Report z Balaton Sound od Lenky – část druhá

Den třetí (Orbital)

Kdo četl pozorně první část reportu z Balaton Soundu (dále jen BS), možná se nyní neubrání pocitu, že na jeden festival by to klidně mohlo stačit. Připomínám, že první dva dny vystupovali například Underworld, Kraftwerk, Carl Cox, Sven Väth, Philipp Straub a David Guetta. To se ale mýlíte! Tady nejste na některém z našich tuzemských festivalů elektronické hudby, ale na BS, tak si zvykejte. V reportu jsme teprve uprostřed a nás čekají ještě dva festivalové dny a noci plné hudby. A začněme rovnou, japonským future-jazzovým projektem Kyoto Jazz Massive, který vystupoval v sobotu odpoledne na open-air T-Mobile Terasz. Bohužel jsme kvůli našim neaktuálním informacím ohledně programu stihli pouze závěr jejich koncertu. Ten byl opravdu famózní – lidé se vlnili do latinskoamerických rytmů, harmonicky propojených s elektronikou a doplněných hlasy dvou černošských vokalistek. Já jen pevně doufám, že se tato formace někdy objeví také u nás, abych si je mohla vychutnat tentokrát od začátku až do konce.

Po koncertě Kyoto Jazz Massive jsme měli v hledáčku zaostřeno na maďarskou formaci Zagar. Než si mladí pánové přichystali svá fidlátka, šli jsme relaxovat na břeh Balatonu. Nebudu se zde rozepisovat o krásném počasí a o tom, jak je skvělé být na festivale u vody, to si jistě dokážete představit:). Radši se otočím zpět na T-Mobile Terasz, kde už nastupovali mladí Maďaři, kteří mě svou hudbou zaujali už v roce 2004 na festivale Miš-maš v Bojkovicích. Kdo že jsou oni neznámí muzikanti z Budapešti? Předně mají rádi klasické nástroje (kytaru, klávesy, baskytaru a bicí) doplněné vokálem zpěváka Zságer Balázs alias Zagar. Ale klasika jim nestačí. Ve svých vkusných a melodických instrumentálních kompozicích zároveň koketují s elektronickými zvuky, samply a skratchováním (album Local Broadcast z roku 2002). Některé jejich poslechové tracky na mě působí až melancholicky (hlavně moje oblíbená Bokanovski Method). Během koncertu jsem s lehkou hrůzou zjistila, že kapela se kromě popisovaného osobitého stylu ubírá i jiným směrem. Když na podium nastoupil zpěvák Zagar, který jakoby z oka vypadl zpěváku z Oasis a spustil s celou kapelou nemastný neslaný song, polil mě pot. Originalita kapely byla okamžitě na bodě mrazu. Maďarům se však tyto britpopové zpívánky velice líbily a kapele jejich snahu opláceli tancem a tleskáním rukama nad hlavami. Celkově kapela sklidila u domácího maďarského publika veliké ovace a došlo na nejeden přídavek.

Udělejme malý střih a přenesme se na Heineken Main Stage, kde jako sobotní hvězda zářil britský legendární projekt Orbital. Přiznám se dobrovolně a bez mučení, že jejich hudbu jsem dřív nikdy cíleně nevyhledávala, ale po několika minutách mi jejich sound připadal povědomý. Bratři Hartnollovi se svítícími brýlemi ala DJ Chris Sadler do nás z pódia po celou dobu svého řádění valili elektronické zvuky a melodie, které se linuly z jakési "orbitální stanice" plné různých elektronických mašinek. Zvukové motivy, které se do nekonečna opakovaly, se mi zdály sympaticky jednoduché a monotónní. Hudba ve spojení s jednoduchou video projekcí promítanou na profilované bílé desky, světly v barvě červené a bílé doplněné stroboskopy – to vše na mě působilo temně a rozhodně ne povrchně. Občas nám Orbital nabídli jemnější a euforicky zabarvenou melodickou část, snad aby slabší jedinci nepropadli deprézi:) Celkově jsem měla z vystoupení Orbital dojem, jako když stojíte před bednami nějakého freetekno sound systemu, který do vás valí opakující se rytmy, které se časem vyvíjí. Takto podobně nám Orbital vyprávěli svůj příběh, převedený do řeči elektronických zvuků. Hudebně se mi jejich vystoupení moc líbilo, jen škoda, že měli tak příšerný přebasovaný zvuk. Naše uši chráněné špunty se raději držely hesla "některý beat je lepší nechat být".

