Report z akce Muffin od Dravona

Hned na začátku vás musím seznámit se zásadní a zlomovou věcí k tomuto “festivalu“. Tou věcí je přístup! Přístup člověka, kterého jsem neznal, dokud jsem nepoznal Muffin. Říkejme mu třeba: Rudolf Kolář – zakladatel a pořadatel Muffinu, který mi už tenkrát napoprvé při zmínce na sociální síti: "že bych jako třeba na kukačku možná zajel", napsal soukromou zprávu se slovy: "Budeš na guestu, dravon +4, rád tě poznám!" A skutečně. Jakmile jsem poprvé prošel branou Mláky, třese mi rukou chlapík s úsměvem od ucha k uchu se slovy: "Ahóóój, já jsem Ruda!" :) Od té doby tohoto neustále se usmívajícího člověka, který snad nemá ani žádné nepřátele, nemůžu ignorovat, i kdybych třeba chtěl... Ale o tom až později!

Je 19:00. Právě vykouklo mezi mraky slunce po jednom z řady přívalových dešťů tohoto víkendu a my už s kamarádem valíme směr Třeboň. Jedeme přímo za duhou, která se právě vynořila z protrhávající se oblohy. Jedeme doslova do duhy. Těsně před areálem na úzké asfaltové silničce nám uhýbají do louky dva na procházce. Už z dálky mi běží hlavou: "co tady v těchto končinách dělá nefalšovaný černoch?" Ve chvíli, kdy se na nás otočí, je mi jasné, že jedeme správně... Vincent Richards ze Švihadla! :) Při příjezdu jsem opět překvapen – konečně vidím Mláku také za světla. Rozsáhlé stanové městečko rozhodně nezeje prázdnotou a my už si to štrádujeme směrem ke vstupu. Jen se rozhlížím a mávám na všechny strany, páč všude jsou známí, ale než vyrazím se všemi prohodit slovo, čeká na nás ještě povinnost v podobě distribuce letáčků a plakátů na Svojšice. Mám hotovo... Jdu si dát první pivko. Myslím, že jakožto včerejší řidič, si ho zasloužím.

Regent 11ka za 25 Kč. Moc ho nemusím, ale budiž – není zas tak špatné. Ještě nepolknu ani první lok a vtom už mi na rameno klepe vysmátej Ruda v gumových pantoflích od Vietnamců. Uvítání nemůže tradičně skončit jinak než slovy: "Dravone pojď, dáme panáka!" OK tedy, Ruda se prostě neodmítá. :) Při cumlání Morgana s colou mi Ruda vysvětluje nový koncept akce, pro který se letos rozhodl. Změna je zásadní. Nejen, že si pódia prohodila svá místa v areálu... Zásadní změna proběhla i v line-upu. Pro letošek reggae stage už ozdobí kapelky jako: Švihadlo nebo Mr. Cocoman s Dr. Kary live + další. Změna přišla i s výběrem zvuku, kdy za kompletní tvorbou reggae pódia stojí kluci Killa a Doox z Wenkow sound system, s nimiž se právě míjíme a zdravíme... Cena vstupenky je 150/200 Kč, což mi osobně přijde na tyto podmínky docela odvážný krok. Lidi dnes nemají prachy a hlavně - jsou už strašně rozmazlení. Nejde to ale určitě jinak, když chcete dát lidem kvalitu. Ruda to však bere očividně s nadhledem: "Hlavně, aby se to poplatilo a víc je mi jedno. Pojď, dáme ještě panáka! ;)" Po chvilce nás v debatě přeruší slečna od kasy s tím, že přijela kapela. Pořadatel je jde přivítat a já si konečně poctivě projdu tento malý areál.

Na D´n´B pódiu zrovna válcuje lidi Thinngy se svými breaky. Thinngy – to je zrovna tak postava, o které bych tady mohl s chutí napsat samostatný článek. Další z pravých srdcařů! Třeba už jen kvůli tomu, že mu v loňském roce ukradli na akci bag s celoživotní sbírkou vinylů. Vlastně se vším, co měl rád a pro co žil. Co byste udělali v jeho případě vy sami? Nevím ani, co bych udělal já sám, ale Martin Kándl se rozhodl investovat znovu. Co šlo sehnat na vinylech, nakoupil. A to, co už nikdy a nikde pravděpodobně nesežene, alespoň digitálně. Stačí se jen zadívat, s jakou chutí a energií dává lidem to, co má sám nejraději a je mi naprosto jasné, proč to udělal! Na reggae pódiu už zvučí Švihadlo, D´n´B stage se mezitím otřásá v základech. Stan 5x10 metrů začíná být očividně malý. Lidí rapidně přibývá a z toho mám velkou radost. Potkávám řadu známých lidí a debatujeme o všem, co se stalo od doby, co jsme se neviděli... Vyrážíme na klobásu, ne zrovna poctivě prohřátou, ale co už – nejsme žádní trencaři. Tady jsme po dlouhé době zase za pankáče a to je přeci krásný pocit!

