Report z chorvatského festivalu Outlook od abayo

Outlook Festival byl vždy považován za festival, kterému vévodí zejména drum´n´bass, dubstep a reggae, ale nenechte se těmito škatulkami zastrašit. Outlook měl letos pro své návštěvníky přichystáno 10 pódií (a dvě denní, kde se odehrávaly "beach parties"), na nichž se ukázaly i hvězdy hip-hopu či rovných beatů. Dočkali jsme se ale i několika živých, nebo chcete-li koncertních, vystoupení. Koupě tištěného programu, který vyšel na 50 Kn, byla proto nutností, stejně jako znázornění jmen, která jsem nutně potřebovala vidět. A vzhledem k tomu, že jsem poměrně poctivě cestovala mezi všemi pódii a zmínit se o všech z nich by znamenalo text o rozsahu slohové práce (kterou byste rozhodně nechtěli číst), berte proto následující řádky jako zmínku o tom nejlepším, co mě za celé čtyři festivalové dny potkalo...



Čtvrtek (29.8. 2013)

První festivalový den jsem plna energie odstartovala už na "beach parties", kam jsem vyrazila zejména za vystoupením Throwing Snow a projektem Koreless. Od prvního ze jmenovaných jsem očekávala live set plný těch příjemných synťáků a krásně nabasovaných zvuků, které můžeme najít v jeho vlastní produkci... Sotva však odstartoval svůj set, bylo mi jasné, že všechno bude jinak. "Made To Stray" (Mount Kimbie), "Open Eye Signal" (Jon Hopkins), "Yo Vogue" (French Fries). Lépe se mi do vkusu už skoro trefit nemohl, ale přece jen by se k tomu západu slunce více hodila nějaká jemnější bass music. Té jsme se nakonec dočkali díky Koreless, který nás přivítal dlouhým, instrumentálním intrem, z něhož se později vyklubala jeho vlastní "Maria". O něco později třeba ještě další jeho skladba "Up Down Up Down" a v podobném vybasovaném tanečním módu pokračoval až do konce svého vystoupení. Mezitím se nám také dostalo ohlášení, že kvůli technickým problémům způsobených silnou bouřkou, jež se strhla v předchozí večer, se zatím neotevřela žádná pódia v okolí pevnosti. Zábava na pláži měla pokračovat dál, ale já jsem se přesto rozhodla vydat se blíže areálu... Cestou jsem potkala spoustu těch nedočkavců, kteří měli stejný nápad, a musím zdůraznit, že jejich tváře nenesly jedinou známku otrávenosti nebo nějakého popuzení. Ba naopak - i nadále ze všech čišelo nadšení a natěšení pro zábavu. A tak mi nakonec ti, kteří od momentu, kdy se rozezněla hudba na největším z pódií The Harbour, tančili i na cestě k jednotlivým pódiím, mohli na dobré náladě jedině přidat. 



Okolo desáté jsme tedy byli za aplausu účastníků festivalu vpuštěni do areálu pevnosti Fort Punta Christo a cestou rozlehlým prostorem jsem jako první potkala The Moat stage. Ta po celý čtvrteční večer patřila labelu Dispatch, tedy zlámaným beatům. Ačkoliv můj vztah k drum´n´bassu již není tak vřelý jak býval, nakonec jsem ke svému obrovskému překvapení na tomto místě strávila skoro celý večer. Hudební produkci na tomto úzkém, podlouhlém místě, které lemovalo v podstatě už klasicky osm reprobeden, odstartoval Stray. Ten se předvedl s perfektním, ale kvůli časovému posunu jen půlhodinovým setem, který se z pomalejších vybasovaných zvuků dopracoval až k jeho tak typickému rozsekanému drum´n´bassovému zvuku. Štafetu potom předal dvojici Sabre a Halogenix (všichni tři jmenovaní mj. tvoří i projekt Ivy Lab, o němž bude ještě řeč), která se už nedopouštěla takových rozsekaností a ke slovu se dostal regulérní drum´n´bassový rytmus, který často spadal do deepových poloh, ale zároveň nám oba předvedli, jak zní nefalšovaný neurofunk nebo i hip-hop. 