 
O půl noci již tradičně hlavní koncertní podium zhaslo, ale o to víc ožily okolní menší stages. Po menším záseku v zóně, kterou jsme příznačně nazvali Bermudský trojúhelník (jakási vesnická folková a rocková stage) jsme zakotvili v přelidněné a přehřáté Samsung Mobile Areně, kde tu noc roztáčeli své desky DJ´s Richard Gray (trance) a po něm Erick Morillo (house). Oba dva hráli jednoduše řečeno diskošku, přičemž Gray uměl oproti Morillovi lépe mixovat. Ale nebudu je více soudit. Davu lidí ve stanu se hudba moc líbila a to bylo to hlavní. My jsme se radši přesunuli na T-Mobile Terasz, kde hráli pro nás o hodně zajímavější němečtí minimaloví Wighnomy Brothers.

Den čtvrtý (Röyksopp, Moby, Richie Hawtin)

Čtvrtý, závěrečný festivalový den sliboval ještě další nadupaný program v podobě Mobyho, Röyksopp, Richie Hawtina, Magdy a dalších, ale moje baterky hlásily, že jsou totálně vybité a ani nabíječka v podobě pořádného odpočinku je nenabila. Zatímco mladší členové naší partičky (např. Soda:) skákali jak králíček Duracell, já jsem se cítila spíš jako "tuhároškempink". Naštěstí večerní koncert Röyksopp nevyžadoval větší taneční kreace, takže jsem si vystačila s tancem "minimalistickým". Koncert Röyksopp – toť kapitola sama pro sebe. Jestliže jsem kritizovala zvuk při vystoupení Orbital, tak u Röyksopp jsem se propadala hanbou za zvukaře, který zabil jemnou a originální elektronickou hudbu této norské formace. Kromě přebujelých basů nevyznělo téměř nic. Ústřední osobnosti kapely, pánové Torbjorn Bruntland a Svein Berge nám na úvod sdělili, že v Maďarsku hrají poprvé a svoje vystoupení si velice užívali. Na premiéru by si jistě zasloužili lepší ozvučení. Maďaři se ukázali jako znalci hudby  Röyksopp a vytvořili perfektní atmosféru, za což jim kapela neustále velice děkovala. Celý koncert výrazně oživila energická zpěvačka Karin Dreijer Andersson. Když zpívala krásný hit What Else Is There?, tak spoře oděné a roztančené Maďarky vedle nás prožily nejeden hudební orgasmus:) Mezi songy, které jsem vnímala jako retro výlet do éry disca osmdesátých let, jsme postřehla Poor Leno, Happy Up Here a můj nejoblíbenější Eple. Na závěr koncertu sklidila kapela veliký aplaus, a dala dva přídavky. Zvuk v závěru koncertu se mi zdál přece jen lepší a z kapely také spadla nejistota, kterou jsem z nich doposud cítila. Osobitou a nezaměnitelnou hudbu Röyksopp mám moc ráda, ale z jejich živého vystoupení na BS jsem byla trochu rozpačitá.

Jelikož se koncert Röyksopp protáhl a podle programu už měl pomalu nastupovat Moby, začali jsme "sejčkovat", že tento týpek z New Yorku nedorazí. Naše pochybnosti vyvrátil až vzkaz od pořadatelů na led stěnách, že koncert Mobyho začne o hodinu později, tedy ve 23 hodin. To znamenalo pouhou hodinku strávenou ve společnosti Mobyho a jeho hitů, protože hlavní koncertní stage fungovala jen do 24 hodin. Někde jsem četla, že Moby na svém turné servíruje lidem hlavně své staré osvědčené hity, ale já bych si přála slyšet naopak songy méně ohrané. Celkově mě tedy koncert ničím neohromil, snad jen svoji famózní euforickou atmosférou. Tak velký skákající několikatisícový dav jsem ještě nezažila. Kdybych byla plná sil, tak na všechny ty staré, ale pořád krásné hity (např. Porcelain, Feeling So Real), kterými nás Moby "krmil", skáču taky. Jen pro úplnou informaci, Moby nebyl na pódiu sám, zpestřením koncertu bylo vystoupení dvou vokalistek. Moby zpíval, hrál na kytaru a na bubny, při tom všem pobíhal po pódiu a komunikoval s početným publikem (aspoň někdo z vystupujících si s námi pokecal:).

