc ví, že parket není prázdný jeho vinou. A tak je lepší brát tuto situaci tak, že si DJ "zatrénuje" na lepší aparatůře a s lepším zvukem než by mohl ze svého sound systému vymáčknout třeba doma.

Velký rozdíl v hudbě mezi oběma pódii nebyl. Na Radio 1 Stage nabídnul Joel Einhorn progresivní náladu s lehkým závanem trancových zvuků, DJka Lillou zahrála hodně energicky, drsná basová linka vytvářela takové vibrace, že byl problém projít skrz basovou hráz do pavilónu. Pak nastoupil Chris Sadler, zmírnil nápor basové linky a přesně vystihl atmosféru o půlnoci již poměrně dobře zaplněného parketu.

Time in Stage měli pod palcem Airto a Rai. Nemyslím si, že by některý z nich nějak výrazně překvapil nebo vybočil z řady, všichni si víceméně odvedli svoji práci: nažhavit lidi na hlavní hvězdu večera. Což se myslím podařilo. Jejich sety zněly trochu tvrdě, ale byly nabité pozitivní energií.

Původně měl být hlavní hvězdou večera trancový mág s notebookem - BT, ale své vystoupení zrušil. Pořadatelé narychlo oslovili Dave Angela a ten nabídku přijal. Koneckonců není v Čechách poprvé a rozhodně se netají tím, že se mu u nás skvěle hraje. Dave Angel, patřící mezi světovou špičku, opět předvedl, že pokud chcete být slavný, musí z vás prostě vyzařovat charisma, a kromě bezchybného výběru desek a mixování musíte i umět bavit lidi. Díky své drobné postavě vypadá, že neuzvedne přenosku u gramofonu, ale rozjet show zvládá perfektně. Když zahrál bootleg, který na svém labelu vydal Carl Cox (Cohen vs. Deluxe - Just Kick), lidé mu leželi u nohou. Pod gramofony. Ještě, že bylo podium lehce vyvýšeno, protože by kvůli fotografům nebylo na Anděla vůbec vidět. Dave Angel si party skvěle užil, nechal se na památku vyfotit s Layo Paskinem a Bushwackou, chvíli si na jejich set zatancoval a pak ještě pozdrav publiku a odchod. Dave Angel přenesl na lidi svou dobrou a pozitivní náladu, ale jeho set byl spíš precizně odvedenou prací, než že by přetékal nějakými speciálními vychytávkami. Ale neslyšel jsem jej celý, takže bych se nerad v soudu na jeho set ukvapil.

Layo a Bushwacka zahráli skvělý tříhodinový back to back set, nastoupili po Dave Angelovi, trochu zpomalili tempo a pak už nenechali diváky oddechnout. Jak nejlépe popsat jejich set? Střídali se za gramofony zhruba po třiceti minutách, každý pustil tři čtyři všelijakými náladami zabarvené skladby a když cítili, že pozornost tanečníků na chvíli upadá, vytáhli z DJského kufru nějakou výraznou, hodně veselou, klavírem nebo vokálem protkanou skladbu. Nerad bych působil příliš nadšeně, ale jejich setům se toho moc vytknout nedá. Prostě mi jejich stavba setů a výběr desek velmi vyhovuje.

Ten, kdo neměl náladu poslouchat tech-house a techno, mohl najít útočiště ve stanu s názvem Chill Out Zone, který byl určen převážně live actům.

Docela příjemně působila skupina Nana Zorin. Asi není lepší popis jejich stylu než ten, který vyšel v programu, tedy "svěží crossover dubu a ambient house music scény doplněný o orientální vokál Ego L Dina". Vokalista přivítal diváky slovem "motherfucker", a aby bylo jasné, že chce oslovit všechny známé ve stanu, zopakoval tohle slovo ještě několikrát do tónů první skladby. Asi nejenom mě překvapil výborným zpěvem.

Skvělé vystoupení dle mého názoru předvedla skupina Khoiba. Abych je mohl slyšet, tak jsem sice musel opustit vystoupení Dave Angela, ale vyplatilo se. Energie přenášená na zhruba sto lidí se šířila celou Chill Out Zone. Zatímco Dave Angel měl na tričku nápis If You Don´t Like It, Don´t Buy It (když se ti to nelíbí, tak to nekupuj), vokalistka Ema Brabcová ze skupiny Khoiba naopak do mikrofonu říkala: "Jestli se vám líbíme, tak si nás kupte. U stánku s Lipton Tea". A líbili se. Ovšem kolik lidí si poté koupilo jejich desku si odhadnout netroufám.

Bohužel nemohu posloužit a popsat, jak hráli Loutka & Tráva nebo Speaker Freakers. Všechno se prostě stihnout nedalo.

P.S.
Na své si nejspíš přišli také diváci, kteří navštívili Křižíkovu fontánu, jež se nachází pár metrů od místa, kde se Planet Sound konal. Vzhledem k tomu, že jsem slyšel dunění hudby z festivalu do půlky Stromovky, muselo být pro diváky večerního představení fontány osvěžující slyšet pravidelný beatový rytmus do tónů Smetanovy Mé vlasti.