REPORT

 

Report z Open Air Festivalu od Sody

Panenský Týnec hostil zcela nový multižánrový festival, na kterém vystoupila celá řada zahraničních kapel a DJs. Největší hvězdou zde byli Röyksopp a Faithless a na jejich koncert jen tak někdo nezapomene. Po celou dobu festivalu panovala příjemná, přátelská atmosféra. Počasí nám celkem přálo a organizace až na pár výjimek fungovala tak, jak měla.  

 
Po několika hodinách na cestě kolem šesté hodiny večer přijíždíme na letiště v Panenském Týnci. Před areálem se tvoří několika kilometrová kolona aut, kterou brigádníci rovnají na parkoviště. To už je v tuto dobu pěkně zaplněno, až si říkám, kam si všichni ti návštěvníci, kteří přijedou o trochu déle, zaparkují. Parkování je dosti zmatené, brigádníci rovnají auta za sebe do dlouhých řad, což se nám řidičům moc nelíbí, protože ten, kdo chce odjet v noci domů, nemá moc velkou šanci. Proto se řidiči s nimi hádají, div se nepoperou. Byl jsem už na hodně festivalech, ale podobný systém parkování jsem nezažil. No nic, nám to je jedno, protože odjíždíme až v neděli, takže sbalíme věci a jdeme si zaplatit stanové městečko. To je ale od parkingu dost daleko, takže obloženi spacáky, batohy, stanem atd. přicházíme na místo docela vyčerpaní. Tady nás čeká další nemilé překvapení... Všude, kam se podíváme, tam je stan a už žádné volné místo. To nám ještě víc zkazí náladu. Nakonec se ale nějak vtěsnáme mezi stany, ale co ty tisíce návštěvníků, kteří se sem stále hrnou? Organizátoři nejspíš nečekali takový nával. Další velkou nevýhodou stanového městečka bylo, že záchody byly pouze v jednom rohu, takže především pro dámy, které  musejí onu místnost navštívit pokaždé, to bylo nepříjemné pochodové cvičení. Navíc mezi stany nebyly ani žádné uličky, protože na sobě byly nacpané jako sardinky, takže pohybovat se zde nebo dokonce najít svůj stan, nebylo zrovna lehké.



Po prvních nepříjemnostech s parkováním a ubytováním lehce unaveni konečně vcházíme do areálu. Ten je jako jedna dlouhá nudle, na jedné straně jsou stánky a pódia na druhé. Prostor tedy bez nějakého ducha, jenom asfaltová plocha letiště a travnatá louka. Stánků se vším možným tu je víc než dost, kdejaký jarmark by mohl závidět. :) Spoustu jídla, pití, strojení, náušnic, korálů a nevím čeho všechno ostatního. Než jsme stačili areál pořádně zmapovat, pomalu se přesouváme na hlavní stage, kde už brzy začne očekávaný koncert norské formace Röyksopp. Byl jsem mile překvapen, kolik fanoušků u nás mají. Celý prostor hlavního pódia je zaplněn a vše může začít. Röyksopp začali velkou hitovkou "Eple" a ta měla velkou odezvu od publika v podobě hlasitého aplausu. Na pódiu jsou zatím jenom hlavní členové kapely Torbjorn Bruntland a Svein Berge, kteří ovládají své elektronické mašinky. Ti hrají našlápnuté elektro skladby, které pro nás byly nové, ale zato skvělé překvapení. Od minulého koncertu na Balaton Soundu kluci hodně přitvrdili, což jsme jenom uvítali. Po několika skladbách konečně slyšíme ten krásný křišťálově čistý hlas jejich úžasné zpěvačky. Při skladbě "Happy Up Here" se vznášíme v sedmém nebi až mně po celém těle naskákala husí kůže. Takový zážitek se nedá popsat, to by jste museli být na místě a všechno to prožívat s námi. Lepší zpěvačku než mají Röyksopp jsem ještě nikdy naživo neslyšel. Atmosféra je skvělá a každý si užívá koncert, jak může. Každá krásná věc ale musí jednou skončit a tak to bylo i se skvělým koncertem Röyksopp.