Po koncertu Mobyho jsme měli dvě možnosti – buď se odebrat do našeho přechodného příbytku a tam "umřít" pod tíhou mnoha hudebních zážitků nebo zůstat na festivale a dál trápit svá těla (zvláště nohy a uši). Vyšší potřeby zvítězily nad těmi nižšími a my jsme zůstali. Kdybychom odjeli, neslyšeli bychom Nôze – dva báječné chlapíky z Francie. V hlavním stanu v tu dobu sice "řádil" minimalový Richie Hawtin spolu s Magdou a Hearthrobem, ale jejich podání minimalu mě akorát uspávalo. Zato Nôze (live) z nás vyždímali poslední kapky sil, které jsme měli. Někteří členové naší party skákali tak, že dřevěný parket zažíval zatěžkávací zkoušku. Čím byli tito dva Francouzi tak úchvatní, že nás dokázali roztancovat i po čtyřech náročných dnech strávených na BS? Především svým osobitým stylem hudby a smyslem pro humor. Něco podobného jsme ještě neslyšeli! Těmto dvěma komikům nebylo nic svaté – po vzoru postmodernismu nasáli prvky z různých hudebních stylů (např. minimal, house, techno, ale i šansonu) a překopali je do nové podoby. "Vykradli" například kapelu Franz Ferdinand, aby vznikl naprosto skvělý song "No you girl - Franz Ferdinand - Noze rmx", který jsme na BS také slyšeli naživo. Některé pecky mi svým rytmem připomínaly balkánskou dechovku. Sympaťáci Nôze oživili svoji elektronickou hudbu hrou na klávesy, zpěvem, pískáním nebo komickými kousky. Došlo i na svlečení triček, takže dámám povylezly oči z důlků. Kdyby náš řidič nezavelel A DOST, ODJEZD!, pařili bychom ještě doteď. Nôze byli pro nás tou nejlepší tečkou za BS a zároveň největším překvapením a už teď se těším na jejich vystoupení v ČR;) Doporučuju podívat se na jejich kratičký profil:         

Nebudu vás zatěžovat závěrečnými chvalozpěvy ani zde nepovedu filozofické řeči na téma jak je možné, že v Maďarsku tohle všechno funguje a u nás stojí letošní elektronické festivalové léto za starou bačkoru. Festival BS zhodnotím jen stručně:

+ great line-up (cituji slova Mobyho)
+ organizace (rychlé odbavení u vchodu, očíslované pásky, organizace u vstupu do Samsung Mobil Arény, cesty z plastové mozaiky, rozcestníky, očíslování stages…)
+ všechny avizované hvězdy vystoupily
+ na každé stage byl parket buď ze dřeva, nebo z plastové mozaiky
+ prostředí u Balatonu a super počasí
+ ceny srovnatelné s našimi
+ průběžný úklid areálu, koše na třídění odpadu
+ fungující festivalová doprava
+ možnost vnést nealko dovnitř, úschovna
+ super zvuk a line-up na T-Mobile Terasz
+ absence techno oblečků
+ možnost vycházet z areálu během celého festivalu
+ rychlá obsluha na barech a vynikající langoše a kvalitní víno

- komerce jak …;), reklama na každém kroku
- zbytečně moc malých stages, kde se navíc tloukl zvuk
- horší zvuk při koncertě Orbital a Röyksopp
- špatný vzduch v Samsung Mobile Aréně (stačilo by zvednout boční stěny)
- špatná komunikace s Maďary
- neohleduplné chování lidí v davu při koncertech
- celkem málo mobilních toalet