V jaké kondici je aktuálně D´n´B scéna? (1. část)

Stanjah (Liquid DnB Crew)

Zaprvé musím říct, že Drumandbass jako takový mě stále baví, především pak jeho atmosferičtější polohy jako liquid funk, autonomic a soulful. Pořád vychází spousta pěkného Drumandbassu, který je však nutné hledat v záplavě "špatné" hudby a dalšího balastu. To platilo vždycky a nejen u Drumandbassu. Po deseti letech hraní, podílení se na pořádání hudebních akcí a šesti letech psaní pro web Techno.cz a Shadowbox.cz, mi však pár věcí vadí... 

Jednak je to neochota experimentovat a sebevzdělávat se. A to jak ze strany fanoušků, tak bohužel i ze strany samotných DJs, kteří by měli udávat směr a publiku něco předávat. S postupnou digitalizací je mnohem snazší se k hudbě dostat, DJs nemusí utrácet tisíce korun za vinyly, což bylo to prvotní síto, přes které prošli jen lidé se skutečným zájmem a zápalem pro věc. Stále je však třeba v tom množství nové hudby selektovat, a to nejen podle kritéria, aby to co nejvíc na párty "šlapalo". U osmdesáti procent "mladých" DJs, kteří se díky digitalizaci na scénu pozvolna infiltrovali, jelikož pro ně byl DJing pouze "cool" záležitostí, dnes pozoruji, že si bohužel nedají práci ani s tím. Následují generické sety bez nápadu, selekce ála Beatport TOP 100 nebo UKF, která je navíc často až nevkusná k dané párty a k hracímu času.

Rád bych se dočkal dne, kdy konečně všichni pochopí, že hrát tvrdě na začátku liquid funk party je prostě totální úlet a hovadina. Nelze se poté divit publiku, že na DJs, kteří hrají zkraje večera o trochu pomaleji na rozjezd párty, pokřikuje hlášky typu: "to je málo, dávej víc!" Na vině jsou v tomto případě především DJs, kteří to za ta léta takto nastavili. Co se týče selekce, tak málokdo už dnes má svůj osobitý hudební "flavour", všichni, až na pár výjimek, v podstatě hrají to samé, což je velká škoda, jelikož Drumandbassu vychází stále dost, a je tedy rozhodně z čeho vybírat.

Zároveň se u spousty DJs vytratila pokora. Nutnost za každou cenu se protlačit úplně všude vítězí nad ochotou pracovat sám na sobě. Jako hudební novinář jsem již zažil bizarnosti typu, že si někdo vyloženě řekne o rozhovor. Pardon, ale takto to opravdu nefunguje... O to víc jsem se nad tím pozastavil po zjištění, že dotyčný byl na scéně rok a půl, téměř bez zkušeností a vlastní produkce. No uznejte, o čem byste se v tomto případě při rozhovoru chtěli bavit? Dále jsou tu tací, kteří neváhají zabořit obličej hluboko do řitních otvorů kohokoliv, jen aby se někam protlačili, a následně se plácali po ramenou například s argumentem: "hrál jsem na Let it Rollu v jednu odpoledne ve stanu, kde nikdo nebyl, ale hrál jsem přece na Let it Rollu!". Podobnou větu jsem slyšel už nesčetněkrát a dělá se mi z toho opravdu zle, kolik lidí ze sebe díky tomu dělá takové primadony, že zůstává rozum stát. Ano, zahráli jste si na velkém festivalu, ale je to opravdu takový úspěch zahrát si tam někde na jednom z mnoha bočních podií? Vždyť už tam hrálo tolik lidí před vámi, že to v podstatě nemá žádnou váhu...

