Report ze zimního Let It Roll od Katky

Blýská se na dobré zítřky!

Zimní vydání Let It Rollu patřilo v posledních třech letech do tovární haly Kolbenka, ale jak jsem již prozradila v úvodu, letos se celé jeho dění přesunulo do Křižíkových pavilonů. Ačkoliv bylo teprve pár desítek minut po osmé večerní, před Výstavištěm už se tvořily shluky lidí, předpokládala jsem, že nadšenců elektronické hudby, kteří se na tuto akci chystají. My jsme se ale rovnou přidali k těm, kteří spěchali do areálu, prošli vstupem, tamní muži zkontrolovali černou díru mojí kabelky a hned nato jsme se hrnuli do prvního pavilonu. Uvítal nás čistý a vyvoněný prostor Hospitality stage. Přímo nad pódiem viselo obrovské písmeno H, které značilo právě název tohoto labelu, vedle něj byla potom přichystána bílá budka pro DJs. Halou se nesly roztančené beaty, ale na ty jsem se ještě příliš nesoustředila. Moji pozornost totiž přitáhl černobílý papírový plakát s informacemi o Let It Roll Open Airu. Ve dnech 20. – 21. 7. nás svou návštěvou poctí borci z labelů Critical a Neosignal: Kasra, SpectraSoul, Enei, Dub Phizix, Phace, Misanthrop, Mefjus a Rockwell. Vedle nich potom o nic menší hvězdy jako Dirtyphonics live, The Quemists live, Ms Dynamite, Flux Pavilon, Loadstar, Teebee & Calyx, Tantrum Desire a AMC. Podle všeho se tedy máme na co těšit! Léto je ale ještě daleko, a tak nám nezbývalo nic jiného, než se vrátit zase zpátky do přítomnosti. I dneska nás přece čekají moc pěkné věci, takže jsme vyrazili na obhlídku dalších pódií...

Chybami se člověk učí.

Při příchodu k dalšímu pavilonu jsme nemohli přehlédnout menší kolizi, která se nám objevila přímo před nosem. Z jedné strany se kupil dav, který by si rád odložil bundy do šatny, z druhé strany by se zase několik návštěvníků rádo přesunulo k jinému pódiu. Tohle bylo docela nešťastné řešení umístění šaten, navíc se tam podle ohlasů na internetech tvořily asi hodinové fronty. "Tant pis" říkají Francouzi a krčí u toho rameny... Tentokrát se opravdu nedalo nic dělat, ale věřím, že do příštího dílu akce se z této chyby organizátoři poučí a situace u šaten bude příznivější. Teď mi ale nezbývalo nic jiného, než se protlačit ke vchodovým dveřím a zmizet v temném prostoru Dubstep Aliance stage...

Černá barva vládne dubstepem.

Černou barvou a temnotou se tady rozhodně nešetřilo. Absolutní tmu tady narušovala snad jen výrazná a velmi povedená videoprojekce, která se promítala na několik pláten, nebo spíš žaluzií, jež byly spuštěny na celé šířce stěny. V jejich spodních částech byly černé obrazce zobrazeny nastálo, ale pestrá projekce, která jimi kroužila, se starala o její barevnější a čipernější stránku. To za pultem se o hudbu starali Franill a Chik, kteří nám dopřávali třeba ještě pořád novinkovou skladbu Scanners od britského producenta, který si říká Sleeper. Tihle dva pánové mě na svou hudbu docela navnadili, ale vyrazili jsme na návštěvu do posledního pavilonu. V něm se skrývala Take Control stage, ale také několik stánků se spoustou teplého jídla a velkým množstvím laviček, které nás lákaly k odpočinku. No tak dobře, obstarali jsme si první pití, neboli zlatavý mok a zlatavé tekuté hrozny a konečně se pozorněji zaposlouchali do hudby.

Dva blonďáci a mistr slova MC Procter.

