Report z párty Acid Box se Steve Bugem od Myclicka

“Dobrý den, dal bych si kávu a hlavně hodně kraválu...“

Těch hodin, které jsem v tom starém domě s adresou Dlouhá 33 strávil, bylo nakonec sedm. Tu úvodní, takzvaný warm-up, jsem totiž nezahájil o patro níže, nýbrž o patro výše v takzvaném Experimentálním prostoru NoD. Moc rád bych vám tohle místo pro pokec s kámoši doporučil, ale na můj vkus se tu experimentuje až příliš a to především se zvukem. Přitom obsluha krátce po desáté příjemná a odpočatá, spousta stolků a židliček k dispozici, ceny sympatické, vypadalo to slibně... Avšak díky vehementnosti DJe, který neuměl ani za mák hrát “podkresově“ a doslova nám třem rval slova od úst, se z původně příjemného setkání vyklubala spíše společenská hra Řekni co nejdříve své cože a s hlavou nakloněnou o něco blíže urvi co nejvíce slov svých společníků! Škoda, tohle nebyla hudba ke kafíčku, tohle byla hudba už teď do skoku. :( Proč, proboha? Aniž by si to dotyčný uvědomoval, donutil nás předčasně zvednout kotvy. Od jedenácté hodiny jsem sice dole v klubu neočekával mačkanici, ale tancechtiví už by se pomalu mohli začít trousit... Smutný pohled!

Pomalu, aby se tu člověk bál...

V šatně nudící se obsluha, za barovými pulty tomu nebylo jinak. Všechny limetky nakrájené na kousky, všechny lahve vyrovnány etiketami vpřed, brčka na svém místě, ubrousky taktéž, ledové kostky z nezájmu tály... Nikdo z těch patnácti lidí v sále teď neměl žízeň. Neveselo truchlivo bylo i při pohledu z balkónu. Temná propast pod námi, v níž sem tam probliklo nějaké to barevné světýlko, aby se neřeklo, barvami to hrálo až tam vzadu na projekčních plátnech a bylo jen na naší fantazii, jaký příběh si k té koláži tvarů a odstínů vymyslíme – roztočme tedy představivost na ty největší obrátky, bude se nám hodit! Při objednávce tekutin musel člověk řádně napnout hlas, aby zvýšenou úroveň právě prezentované muziky překřičel, mistr zvukař byl však spokojen – s chytrou krabičkou v ruce obcházel oba reproduktory a přeměřoval a přeměřoval... Do hluboké jámy pod sebou teď shlížel také DJ Raidem, jeden z kvartetu serveru Techhouse.cz a gramofony přitom byly překvapivě u mixážního pultu zvýhodněny. Nedotýkaly se však vlajkové lodi značky Pioneer, zdá se, že mistr si do technického rideru poručil XONE 92 a co je psáno, to je dáno... Obdržel ho!

I přenoskám je do skoku!

Ten zatím pracoval na jedničku, horší to však bylo se stavem gramofonů, respektive přenosek na nich utažených. Jenom tak se mohly všechny ty smyčky Raidemovi pod rukama zacuchat. Poskočila poprvé, podruhé, potřetí a tak tu naprosto nečekaně vznikaly jakési extended verze. Když se tak stalo u třetí desky v pořadí, zvukař konečně přinesl záchranu. Bohužel ani tentokrát si Radim svůj příběh neužil bez přerušování. Bylo to o něco lepší, nicméně rozhodně ne dokonalé. Alois Jirásek by měl radost... Nastala doba temna – setmělo se nejen kolem nás, ale i ty černočerné reproduktory teď vyprávěly velmi ponurou písničku. Nic veselého, nic rozpustilého, nic podbízivého, nic nadčasového. Jen beaty bez rýmů, špinavý zvuk, občas nějaký ten náznak melodie, hudba spíše do nohou než do hlavy... Tak kolik lidí to jeho vábení k tanci pochopí? Zatím jen dva se chytli, využili přitom celé šířky parketu, jenž se již brzy stane skladem nářadí a stavebního materiálu a v gradacích, kterými se v těchto skladbách staršího data poněkud šetřilo, mu pískotem dávali najevo, že přesně takhle si to představovali.

Tráva: “I s noťasem se dá skvěle scratchovat, poslouchejte...“

Z chilloutu už je delší dobu jakási mrtvá zóna, v níž si klidně můžete vyznat lásku, ale i naplánovat dovolenou a těžko říci, kdy dorazí posily. Zvláště, když je venku tak krásně, za návštěvu ani jednoho z mnoha pražských ostrovů, kde to o víkendu žije muzikou, nezaplatíte vůbec nic a ke všemu se tam udělalo po dlouhé době zase tak krásně... Venku i na Prahu svěží vzduch, tady uvnitř se nám po něm stýskalo. Krátce po půlnoci došlo u gramofonů ke střídání holých lebek. Ta tetovanější, hlava večera Acid Box, díky němuž jsme se během krátké doby mohli setkat se skutečnými hvězdami klubové scény, jako jsou Kollektiv Turmstrasse, Sid LeRock a SCSI-9, si přes svou lásku ke scratchování otevřela v levém rohu lešenářské konstrukce malý notebook... Ne, DJ Tráva na desky nezanevřel, jen teď ke své práci potřebuje pouze dvě a počítačový program Traktor Scratch, v němž si své digitální skladby ve formátu MP3 či WAV vybírá. Naštěstí pro něho zvukař konečně objevil přenosky funkční, takže teď už snad konečně bez skoků do výšky...

