Report z Ikonik Boombox s DJem Shadow od Myclicka

Jsou čtyři a všichni chtějí hrát, ale kdy?

S hlavou plnou výčitek, že už zase tak pozdě, jsem bravurně vybral vysokou rychlostí tu levotočivou zatáčku z Vodičkovy do jednoho z vchodů, který z ní do té nádherné Lucerny ústí, a... A byl mile překvapen. Skoro půl desáté, tohle však není fronta, to je spíše frontička! Tentokrát to bylo jinak... Dva dovnitř, dva ven – modrobílá papírová páska od Freshlabels.cz s kódem na 10% slevu ze zakoupeného zboží vám tohle privilegium k courání sem a tam umožňovala. Ale proč vlastně všichni odchází, když tam dole se musí o hrací čas poprat hned čtyři dýdžejové?! Odpověď ihned poskytly rozlepené á čtyřky s line-upem. Aby si ten kvartet vůbec zahrál, dají si spolu netradičně Ghonzales a Tuco turnaj v ping-pongu, Philip TBC se spokojí s hodinovým představením svého debutového alba Audible Thoughts, které mu zajisté pěkně uvede jeho hostující rapper C.Monts a teprve pak... Teprve pak je všechny zastíní DJ Shadow. To budou však hodinky na zápěstích i v telefonech ukazovat už půl dvanácté!
 

"V půl dvanáctý?! Kdo to kdy viděl?"

Někdo ze zakouřeného a hlučného klubu utekl na kus žvance či kus řeči do stejně zakouřených a stejně hlučných ulic, jiný se s vidinou ranního probuzení s hlavou jako střep odvážně dožadoval vrácení vstupného. Jako by někde bylo psáno, v kolik hodin vlastně ze zákona musí headliner vystoupit. :( Jasně, že je pro klub zajímavější ten start oddálit, když nemá problémy s vysokou hladinou hluku – ti, co dorazili, budou přeci zatím jen pít a pít a pít. Tohle však vypadalo na příkaz shora – tohle měla být totiž ona třešnička na dortu. Jen nebyla červená ani rudá, ale sněhobílá a zabírala víc než polovinu pódia. Tam, kde se obvykle pyšně tyčí bubenická souprava a zároveň tísní klávesy s rozvaleným kontrabasem, se teď nacházela jen jedna obrovská koule potažená bílým papírem. Velmi originální projekční plátno! Pultík s gramofony by celou tu auru onoho posvátného místa porušil a tak si svůj ping-pongový stůl reprezentant České republiky spolu s britským šampíónem rozložili vpravo od pódia, tedy hned u východu z té klubové šachty se šatnou. Byl to velmi vyrovnaný souboj a není divu...


Ghonzales vs. Tuco? 1:1 na sety!

Obsahy jejich notebooků, v nichž se otáčí budíky hracích programů podle toho, jak hýbete dvěmi stejnými deskami, mají za dlouhou dobu svého muzicírování plné dobrot všech stylových škatulek bez toho, aby se snad za jejich pořízení prohnuli natolik, jako u nákupu kilogramů hudebního asfaltu. Především s naprosto odlišnými rezidentními nocemi Bush a Beatcase propojený Ghonzales se tak lehce přizpůsobil Tucovi a on po jeho levici, který na gramofonech roztočí snad vše, co mu přijde pod ruku, právě teď tak snadno nahrával na smeče. Jenže... Zatímco oni teď měli na tvářích široké úsměvy a spokojeně se do rytmu natřásali na obě strany, před nimi ta početná návštěvnická obec, která tentokrát mohla pouze na ten levý z obou balkónů, nehnula už ani tou brvou. Důvod by nepochopil snad jen neslyšící... To, co se právě teď hrnulo ven, bylo velmi jedovaté, odporné, slizké a silně zapáchající. Snad jen Aphex Twin by tenhle zdeformovaný zvuk ocenil. :( Oba chudáci o tom díky svým kvalitním odposlechům nevěděli a zvukař? Ten byl zřejmě na véče!
 

Ta nejhorší smrt? Utýrání špatným zvukem...

Kolikrát už tady dostal předskokan takový handicap, aby vzácný host následně vynikl? Opravdu pochybuji, že by za to mohly špatné empétrojky - oba dva muziku sami produkují a na nižší kvalitě určitě nešetří. Jenom tak jsem v tom nepřetržitém zkresleném toku mohl rozluštit jen jakýsi bootleg s riffem ze stařičkých EMF – Unbelievable. Ano, tohle bylo skutečně unbelievable - všechno to totiž znělo spíše jako jakýsi nakřáplý remix na zakázku pro šílence. :( O něco později to vypadalo, že si sami organizátoři uvědomili, kolik netrpělivých a kolik pracujících v útrobách té malé Lucerny mají – Philip TBC oba mladé a šikovné pány totiž vystřídal s už desetiminutovým předstihem oproti plánu. Posune se tedy nakonec i stínohra? Uvidíme... Bohužel i Filip dostal do vínku ten příšerný zvuk a tak se také nemohl příliš divit, že má před sebou stále spíše strnulé sochy než rozparáděný dav, který si užil křest jeho desky v prosinci v klubu Cross, kde to hraje doopravdy a ne jenom jako. Tam měl také ke svým dlouhým rukám celou plejádu zajímavých hostů, tady jen C.Montse, ale zaplať pánbůh za něj! To on při svých dvou vstupech dokázal publikum na chvilku rozhýbat a dokonce i rozeřvat.
 

DJ Shadow: "Nejdřív tmu a pak vám zahraju!"