Na mírně vyvýšeném pódiu se míhali dva blondýni – shadowboxí Rudeboy a M4Y4. Vybírali nám moc pěkné věci, jako třeba dnes už legendární Alibi od SpectraSoul, parádní Dreadnaught (Icicle feat. SP:MC), ale i novější kousky jako třeba poslední release labelu Modulate Recordings – Resistence, za kterým stojí Flame & Displace Paranormal. M4Y4 nás ale klasicky nechtěl nechat topit jenom v deepech a občas zabrousil i do trochu ostřejšího zvuku, možná provětrá i obsah svých archivních kousků... S jistotou vám to ale rozhodně nepovím, protože doplňovat si ty mezery v drum and bassovém vzdělání je tak moc těžké, že se raději orientuji na hudební novinky. Najisto ale zase vím, že pánové za tím pultem nebyli zas tak úplně sami. O vokálový doprovod se totiž staral MC Procter, který celé jejich vystoupení doprovázel svým příjemným hlasem. Po deváté se parket začal pomalu plnit, dokonce se našlo i několik nadšenců, kteří s velkým zapálením skotačili v první linii. Já jim to rozhodně přála, ale k tanci mě nepřemluvila ani našláplá Cemetery (Foreign Concept & Bringa). Vyrazila jsem zkontrolovat situaci v dalších pavilonech, ale ještě než jsem stačila dojít k hlavnímu podiu, abych se podívala, jak tam roztáčejí vinyly hoši z Hospitality, svými tóny mě k sobě přivábila dubstepová stage.

Dubstepová seance v režii českého Chika a Franilla.

Tam totiž hudbě veleli další dva čeští kluci Franill a Chik, které jsem zmiňovala již výše, a dopřávali nám pěkně vybasované kousky. Tak třeba Secrets DJe Madda, Chik pak přihodil ještě takové lahůdky jako Ruffhouse feat. Rod Azlan od J:Kenza nebo už sice ne úplně nejnovější, ale nesmrtelnou Disko Rekah, jejíž autorství má připsáno Loefah. Celé vystoupení doplňovala ta skvělá videoprojekce a když se rozezněla dubstepová věc od Icicle, bylo mi už jasné, že na tomhle místě nějakou dobu zůstanu. Nedařilo se mi sice rozeznat, jestli si pánové pro svůj set vybrali jeho track Xylophobia nebo Momentum, ale v tuhle chvíli to stejně nebylo podstatné. Znělo to moc dobře, stejně jako následující Hunted (SP:MC & LX ONE), Gold feat. Estel Luz De Niro & Y (Jack Sparrow remix) nebo Zombies (Sleepers). Zejména tou poslední věcí s těžkou basou a okultním hlasovým doprovodem mi udělali radost. Zdálo se také, že účastníci této dubstepové seance jsou nadšeni, parket se totiž průběžně zaplnil. Už se ale blížila půl jedenáctá a to byl ten nejvyšší čas k tomu, abychom se přesunuli zpátky do posledního pavilonu.

Zazpívá nám dBridge zase?

