Report z párty Boca Chica od Myclicka

Tak tuhle cestu, narozdíl od té brněnské, si fakt užijete!
 
Kamenem tam sice nedohodíte, ale není to vůbec daleko... Něco málo přes sto kilometrů, něco kolem hodiny a půl, když koníky v motoru budete držet na uzdě a nedáte jim příliš velkou volnost. Narozdíl od té šílené dé jedničky, před níž se musíte nejprve povinně pomodlit a po absolvování té hrůzostrašné cesty zase s úctou uklonit, si tuhle projížďku vy i váš plechový miláček opravdu užijete. Až na pár vyfrézovaných úseků, na nichž ta čtyři kola občas zanaříkají, vás do Hradce dovede poměrně hladký nezvlněný povrch a vpravo i vlevo je stále na co koukat... To na místo určení už se budete dostávat obtížněji, takže mapu či navigaci s sebou, aby se vám ta Úprkova ulice dobře hledala a také si zvykněte, že nakonec budete parkovat přesně na opačné straně výpadovky, než se slavný královéhradecký klub nachází! Palubní hodinky ukazovaly 22:53, což je prima – alespoň tu bude možnost porovnání. V Praze jste v jedenáct v klubu sami, jakpak jsou na tom asi v Hradci? Také tu za kulturou nepospíchají?

Warm-up? Na zahrádce bez máty, ale zato s Madonnou a Marky Markem!

Už to tak vypadá! Hned za dveřmi tu probíhá výměnný obchod – vy vtisknete muži za nimi do dlaně peníze, on vám zápěstí omotá papírovou páskou, aby měl přehled o tom, kdo už platil a kdo ještě ne... To se ukázalo jako strategický krok. Uvnitř puštěný set ze záznamu a kromě dvojky barmanů jen tři k sobě se tulící páry – po žhavé atmosféře ani památka. Proč tedy zatím neposedět venku na zahrádce, když je tak vlahá noc a obloha nad hlavou se k večeru protrhala? Mátu barman sice nemá, ale radost všem pamětníkům udělat umí... I on je teď DJ a ven pouští Eroticu, tedy mou nejoblíbenější desku od Madonny, ale třeba také Good Vibrations od Markyho Marka. Teď schválně hádejte – jak se jmenovala tahle vykopávka? A jak tahle? Pro promazání mozkových závitů naprosto ideální olejíček! V půl dvanácté jsem se však začal ošívat – zima společně s tak pomalu se rozpouštějícími kostkami ledu v mém prvním drinku udělaly své. Takže opět přesun dovnitř! Bude to už s návštěvností lepší? Stále nic moc... Dvacet pětadvacet posedávajících a klábosících, na stupínku s technikou teď kraloval a zároveň pro nikoho na parketě vyhrával pražský DJ Shirokko.

Shirokko

Carl tam má narváno, Vašek ani nohu! :(

K tomu, aby (snad) zaplněný parket zaručeně pobavil, má tady parádní podmínky. Postavíte–li se přesně do středu toho obdélníku o velikosti tak 10 x 6 metrů, z každého z těch čtyř reproduktorů v rozích budete mít zvuk jako na dlani – nebolí vás z něho uši, basy na vás příjemně doráží, ve výškách vás nedráždí! Pokud zvednete hlavu, uvědomíte si okamžitě, jak moc je ten světelný park předimenzovaný a když vám bude táhnout na krk, pak věřte, že je to pro vaše dobro – na obranu před kuřáky a vydýchávači vzduchu tu pamatují a klimatizaci tu mají velmi výkonnou. Vašek mezitím hned na několika názorných příkladech prozradil, že Joey Youngman je pro něho Bohem, jemuž se za to, co pro taneční scénu udělal, může zatím odměnit jen tím, že ty jeho rozjuchané produkty bude hrát... Celý jeho set byl vlastně velmi skočný, veselý i vábivý - těm pár lidem v klubu však do skoku příliš nebylo a své rozsezené prdelky zvedli až v půl jedné. O to více dění na plátně se situací v tomto prostoru kontrastovalo... Polonazí opálení tanečníci a krásné dívky v bikinách v klubu Space na Ibize, všichni pusy od ucha k uchu, synchronizované pohyby z nohy na nohu, časté výskoky, před nimi u kormidla Carl Cox – tam to panečku žilo, tady ani náhodou. :(

Aki

Hradečáci jsou pořádní!

Pro všechny žíznivce je připraveno stanoviště přímo uprostřed klubu s pohodlnými sedačkami a vládne mu tady velmi rychlá obsluha, která zvládá plnit přání hned několika zájemců najednou. Pokud jste si zvykli na nižší ceny, jen co vytáhnete z Prahy paty, pak na ně zase zapomeňte – příliš se neliší. Red Bull tu pořídíte za 70 Kč, colu i džus Cappy za třicet. Pokud máte opačný problém, vchody na obě toalety uvidíte přímo za tanečním parketem, jsou poměrně čisté, papírové ručníky najdete před použitím přesně tam, kde mají být, stejně tak je to s těmi použitými - zdá se, že sem se chodí bavit hosté pořádní. Bohužel jejich docházka se dá s tou pražskou srovnávat. :( Konečně už v jednu hodinu mohl Shirokko začít počítat všechny zvědavce, kteří mu na parket dorazili... Pod rukama se mu protáčela další a další CDčka, která spojovala láska ke stylu, jenž bývá označován jako jackin house, jeho mixy naprosto přesné a pokud vás baví mapování západního pobřeží Ameriky třeba s M&gors Sound System, pak byste si na své přišli i tentokrát. S vokály Vašek velmi šetřil a na bootlegy či alespoň jednu známou věc zapomínal zřejmě záměrně...