Svým hlubokým hlasem vyjádřil respekt snad všemu a všem, samozřejmě včetně ikonického Boomboxu, neopomněl se několikrát představit a Tucovi dokonce za hlučného veselí jeho nejbližších popřál k narozeninám. Škoda, veškerá Filipova snaha o precizní hru s množstvím scratchů a efektů pod jeho přísným pohledem díky té šílené kládě pod nohama vyzněla tentokrát spíše naprázdno. Skoro, jako by ten nehybný dav teď a tady spíše zdržoval... :( I tentokrát byl nejen DJ, ale také konferenciér v jednom a krátce nato, co poslední skladbu díky efektoru vykroutil do závratných výšek, poděkoval za přijetí, kterého se mu konečně dostalo a zároveň patřičně vyhecoval obecenstvo. “Také se tak těšíte na Šedoua? A já už ho tamhle vidím!“ Planý poplach, to byl jen Ivo Zázvorka, jenž je u nás k ruce téměř každé hvězdě, která k nám zavítá. :) A i tentokrát měl ty ruce plné práce. Nejdříve bylo třeba zbavit pódium různých odložených věcí, aby ta estetická stránka byla opravdu dokonalá, poté tu technici s milimetrovou přesností znovu a znovu nastavovali velké video projektory, pak zhasnout úplně vše včetně nouzového osvětlení a plazem s logy mediálních partnerů a sponzorů a teď už jen s ochrankou po boku uhlídat majitele všech těch drahých fotoaparátů... Žádný náskok, teď už dokonce přetahuje. :(
 

"Tak a teď pekně do kouličky a spusť!"

Konečně! Nejdříve se na kouli a plátně za ní objevilo info o tom, že Shadow ještě novou desku venku nemá, ale že můžeme být první na světě, kteří z ní něco ochutnají... Slušná výzva a tu máme také autora! S kšiltovkou, se sportovním dresem s pětkou na zádech – úplně obyčejný nenápadný chlapík, který teď skoro až stydlivě mávne do publika. Tak kde je to charisma a ta sláva, jež se hvězd dotýká?! Tam v té bílé kouli, přece. :) Klaustrofobií určitě netrpí a musí to být asi zvláštní pocit - cítit a slyšet před sebou lidi, ale nevidět je. Alespoň se mohl plně soustředit na své přístroje a aby řeč nestála, téměř celé vystoupení nám proscratchoval. :) Je jiná doba, takže na CD player, prosím pěkně... A pěkně to také hrálo, najednou se ten zapomenutý zvuk někde našel! Nejdříve příjemně bublavé intro tak skvěle propojené s modrým futuristickým oblečkem pro kouli, který teď s ostrými záblesky rotoval po celém jejím obvodu. Tady se zpomaloval a zrychloval a teprve tehdy, až když se nám dostatečně zatajil dech a zatočila hlava, pustil nám tu, kvůli níž ho tolik milujeme. Endtroducing!
 

Koule na kuří nožce?

Už tolikrát jste ji slyšeli, už tolikrát jste se do ní zhoupli a přesto si ten kompromis mezi klavírními úhozy a vším tím vrčením a těžkými kovadlinami chcete užít znovu a najít v ní to, na co jste tenkrát zapomněli. “Are You Ready?“ Jak naivní otázka tu teď byla zas a znovu scratchována. Dočkali se a začali řvát! Vážně jste chtěli vrátit vstupné?! Tolik osobitá a stále tolik působivá... Projektory mezitím kouli obalily tím, na co se hodí nejvíce, takže nejdřív mičuda fotbalová, pak baskeťácká a nakonec náš starý známý tenisák a náhle se to stalo. Jako v tom Mrazíkovi - k nám teď vchodem, k přihlížejícímu Ivovi zády! Chaloupka se otočila o 180 stupňů a hezky ji měl zařízenou, moc hezky. A ke všemu byl rozdávačný... Nejdříve se zajímal o to, kdo také hraje a nakonec si dotyčný z davu odnesl už na pohled krásné album na vinylu – to se to bude scratchovat, panečku! I on se pasoval do role konferenciéra a čas od času ten mikrofon použil. Možná se vrací zpátky čas, kdy DJ bude prostor mezi písničkami prokládat mluveným slovem, kdo ví? :)
 

Nové album bude... Ale kdy?

Na mou oblíbenou Midnight In A Perfect World jsem se podle všeho zatím těšil marně, v jeho repertoáru ovšem nechyběla taková popina jako This Time (I´m Gonna Try It My Way) a také to přislíbené horké zboží. Je jasné, že Redeemed bude opravdu zářivou ozdobou toho nového alba. Velmi propracovaná, atmosférická, opojná, zamilovaná s nádhernými gradacemi a hlavně. S výtečným ženským vokálem - ta bude jistě velmi dobře sloužit! Ovšem, že nám mistr zahraje i drum´n´bass, to čekal asi málokdo. I když... U něho člověk nikdy neví a tohle byl jeden příklad za všechny. A proč vlastně ne? Vždyť hudba je jen dobrá a špatná a s dvaceti lety zkušeností příliš omylů neuděláte. Tak nakonec do jedné a litoval by asi jen blázen. Snad jen jeden Honza, jeden Filip a oslavenec Jon mu mohli tohle zvukové zázemí závidět - na to jejich totiž v ten den dopadl jeden velký stín. Ach ano, jak stylové a jak temné a smutné...

video: DJ Shadow - Redeemed (live @ Lucerna Music Bar)

 

video: honzadus