Přišla jsem akorát ve chvíli, kdy místností zněla Before (After) od Scuby. IM Cyber vybrala na konec svého setu asi nejlepší věc, jakou mohla. dBridge už si připravoval na pultu své instrumenty. Především notebook, přes který na něj ale není moc vidět. Nevadí tedy, soustřeďme se na hudbu! První track, který nám dopřál, byl pro mě velkou záhadou, ale hned ten druhý, ten si poslechnu vždy s velkou radostí. Jednoduché tóny piana a jemný, lehký beat. Taková je Windows od Calibre. Tak si říkám, že asi ten autonomic dneska nebude, když ten set začal takhle zhurta. Ale hlavně - zazpívá nám? Před rokem v MeetFactory nám předvedl, že to umí, ale nad dneškem ještě pořád visel otazník. Stejně jako nad dalšími věcmi, které se linuly z reproduktorů. Postřehla jsem až známou Inner Disbelief, za kterou stojí právě dBridge nebo jeho novější počin Since We've Been Appart. Ten byl také náležitě odměněn místními poslouchači. Krátce nato přidal ještě další velkou novinku, a to skladbu Breathtaking feat. Ed Thomas, za kterou stojí londýnský producent Planas. Samozřejmě v dBridgově remixu. Tohle je moc hezká písnička, tu jsem si tak moc chtěla poslechnout na velkém zvuku, který byl na tomhle místě navíc podařený! V duchu jsem mu tedy poslala díky a dál se nechala unášet na vlnách příjemných pozitivních beatů. A co ta Marka? Bude taky? Teď každopádně zněla druhá strana téhle desky, Rags, za kterou stojí Dub Phizix. Hned za ní mistrně vsadil pecku Dot2Dot (Skittles), která si zasloužila rewind. Řveme, křičíme, pískáme. Všechno to zní tak, že lepší už by to snad ani nemohlo být. Pak v mých poznámkách svítí jeden otazník, ale hned za ním už vidím napsanou Perfect Stranger (Magnetic Man feat. Katy B) v remixu, nejspíš dBridgově. Po ní se rozezněla Basic Substance od ruské dvojky Abstract Elements a krátce nato už ta Marka (Dub Phizix & Skeptical feat. Strategy). Naplněný parket dosáhl bodu varu a tak se tančilo o sto šest. Co to slyší ucho mé? Pověstné táhlé vysoké tóny Dub Phizixova remixu Deadline (Digital). Ječela jsem, jak nejvíc to umím, ale sotva se tahle skvělá věc nachýlila ke konci, ani jsem nečekala na rozloučení s publikem a pospíchala na dubstepovou stage.

Tak jsem se konečně dočkala těch Kryptic Minds!

Za pultem ještě hudbě šéfoval Merak, ale k pobavení publika už mu zbývalo jen několik posledních chvil. O půlnoci už totiž dorazila polovina dua Kryptic Minds, Brett Bigden alias Leon Switch. Publikum ho přivítalo a Leon hned za potlesku nechal rozeznít první tóny své hudby. Své hudby doslova. One Of Us. Zarytí fanoušci téhle partičky znají moc dobře jak tuhle skladbu, tak celé album z roku 2009. Prostorem se tedy táhl dlouhý tajemný zvuk a pár slov, mezi kterými jsem postřehla jen "one of us, one of the chosen, one of us". Měla jsem radost, ale sálem se rozlehla trochu jiná verze, než ta, kterou znám. VIP? Možná. To, co se dělo okolo mě, jsem vůbec neregistrovala. Vlastně i o tu projekci, kterou jsem od prvního momentu jejího spatření tak obdivovala, jsem ztratila zájem. Snažila jsem se koncentrovat jen na zvuky, které se šířily z reprobeden. Hodně věcí, které doléhaly k mým uším, jsem nepoznávala, u dalších jsem si zase v momentální situaci nebyla schopna vybavit název, ale s jistotou jsem poznala Just After Sunset a Can't Sleep feat. Alys Be, obojí samozřejmě z dílny Kryptic Minds. Krátce nato mi kamarád nahlásil, jak skvěle hraje Raiden a prý, že padla No! (Phace & Rockwell). Je škoda, že Raidenův set neuslyším, ale polovička Kryptic Minds je mi prostě milejší, než všechna ostatní jména, která hrají ve stejném momentě. Tak příště! V mých už docela chaotických poznámkách mám zmíněno, že padlo něco, co znám ve VIP verzi, možná to byla The Fifth. Nemohla chybět ani další vokálovka z alba Can't Slep, Brief Passing feat. Alys Be. Badman VIP! Ta její ohromná basa a pochmurný beat je prostě dechberoucí už v originále, a co teprve v téhle vylepšené verzi! A hned za ní Six Degrees (Kryptic Minds). Nejdřív nás Leon Switch navnadil dlouhým intrem, z davu se ozvalo: "tak poď do nás" a pak se rozezněla ta její hutná basa. Rewind! Měla jsem sice pocit, že mi strop každou chvílí spadne na hlavu, ale přece jen bych čekala ještě větší přísun basů, ze kterých se mi až hlava zatočí. Pořád jsem se nemohla zbavit dojmu, že jsem z tohoto vystoupení trochu zklamaná. Ale to se tak občas stane, když se tak moc na něco těšíte a uděláte si hotovou představu o tom, jak ta která věc bude vypadat, nebo se bude dít. Nakonec z toho máte akorát tak sklopené uši místo pocitu spokojenosti. I tak jsem ale byla štěstím bez sebe, že jsem Kryptic Minds konečně viděla a slyšela naživo. Snažila jsem se užít si i konec setu, ve kterém zazněla třeba i Afterlife projektu Lung a Dub Marine DJe Madda, obojí v remixu Kryptic Minds. Obě tak senzační a stokrát přehrávané v mém iPodu. Potlesk a aplaus si tenhle chlapík rozhodně zasloužil, i když nejsem vůbec schopna hodnotit Leonův DJský um - prostě už jen za to, jaké hudební skvosty spolu se Simonem Shreevem vyprodukoval...