Ještě ani nedojíme a už u mě zas stojí Ruda. “Dravone pojď, dáme panáka a nechám ti udělat tričko. Vyber si barvu, velikost a jde se!“ Po chvilce vyrážíme ještě se zpěvákem Mr. Cocomanem ke stánku s tričky, kde potkávám další známé – to je Chito, majitel stánku. Okamžitě nás vítá potřesením ruky a panákem rumu, jehož název sice neznám, ale Božkov to jistě nebyl. :) Luxusní pití! Na hlavní už hraje Švihadlo a já vyrážím na D´n´B, která je hned vedle. V kapse u bundy mě doslova hřeje nové tričko, právě vyjmuté ze zažehlovacího stroje. Tady už je zvuk o poznání horší než na reggae a hlavně co půl hoďky vypadne proud na celém pódiu… Trvá to sice vždy tak minutu, maximálně dvě, než zase naskočí, ale rozhodně to není nic příjemného, když jste zrovna rozjetí a skáčete 2 metry vysoko. Střídání! Za gramo přichází Chito. Mění stánek s tričky za sluchátka a dává první track. D´n´B stan je maximálně vytížen. Lidi stojí i x metrů okolo něj a snaží se dostat co nejblíže. V kotli se nedá být ani náhodou. Občas mi to přijde jak na Prodigy v Tesla Areně v roce 2009. Masakr a lidí stále přibývá! Valím na reggae...

Tady právě spouští Mr. Cocoman. Jo, reggae, to já můžu a kupodivu tady narážím opět na Rudu. S velkou radostí a očividným oddechem mi oznamuje, že právě převzal kasu a tímto má vše poplaceno. Nakonec třeba i nějaká ta kačka zbude jako zisk. Paráda - xxxx platících + ??? guest list = ! ! ! ! lidí na takovémto komorním mejdanu. Zdá se to až neskutečné a mám strašnou radost z podobných čísel . :) Je to jen známka toho, že lidi ještě nejsou tak ztracení a zkažení, jak se na první pohled všude v ČR masivně prezentují. Aspoň tady v Mláce ne. Jdeme to zapít! U baru se k nám přidává Dr. Kary. Starší chlápek s dredy pomalu ke kolenům a neskutečným chraplavým hlasem, kterého jsem tady viděl poprvé v životě. Ani jsem netušil, že někdo podobný existuje. Takový přehled já mám o reggae hudbě! :) Ruda nás představuje a jde objednat panáky. Mezitím se na pódiu něco změní... Já to ani nepostřehnu, ale Dr. Kary mě v tu chvilku chytne za rameno a povídá: "Poslouchej kámo ten text... Je neskutečnej!" Zavře oči a brouká si společně s kapelou jen tak pro sebe. Dívám se na něj a je mi v tu chvíli naprosto jasné, co je zač. Proč je vlastně jeho jméno skvostem tohoto pódia a proč ho lidi vítají obrovským potleskem...

To, co chvilku nato předváděl společně s Cocomanem a kapelou na pódiu, bralo dech - opravdový zážitek, na který jen tak nezapomenu! Za velké děkovačky s rukama nad hlavou a obřím potleskem kapela odchází. I my se přesouváme na druhou stage, kde právě Hanzall, zástupce Therapy Sessions pro Českou republiku, diktuje rozbouřenému davu. Jo, teď už jo – teď už to tady vypadá opravdu jako na Prodigy v roce 2009 v kotli. Poznávám to. :) Je to šílené. Lidí je v tom malém stanu snad ještě 2x tolik. Na tohle už ve svých devětadvaceti letech nemám a přichází únava. Přeci jen mám za sebou pouze 4 hodiny spánku a doma mě čeká mraky práce. V tu chvíli přichází i SMS od kamaráda řidiče, že už čeká v autě. Paráda, to uvítám! Následný odjezd domů a hodnocení všeho pro a proti cestou. I když... Toho proti zas tolik nebylo. Byl to prostě super mejdan! Na závěr bych v první řadě chtěl poděkovat pořadateli Rudovi, protože přistupovat k akci všichni tak, jako třeba jen z poloviny on – nikdy by se nestalo to, co je dnes standardem. Tričko Muffinu budu odteď nosit a prezentovat s velkou hrdostí! Takových lidí si totiž strašně moc vážím a právě díky nim jsem stále ještě mezi vámi na párty. O nic méně pro mě ale neznamenají třeba všichni účinkující tohoto večera, protože většinu znám dlouhá léta osobně a vím, že jedou na stejné vlně jako právě tento pořadatel. Tohle je prostě mejdan dělaný hlavou a srdcem, který nepotřebuje žádné blikací bannery na serverech. Vždy se totiž u nás sejde alespoň takto dostatečně velké stádečko lidí, kteří vědí, co vlastně sami chtějí... A Muffin si tenhle přístup zaslouží!

dravon

foto: archiv

video z loňského ročníku: