Report z párty Aquaphonic od Honzy Loudy

Milé děti, pokud jste dlouho nepařily, měly jste jít na Aquaphonic

Je to tak. Když se zpětně podívám na rok 2013, tak jsem mnoho akcí loni nenavštívil. O to větší chuť a nadšení jsem měl mezi svátky, kdy jsem byl v Liberci a mohl si pohodlně zajet do přilehlých Vratislavic nad Nisou. Těšil jsem se na hudbu, atmosféru, známé, prostor, zvuk beatu, barvu světel a stroboskopu a vůni mlhy...

Milé děti, jelikož jste všechny zlobily, tak si vstupné zaplatíte

Vše jsem jako vždycky nechal na poslední chvíli... Přes veškeré těšení se to bylo rozhodnutí značně spontánní, a tudíž jsem se vybodnul na vyřizování akreditace. Na místě jsem se ptal nejprve u kasy, zda mě vpustí na novinářský průkaz, avšak byl jsem odkázán na organizátora Aleše Povera aka Trancegate aka TGT, který byl sice v pohodě, ale nekompromisní, takže jsem měl smůlu. No a co, 300 Kč na místě (230 Kč v předprodeji) za lupen je přijatelné. Takže jsem se neurážel ani netočil na podpatku, ale pěkně přispěl na kulturu. A tak to má být...

Milé děti, pěkně si to projděme

Ve vyhlášeném prostoru kulturního centra Vratislavice 101010 jsem ještě nikdy před tím nebyl, jal jsem se tedy zahájit exkurzi prostoru. Nikdo mě neprováděl, takže jsem byl odkázán sám na sebe. Pro nemístní: Vratislavice nad Nisou mají vlastního starostu, ale jsou součástí tzv. Velkého Liberce. Skrze ně vede tramvajová trať do 12 kilometrů vzdáleného Jablonce nad Nisou. Této kolejové kratochvíle jsem tentokrát nevyužil, i když mě tato trasa nesmírně baví a mám k ní sentimentální vzpomínky. Za vstupem mě mile překvapil příjemný a silný koberec, který absorboval hluk chůze. Příjemně se v něm našlapovalo. Dal jsem se vlevo a zamířil do kavárny. No prosím, hnedle jsem byl v nejpoklidnější části traktu. Kromě podlouhlého baru se zde nacházela i tech-house scéna a za pultem zrovna hráli Sanny a Andrew J, skvělí místní dýdžejové. Příjemně jim to šlapalo, lidé se bavili jak mezi sebou, tak hudbou. Já se mezitím vítal s prvními známými. Jak je to dlouho, co jsme se neviděli? Podíval jsem se pod sebe a zjistil, že obě chodidla se střídavě zvedají a pokládají v rytmu muziky. Tomu říkám zahřívací kolo! Přes příjemné pocity jsem věděl, že mě čeká objevování a že se sem určitě vrátím. Otočil jsem se do foyer a tentokrát se vydal napravo od šaten po schodech nahoru do patra, kde byl hlavní sál, bar a dveře ven. Skrze ně se scházelo po schodech do třetího prostoru s D´n´B parketem, ale tam jsem se dostal až za chvíli.

Pokud bych byl v daný okamžik zkoušen u tabule, kdože to hraje za dýdžeje, tak bych i přes svoje zameškané hodiny poznal, kdo jím je. Na okamžik mnou projel pocit úlevy, že vše poznávám, že je vše v tom dobrém, co se týče párty či klubu, při starém. Nebál bych se ten stav nazvat ontologickým bezpečím. :) Abych to nezamluvil, za pultem postával a pohrával Chris Sadler. BPM bylo oproti spodnímu patru vyšší, parket několikrát větší a plnější. Byl jsem také opatrnější a né hrrr. Ne, že bych se cítil jako poprvé na párty, ale přeci jenom jsem si musel chvíli zvykat, tak jsem si našel vhodné místo u stěny, otevřel ventily téměř všech smyslů a nechal se prostoupit aquou phonickou. Opět jsem se nezmohl na více než podupávání či pohupování, jakkoliv dobře hrál. Následovala hygienická kontrola WC, které byly přijatelné, takže jsem pokračoval do posledního sálu, který patřil drum´n´bass scéně.

Milé děti, jelikož jste se zpotily...

