Report z akce Thom Herian Explodes od Myclicka

Tomáš Herian aneb Když se bubeník nudí...

Vždycky jsem je obdivoval. Pravá ruka se tak rychle hýbe a úplně jinak než levá, to samé platí i o obou nohách a přitom se vše rytmicky opakuje a ten výsledek vás pak ani náhodou nenechá v klidu... Bez nich by to zkrátka nešlo – na to, abychom se alespoň vrtěli, potřebujeme totiž nějaké to vodítko. Pravda, aby to Tomáš Herian dotáhl k úplné dokonalosti, mohl by u toho ještě zpívat jako třeba David Koler nebo Milan Cais, na to má však příliš slabý hlásek a tak dělá jen to, co umí. A bubnování mu opravdu jde, jak jsem se mohl už před rokem přesvědčit v klubu Cross, kde jsem poprvé Sato-San To na jejich křtu objevil či před pár dny, když S.O.I.L. v poněkud prázdném sále Akropole předskakovali Claře Hill. Když nebubnuje se S.O.I.L., Těch aktivit má ovšem tenhle mladý bubeník tolik, že už to vydá na celý večer po boku dalších šikovných muzikantů či vokalistů. Alespoň se jeden ne příliš častý návštěvník vyhlášené pražské nalejvárny podívá konečně do míst, kam jeho oko ještě nikdy nedohlédlo – o celá dvě patra pod zem na místo, které se tak trefně jmenuje Live Underground. Kudy k němu?

Live Underground? Takový mladší bráška Crossu...

Před stále vytíženými toaletami úzkou chodbičkou vpravo, potom pár schodů níže a rázem se nacházíte v dalším spletitém sklepení s omlácenými zdmi, s vlastním barem a s dalším hracím místem k dispozici. Pokud však patříte mezi klaustrofobiky, dobře si návštěvu podzemí rozmyslete, mohlo by tu na vás všechno padat – strop je tu opravdu nízký a samotný sál s množstvím maličkých různobarevných světýlek a s originálními detaily po stěnách až nápadně připomíná ten samý avšak zhruba poloviční v klubu Cross. Právě včas! Žoviální konferenciér s přepychovou černou parukou a s deskami v ruce, které mu jen dodávaly na důležitosti, pouhých pár minut po deváté těm zabloudivším vysvětlil, proč jsme se tu vlastně všichni sešli a slovo dostal také ten, po němž byl celý večer pojmenován. Jak moc rozhovory miluje, bylo patrné na první pohled – za bicími velmi hlasitý, to s mikrofonem zase až takový kamarád není a každé to slovíčko jsme museli z obou reproduktorů lovit... Tomáš teď stejně jako Lindě Hammelové na Radiu 1 o den dříve trpělivě vysvětlil okolnosti vzniku projektu Sato-San To, přiblížil místa, kde společně a rádi vystupují nejčastěji, aby se vzápětí odebral tam, kde se cítí nejlépe.

Po dlouhé době opět místo, kde zvuk tak přátelsky objímá...

Hezky na čtyři to těm třem odpočítal a muzikanti své nástroje opět zahřáli na provozní teplotu. V tento okamžik tomu jejich snažení přihlíželo tak třicet zvědavců, což na malý prostůrek, z něhož si podstatnou část ukousl ještě zvukař pro velký mixážní pult, nebylo zrovna málo. Díky za to, že ukousl, žádná zpětná vazba, ani přemíra basů či snad nepříjemný hluk, nic takového se teď z jeho miláčka ven nelinulo – naopak! Každé to jemné zacinkání, nepatrné podprahové šelesty i syčení ze všech těch kovových částí jeho "příruční" bubenické soupravy se tak spokojeně neslo éterem, aniž by to snad cestou naráželo na překážky a přitom nějaká ta klenba by se v tomto hudebním sklípku našla. Tu cihlovou zeď respektive její levý roh přímo za mistrem beatu zde šikovně využil VJ Optic pro svou projekci. Pronikavými barvičkami s různou spletí čar teď uměle prostor zvětšoval – jako by tam dozadu vedla nějaká chodba, nějaký ten tunel, jen v dálce ještě nebylo vidět světýlko. Tady by se Jeníčkovi s Mařenkou asi nelíbilo... :(

Nahoře R´n´B, tam dole D´n´B.

Už ani ti bubeníci se v dnešní době bez elektroniky neobejdou! Tomáš měl po ruce notebook, ze kterého pod party svých spoluhráčů přihazoval hrstku samplů a muziku, na níž by se jinak zcela určitě nedostalo. Rozhodně byli skvěle sehraní! Tam vzadu si na kontrabas nejen pro sebe pobrukoval ostřílený Jaromír Honzák, bílé a černé klapky vpravo tak procítěně pomačkával Oskar Török a Petr Zelenka tu zase jemně škádlil kytaru. Měli zkrátka svůj vlastní svět, kde jim bylo dobře a přesto si tu člověk mezi nimi nepřipadal jako vetřelec... Když mají k dispozici poctivý buben i poctivou basu, byl by opravdu hřích tyhle dva nástroje nevyužít pro styl, který byl podle nich pojmenován a ani v tomto rychlém případě u skladby Krishnatec neměl Tomáš s rytmikou sebemenší problém. Spolu s dalšími příchozími a s další odehranou skladbou přijetí publika rostlo - pokud to takhle půjde s odezvou dál, brzy se na nás shora Smog s Pussycat lu Michel, kteří v přesvíceném sále do lidí pro změnu nehrnuli D´n´B ale R´n´B, propadnou... Bavili je a on si to už teď královsky užíval! Pár minut před devátou se jeho palička naposledy dotkla činelu a byla tu pauza s další přednáškou moderátora. Teď nás prý čeká krátká zvukovka dalšího subjektu s názvem Montage a již za chvíli budeme opět pokračovat...