No a pak tu máme všemožné rádoby hvězdičky, které nejen, že se za každou cenu tlačí kamkoliv, ale jsou to takové "stars", že jsou ještě schopné poučovat ostatní o tom, jak a co dělat správně. Myslí si o sobě bůhvíco, přitom však ani neunesou kritiku a jsou uražení, když si do nich trošku rýpnete například v reportáži. To krásně ukázal jeden z mých posledních reportů z letní DnB on the Boat, kde jsem v konečné fázi ani nekritizoval daného člověka, nýbrž nesmyslnost celého DJ contestu. Takovéhle sociální experimenty mě jako novináře baví, protože se následně ukáže, jak se věci mají v pravém světle. Mladí talenti, kterých je mimochodem spousta, nedostávají příležitost právě na úkor takovýchto hvězdiček, jež si urputně hlídají svůj rybníček, protože co kdyby náhodou hrál někdo lépe než oni, že? Upřímně se díky tomu všemu nedivím řadě lidí, kteří z drumandbassové scény odešli k jiným stylům, nebo úplně pryč. Právě tímto se ta scéna hodně pokazila a já si tak kladu otázku, jak je možné, že například z House Music nebo z Techna nikdo nepřechází k Drumandbassu? To jen taková věc k zamyšlení...

Zároveň si říkám, zda se vůbec o nějaké scéně dá mluvit. Celé je to totiž dost roztříštěné... Na jedné straně tu máme ty poslechovější polohy Drumandbassu, kde se stále dějí alespoň pro mě trochu zajímavé věci. Na straně druhé je tu ten mainstream, který jde úplně mimo mě, ale sem tam se objeví něco zajímavého i zde. Například nové album "Portals" od dvojice Sub Focus a Wilkinson mě v poslední době celkem baví. No a pak tu máme tu neuro část, což je podle mě totální žumpa, protože právě zde se neděje absolutně nic, co by stálo za pozornost. Generická produkce, tracky a mixy bez špetky nápadu. A bohužel k tomuto dnes směřuje i deep scéna. Nevím, kde se to všechno zvrtlo - dříve mě neurofunk bavil, dnes už je mi ta hudba neuvěřitelně cizí. Respektuji však, že mladou generaci tohle baví... Je to přirozený vývoj každého hudebního konzumenta, že začíná u tvrdých věcí a postupně se prokousává k dalším žánrům. Rovněž jsou zde stále lidi, co dokážou zahrát pěkný tvrdý set, což je fajn. Jedná se však o ty "staré pardály", kteří hrají už od devadesátých let, a já jsem rád, že právě oni stále činí alespoň částečně tu neuro část zajímavou.

Dále se musím pozastavit nad tím, že například festival Let it Roll, který se prezentuje jako "největší D´n´B festival na světě", má zapotřebí v současné době, kdy nikdo neví, co přinesou následující měsíce, oznámit termín dalšího zimního vydání na duben roku 2021. Slibovat něco fanouškům v době, kdy naprosto nikdo nemůže vědět, co přinesou dny příští, natož další rok, je vůči nim totální neúcta. Tedy pouze snadná vidina získání jejich peněz za vstupenky z předprodeje, které v případě zrušení nebudou muset organizátoři vracet, a jen prodlouží jejich platnost do další akce, což je v případě Let it Roll teď velký trend. Tohle dle mého názoru není ta správná cesta a pokud má management festivalu nějaké bližší informace ze štábu plukovníka Prymuly o situaci v roce 2021, nebo zda s ním povečeřel na Vyšehradě, a tudíž zná podrobné novinky, tak by bylo dobré se o ně podělit se zbytkem národa... Děkujeme!

Na druhou stranu jsem ale rád, že v té záplavě všemožných neumětelů jsou tady stále lidé, kteří tvrdě makají, dělají skvělé akce s vynikající atmosférou, pracují na sobě a nikam se netlačí. Je jich menšina, ale pořád si drží zápal pro věc, a právě tihle mají můj obdiv a stojí za to je podporovat. Držím jim v současné situaci palce, aby vydrželi, protože právě oni na scénu přináší svěží vítr a bez nich bude celá drumandbassová scéna postrádat jakýkoliv smysl. Rád sleduji, že i mimo Prahu jsou lidi, co akce dělají srdcem, párty mají chytře poskládaný line-up, jenž dává smysl, a díky tomu si vytvořily silnou fanouškovskou základnu. Pevně věřím, že právě tito lidé budou i nadále ve svém úsilí pokračovat. Držím palce i klubům a lidem z kulturní sféry, aby toto neradostné období přečkali a my jsme se tak mohli vrátit na taneční parket nebo za gramofony. A všem DJs bych rád také vzkázal jednu věc... Neberte se tak vážně! To, že hrajete několikrát do měsíce v konečném důsledku nic neznamená, není na místě kvůli tomu ze sebe dělat něco, co nejste! Mně osobně Drumandbass přinesl spoustu skvělých zážitků a dobrých přátel, současně s tím však i pár velkých zklamání. Stále je to však hudba, kterou mám rád, a kterou i nadále budu sledovat... Nakonec zde jen zmíním fakt, že tento pohled na věc je čistě subjektivní a po deseti letech na scéně to však takto vnímám, sorry!