Do něj se, jak už jsem psal, chodilo venkem. Někdy musel chodec snížit z nároků na prostor, protože na terase a na schodech, kudy se procházelo ven, kouřili návštěvníci, což bylo jedině dobře. Tedy fakt, že se pod pokutou až 2.000 Kč nesmělo kouřit nikde uvnitř. Pořadatel venkovní kouření zpříjemnil instalací horkovzdušných hřibů, u kterých se srocovali zimomřiví partypeople, kteří si přišli zapálit. Sešel jsem po schodech dolů, po pravé straně jsem měl prosklenou boční stranu sálu, kde byla atmosféra patrně nejdivočejší. První, co jsem zaznamenal při vstupu dovnitř, nebylo skrze sluchový vjem, jak by se dalo očekávat (hudba) či zrakovou sítnici (světla, lasery), ale prostřednictvím nosu, do kterého mě štípl pach potu. Nebylo divu, snad jediný přívod vzduchu zajišťovaly vstupní dveře. Lidé posluchači – ale houbec, žádní posluchači, ale tancovači – pařili jako o život za vydatné podpory tandemu Tactical a Okan. Stoupl jsem si ke dveřím, odkud jsem měl vynikající výhled do všech stran – na parket, dýdžeje a ven díky proskleným stěnám. Po otočení o 90 až 180 stupňů také na bar. Ale nemyslete si, nestál jsem tam jako statista, to prostě nešlo! Neustále jsem si podupával jako šicí stroj, případně jsem se osmělil k jednoduchému tanečnímu kroku. Cítil jsem se báječně, nic mi nechybělo. Navíc - za sebou jsem měl svalovce, na jehož zádech, jakmile kolem mě prošel, jsem četl "SECURITY", takže jsem se cítil i v bezpečí.

Milé děti, proč jste udělaly Black Hawk Down?

Line-up byl nabitý a já jsem vyrazil na štafetový běh mezi jednotlivými sály, ve kterých jsem se zastavil – vlastně nezastavil, protože jsem tancoval – na delší, či kratší dobu. Na hlavním pódiu už hrál Subgate, návštěvníci nadále pařili a parket byl snad ještě plnější. Seběhl jsem dolů do "nejpomalejší místnosti" nabrat dech. Zrovna roztáčel svoje kotouče Chris Quadrant z legendárního sound-systémového uskupení Quadrant. Pohoda se nevytratila, Chrisovy zvuky a tóny přilákaly další lidi do depa k nabrání sil. To jsem ještě netušil, že se s Chrisem potkám, že mu budu představen, že si příjemně popovídáme o starých i nových časech a že ho v ranních hodinách povezu autem domů, přesněji k Sannymu na přespání. Liberečáci si mohli Chrisův set vychutnat ještě na Silvestra v klubu Experiment. Ale zpět do Vratislavic na Aquaphonic. Bylo po půlnoci, na plátně a obrazovkách se střídal zábavný nebo přinejmenším zájem budící běh klipů, sekvencí a obrazců pod taktovkou VJe Martina. Organizátor akce a dýdžej TGT v jednom předal na hodinu otěže řízení párty některému z kolegů a sám si stoupl za DJ pult. Už dávno nehraje jen trance, i proto ta korekce pseudonymu, a lidem se líbilo, jak připravoval rybník pro připlutí hlavních ryb: belgických Filterheadz.



Před nimi jsem si ještě odešel poslechnout Pixieho. Na tomhle pódiu se téměř vůbec nepolevilo, drumec se střídal s dubstepem, jungle s EDM. To jsem ještě stihl nakouknout do odpočívárny na Kifliho & Myla. A v mžiku už jsem byl na Filterheadz, kteří měli slušný ohlas, i když osobně se mi více hudebně a technicky líbili jiní. Ale proti gustu žádný dišputát a rozhodně tím nechci říct, že byli špatní. Zaujalo mě však ještě něco. Ve vzduchu, nad hlavami přítomných, se objevily dvě obří nafukovací ryby, které proplouvaly sem a tam. Z ochozu je dálkově řídil jeden muž. Nápad se mi moc líbil, bylo to pro mě nečekané překvapení a do konceptu Aquaphonicu to náramně zapadlo. Jedna z ryb měla poruchu, nebo se jenom nějak hůře řídila, každopádně si to namířila přímo do tanečníků. První a druhý kontakt dopadl pro rybu a jejího majitele ještě dobře, protože ji dav vyhodil zpět do vzduchu. Potřetí však takové štěstí neměla. Kdosi ji patrně v afektu strhnul dolů a rozcupoval na cimprcampr, že z ní nezbylo nic a vlastníkovi jen oči pro pláč. Vybavila se mi scéna z filmu Černý jestřáb sestřelen, kdy se na ztroskotanou helikoptéru vrhne dav rozzuřených somálských domorodců.

