Report ze křtu alba Mythematica od Myclicka

Kolikrát jste viděli Kulový blesk? A kolikrát on?

Kde se vzal, tu se vzal, najednou k nám nepromlouval už jenom z plátna jako polovička VJ dílny Mimo-TV. Tak dlouho totiž DJům a kapelám za zády hýbal s obrázky, tak dlouho si hrál s barvičkami, tak dlouho jejich umění naslouchal, až to zkusil také... Skladba Vítám Vás, v níž tak snadno odhalil, kolikrát už film Kulový blesk shlédl, zájem o něj a jeho snažení odstartovala. "Odkud je ten hlavní motiv?" tázali se všichni posluchači Radia 1, kteří teď den co den jeho vábení naslouchali a Mythematica celý měsíc dokazoval, že debut Mythematica není pouze o jednom jediném vítání... Album se díky laskavé péči hochů z Quazi Delict Records na svět vylouplo 6. dubna a Dan tak měl necelý měsíc na to, aby se těm s uchem přilepeným k rádiu vetřel pod kůži, vždyť jenom tak nebude doteď neznámý hudebník u křtin sám. Bude? Nebude? Přihlížející hlouček, který se teď ve tři čtvrtě na osm díval pouze jedním směrem, ten zájem o něco nového, o něco dosud neslyšeného, prozradil... Tam nahoře však nestál ten nadaný mladík, vizáží tolik podobný ještě o chloupek slavnějšímu Apparatovi. Ten dlouhatánský stůl téměř přes celou šířku pódia měl teď jiné dva obyvatele. Důvěrně známé tváře a zároveň nerozlučné kamarády, kteří tu svou vlastní tvorbu představili na těchto prknech již v minulosti – Floex a Zka4t.

Floex a Zka4t

Nová alba zatím stále nemají, dobrý vkus je však neopustil!

Tak moc krátce po sobě oslnili se svými prvotinami, už tak dlouho všichni čekáme na volná pokračování a stále nic. :( I když... Třeba také v jejich hudební selekci zazněl zatím dosud nevydaný materiál jednoho či druhého z nich a nebo snad jejich společný badatelský počin! Ano, Tomáš i Matouš se už poněkolikáté představili v roli dýdžejů! Jak vlastně vypadá jejich DJ set? Ne, netahají se s kilogramy vinylů, ani nehází prasátka z těch malých stříbrných koleček, jeden se spoléhá na obsah svého notebooku a druhý zase na vnitřnosti jen toho svého. Který z nich je přitom tím vůdčím, zda je to týmová práce, back 2 back set či jeden pouští a prolíná a druhý efektuje a kontroluje, to se vám bohužel takhle na dálku asi nikdy nepodaří zjistit. Vidíte tedy jen dvoje ohnutá záda a čtyři upřené oči za sklíčky brýlí, které bedlivě sledují odpočítávané vteřiny. Floex je tím větším tanečníkem, Matucha zase umí efektně vypnout notebook přesně v tom okamžiku, kdy to nejméně čekáte... Ano, opět zrada, ale naštěstí nic vážného a ani ostudu si oba pánové nestačili uříznout. Ještě mnohokrát se s tímhle neduhem u notebookářů setkáme, vzpomeňme jen na den, kdy tu vyhrával Nathan Fake. Stáli byste o tracklist obou hráčů? Já také! ¨

Old-skool vs. nu-skool aneb Skype vs. Meotar! :)

Nechytal jsem se a to ani v jednom případě! Dle očekávání tu byl přitom důraz kladen na skladby ambientního zaměření, které jsou tak příjemně vláčné a mazlivé, ale přesto nedokážete dopředu odhadnout jejich další průběh a svými nečekanými zvraty vás mohou klidně i šokovat. Moc dobře si oba hráči uvědomovali, jak nudná bude na ně podívaná a projekce byla vyloženě nutností. Věřte nebo ne, i v tomto oboru je stále co vymýšlet a i zde je cítit touha po experimentování, zvláště, když ta technika jde dopředu mílovými kroky. Pamatujete si ze školy ještě Meotar? Na průhledné fólie se kreslilo barevnou fixou na pokračování a jednotlivé vrstvy se daly přes sebe překládat, stylově mixovat, až jste se nakonec dopracovali k výsledku. Tenhle stařičký vynález byl nyní oprášen a jeho možnosti ještě maličko posunuty... Skype je také mocným nástrojem a díky němu teď i na Islandu oba hochy, respektive jejich selekci jedna malířka slyší v reálném čase. Možná s menším zpožděním. V návaznosti na to, co jí právě proudí sluchovým ústrojím, vracela úder a kompletovala své předkreslené výtvory zpět. I ty její prstíky jsme teď na plátně viděli. :) Tak do toho! Prásk - modrý stůl dopadl na dřevěnou podlahu... Co na něj? Vázu? Samozřejmě spodní část trupu, tedy useknuté nohy v modrých kalhotách, jen tak to spolu může ladit. Co teď? Obujme je do holínek – vlastně ne, jedna velká společná bohatě postačí. :) Ta má tedy fantazii! Nechyběly ani různá statická zvířátka a tak tu chvilku jako běželi vlci, chvilku se tu kolébal medvěd, kousíčky větviček zase připomínaly opravdové jehličnany.