Tak píše se rok 2009 nebo ne?

Pár minut před druhou hodinou nečekaně odbočil za producentem, který si říká Mastik Soul, aby dokázal, že i tohoto Portugalce občas chytne minimal house a vzhledem k tomu, že už si tu dobrých dvacet minut belgický host připravoval nádobíčko, pustil ho konečně ke strojům... Nezvyklé bylo už intro – milý Aki se navázání přes beaty bránil a Vaškovu poslední věc nechal dohrát úplně od konce. Chytře to měl vymyšlené – rozhodně na sebe pozornost teď už notně rozdováděného publika strhl. Ještě nepustil ani první věc a ti před ním už ječeli, pískali a tleskali jako o život! Tak vida jakou hvězdu tu teď mezi sebou máme! :) Hvězda teď roztočila první černý kotouč a... A prostor teď plnil úplně jiný zvuk. Ten čistý digitální z parketu nenávratně zmizel a dynamikou mohl skvěle podkopávat všechny nohy v sále. Mohl, ale kdo čekal, že Aki z Belgie přiveze náruč ještě teplých placek, ten musel stát na parketu s otevřenou pusou... Když prostor už jako čtvrtý kotouč rozčísla The Bomb od The Bucketheads, bral jsem to, že svůj dvouhodinový pokrm koření až příliš brzy, když chvíli nato přihodil jinou klasiku a sice Witch Doktor od Armanda Van Heldena, byl už jsem poněkud rozčarován. :(

To máte tak... V tomhle klubu se nehraje jenom house!

Nic proti - všichni víme, jakou paseku umí tyhle prachem pokryté asfalty způsobit třeba na párty Remember House v klubu Radost FX, ale proč pouští těm lidem kolem dvaceti, všem těm krásným, vnadným  a velmi přátelským slečnám, jež si v pátek udělaly čas, zrovna tohle? Těch pamětníků tu bylo jen pár a ti se na parket příliš nehrnuli. Zřejmě jen doma v Bruselu popadl špatnou hromádku a nebo se velmi těžko s těmito klasikami loučí. :( Vlastně celý ten set měl hodně starý zvuk, mixy nebyly tolik čisté jako v předchozím případě, za gramofony působil Aki poměrně plachým dojmem, netleskal, nemával, tedy nedělal vůbec nic z toho, co naše publikum tolik vyžaduje... Doplatil na to – už po hodině mu královéhradečtí party people ukázali záda a na parketu jich zbyla jen hrstka. :( Nastal boj o ty zbývající návštěvníky! Tomu mohl pomoci i Filip Markes, jenž si sem odskočil po koncertu s písničkářem, který si říká Xindl X z pardubické Ponorky. Jeho dechové nástroje tentokrát nehrály přes mikrofon, ale pouze akusticky se snažil vysokými tóny bez efektů přehlušit belgického hosta. Ten na české přání o Madonnu (slečna se zřejmě inspirovala na zahrádce) pouze nechápavě zakroutil hlavou, DJ Sense se k ránu ovšem snažil servírovat mnohem stravitelnější materiál. Madonna tu nakonec přeci jen nezazněla, ale božský Majkl, který svou šňůru koncertů přeložil až na příští rok, proudil teď éterem zásluhou stařičkého remixu dvojky Layo & Bushwacka!, která mu před lety přemíchala jeho Billie Jean.

Filip Markes

Jenom špatné datum a konstelace hvězd?

O něco později rezident tohoto večírku roztočil i o poznání novější Love Etc od Pet Shop Boys, které ještě tanečnější kabátek spíchl Gui Boratto. Vždyť tohle už bylo skoro jako pro nějakou halovku, v níž trance ti bílí tolik uctívají... Nestačilo to! Doba pokročila a bylo nás tu čím dál méně a když se pět minut po čtvrt na šest dotočila i poslední postarší věc od Mighty Dub Katz, došlo mi to. Chybí tu osvětlovač! Hudba už dávno dohrála a ten stroboskopický efekt, který teď nepřetržitě blikal v rytmu techna dobrou hodinu, pokračoval ve svých záblescích na prázdný parket se stejnou intenzitou. :) Smutný konec párty... Závěrem musím také smutně uznat, že není všechno belgické, co se třpytí, každopádně palec nahoru pro tento klub za odvahu. V době, kdy všichni točí stále dokola jména osvědčená a zavedená, tady se i nadále experimentuje. Ne vždycky to bohužel vyjde a já jsem si zřejmě jen vybral špatný měsíc. Jedno však vím určitě - bydlet v Hradci Králové, pak je ze mě jistojistě rezidentní návštěvník párty Boca Chica. :) Jako fanda house music bych si při pohledu do našeho Partylistu určitě víkend co víkend nemohl vybírat tak jako tady v Praze. :( Buďte tedy rádi, že tenhle klub máte a važte si ho!