Mé kroky ten večer zamířily i na The Clearing, kde jsem bohužel promeškala vystoupení rapera Joey Badasse, které podle slečen z fronty u stánku na burgery bylo: "amazing". Nicméně stihla jsem alespoň část mixu Breakage, kterého doprovázel MC LX One. Postupně jsme s nimi procestovali polohami deepového drum´n´bassu i hip-hopu, a rozhodně nemohla nezaznít i jeho vlastní "Fighting Fire", kterou nastolil ryze taneční rytmus. Vystoupení těchto dvou kumpánů pro mě ale bylo zároveň posledním na tomto pódiu, nutností byl totiž přesun do Mungo´s Areny, kde zahrál třeba mistr dBridge. Ten nám dopřál jak své klasiky, třeba "True Romance", ale i spoustu těch věcí, které spadají do současnosti: "Killer Driller" (Amit) či "I'm Creator" (Dub Phizix & Skittles). Samozřejmostí byly i skvělé mixy, ale o tom, že dBridge umí, jsme se mohli přesvědčit už při jeho vystoupeních u nás. Ale tam třeba, narozdíl od jeho setu v MeetFactory, naživo nezpíval. :) Právě vystoupení Dub Phizixe, jehož měl doprovázet Strategy, bylo také jedno z těch, jež mělo dostát kvalit...Takže několik desítek minut jsem pobyla i na největším z pódií, The Harbour, kde se mi dostalo kvalitních mixů a výborné selekce. Nemohla opět chybět Dub Phizixova "Rags" nebo "I'm Creator", do níž teasoval "Higher Ground" (TNGHT). Samozřejmě jsem mezitím stihla ještě pár minut s dalšími hudebníky z dubstepové scény a pod hlavičkou Osiris v Blackbox se ukázali Matt U, Biome, Phaeleh, Kryptic Minds, Youngsta, Killawatt a Vivek. Neskutečný nával zažívala také již zmiňovaná Moat stage při vystoupení Cern, Breaka a Nymfa, kteří předvedli klasický neurofunkový tvrdý zvuk. 



Pátek (30.8. 2013)

Druhý večer jsem odstartovala před pódiem s názvem The Clearing, které člověk vždy míjel na cestě k pevnosti a dalším scénám. Ten večer na tomto pódiu začínal Mikal, jehož selekce sahala až do roku 2011 a pohybovala se zejména v odnoži deep drum´n´bassu. Zazněla třeba tehdejší velmi populární "Xenomorph" (S.P.Y) a tak jsem se s radostí tak trochu vrátila do historie a mohla jsem si připomenout zvuk tehdejších akcí, které mě tak moc bavily. Jeho mixy však nepatřily zrovna mezi nejhbitější, takže jsem se brzy opět vydala na další exkurzi... Mojí další zastávkou byla opět The Moat stage, jež ten večer hostila label Tectonic, který dnes už nevydává jen dubstep. Samozřejmě došlo i na ten, víceméně jsme se však od mladíka, který si říká Decibel, dočkali nekompromisního techna. Svůj devadesátiminutový výstup zakončoval hip-hopem, konkrétně věcí "Bitch Don't Kill My Vibe" (Kendrick Lamar). V pořádku. Moje rozpoložení už se i díky tomu nachýlilo k pomalejším beatům, a tak nastal ten pravý čas zamířit na Outside The Forth.