Tančí se na všech frontách!

Ačkoli byly teprve asi dvě hodiny po půlnoci, já už jsem zůstala odkázaná jen na takové to posedávání a klábosení. Ze soustředěného čtení Kulturní pecky mě vytrhl až neznámý čeledín, který mě varoval, že tohle čtení není úplně tím nejzábavnějším programem večera. Měl asi pravdu, a tak jsem vyrazila na obhlídku všech tří pavilonů. Jako první zastávku jsem zvolila Take Control stage, kde řádil Rene z Black Sun Empire. Už jeho loňské květnové vystoupení v pražském Crossu mě nadchlo, ale teď jsem se pořád nemohla dostat do té svižné a tancechtivé nálady. Postřehla jsem Block Control VIP (Noisia) anebo legendární Arrakis (Black Sun Empire), ale pak už jsem zase zmizela neznámo kam. Vzhledem k tomu, že jsem se poměrně těšila i na Vicious Circle, kolem čtvrté jsem se zase vrátila na tuto stage. Hned při mém příchodu se halou nesla Eneiova Stonehead a hned za ní potom dnes už legendární The Nine (Bad Company). Celkem slušná selekce, ale k tanci mě asi jen tak něco nepřesvědčí... Vyrazila jsem ještě zkusit štěstí na Hospitality stage, kde už zářil ve světle reflektorů Netsky, ale ani jeho Tomorrow's Another Day mě neroztančila. Zdálo se, že jsem jedna z mála, která se alespoň trochu nekroutí do rytmu, a tak jsem se šla zase schovat na temnou dubstepovou stage. Za pultem tam skotačili chlapci z Dubsteblogu a příznivců svého zvuku tam nenašli zrovna málo. Z posledních sil jsem se ještě zhoupla do těch pomalejších beatů, ale pak už vyrazila jenom na obhlídku stavu u stánků a chladnou cestu domů.

Slušelo by se ještě nějaké krátké shrnutí…

Má závěrečná slova budou doufám krátká, protože už tak bylo řečeno plno podstatného i zbytečného. Troufám si říci, že změna prostoru Let It Rollu rozhodně prospěla. Nehrozilo žádné tlučení zvuků z různých pódií a měli jsme možnost strávit několik hodin v mnohem čistším prostoru, který měl snahu být i nekuřácký. Porušovat zákazy prostě vždycky bylo, je a bude zábavné. Věřím, že fanoušci našláplých beatů si přišli na své jak na Hospitality, tak na Take Control. Příznivci temnějších a pomalejších zvuků vytvořili příjemnou náladu zase na Dubstep Aliance, kde mě již na začátku akce příjemně překvapil Chik a Franill. Do příště stačí už jen lépe vyřešit šatny, trošku doladit zvuk a nebudu se bát k té jedničce přidat ani hvězdičku. Teď už zbývá jen těšit se na léto, protože ten avizovaný line-up je luxusní!

Katka

foto: bekk, dravon, saiha a koudis.