REPORT

 

Report z Transmission – The Machine Transformation od čéši

A je to opět za námi... Desáté výročí největší tuzemské trance párty, párty Transmission. Musím vám říci, že tehdy v roce 2006 nastal opravu velký zlom, co se týče obřích mejdanů v Praze a i pro mě, co se týče pohledu na trance music. Co vám však potvrdí hodně lidí, to je fakt, že tato desátá Transmission byla skutečně mnohem svižnější a tanečnější než ty poslední a bylo opravdu nejen na co se dívat, ale i co poslouchat...

 

Četl jsem různé články, různá "last infa" a říkal si, že tentokrát opravdu musím přijít brzy a stihnout co nejvíce. Zaparkoval jsem nedaleko O2 Areny a vešel do toho mumraje hezky zkraje, lehce před půl desátou. Šatny byly tradičně umístěny nahoře za poplatek půl sta a opět pod velkým náporem lidí. Tentokrát to však mělo systém. Šatnáři lepili čísla přímo na bundy a neodcházeli s nimi dál, ale odkládali je "nosičům" na stoly, tudíž to bylo o něco svižnější. Bohužel o pozdějším odbavování nemám info, ale opět tam prý byly i přes tohle všechno dlouhé fronty. Velké plus, i když tedy v dnešní době se značným zpožděním oproti cizině, dávám za "locker boxy" - uzavíratelné schránky, které za poplatek a vratnou kauci získáte na klíček, což v zahraničí funguje již nějaký ten pátek...

Procházel jsem se pomalu davem a opravdu si mohu dovolit použít toto slovo. Dav již měl určitě dost přes 3.000 lidí, ale to byl jen můj odhad, který je samozřejmě přesný asi jako zastávkový jízdní řád v Dillí... Spousta lidí, spousta cizinců se spoustou vlajek a všichni už vnímali tóny linoucí se z absolutně neskutečně silné aparatury. Bylo to takové, jako kdyby vás válcovala jakási tlaková vlna a v prvních řadách muselo jít o zdraví. Bez legrace... Pomalu jsem se připravoval na zahájení a vizuální show, jež má agentura UM u této své akce zmáknutou na jedničku. Vše dokonale sesynchronizované, připravené, žádný zmatek, žádná prodleva či selhání. Po vizuálně úchvatném začátku začala ta pravá "machine transformation" pod taktovou DJe Arneje.

DJ Arnej se hned na začátku této Transmission stal tím, kdo pro mě tuto akci ovládnul. Nasadil laťku opravdu neskutečně vysoko a jeho tvrdý trance hnal lidi k neskutečným výkonům. Sešel jsem z ochozů po vychytaně dostavěném externím schodišti přímo na plac a kolem temných černých plachet, které dost zintimnily celou halu, jsem se dostal až do prvních řad. Arnej to opravdu sekal na začátek tempem takovým, které bych třeba očekával až někdy kolem třetí hodiny ranní, tak jak bývalo na trance akcích zvykem. Bavil mě, bavil mě opravdu moc a celý jeho set jsem protančil v první řadě. Jako jeden z mála nepouštěl zase až tolik vokálových věcí, i když například s "Till The Sky Falls Down" způsobil celkem slušnou zvedačku rukou.

Víte, je až s podivem, jakou atmosféru na trance akcích zažijete, ale to jsem již minule zmiňoval... Hodně tracků ti lidé znají. Je to tím, že jsou více mainstreamové, ale je i vidět, že tu hudbu má prostě spousta lidí srdečně ráda. Možná je to také způsobeno tím, že TM je dle mého tak z třetiny plná cizinců. Při procházení jsem potkával spousty lidí s polskými vlajkami, italskými, i spoustu těch německy hovořících. Velkou radost jsem měl z toho, že v davu použila spousta lidí ucpávky uší. Ono se to sice může zdát jako malichernost, ale jsem rád, když lidé myslí na své zdraví a po zkušenostech se zvukem, který tu vždy je, jsem se jim ani nedivil. :)

Koupil jsem si pití, opět tradičně bez víčka a vrátil se dopředu k zábradlí. Spousta malých dětí se zde nechávala unášet proudem svižných trance beatů, ale i spousta dospělých měla úsměvy na tváři. Trance je specifický styl hudby a dokáže nalákat velmi široké spektrum návštěvníků, což mu za zlé nemám. Je i dost rozmanitý a můžete slyšet různé modifikace trance hudby. Já jsem ale vždy každý mejdan hodnotil a hodnotím dle toho, jak si zatancuji. Zde se mi to prozatím dařilo - hráli svižně a troufám si tvrdit, že to bylo minimálně v tempu 135-140 BPM, což je opravdu slušná nadílka.

Dalším z hrajících DJs byl Thomas Heredia. Tento argentinský mladičký DJ, který vydává tracky pouhých pár let, mě skutečně překvapil! Nejen, že neubral na tempu, ale i když vystupoval před hlavní hvězdou večera, hrál si prostě dle svého. Jeho trance byl nabitý energií tak jako on sám. Bohužel nejsem schopen identifikovat nějaké jeho tracky, ale z videií dozajista uvidíte, že to mělo šťávu. Nepřestával jsem tančit a bavil jsem se skutečně na 100%. Přemýšlel jsem také nad tím, jak se to bude asi vyvíjet, když už v začátku to jelo tímto tempem. Nebylo to pořád takové... V tuhle chvíli byla O2 Arena již opravdu velmi plná a i když schodiště trochu ubrala na prostoru, zcela určitě tu bylo v jedenáct hodin více lidí, než na celé minulé TM.



