Report z Colours of Ostrava 2013 od KamCZi

Areál

Dolní oblast Vítkovic je kapitola sama pro sebe. Takzvané Ostravské Hradčany jsou bývalý důl, koksovna a železárny v jednom. Celý areál prošel za poslední roky velkou revitalizací a těžko byste pro festival tohoto typu hledali lepší prostor. Mnohokrát jsme v průběhu festivalu slyšeli z úst účinkujících, že toho viděli už hodně, ale: "tohle, tohle teda namaj nikde na světě".

Travička, letošní areálová novinka.

Damien Rice

Irský písničkář před rokem podrtil Roxy a po koncertu si ještě střihl přídavek na Karlově mostě. V Ostravě si poradil i s dvacetitisícovým publikem. Nevynechal ani oblíbenou scénku s lahví vína a zadanou slečnou z podpódia. Během imaginárního rozhovoru v irské hospodě stačili prošvihnout poslední autobus, vypít celé víno, ale jak už jsem předeslal, slečna byla zadána, takže zůstalo u: "Cheers, darlin'" a Damien zmizel z pódia. Povedený koncert, ale vrchol večera měl ještě přijít.

Damien Rice, jen s kytarou na dvacet tisíc fanoušků...

Bonobo

Pokud jste fanda labelu Ninja Tune, tak máte pravděpodobně aktuální album "The North Borders" napevno zařazené ve vašem osobním playlistu. Taky že ano, takto kompaktní a zábavná deska se jen tak nevidí. Jsem upřímně zvědavý, jak budou písně z alba znít naživo. Simon Green aka Bonobo je na pódiu veprostřed na vyvýšeném kapitánském můstku a diriguje partu hudebníků pod sebou. A pořádně šikovnou a sehranou partu. Od začátku do konce koncert pěkně šlape a hitovky střídají skladby z nového alba. Na některé písně zůstává Simon na pódiu sám se svými mašinkami a koncert tak působí jako tolik známé elektronické "lajfko". Než to ale začne nudit, nastupují hudebníci na bicí, příčnou flétnu a konečně i vokalistka. Zlatý hřeb pátečního večera, který pro mě nepřekoná ani hojně opěvovaný koncert francouzského hudebního i vizuálního umělce Woodkida. Co dodat, snad jen, že na Bonobo live se dá ještě letos v září zajít do pražské Archy.

Bonobo hrál pod nohy a fanoušky řádně rozkřepčil.

Gong

Velká vychytávka Colours Of Ostrava. Kde jinde můžete během letního festivalu v okamžiku přepnout do komorní atmosféry koncertní haly? Multifunkční aula z přestavěného plynojemu pro 1.500 lidí. Měl jsem možnost v Gongu vidět po dobu Colours dva koncerty - polské hudebnice Anny Marie Jopek a řecké pěvkyně Saviny Yannatou. Vystoupení, na která bych samostatně určitě nezašel, ale v tomto nastavení je to určitě zajímavá a netradiční podívaná, kterou běžně nezažijete, body nahoru.

Submotion Orchestra na zvukovce.

Submotion Orchestra

Kapela, která byla černým koněm festivalu. Hodně promáklý zvuk a zpěvačka s medovým hlasem Ruby Wood. Submotion Orchestra jsou určitě na vzestupu a letos se objevili i na slavném festivalu Glastonbury. Na zvukovce zněli skvěle a i koncert se vydařil. Padly všechny hitovky, které můžete znát z mnoha mejdanů, třeba Synkrův remix písně "Always" nebo D´n´B remixy "All Yours" od S.P.Y a "It´s Not Me It´s You" od Alixe Pereze. Bylo toho v zásobě opravdu dost. Celkově příjemné vystoupení, které hodnotím sedmi body.

Na koncert se parta ohákla...

Laserová show The xx.

The xx

Tento rok již podruhé měli čeští fanoušci možnost vidět naživo tuhle britskou trojku. Během festivalu jsem slyšel říkat jednu návštěvnici, že ty Iksáče zná už i Luděk, a že to je už teda vrchol. Asi na tom něco bude a pokud máte tuhle partu zafixovanou jako trochu zakřiknuté hudebníky, hrající melancholickou hudbu, tak už to tak úplně neplatí. The xx si právě užívají na obrovské světové túře ke druhému albu "Coexist" a jsou obrovsky rozehraní a sebevědomí. Většinu hraných písní zahráli vždy s trochu pozměněným aranžmá než na desce. Původní přímočarost skladeb narušují tu a tam různými vyhrávkami, snad aby to nehráli skoro každý den stejně. Asi nejdál v tomhle směru zašli při skladbě "Shelter", kterou začali hrát v podstatě živém house remixu a na původní tempo zpomalili až v průběhu. Celé to bylo hodně monstrózní, a to včetně světel a několika barevný laserů. Celá šou působila ale trochu sterilně. Tu tam byla intimita, kterou tak dobře známe z jejich desek. The xx určitě nebyli propadák, ale v přímém porovnání s ostatními headlinery zůstali trošku za očekáváním.

Na tiskovce byl Jamie samý vtípek a všechno si natáčel na iPhone.

Jamie Cullum

"Mám rád festivaly, ten moment, kdy zapadá slunce a srdce návštěvníků jsou propojena", tak pravil Jamie na tiskové konferenci. A pak, když nad areálem skutečně zapadlo nedělní slunce, všechna ostatní pódia ztichla, nastal čas pro závěrečný koncert letošních Colours. První skladba koncertu "The Same Things" je zároveň první skladba na Jamieho nové desce "Momentum". Hned od úvodu dávála tušit, že nás čeká výjimečné a nezapomenutelné představení. Jamie hecuje fanoušky, do mikrofonu hlásí i: "Banik P*co", a za chvilku má všechny v hrsti. V jednu chvíli hraje sám sólo na piano, v druhou pak s celou kapelou burácí jak Stouni. Nechybí, v jeho podání tolik oblíbené, cover verze Rihanny nebo Daft Punk. Je to neuvěřitelná muzikální jízda a všichni jsou hodně najviac, včetně samotného Culluma. Jamie je nadšený a slibuje, že pro diváky v Ostravě vystoupí kdykoliv po zbytek života. Zároveň vtahuje celé publikum do děje pomocí klasického "opakujte po mně" anebo i v náročnějších hopsacích kreacích. Všechno krásné jednou končí a poslední tóny Jamieho koncertu byly zároveň i posledními tóny letošních Colours.

Na koncertě nevynechal výlety na klavír.

Atomosféra a organizace

Jedním slovem perfektní. Všechno se dařilo, hlavní interpreti všichni dorazili, nepršelo, na pivo se nestála fronta a nikdo nezůstal ani o hladu, stánků s jídlem byla hromada. Poděkování patří Zlatě Holušové a celému realizačnímu teamu. Dámy a pánové, tohle bylo něco! Festival, který přivezl aktuální umělce do lokace, která je inspirovala a okouzlila. Okouzleno bylo i přes třicet tisíc návštěvníků, bylo krásné vidět, jak si všichni festival užívají. Takže za rok ve stejném termínu mířím zase do Ostravy!

Festivalová pohoda

KamCZa

foto: Bára Teplá