 
Po koncertu jdeme na drink a než stačíme prohodit pár slov, už tu je další očekávaný koncert legendy, která má na svém kontě nejednu hymnu elektronické muziky. Tou není nikdo jiný než Faithless. Jak se dalo čekat, mají zde hodně příznivců, kteří utvořili obrovský dav před pódiem. Od první chvíle publikum paří jako o život. Není se čemu divit, protože takové energie, která k nám teď letí se jen tak nevidí. Postupně začíná i hustě pršet, ale jako by to k celému koncertu patřilo a ještě více umocňovalo strhující atmosféru. Na začátku slyšíme převážně věci z  nového alba. Ty jsou stejně chytlavé a nabité energií jako za jejich zlaté éry. Poté také zazněly úžasné hity jako "God Is A DJ" nebo "Salva Mea". Frontman kapely Maxi Jazz celou dobu skáče na pódiu a s ním i celý dav pod pódiem. Všude, kam moje oči dohlédnou, vidím ruce nad hlavou a široký úsměv. Takovou energií nabitou atmosféru jsem u nás dlouho nezažil. Naposled asi při jejich posledním vystoupení u nás. Koncert je velice žánrově pestrý, chvílemi hrají našlápnuté techno, pak zase klidný jazz nebo reggae. Téměř každá skladba je jiná, ale vždy z ní je slyšet originální zvuk Faithless. Každá má svoji vizualizaci, každé světlo bliká přesně tak, jak má. Faithless si totiž s sebou přivezli kompletní show i s obří obrazovkou přes celé pódium. To vše dohromady vytváří skvělou nezapomenutelnou show. Nakonec následoval obrovský aplaus a nikdo se nechtěl smířit s tím, že Faithless končí. I když řádně pršelo, a kdo neměl pláštěnku, tak byl promočený na kost, tak i přesto publikum dávalo hlasitě najevo, že chce přídavek. Toho jsme se dočkali a hned dvakrát. Nejvíc si pamatuji první beat poslední skladby a hymnu taneční muziky "We Come One". Faithless opět potvrdili, že jsou stále tím nejlepším, co můžeme v elektronické muzice slyšet. Pro mě to byl, podruhé co jsem je slyšel, nejsilnější hudební zážitek. Proto také považuji tento koncert za nejlepší, co nám naše letošní festivaly nabídly. Po vyčerpávajícím koncertu se přesouváme do velkého hangáru, kde už hraje LTJ Bukem s MC Conradem. Ti zde mají slušný počet návštěvníků. Bohužel z nějakých příčin stále padá zvuk, což se odráží na celém setu. My, přestože jsme velkými fanoušky této dvojky, nakonec odcházíme vstřebávat skvělý koncert Faithless a jdeme po náročném dni spát.



Druhý den pro nás nenabízel nic zajímavého, až jsme přemýšleli o odjezdu domů, ale nakonec nás přesvědčili Kosheen a DJ Moguai. Odpoledne jsme vyrazili konečně pořádně prozkoumat areál. Ten nabízel dětský koutek, sportovní vyžití a spoustu dalších možností, jak strávit volný čas. V areálu bylo všeho dostatek, jediné, co by se dalo vytknout, byl nedostatek mobilních záchodů na tak velký prostor.  Atmosféra byla příjemná a přátelská, zkrátka  všichni se dobře bavili a užívali si. Festival by se prostředím a vyžitím dal přirovnat ke slovenské Pohodě. Zbytek odpoledne jsme strávili relaxem u auta a do areálu nás zlákalo až vystoupení Myclicka aka DJe Face. Jeho set byl pomalejšího rázu, jak už u něj bývá zvykem, ale to nebylo vůbec na škodu, ba naopak. Hrál přesně podle našeho gusta. Promyšlený deep house set, který nás příjemně naladil na zbytek večera. Po něm nastoupili Kosheen DJs. Na ně se prostor zaplnil tak, že se v hangáru nedalo hnout. To se ovšem po chvíli změnilo, protože každý čekal Kosheen, jak je zná, tedy v drumandbassovém setu. Tady si ovšem pro nás připravili speciální elektro set, což moc lidí nepobralo. Nám se ovšem jejich nový zvuk docela zamlouval. I když hráli ze dvou notebooků, po delší době nám přišel set poněkud monotóní bez většího vývoje. Přesto hodnotím jejich vystoupení kladně, alespoň nehráli stále stejné věci dokola. Pro nás posledním vystupujícím festivalu byl DJ Moguai. Ten nenechal nic náhodě a hned od začátku rozjel pořádně našlápnuté techno, které v gradacích mělo prvky trancu. Někdy rozjel na mě až zbytečnou hitovku, ale tu vzápětí namixoval do tvrdého elektra či techna. Jeho mixy  neměly chybu. Byla to precizní DJ práce, která se už dneska moc nevidí. Dj Moguai mě velmi mile překvapil a skvěle jsem si na něj zapařil. V tom nejlepším se má skončit a tak jsme to udělali i my. O půl páté ráno opouštíme areál Open Air Festivalu a už teď se těšíme na další ročník.  
 
 
 
 

FOTOREPORTY

 
MHD
MHD
 
 

ČLÁNKY AUTORA

 
 
 
 
 
 
 
 

Partnerské linky: festivaly 2016