O svůj pohled na drumandbass se podělil i bývalý člen uskupení Parallel Activity, Neighbour, který se nyní již jako Daniel Neighbour aktivně věnuje house music...




Daniel Neighbour

Drum´n´bass sám o sobě mám rád, v posledních letech však spíše liquid funk či deep. Přerod k House Music u mě probíhal několik let a byl pozvolný. Zhruba v roce 2016 mě zaujal deep house, který jsem zprvu hrával tu a tam. Postupem času však u mě rovné beaty hrály čím dál větší roli a tak jsem v roce 2019 umíchal 50% D´n´B setů a zbývajících 50% zabral house. Ve výsledku to byl vcelku kolotoč sledovat a hrát dva žánry, plus jsem se tou dobou začal věnovat skládání a tak šel D´n´B stranou. Poslední roky, co jsem hrál D´n´B, jsem sledoval, jak se ta scéna mění. Nastoupil fenomén masek, plus mi přišlo, že na mnoha akcích závodily zejména mladší ročníky v tom, kdo je víc nafrčenej. A tak jsem se postupně přestával cítit na akcích příjemně a šťastně...

Posledním "hřebíčkem do rakve" pro mě bylo hraní po Hybrid Minds v klubu Storm, kdy jsem zavíral klub. Hrál jsem svižnej deep a taneční liquid funk tak, aby si poslední dvě hodiny tanečníci v klubu užili. Nicméně u některých tracků je breakdown dobrej i v pět ráno... To si však první dvě nafrčený řady v maskách nemyslely a pokřikovaly: "dávej, dělej, nese* se s tim!". A právě proto jsem se rozhodl definitivně pro House, tohle se ti na "rovným mejdanu" zkrátka nestane. Změna samotná mi po dvanácti letech hraní vlila novou krev do žil... Dal jsem do kupy zhruba 200 house desek, převážně minimal, micro house a deep house a hraju většinou vinyl sety. Před nedávnem jsem pouštěl ven ukázku prvního oficiálního tracku a další tři mám v rukávu. Mám více času na skládání a chodím na mejdany, ať hrát, nebo tančit, kde se cítím dobře...



Na Danův příspěvek navazuje DJ Sta, který se dříve pod jménem Stantha rovněž věnoval drumandbassu a vedl vlastní label Zenith Music, kde své první releasy představili například A Cray nebo Tom Small...




DJ Sta (Deep Beat Avantgarde)

Dlouhá léta jsem byl uzavřený v drumandbassové bublině a vůbec nevnímal okolí. Jsem rád, že bublina praskla a já následně poznal, jak je Drumandbass malej rybníček a jak je hrozně nevariabilní ve smyslu hraní různých subžánrů. Další smutný faktor je, že z 90% musíte jako DJ hrát "rychlo párty bangery". Když tak nehrajete, slyšíte narážky typu: "hraj rychleji" a podobně. No a poslední věcí, kvůli který už drumandbass nehraju, je fakt, že D´n´B je tak specifický styl, který je na spoustě skvělých místech naprosto nepřijatelný hrát. Díky tomu, že jsem se dokázal z Drumandbassu vymanit, jsem měl možnost hrát na místech, kde bych si jinak dříve nezahrál. Jo a taky nesnáším masky v publiku...

