REPORT

 

Report z akce Red Bull Nordix od Honzy Loudy

Netradiční postavení zaujímají mezi letními outdoorovými festivaly, podzimními a jarními halovkami a celoročními klubovkami zimní párty spojené s horami a sněhem. Ty jsou často doprovodným programem sportovních událostí. Nejinak tomu bylo při letošním Red Bull Nordix ve Špindlu, kde se při závěrečném mejdanu pařilo až do rána bílého...

 

Psí kusy na běžkách

Zimní pařby mají mnohdy odlišnou atmosféru; každý je vnímá a prožívá po svém. Pro někoho je to únik z města, pro jiného romantika zasněžené krajiny nebo naopak drsnost přírody a hor či adrenalin spojený s lyžemi nebo prknem. Adrenalin rozhodně nechybí akcím zaštítěným dvěma červenými býky. Proto když jsem se poprvé dověděl o závodu Red Bull Nordix 2013, který se jede na běžeckých lyžích, kroutil jsem hlavou, do jakého podniku že se to energydrink pustil. Vůbec mi to spojení nešlo dohromady – nudné běžkování (a teď mě prosím, běžkaři, nekamenujte, sám jsem v mládí na běžkách párkrát stál) vs. adrenalinové sporty. Velmi rychle jsem vyšel ze svého omylu, když jsme v sobotu 30. března dorazili po poledni na místo, tedy do Špindlerova Mlýna ve ski areálu Svatého Petra. Tou dobou už měli jezdci za sebou páteční kvalifikaci a část vyřazovacích jízd před finále. Jednalo se o skikros, což je lyžařská disciplína, při které čtyři lyžaři sjíždějí vytyčenou trať s překážkami. Obyčejně se závod jede na sjezdovkách a v tom je právě ten háček, ta větší dávka adrenalinu, neboť jezdci měli obuté běžky. Nikdy bych nevěřil, co lze všechno na běžkách sjet a jaké překážky zdolat. V paměti mi zůstal zážitek z kola, během kterého upadl jeden ze závodníků. Přestože dojel "s přehledem" poslední, tak na posledním cílovorovinkovém skoku předvedl salto vpřed. Radost mi udělaly celkové výsledky, neboť v mezinárodní konkurenci zvítězila v kategorii žen Lída Horká a mezi muži Dušan Kožíšek. Následovaly ještě exhibiční triky a skoky na běžkách, což závod ještě více zatraktivnilo. Poté už dočasný rozchod, odpočinek, večeře a vůbec nabrání sil na večer.

Red Bull Nordix

V kamaších na párty? Těžko!

Pokud má někdo představu, že se na horských kalbách funguje pouze v kamaších a oteplovácích, tak ta je rozhodně mylná, alespoň v případě Red Bull Nordix. Kolem deváté večer se sportovci, diváci a lidé z blízkého okolí začínali scházet u obrovského párty stanu, který měl kapacitu kolem 1.200 lidí včetně baru a barmanů, pódia pro účinkující, prostor pro zvukaře a osvětlovače, desítky laviček a ještě zbylo na šatnu a backstage. Stan, vlastně dva propojené stany, byly příjemně vyhřívané, takže návštěvník mohl bez obav odložit bundu a svetr do šatny. Vstupné se neplatilo a ve stanu se, alespoň několik prvních hodin, nesmělo kouřit. Kouřit se chodilo ven, stejně jako ulevovat si do toi-toiek. Ceny na baru byly nešpindlerovské, vcelku přiměřené. Obsluhujících bylo dost, takže výdej nápojů neváznul. Naopak dvě drobnosti z druhého konce od chvály: kamarádka měla potíže s vyzvednutím kabátu ze šatny, kdy ho šatnářka nejprve nemohla najít a následně ho však našla pod jiným číslem. Šatnářka tomu nepřidala svým chováním a přehrabováním bund s cigaretou v ruce. Celkově přátelská a profesionální ochranka měla z mého pohledu jedno škobrtnutí, to když jeden z "unavených" účastníků přelezl zábradlí před pódiem, tak se na něj "supervizor" ochranky vrhnul a s nepřiměřenou reakcí jej vykázal zpět za hrazení...

N.O.H.A.

