REPORT
Report z Music Infinity s bvdub od Abayo
V případě, že jste již studovali program pražských klubů na následující týdny, nejspíš vám neunikl fakt, že kromě různých subžánrů elektronické hudby budeme mít také dost příležitostí k tomu vyrazit na koncert ambientního ražení či současnou klasiku. Letošní první ambientní a zároveň současně-klasická událost se konala v prvním dni měsíce února v Paláci Akropolis a mě ani na vteřinu nenapadlo ji vynechat. Vůbec poprvé se u nás totiž měl představit argentinský klavírista Bruno Sanfilippo a Brock Van Wey, známější pod svou přezdívkou bvdub. Ten má za sebou nespočet kvalitních releasů, které pronikají do mnoha žánrů, nejčastěji však do ambientu, ale i deep house music...
Vzhledem k tomu, že jsem poměrně nedávno přišla díky svému pozdnímu příchodu dokonce o celý koncert jedné kapely, tentokrát jsem do Akropole dorazila s mírným předstihem. Frontu nedočkavců před šatnou ani u vstupu jsem nepotkala, sál, který byl obložen židličkami, také zel prázdnotou... Nicméně, do půl osmé ještě zbývalo několik minut, takže již přítomní fanoušci ambientu měli ještě možnost prohodit mezi sebou pár slov, či vybrat si pro sebe to nejlepší místo na sezení. Poté, co odbyla půl osmá a světla v sálu zhasla, židličky se rychlostí tmy začaly hbitě obsazovat...
Pár minut po půl osmé se na scéně objevil nenápadný chlapík v černém svetru, usadil se ke klavíru a sehnul k notebooku. Připravil si elektronický podkres a první klavírní tóny jeho hodinky se rozezněly sálem... Souběžně s tím se na plátně, rozprostřeném přes celou šíři pódia, daly věci do pohybu. Tedy spíše než věci to byly různé obrazce. Nejčastěji šlo o čtverce a obdélníky, které tančily na černém plátně ve stejně pomalém rytmu, v jakém se pohybovaly Brunovy prsty po klávesách. Bruno v jednom momentě své představení zpestřil tím, že na struny klavíru položil jakýsi předmět, bohužel pro mě neidentifikovatelný, a pokračoval ve hraní. Z reprobeden se tentokrát linuly o poznání ostřejší, ale zato originálnější a čipernější zvuky, které opět věrně kopírovala i projekce. Zdálo se, jakoby se někde něco porouchalo a obraz se rozsypal, ale přesto se na něm odehrával nějaký děj.
Ačkoli by někdo mohl namítat, že pohybující se geometrické útvary, které doplňovaly vystoupení Bruna Sanfilippa, se k jeho hudbě nehodí, nabízí se ještě druhý pohled. Vzhledem k tomu, že Brunovy skladby byly poměrně skoupé na stisk kláves, k naším uším se dostala hudba jednoduchých tónů, které se spojily v krásný celek. Byla to hudba smutná, ale přesto něčím pozitivní. Ve všech ohledech minimalistická, stejně jako již zmiňovaná projekce. Samozřejmě si dokáži představit líbivější či romantičtější obrazy, které by povedený koncert Bruna mohly doprovázet, ale já jsem s projekcí byla nadmíru spokojená. Nenutila mě totiž sledovat ji kontinuálně, a tak jsem mohla beze strachu zavřít oči a vnímat o mnoho více samotnou hudbu. V několika momentech jsem si ale dovolila i oči otevřít a sledovat děj na plátně. Bylo celkem napínavé pozorovat, zda se obrazce plující po černé hladině někdy i setkají, spojí se v jiný útvar, nebo se prostě minou...
Druhé z představení odstartovalo zhruba deset minut před devátou. Většina návštěvníků už byla usazena na stoličkách, tentokrát už však nezůstala tak zahalena do tmy jako při předchozím vystoupení. Mezi námi totiž kroužila barevná světla, která nás asi neměla nechat utopit v hlubokých tónech, kterými nás bvdub nešetřil. V prvních minutách se do nás opřel dokonce i noisem, který bolel až na dřeň, ale později zvuk trochu odlehčil o něco jemnějšími tóny s troškou pomalé basy, či ženského vokálu. Přiznám se, že jsem trochu čekala, kdy se zvuk zlomí i do trochu jiného rytmu a dočkám se třeba skladby "My Hinami" nebo "Another Love" z jeho posledního alba. Změnu v tempu jsem postřehla až na konci setu, kdy se s námi bvdub rozloučil pomalým klávesovým závěrem.
Z únorového dílu Music Infinity si posluchači zajisté odnesli emotivní zážitek. Za krásnou hudbu by si odnesl medaili Bruno, za intenzitu celého vystoupení zase bvdub. V případě, že jste fanoušci ambientu a jeho blízkých subžánrů, už teď vám můžu doporučit březnový díl, na kterém vystoupí Loscil a Simon Scott. :)
foto: Petr.eS