A nejen o maskách v publiku se zmiňuje i v Drumandbassu stále aktivní promotér a zakladatel Liquid DnB Crew, Runky...




Runky (Liquid DNB Crew)

Kdybych tu měl psát i to, co mě na scéně pořád baví, asi by to byl román dlouhej tak, že by ho nikdo z vás nečetl. Vezmeme proto jen to, co mně poslední roky kazí náladu. Nějak nejde z mé strany přehlédnout v poslední dekádě postupnou proměnu mentality určitého procenta konzumentů klubové D´n´B scény. Minimálně teda u těch mladších ročníků a co se tvrdších odnoží D´n´B týče. Nalijme si čistého vína - drogy, alkohol a D´n´B hudba k sobě tak nějak vždy určitým způsobem patřily. Proti tomu nejsem nijak vyhraněný... Když se ohlédnu cca 10 let zpět, mám párty v paměti jako jakési fajn setkání blízkých přátel, kteří si jdou užít hudbu, bavit se a všechno se pořádalo víceméně s rozumem. Občas se někdo i pěkně střískal, kdo může říct, že ne?! Sranda ale pořád byla! Lidi mi připadali víc "happy", "friendly", atmoška super, všude úsměvy a pozitiva. Vždycky jsme na to rádi vzpomínali. Jednodušeji řečeno, bylo na párty vždycky víc těch, kteří si jdou užít žánr, vidět kamarády a mít hezký zážitky.

Dneska z toho začínám mít opačný pocit. Procento návštěvníků, kteří jdou do klubu za samotnou hudbou se tenčí, a přibývá těch, kteří navštěvují parket spíše proto, aby se prostě vyndali. I skladba toho, co do sebe návštěvníci perou, se pomalu mění. Dříve převážně taneční drogy dneska pomalu vytlačujou všemožný zrychlováky. Je to kolikrát smutný vidět tohle z pohledu DJe i promotéra. Je s tím spjata spousta dalších věcí. Já ty až moc rychlý lidi prostě nějak nemusím, dokážou znepříjemnit večer svým chováním velký sortě lidí okolo, protože jejich čárový rozhodčí pískal prostě hodně piko. Většinou mají chorobnou potřebu schovávat svý agresivně vyjetý ksichty za debilní masky. Kulturu masek beru jako jeden z vrcholu nevkusu posledních let. Když ti pak tihle lidi přijdou do první řady ve 22:00 na liquid funk a ještě na tebe křičí: "dávej", máš sto chutí po nich hodit prázdnou flašku od piva a moc si přeješ, aby to byl "head shot"! Ti nejvíc drzí ti pak ještě chodí radit, co bys měl zahrát ve stylu: "kámo, pusť tam pořádný plechy, ať to rube!" Ne, díky, jsi na liquid stage, tak vysmahni! Naštěstí tohle na liquidu až tak často ještě nevidíme, ale kdo ví, kam až to někdy zajde... 

Pokusy infiltrovat se už pomalu probíhají. Ve stejný rovině jako liquid funk jsem měl vždycky rád i tvrdej D´n´B, byť jsem ho nikdy moc nehrál. A musím říct, že se pro mě se slzou v oku stalo poslední léta nic neříkajícím subžánrem D´n´B třeba neuro se skvadrou publika, který mi je z určité části cizí, viz celý můj text výše (kámoši, co hrajou neuro, prominou). :) Samozřejmě výjimky se stále najdou, jen podotýkám, že mě poslední roky jen tak něco neoslovilo a samotné neuro se posunulo úplně někam jinam, než když mi ještě bývalo blízké. Pokládám si otázku - mění se hudba s lidma, nebo se mění lidi s hudbou? Těžko říct, asi stárnu...

V další části se o své příspěvky podělí například Akira, Kan Jacca, Settler z Dublinu, jenž dlouhou dobu působil v Praze, a další lidé na zlomené scéně stále aktivní. Ale samozřejmě i ti, kteří již v Drumandbassu aktivní nejsou...


Stanjah (Liquid DnB Crew)

foto: archiv