Ticho. Skutečně léčí?

Žádné zásadní intro, na Raidema plynule navázal, také on se bez hitovek zcela obešel a shlížel teď ne na dva, ale třeba i na deset patnáct tanečníků, kteří se nechali jeho hudbou strhnout k ještě větším výkonům. Během času, kdy měl parket hostovi z Němec zahřát na provozní teplotu, si stihl vyzkoušet, jaké to je, když si svou novou techniku nehlídá a sál se na maličkou chvíli ponořil do ticha... Pár omluvných gest, vzrušené výkřiky těch, kteří se bez hudby ani na těch pár vteřin neobejdou a zase jsme pokračovali dále. Jaké štěstí, že i s novou hračkou může scratchovat do aleluja – ani tentokrát si své kulometné dávky neodpustil a kořenil a kořenil ku prospěchu těch dole se vrtících. Naštěstí se jejich počet stále zvyšoval a v době, kdy se na pódiu další z vzácných návštěv ukázala, byl už sál do poloviny plný... Tak počkat! Není tohle Sascha Funke? Nezapomněl se nám tady a jenom si po večerech oholil svůj bujný knír? Ach, ta podoba... Mixážní pult teď zprava získal nového kamaráda v podobě midi kontroleru X1 od firmy Native Instruments a aby se počítače spolu při výměně nepohádaly, sáhl teď Tráva do své skrovné sbírky CD.

Steve Bug: “Takhle teď zní muzika z Německa...“

A věřte nebo ne, Steve Bug se teď divoce klátil do té nadýchané skladby Ocean od Significant Other, jako by ji snad neslyšel poprvé. Tohle jistě nebude žádný suchar! Nebyl... Hezky se nám za pultem rozparádil, také jemu teď dělal milou společnost program Traktor Scratch a z něho teď nejčastěji protáčel produkci pro něho domácí značky Systematic, byl by blázen, když by neudělal reklamu svému vlastnímu labelu Poker Flat a tak si tu polívčičku přihrál i Aril Brikha, zavzpomínal také na krajany André Lodemanna, který je čím dál více v kurzu či Martina Buttricha, jenž to dotáhl až na věhlasnou značku Carla Craiga. U publika pak bodoval zejména se skvělou parafrází na téma slavné Strings Of Life, původně od Derricka Maye. Velmi barevným setem teď natíral stěny Roxy a na české poměry odvážně experimentoval, ovšem kult DJe opět zafungoval. Tohle je přece Steve Bug, on takhle hraje a jinak určitě hrát nebude... Takže vydrželi a i přes časté vyhození z tempa při tanečních kreacích mu záda neukázali. Jak jim za to co nejlépe poděkovat? Což takhle pár podpisů na papír či přímo na ukořistěný plakát zvoucí na tuto akci a ještě se s nově poznanými fanoušky vyfotit? Udělal to, vždyť to zabralo jen pět minut a každého tenhle zájem musí v neznámém prostředí zahřát... A kult DJe zafungoval znovu!

Kdo tu vlastně potřebuje rekonstrukci?!

Bylo čtvrt na čtyři a do parketu jako když střelí. Odešel jeden, druhý, třetí a řídlo to dále... U kormidla opět DJ Tráva a přestože tentokrát to bylo o muzice čerstvé a nadýchané, jako by ho ti dole už nechtěli poslouchat. :( S Kollektiv Turmstrasse zavzpomínal na své vydařené narozeniny a zároveň mejdan, který předcházel startu jeho nové párty, podpořil i domácí tvorbu, když zařadil tu vzdušnou a voňavou Changes od Shades Of Gray, pustil zde i zpívánku od Olivera Koletzkiho s Fran v hlavní roli – Hypnotized. Pestrý set, ale ti dole si ho nevážili... K ránu došlo opět ke střídání s Raidemem, který si teď konečně užil funkčních přenosek a do setu zařadil, kdo ví vlastně proč, také stařičké Prodigy. Jako reklama na blížící se koncert dobré, ale k opětovnému naplnění parketu už to nestačilo. Nebylo ho zkrátka kým naplnit... Kéž by po rekonstrukci dorazila i hromada lidí po chirurgických zásazích odborníků na mozkovou lobotomii. Tedy konečně těch, kteří si budou přítomnosti Steve Buga a dalších velikánů elektronické muziky, s nimiž Roxy za poslední čtyři měsíce skutečně nešetřila, mnohem více vážit! Tahle rozlučka se totiž příliš nepovedla... :(