Lindee

"Tak kterou chcete slyšet? Dobrou nebo špatnou?"

Oba mladí pánové také čas od času zvedli hlavu, aby ji zkontrolovali – reaguje tedy nakonec ona na to, co slyší či oni na to, co vidí? A nebo se inspirují navzájem? Tak je to správně... Dohráli si oni, dohrála si ona - bylo pět minut před půl devátou. Tak ještě ten dlouhý tón nechat doznít až úplně do konce a pak se těm dvěma mávajícím a mizejícím chlapcům odměnit potleskem. Vida, dle jeho intenzity, kolik se nás tu dnes sešlo – to je slušná účast! Dan neztrácel čas, ovšem hned na úvod nás od mikrofonu nepotěšil. Budeme se prý muset obejít bez Zdeňka Bíny, který měl ten žlutý nosič v krásné papírové krabičce, jak je u Quazi Delict Records ostatně už zvykem, křtít. I kotník se holt občas může vyvrtnout a nejlépe tehdy, když se to nejméně hodí. :( A už zase se z živého vystoupení stala hra pro čtyři ruce a dva notebooky. Vlevo tak autor poklepával na obsah svého hard disku a ozvučoval reproduktory, vpravo jeho parťák Milan Malík poklepával na obsah toho svého hard disku a natíral plátno úchvatnými projekcemi. Těch deset PARek na stropě je stále ve výborné kondici – poručte si žlutou, poručte si červenou a dostanete je husté tak, jako tu nejhustší čokoládu, kterou jste kdy usrkávali...

Mythematica

Mythematica? Zamčená v notebooku a přesto tolik živá...

"Dobrý večer!" pozdravil teď zdvořile notebook a všechno to příjemné zamířilo mezi nás diváky. Ti bystřejší pochopili, že na tanečky mohou zapomenout a tak se v prvních pěti řadách postupně podlomila rozvrzaná kolena a jejich majitelé se pohodlně uvelebili přímo na zemi. Na spaní ta jeho hudba přitom nebyla – až příliš živá, až příliš krásná na to, abyste ta víčka zavřeli. Tolik jemná, tolik přirozená a na plátně k ní teď žluté oblázky různých tvarů pod chvějící se hladinou. Má to přímo magický účinek, pro kluka z Prahy, který je po většinu dne k počítači napevno přikován, tedy zcela určitě... Vidí konečně už zase tu přírodu na vlastní oči, na ty důvěrně známé přírodní zvuky si matně vzpomíná, chce si na to plátno sáhnout, ale ono je přitom tak strašně daleko! Inspirující, léčivá, čarokrásná, pohádková, osvěžující, sametová, zamilovaná, to je jen pár přívlastků, které vás ve spojení s touhle muzikou okamžitě napadnou. Myšlenky ve vaší hlavě jsou náhle strašně rychlé a neuspořádané a ze všeho nejvíc vás to teď táhne ven – škoda, že tam už je zase ta černočerná tma, úplně máte chuť si to všechno osahat. A ten dokonalý zvuk, který vás na tomhle místě již tradičně obklopuje, vás k tomu ještě více popichuje. Tak kdy to přijde? Kdy se tam v pozadí nenápadně ozve ono: "Vítám Vás?!" Ano, dočkali jsme se a ke všemu s novými aranžemi, ta úvodní harmonika byla milým překvapením a salva potlesku téměř povinná!

"Vítám Vás! Dá si někdo mlíko?"

Ano, stále se tahle věc líbí... Pár minut před čtvrt na deset se tu ozval dětský pláč! Když křtiny, tak se vším všudy! :) Třeba i s CDčkem v plenkách a s mlíčkem místo šampáňa, proč vlastně ne? Cucnul si každý z těch tří kmotrů, kterými se neplánovaně stali Standa Zíma, Aleš Tůma a Honza Kvasnička coby spolumajitelé značky, která nám posluchačům i jim hudebníkům dělá radost už po dlouhých deset let. Pro lidský hlas, zvláště v té přemíře syntetiky mám slabost vždycky, ale to, co předvedla krátce po křtu na pódium pozvaná Lindee, to mi doslova vyrazilo dech. Kdo poslouchá pondělí co pondělí měkkou slovenčinu moderátorky Radia 1, nepoznal by ji! Odkud se v tom útlém tělíčku vzala ta obrovská síla a to rozpětí barev? Se zavřenýma očima a v záklonu si s každým tím slůvkem skvěle pohazovala, její projev získal divadelní rozměr, byla vtipná i pohotová a zatímco na desce jí Dan svěřil pouze skladbu Tout le monde aime l´Air, která si vtipně o srovnávání s francouzskou dvojkou sama říká, tady s ním na pódiu vydržela až do konce a suplovala i za omluveného Zdeňka Bínu. Takový výkon jsem opravdu nečekal. Byla lepší ta hudební složka či ta vizuální? Tak nějak ruku v ruce a tak to má být... Tenhle pondělní "koncert" se opravdu povedl, jen ty uvozovky tam vzhledem k počtu muzikantů zkrátka musí být. Mám velký sen - slyšet jednou tu jeho báječnou muziku se smyčcovým orchestrem. Splní se mi to? :)