Tam už se prostor na scéně připravoval pro J Rocca, soudě podle zaplněnosti pod ní, dosti oblíbeného producenta a DJe. A tenhle status zastává právem. Jeho vystoupení, jež bylo zejména ve druhé polovině hodně o hip-hopu, ale kromě toho také o stylech juke/footwork, nemělo jedinou chybičku. "Mercy" (Kanye West) v remixu DJe Spinna v zástupu za "We Trippy Mane" (DJ Rashad & DJ Spinn), "CCP" (DJ Rashad) odlepily návštěvníky od země a atmosféra na místě tak byla strhující. Na tomto pódiu jsem si mohla odškrtnout i položku Benji B, kterému jsem na loňském Dimensions věnovala sotva pár minut a už zase letěla za něčím důležitějším. Tentokrát jsem si pro Benjiho musela vyhradit čas a byla to dobrá volba. Čekala nás totiž opět vlna skvělých mixů a kvalitní "bass music", opět zejména v podání Kendricka Lamara s "Maad City", která samozřejmě u publika sklidila obrovský úspěch, a tak byl rewind nutností. Díky Benjimu jsem na velkém zvuku měla možnost i poprvé slyšet něco od Zombyho, konkrétně potom "Soliloquy" z jeho nejnovějšího alba "With Love", a následně i výborný juke. Štafetu pak už předával jednomu ze zástupců labelu Tri Angle Records jímž byl Evian Christ. Opět oprášil nového Zombyho ("Pyrex Nights" feat. Last Japan) a přihodil ještě spoustu hip-hopových tracků. V takovém duchu se tahle stage otřásala i pod taktovkou producenta, jenž si říká Jay Electronica. Povinností ale byl opět návrat na The Moat, kde spolu válčili pánové z Dark Sky, následně Pinch & Distance a Addison Groove. Z reprobeden se v tu dobu linul hodně tvrdý zvuk, který jako magnet opět přilákal spoustu účastníků, a tak se všichni jmenovaní mohli kochat výhledem na naplněný prostor pod pódiem. Já jsem však zakrátko opět zmizela jinam, tentokrát na The Harbour, kde měl právě končit svůj set Rustie. V závěru jeho vystoupení nemohla chybět populární "Triadzz", v jejímž úvodu sice zní příšerné skřípavé zvuky, ale když vám následně dopřeje sadu těch výborných a chytlavých basů, tak mu je prostě odpustíte. O to víc, když na závěr přihodil chytlavou "Started From The Bottom" (Drake). Atmosféra na tomto rozlehlém místě neuvadla, ani když jej za pultem vystřídal jeden ze zakladatelů labelu Numbers, Jackmaster, který zvuk směroval více do "narovnaných žánrů". 



Mezi vším výše uvedeným jsem stačila proběhnout i Mungo´s Arenou, kde zahrál třeba Tunnidge, Commodo vs. Jack Sparrow, Quest vs. Silkie, Swindle a Mala vs. Goth-Trad (!). Ale zvuk tam byl zrovna v ten večer tak přepálený, že si i procházku skrz stage moje uši pamatovaly ještě hodně dlouho. Na The Clearing se ukázal třeba ještě Lenzman & MC LX One, Goldie & MC GQ, Jubei & SP:MC a Ulterior Motive & MC Mantmast. Ale bohužel, ani druhý den jsem ještě nevymyslela způsob, jak to všechno stihnout. :)



Sobota (31.8. 2013)