Milé děti, pěkně jste to zakončily

Šel jsem na vzduch a poté pokračoval ve své štafetě - deephouse/tech-house stage, drum´n´bass stage a main stage – a mohl tak ještě slyšet a vidět Zdeňka Malicha, Tokyho a Džejára, Counterstrike a Snookey, Revis a Milo. Snad nejvíce mě zaujalo podání hudby skrze šikovné ruce a hlavu DJane Snookey, její nekompromisní styl, střídání tempa, rytmiky, zvuků. Myslím, že z nás dokázala vydolovat poslední zbytky energie. Skvěle jsem se bavil, a pokud jsem na počátku noci nesměle podupával, tak nyní jsem to mydlil hlava nehlava. Vystoupení považuju za jeden z vrcholů večera minimálně v rámci D´n´B scény. Všechno však jednou končí, snad proto, že něco opět začíná, a kolem páté se jelo domů. Cestou, tedy až když jsem bezpečně vyložil stopaře Sannyho s manželkou a Chrise, jsem přemítal, jak to je vlastně nejen s tím Aquaphonicem...



Milé děti, co vy a statistika?

Říkal jsem si, že když na přelomu roku bilancují skoro všichni, tak si taky zabilancuju. Zjistil jsem, že úplně poprvé jsem byl na Aquaphonicu v roce 2001. Ten rok sice přinesl více starostí (viz New York a Washington), ale aspoň nějakou radost jsme tehdá měli v podobě nové párty, které se konala v prostorách novorenesančních lázní. Tenkrát měla akce ještě přídomek Celebration a mezi hlavní tahouny patřila domácí skupina Blow nebo naživo hrající Patrick Bergman, dále DJ Tráva, IM Cyber a také pardubičtí DJs od Merkura. Další rok (2002) mi to také vyšlo a já tak mohl slyšet Blow znovu a kromě nich také britského Iana Voida a domácího Michaela Buriana, Touchwooda a další. Do třetice jsem měl kliku a ve stejných prostorách tancoval třeba na Iniga Kennedyho, Orbitha a Katchu. V dalších letech se Aquaphonic přesunul do jiných prostor, tedy osobně můžu potvrdit až rok 2006, kdy proběhla párty v Domě kultury v Liberci. Headlinerem byl John Gibbons z Irska a opět Burian s Katchou. V roce 2007 došlo opět ke změně místa v rámci města. Aquaphonic se zabydlel na Výstavišti. Line-up byl velkorysý: Bad Company za D´n´B a Christian Wunch ze Španělska za techno. Nechyběli Katcha, Toky, LayDee Jane. Naposledy jsem byl na Aquaphonicu v roce 2008, kdy došlo opět k přestěhování lokace, tehdy do nově zkolaudované TipSport Areny. Prostor na celkové kvalitě ubral a pro mě to byl nejslabší ročník, kterého jsem se zúčastnil, přestože vystoupili třeba TeeBee, Ben Long, Angelo Mike a IM Cyber... Pět let jsem čekal a ničeho nelituju. Večer to byl povedený po všech stránkách, a pokud si mám dát nějaké předsevzetí, tak to, že letos zajdu na Aquaphonic znovu. A ještě něco, během večera jsem potkal kamarádku, se kterou jsem se neviděl 15 let. I z toho jsem měl velkou radost. V této souvislosti mě napadlo, zda se někdo z vás seznámil na některém z minulých ročníků Aquaphonicu s partnerem či partnerkou, se kterým/kterou jste dosud?



Milé děti, pokud se vám report nelíbil... Ne, nebojte, nikam vás nepošlu. Naopak - pokud si myslíte, že ho zvládnete lépe, tak se nám ozvěte na adresu: info@techno.cz, protože hledáme nové redaktory.

Honza Louda

foto: milo