Report z festivalu Balaton Sound od Sody. Část první.

Naše výprava vyrážela už o den dříve tedy ve středu 8. července, i když na Balaton je to "jenom" necelých 500km. Po cestě jsme se zastavili na Slovensku trochu prohřát kosti v termálních lázních. Ve čtvrtek odpoledne jsme dorazili do Siofoku, který sousedí s pláží Zamárdi, kde se celý festival odehrával. Po ubytování vyrážíme směr Zamárdi, kde nás trousící se skupinky lidí přesvědčují, že festival je velmi uspěšný a očekáváme velkou návštěvnost. Po vystání dlouhé, ale překvapivě rychle postupující fronty dostávám pásku s pořadovým číslem 10291.

To už se blíží 22 hodina, a tak rychle hledáme hlavní stage, kde mají začínat Underworld. Kupujeme první drink, což je všudy přítomné pivo Heineken, které překvapivě stojí 450Forintu, takže pouze 45Kč. V tom už slyšíme první beat a je to tu... Underworld na podiu. Pomalu vstřebávám zážitek z obří stage a luxusního zvuku a nechávám se strhnout atmosférou koncertu. Underworld znám více než 10let a až teď jsem měl tu čest vidět je naživo. Pro mě to byl nezapomenutelný zážitek slyšet všechny jejich velké hity doprovázené show. Pouze se dvěma pivy pod kůží skáču jako o život a užívám si koncert naplno. Trochu mě ale zklamali maďarští návštěvníci, kteří během koncertu odcházeli a různě migrovali, jakoby je koncert elektronické legendy ani nezaujal. Program na hlavním podiu končil už ve 24:00, což byla velká škoda, ale mělo to svůj důvod. Pódium bylo tak velké a zvuk tak silný, že by se pod takovouhle náloží Balaton celou noc až do rána otřásal v základech.

Konečně jsme tedy měli trochu čas prozkoumat areál, ve kterém bylo nespočetně stagí a různých stánků s rozmanitou kuchyní, snad všeho co vás napadne. Po lehkém zmapování, jak se později ukázalo jen části festivalu, míříme do obřího stanu Samsung Areny, která by se dala srovnat co do velikosti, kvality, zvuku, projekcí a světel s naší Transmission. Zde měla tu čest hrát naše Djka Lucca coby předskokan Carla Coxe. Lucca hrála pomalejší, ale energické techno, které se zdejším party people zamlouvalo. Škoda, že na velkých obrazovkách běhala jenom reklama Samsung a nezabírala Luccu, protože na tak velkou vzdálenost jsme téměř neměli šanci ji vidět. Ve dvě hodiny ráno nastupuje mistr Carl Cox, na kterého se aréna zaplnila do posledního místa. Carl se rozloučí s kamarádkou Luccou a roztáčí své první desky. Od první chvíle má publikum na své straně, hraje o poznání rychleji a tanečněji než Lucca. Jeho svižné a přesné mixy nenechávají nikoho klidným. Božský Carl jak ho známe. Bohužel v aréně bylo takové horko a nedýchatelno, že prcháme na čerstvý vzduch. Jdeme na třetí největší stage T-mobile Terasz, kde je sice podstatně méně lidí, ale zato zde hraje příjemný minimal od Djky Heidi. T-mobile Terasz mě mile překvapila s nevídaně kvalitním zvukem, za který mohly hlavně reprobedny zavěšeny plošně přímo nad parketem. Už teď jsem se těšil, až si zde zítra vychutnám třeba Svena Vätha.

Den druhý...

Dnes se probouzíme do zamračeného a deštivého počasí, což nás trochu znepokojuje, ale do večera daleko. Po potřebném relaxu a posilnění opět vyrážíme směr Zamárdi. Dnes o něco dříve kvůli hiphopé formaci Guru´s Jazzmatazz. Hiphop není zrovna můj oblíbený styl, ale Jazzmatazz mě přesvědčili o tom, že může mít několik podob a naživo to opravdu stálo za pozornost.

Po výborném hiphopu honem na Heineken main stage, kde budou vystupovat legendy a průkopníci elektronické muziky Kraftwerk. Jejich koncert jsem už zažil na SoL 2006, kde jsem si je bohužel moc neužil, o to víc jsem se těšil na dnešní vystoupení. Trochu se nám změnilo publikum a jak tak koukám kolem sebe, rázem jsem si připadal nějak mladší oproti ostatním posluchačům. Už to nejsou ti mladí a neklidní jako včera, ale naopak starší a zkušení, kteří vědí proč tu jsou. Zdejší koncert byl téměř totožný s tím na SoL 06 až na to, že tady měli pánové "z továrny" o několik tisíc kusů fanoušků větší podporu. Při poslechu takové elektronické legendy si řikám, že to vše má smysl. Je to tak staré a přitom tak nadčasové, že většina dnešních projektů může jenom tiše závidět.

Plni zážitků odcházíme na naši "langos stage" na luxusní langoš za 40kč a k tomu nám hraje dobře známý Philipp Straub aka Felipe, který hraje nynější podobu techna. Protože čas letí, tak jdeme najít Pesti Est Színpat stage, kde by měli hrát MSTRKRFT. Smutně zjišťujeme, že tato stage je něco jako maďarská podoba Red Zone akorát nedotažená do konce. Totálně zakouřený stan, kde se nedalo dýchat a tak se otáčíme a jdeme prozkoumat zbytek areálu. Hned vedle narazíme na jakousi venkovskou náves s různými druhy vína, šunky, sýrů, klobás a zdejšího guláše. K tomu nám hraje folková kapela a najednou si připadáme jako někde na jarmarku a ne na festivalu elektronické hudby.

Po občerstvení jdeme dál okolo menší Heineken stage, kde jede rockotéka s pouštěčem CD, který vypadal jako typický člen ze skupiny Kabát a to už opravdu nechápeme, kam jsme to zabloudili a proto tato část areálu dostává přezdívku „Bermudský trojúhelník“. Tak rychle pryč do bezpečí na T-mobile Terasz, kde by už měl hrát velký Dj a bavič Sven Väth. Stage, která byla předtím poloprázdná, najednou byla okupována tisícovým davem tancujících hopíků . Zde také narážíme na početnou českou skupinku, se kterou si vyměňujeme zážitky a poznatky z festivalu. Sven hrál naprosto vynikající set, který nebyl nijak rychlý, což nám ale vůbec nevadilo. Ukázal nám jakým směrem se bude vyvíjet nové techno, rychlost někde okolo 130-140 Bpm úplně stačí. Na jeho set budu ještě dlouho vzpomínat. Vždyť co může být lepší než vycházející slunce nad Balatonem a k tomu rytmy neúnavného a stále energického Svena Vätha, který to roztáčel neuvěřitelné čtyři hodiny? Déle, už jsme hopsat nevydrželi, tak vyčerpaní jedeme domů do kempu. Zárověň se Svenem ještě vystupoval v Samsung Areně David Guetta, na kterého ovšem už nezbyl ani centimetr volného místa a při poslechu před arénou slyšíme naprosto šílený trance, který ale zřejmě Maďarům sedí.....

O koncertech Orbital,Röyksopp, Mobyho, Richieho Hawtina, Magdy nebo Nôze zase příští týden…