Sobotní program byl nejméně tak nabitý, jako v ty předchozí dny, ale jedno bylo jasné - fakt, že hodně času strávím opět na The Moat stage. Po celý večer totiž měla hostit vydavatelství Hyperdub. Jako první se zde předvedl mladíček Walton, který právě u něj letos vydal své debutové, velmi podařené album. A tak jsem od něj očekávala podobný zvuk, jakým se předvedl právě na desce. Dočkala jsem se sice pěkně nalámaných zvuků, které však pospolu zněly tak nějak nehezky... Na tuhle podlouhlou, opět výborně ozvučenou stage jsem se ještě několikrát vrátila. Třeba v dobu, kdy za pultem stála Ikonika, od které jsem již, poučena z předchozího zklamání, nečekala raději vůbec nic. A dobře jsem udělala, protože namísto jejího dubstepového zvuku, který ještě bývá doladěn skvělými synťáky, jsme se dočkali sice kvalitního, ale neskutečně tvrdého techna. A tím nás zásobovala po celou hodinu a půl.  Sázkou na jistotu je ale vždycky vystoupení Kode9, který samozřejmě nemohl přijít v jiném oblečení, než v nejnovějším triku, které s labelem Hyperdub úzce souvisí: "I don't give a fuck" (stejný název nese i poslední EP DJe Rashada, které vyšlo tamtéž - pozn. aut.). Začátek jeho setu byl sice poměrně zběsilý, avšak na Ikoniku musel rozumně navázat a nakonec jsem s ním strávila celých devadesát minut. Později už Kode9 vzal na výlet skvěle nabasovanými věcmi, které samozřejmě přešly i k juke music, stejně jako krásnými mixy. Dostala mě třeba kombinace "Soliloquy" (Zomby - ano, tahle už zase, ale tuhle klidně i třikrát za večer), která se nakonec proměnila ve "Skeng" (The Bug feat. Flowdan). Ačkoliv tahle kombinace vypadá jako pěst na oko, věřte mi, že v propracovaném mixu od Kode9 by vás také přesvědčila. Prostě vystoupení Kode9, neboli producenta, šéfa labelu Hyperdub a také hudebního vizionáře, je zárukou kvality. A tak jsem si i v nedělní večer musela najít ještě nějakou skulinku a poslechnout si ho znovu, abych jen tak nezapomněla, jak šikovný tenhle pán je...



Velkou část večera jsem strávila ještě u pódia s názvem Outside The Fort, kde mě zaujal zejména Machinedrum. Jeho vystoupení je totiž stejně tak vždycky perfektní. Stihla jsem tedy až jeho druhou polovinu, která byla opět laděna do stylu juke, což se mi zamlouvalo, vzhledem k tomu, že jsem předtím několik desítek minut poslouchala podobný zvuk. A nakonec svého pestrého setu mě dostal do kolen tracky "Phantom Force" (Digital & Spirit Fracture's Astrophonica edit) a "Detroit" (Rockwell). To je krásná kombinace, za kterou by se nemusel stydět žádný vyloženě drum´n´bassový DJ. Pak už se ale Outside The Fort otřásala v rytmu skvělého techna, a to díky Pariahovi. Ještě předtím nám však dopřál sadu skvělých, tvrdých beatů teprve šestnáctiletý (!) Happa. Soudě dle pohledu na narvanou stage si tenhle mladík stačil na hudební scéně získat již mnoho příznivců. Tohle pódium se ale ještě později dočkalo o něco klidnějších zvuků díky hudbě DJ Ruma, jenž přes začátek, který obstaral svižný jungle, došel až ke klidnějším tónům, třeba prostřednictvím své vlastní skladby "Arcana (Do I Need You)". Za zvuků té jsem se už ale vydala na cestu z areálu...



Ačkoliv jsem ten večer strávila v podstatě jen u dvou pódií, stihla jsem i návštěvu The Clearing stage a skvělé vystoupení Kahna a ještě parádní koncert kapely Submotion Orchestra, který hostila přístavní The Harbour stage. Za doprovodu živých nástrojů nás očaroval krásný hlas krásné Ruby Wood, a mohli jsme se tak za zvuků skladeb "Sunshine" a "Thinking" zasnít, a díky "It's Not Me It's You" zase zhoupnout do rytmu.