Moc hezký pop ti Montage smontovali!

Montovat nebylo co, Kláře Vytiskové ke štěstí a k pohodlí postačila vysoká dřevěná židlička a funkční bezdrátový mikrofon, Tomáš z příslušné složky ve svém notebooku vylovil základy, nad nimiž před časem ti dva ve studiu vysedávali. Teď už jen trochu víc těch samplů do jejího odposlechu a další číslo může začít! Bude i tentokrát Klára pouze českou Gwen Stefani a nebo zatouží po změně a předvede se tak, jak ji ještě neznáme? Dle kostýmu soudě, zatím to vypadá na současnou americkou popovou královnu... Ano, opět ta prostořeká Gwen – chvíli tak ledově odměřená, chvíli po lásce prahnoucí, snílek i bojovnice s problémy všedních dnů. A opět je v té divadelní hře nálad velmi přesvědčivá. Po Toxique však ani ta památka! Veškerá muzika teď jela z notebooku včetně Klářiných druhých hlasů a samplovaných útržků, Tomáš výsledek načechrával různými virbly a cinkáním - úplná umělecká práce! Optic teď pro změnu zvolil doprostřed stěny za nimi obrázky jako ze štětce Josefa Lady a jen co se tu objevil skoro jeho Mikeš, ležérní vokalistka se při Down The Street náhle vytasila s onou mrouskavou dikcí, kterou donedávna uměla snad jen ta Fergie z Black Eyed Peas. Tohle už je úplně jako My Humps a pro mě jednoznačně pop, který by mě po dlouhé době snad i k tomu otočení knoflíku radiopřijímače vyprovokoval. Tohle neuráží, tohle baví a překvapuje!

Šimon Ornest: "A tuhle znáte?"

Po necelé hodince je moderátor tohoto originálního večera zpět a ještě předtím, než dojde k drobným úpravám na jevišti, vyhlásil soutěž o CD se zde právě hranou muzikou... Tři dobrovolníci přímo z parketu musí jen správně odpovědět na zapeklitou otázku: "U které stanice metra se členové party Segundo nejčastěji vyskytují?" Jsou tu tři možnosti pro zjednodušení a ano – Flóra je správně a tak kompilace již brzy mění svého majitele. :) Je pár minut po jedenácté a to jsou oni – přímo uprostřed kontrabasista Jaroslav Kovařík, zcela vpravo se svým obrovským ságem Šimon Ornest, no a samozřejmě v tom rohu levém zůstává ten, kolem něhož se celý večer točí – Tomáš Herian. Stačila první skladba a já už jsem znal vítěze celého večera! Jsou energičtí tak, že to s vámi začne šít, aniž byste to měli původně v plánu, rytmus nalomený, tempo vzrušující, o pozornost si několikrát řekli úryvky z důvěrně známých filmů, ať už to byl Růžový panter, Vinnetou či Sedm statečných, na něž zdatný basák se sedmi roztaženými prsty ve své volné chvilce vtipně upozornil. :) Saxofon jen tak nevychladl a jeho pokroucenými trubkami teď Šimon Ornest proháněl k pobavení všech další a další důkladně naposlouchané klasiky...

Tak příště o víkendu?

To přijetí bylo i v těchto pár lidech obrovské a tam vpředu se teď každý vděčně kolébal do stran a v opojení zvedal ruce vzhůru... Tak tohle se vážně povedlo a Chapeau Rouge také právem patří na seznam klubů, kde se úderem desáté dobrá hudba povinně nezmění v rušení nočního klidu. Ty koncerty v týdnu mají přesto jednu nevýhodu, díky pracovním povinnostem je absolutně nemožné, stihnout úplně všechny vystupující bez ranních bolestí hlavy. :) A k mé velké smůle jsem se musel obejít bez té chutné třešničky na dortu, tedy jeho sólového projektu Drama Jacqua, kterému teď a tady měli vypomoci i naše přední dáma drum´n´bassu Babe LN, MC Vaant a Flautistar se svou příčnou flétnou. Škoda, tenhle společný jam by mě obzvlášť zajímal a s náladou, která se tu za ty tři hodinky vytvořila a na tomto voňavém aparátu to musela být opravdu vzrušující jízda. Nezbývá než doufat, že Tomáš se ještě do předčasného důchodu nechystá a přemíru energie bude na všechny své aktivity rozdělovat rovným dílem! A vy, kteří jste u toho v úterý nebyli, rozhodně tohoto talentovaného mladíka sledujte. Věřte tomu, že on vás bude bavit a je přitom úplně jedno, jakou škatulku s muzikou otvíráte nejčastěji...

foto: Theofanis Apatagelos theotag@yahoo.com