N.O.H.A. kmitala nohama

O rozjezd se postaral DJ Flux, účastník a vítěz několika domácích DMC World DJ Championship, tedy soutěží ve zručnosti disc jockeyů, nad kterou drží ochranný štít opět dva rudí býci. Nemůžu si pomoct, ale ten chlapík mě strašně bavil! Po nějaké době jsem slyšel DJe, jehož ruce (a hlavně hlava) nezahálely. Žádná skladba se v reprácích neohřála ne víc než dvě minuty, načež následovala další pecka. DJ Flux mě bavil výběrem skladeb, jejich pestrostí, umem kombinace (např. melodické plochy s rytmickými pasážemi, které převažovaly) a navázání tracku za trackem. Zazněly věci od raných devadesátek až po současnost (např. Fatboy Slim, Chemici, Michael Jackson...). A nebavil jsem se jenom já, ale evidentně mnoho dalších, takže kolem desáté hodiny tančilo množství lidí. A spousta přihlížejících si aspoň podupávala nebo se vlnila. V půl jedenácté přerušil hraní a přenechal pódium a nachystané nástroje mezinárodní kapele se sídlem v Česku - N.O.H.A.

N.O.H.A.

S N.O.H.O.U. letem světem...

Na skupinu čekalo početné publikum, z něhož část už byla nažhavena díky Fluxovi. Charismatický MC Chevy s osazenstvem stanu naladil rychle spojení na stejnou vlnovou délku, které pak tančilo či reagovalo, jak on pískal. Bouřlivé přijetí se dostalo i oběma zpěvačkám Carmen i Hance. N.O.H.A. kombinovala starší kousky s těmi novějšími z alba Circus Underground. Přestože jsme byli v příjemně vyhřátém prostředí, dostali jsme se do teplejších krajin i díky širokému hudebnímu záběru kapely – tu na Balkán, tu do Latinské Ameriky či na Jamajku. Největší ohlas měla jejich nejznámější melodie "Tu Café". Tu si zpíval snad každý i bez café a nohy návštěvníků na parketě kmitaly jako o život. Kolem půlnoci, v době prvního loučení, si publikum vyžádalo repete. Protagonisté se vrátili a předvedli další živé verze svých skladeb. Po přídavku bylo loučení definitivní a po odfrknutí si v zázemí se vydali mezi bavící se lidi. Následovala půlhodinka DJe Fluxe, který opět převedl učebnici taneční hudby do zvukové podoby – od hiphopu po dubstep – opět jsem se skvěle bavil. V sále sice po koncertu N.O.H.A. ubylo několik desítek lidí, ale stále byl plný a pařilo se naplno dál. Vždyť noc byla ještě mladá! :)

N.O.H.A.

Je to fajn, fajn, fajn...

Po zmíněných třiceti minutách přenechal místo dvojici Friky Flink and Mark Freetchy, kteří představovali dýdžeje a bubeníka. Jednoduše řečeno – dýdžej míchal desky, bubeník ho doprovázel a na plátno projektovali "namíchané" videoklipy k singlům, které právě hráli. Některé skladby tak dostaly netradiční aranžmá. Celkově se mi vystoupení líbilo, byť ve vlnách. První tracky super, bylo to celé nové, pak jsem se začal chvíli nudit, protože mi to přišlo podobné, ale ani nevím jak, ten pocit, jak rychle přišel, tak rychle odešel, a já jsem si jejich mix skvěle užíval a tancoval. Naopak jsem slyšel starší skladby v netradičním aranžmá, jiné si připomněl. Byla to směsice stylů namíchaná v dobrém poměru (např. Nirvana a její "Smells Like Teen Spirit" a naproti tomu Skrillex). Všichni na parketě jsme ocenili i připravenost (nebo spontánnost?) kluků, kteří dechno skladbu ze sklepáckého filmu Kouř "Je to fajn" uvedli slovy, že když měl včera (v tu dobu už byla neděle) svátek Arnošt, takže mu zahrají. :) Atmosféra ve stanu byla vynikající; byli jsme rozdivočelí jako býci v Pamploně. Až do rána bílého hrál Trouble Team ve složení DJ Flux vs. DJ Friky (ano, ten z předchozího dua). Jednak se střídali za mašinkami a druhak hráli určité bloky z rozličných žánrů. Pamatuji si na jungle, reggae, hip hop či dubstep. Přestože jsem měl dost energie, šetřil jsem si síly na nedělní lyžování a tak jsem odložil jsvé toreadorské tančení po třetí hodině ranní. Vlastně jsem odcházel po čtvrté, protože došlo k posunu času ze zimního na letní... Báječně jsem si užil zakončení lyžařské sezony ve spojení s úžasným mejdanem a jeho atmosférou, která se dá zažít pouze v zimě na horách!

Honza Louda

foto: David Robinson

 
 
 
 

ČLÁNKY AUTORA

 
 
 
 
 
 
 
 

Partnerské linky: festivaly 2016