Neděle (1.9. 2013)

Nedělní The Moat stage patřila tentokrát opět zlámaným beatům a pod hlavičkou labelu Critical se na něm ukázala spousta kvalitních jmen. Jako první mě zaujal Xtrah, kvůli kterému jsem do areálu zamířila už na devátou hodinu. Opět jsem se díky němu zase tak trošku vrátila do minulosti a to díky "Guardian" (SpectraSoul), ale i dalším tehdejším hitům. Podle toho, jaký sklízely ohlas u publika, jsem nebyla jediná, kdo byl spokojen. Ale abych mu nekřivdila, tak samozřejmě přidal i spoustu novějších drum´n´bassových věcí, které mojí pozornosti tento rok tak nějak unikly... Došlo i na neurofunk a to i díky "Ivy Lab" (Sabre, Stray a Halogenix), kteří jej za pultem vystřídali. Tihle pánové však do svého mixu přihodili i skvělý hip-hop. The Moat se s přibývajícím časem a s čím dál zvučnějšími jmény stále více zaplňovala. Kasra, Enei, Phace a Emperor b2b Mefjus tak mohli s klidem ohlásit: "full house". 



Ten večer jsem ale zamířila i na Outside The Forth, kde diktovali hudbu pánové z labelu Swamp 81. Hudební projekci tak odstartoval Chunky příjemnými pomalejšími beaty. Udělal mi radost třeba novou věcí od Roots Manuvy - "Stolen Youth". Jeho následovníkem byli třeba Pinch, Loefah, Boddika, Zed Bias a Paleman. Většina z těchto vystoupení byla příjemná, až na to od Zed Biase, které pro mě bylo "nudou na druhou". Musím ještě zmínit MCs z tohoto pódia, kteří místní hudební produkci po celý večer doprovázeli... Byli jimi Jonny Banger a Chunky a obzvlášť druhého jmenovaného musím  vychválit do nebes. Nejenže se na některé ze scén Outlooku pohyboval každý z předchozích dnů, ale navíc dokázal skvěle povzbudit publikum, a na pódiu nestál jen tak zbůhdarma. Ba naopak, vždycky se na něm perfektně hýbal do rytmu... Poslední festivalový den jsem ještě stačila zamířit na přístavní stage kvůli živému představení Malova projektu Mala in Cuba.  Pokud jste někdy slyšeli tuhle desku, tak si o tomto vystoupení můžete poměrně dobře udělat obrázek... Rozdíl by byl ale v tom, že v tomhle případě byste před sebou neměli všechny ty živé nástroje, díky kterým se vám hudba často dokáže lépe dostat pod kůži.


Outlook 2013 ve zkratce

Pokud bych letošní Outlook Festival měla shrnout pár slovy, řekla bych, že jsem jeho průběhem a hudebním programem byla příjemně překvapena. Pravdou je, že je to festival s poměrně velkým počtem účastníků (loni jej navštívilo přibližně 17.000 lidí) a jehož velkou část tvoří spíše účastníci mladší (kolem dvaceti let). Občas byla velká část osazenstva lidově  řečeno "moc" (toto slovo si přeložte po svém), ale nakonec u mě stejně převládá pozitivní dojem. Když potkáváte po několik večerů tak otevřené lidi, se kterými vždycky, když je nějaká příležitost, prohodíte pár slov a proberete, jak se vám zrovna líbí to, co hraje, a řeknete si třeba, odkud že jste to vlastně přijeli, tak na ta negativa prostě časem zapomenete. Dalším skvělým aspektem festivalu je i fakt, že si jeho účastníci všímají i ostatních a v případě, že se jim někdo nezdá dostatečně "OK", tak to prostě řeší a nepřejdou ho dál se zavřenýma očima. Ať už se třeba jen neusmíváte, nebo prostě jenom máte temnou hodinku a usnuli jste u stolu... Navíc i spektrum hudby, které festival obsáhl, předčil veškerá má očekávání. Nálepku drum´n´bassového festivalu si Outlook rozhodně nezaslouží! Takže pokud se vám program jeho letošního dílu líbil, doporučila bych, abyste si začali odkládat drobné do prasátka. Výlet na Outlook Festival za to vynaložené úsilí a peníze rozhodně stojí!

abayo

foto: Marc Sethi

více info o festivalu:

http://www.outlookfestival.com/

https://www.facebook.com/outlookfestival?fref=ts