Před začátkem velkého Markuse Schulze, který je rezidentem TM a který již popáté složil i její hymnu, jsem si udělal pár okruhů přes tribuny a pozoroval ten dychtivý dav. Trošku mi situaci při tanci komplikoval fakt, že i když je v O2 Areně zákaz kouření, bylo tam tolik kouře z pyroefektů, že se mi chvílemi hodně těžce dýchalo a horko bylo neskutečné... Co mě však opravdu poslalo s úsměvem do kolen, byl fakt, který se mi stával kdysi dávno na mejdanech v Brně, a to ten, že na WC tekla z kohoutků pouze horká voda. Tudíž opláchnout si obličej bylo k ničemu a myslím si, že tohle UM nemá zapotřebí i přesto, že se asi najde spousty šetřílků, kteří pijí jen vodu ze záchodu...



Markus Schulz nastoupil s pompézností a obrovským ohňostrojem před publikum. Je to showman, začátek byl divočejší, po chvíli to sklouzlo k ne příliš tanečním trackům, k závěru však opět přidal na tempu a celkově to byl takový průměrný set. Ono je dnes velmi těžké posoudit, co je v podstatě ten "pravý trance", když spousta DJs do něj míchá ten absolutně kýčovitý progressive house, piskací a trumpetový styl a bůhví co ještě, na co se ale opravdu nedá tančit. Nyní zde byla  desetiminutovka, kterou skoro všichni strávili s rukou nad hlavou, držíc telefon a natáčením celé té vizuální show. Byl tu "Transmix", který představoval nějaký výběr trance tracků, jejich průřez a hlavně k tomu doladěnou vizuální stránku plnou efektů, laserů a jiných udělátek. Na tohle už mě tolik neužije, vyblikáno a vyhučeno mám za ta léta už dost, takže světýlka mě nechávají klidným. Co mě však potěšilo a zahřálo, to byl track "Reflect" v nepoznaném remixu. Ano, tohle mělo sílu, je to srdcovka a ještě když si vybavím film, ke kterému se to váže, úsměv byl prostě nevyhnutelný. :)



Přiblížila se druhá polovina večera a síly už mi ubývaly... Jenomže po nástupu Cosmic Gate jsem je vlatně ani nepotřeboval. :) Chlapíci to vzali z dost jiného soudku a jejich nájezdovky, plochy a střídání tracků způsobilo, že rozjetý mejdan celkem utlumili. I na lidech bylo znát, že toto nečekali, zvlášť po všech těch našláplých setech, které bavily a měly potenciál skvělé zábavy. Cosmic Gate to prostě tentokrát, dle mého, neodhadli a i když jejich obří komunikace s publikem byla k plusu, hudebně se jednalo o velkou nudu, a nezachránila je ani skladba s mou oblíbenou Emmou Hewit. Nu což, posezení mi přišlo vhod, stihnul jsem obejít pár známých a přátel, popovídat si a mrknout i na nabídky občerstvení, jež O2 zázemí nabízí.

Co mi však také nemohlo během této mojí výpravy uniknout, byl fakt, kolik extremních případů měli na starosti záchranáři a to nejen někde na kraji, ale i přímo v davu. Nehezky vypadající a strašidelné události neskončily doufám nějak tragicky. Někdy je prostě smutné vidět to, jak drogy umí z krásných chvil člověka udělat jeho noční můru. Takže buďte opatrní a vždy se chovejte zodpovědně. Posledním ne hrajícím, ale mnou slyšeným DJem, byl Orjan Nilsen. Tenhle panáček z chladného Norska konečně přidal do kroku a publikum mohlo opět začít přehazovat rukama o něco svižněji. Bohužel i on chvílemi zabrousil do vod stylu progressive house a dokonce dubstepu. :( Rozladilo mě vždy to, že našláplý track pomalu vmixoval do něčeho, na co se nedá ani mávat rukou. Orjan Nilsen mě tedy ke konci také nijak extra nenadchnul a já se rozhodl kolem půl páté, že se vydám do šatny a pomalu na cestu domů.

Shrnutí toho všeho je jednoznačné. Skvěle technicky připravená Transmission přilákala, dle mého, více jak deset tisíc tančících lidí, ukázala, jak silně se dá  nazvučit O2 Arena a jak to vypadá, když se rozpálí 16 laserů. Přilákala spousty cizinců a musí tedy mít nějaký kvalitní potenciál, protože to funguje, a má co nabídnout v čele se slušnou dávkou trance muziky. Víc v tom asi ani není třeba hledat. Já se bavil, děkuji především za Arneje a doufám, že si užijete všichni krásné svátky, jež nás čekají, a třeba nás zase nějaký trance svede dohromady. Doporučuji hlavně duben, tam to bude mít grády! :)

čéša

videa: ronny + MaddogGFX

 
 
 
 

ČLÁNKY AUTORA

 
 
 
 
 
 
 
 

Partnerské linky: festivaly 2016