Report z párty Human Traffix od Myclicka

Tim Davison? Kdo to je?

Tim Davison? V životě jsem o něm neslyšel... O důvod víc zůstat doma za pecí a nebo o důvod víc ke zdvihnutí zadku a přestože venku bylo v ten páteční večer ještě pořád tak krásně, spustit se za ním o pár metrů níže! Já se vzdělávám rád a pokud jde o učebnice s domečkem na obalu a s nápisem “House,“ v těch listuji vyloženě s nadšením a často jim svou horlivostí způsobuji oslí rohy. Pojďme se tedy seznámit s nováčkem na poli house music, vždyť svou první věc vydal až v roce 2005, na lepší zvučnosti jména se pokusil zapracovat vydáním neoficiálních remixů či chcete-li editů známých pecek od Underworld, Chemical Brothers, Deep Forest, Leftfield a dalších. Jeho loňské album Long Way From Home, které Josef Sedloň na Radiu 1 cíleně protočil v CD Nonstop o pouhých pár hodin dříve, než to všechno vypukne, bylo poměrně poslouchatelné a nabídka v ostatních klubech poměrně žalostná... Prostě jde se a basta fidli! Čtvrt na dvanáct bude tak akorát. Line-up se na poslední chvíli dočkal jedné změny a navzdory milé rýmovačce Groove Dan – Bo.dan, zakladatele jihočeské párty Kinetic nahradil z blíže nespecifikovaných důvodů DJ Tazz.

Střídání za pět minut dvanáct!

Ten to měl z Roztok u Prahy o poznání blíže a pouze předpokládám, že byl na chlup přesný a obsah jednoho ze tří CD přehrávačů krátce po desáté hodině roztočil. Nápověda pro výběr těch dalších skladeb? Ani 50:50, ani přítel na telefonu, ale zase jen a jen publikum... Tedy skupinky turistů, které již tradičně vytvořily několik pravidelných kružnic, stejně jako ti místní, jež do jedenácté hodiny využili zvýhodněného vstupného. Honza má progressive house v lásce už dlouho, přesto sem propašoval také zvuk, který si měl dát tehdy Deadmau5 patentovat, aby vydělal ještě větší balík a už v tuto brzkou hodinu to na parketu pravidelně pulzovalo, zatímco chillout, oba bary i přilehlé prostory zely prázdnotou. Poměrně nevídaný úkaz – tolik tancechtivých na jednom místě? K výměně stráží došlo na obou místech současně a sice pět minut před půlnocí. Prázdný chillout bez toho potlučeného a ušpiněného médi, co tak smutně kouká, osiřel ještě více a tak si Plzeňák Diome, který tu vystřídal rezidentního Cubika, vyhrával víceméně pro sebe. Velký milovník Spirit Catcher na belgické producenty stále častěji zapomíná, ale kdo zatoužil po posezení v té dlouhé nudli, ten s ním mohl cestovat Evropou i časem.

“Slez z toho pódia a pojď mezi nás, stejně tam nic neslyšíš...“

Hned třikrát jsme nakoukli do Němec za Henrikem Schwarzem, do té jeho kuchyně plné rozmanitých remixů, pak jsme navštívili experta Quariona, který tolik zdomácněl u švýcarské značky Drumpoet Community a který umí tak spolehlivě hypnotizovat. A se svou verzí skladby No More Tears, kterou v originále napsal Andrès Garcia, to dokázal opět s přehledem. Když měl však Vašek pocit, že mu jeho rychlík na chillout až příliš uhání, zatáhl za záchrannou brzdu! Forever, jedna z mála instrumentálek ze zbrusu nového alba norských Röyksopp, pak navodila iluzi posezení přímo před symfonickým orchestrem. Bo.dan o pár metrů vedle sem v těch tišších pasážích vehementně přihazoval, co mu v poslední době ulpělo za nehty a co před britským hostem ještě nutně musí zaznít. Vždyť měl jen hodinku a půl na to, aby se vyjádřil a to je zatraceně málo... Pravidelní pódioví nájemníci přišli tentokrát zkrátka – reproduktory, které naposledy zpříjemňovaly parádní vystoupení Laurenta Garniera, beze stopy zmizely! Vzhůru tedy na parket, který rozhodně nepraská ve švech a v jehož přední části je zvuk sytý a důrazný! Bóďa ho opravdu potřeboval... Jeho set totiž obsahoval hodně náročné skladby, v nichž se to zvuky všech frekvencí a tvarů jenom hemžilo a nechyběly tu ani podprahové vjemy.

Bo.dan: “Nezapomeňte za čtrnáct dnů na Zabielu!“

Hitovky naopak zapomněl doma a snažil se být stylově co nejpestřejší bez toho, aby snad byla kostra jeho divokého příběhu pochroumána. Bez potíží sem dokázal vměstnat i onu jednoduchou a momentálně snad u všech DJů oblíbenou Timing od Guy Gerbera, ladně se od ní odrazit a svůj set přivést do belgického finále... Nejdříve stále více skloňovaný Kolombo nezvykle bez baloňáku, poté už jeho krajané Aeroplane, kteří se za tu chvilku dostali do situace, že si za své remixy říkají opravdu nekřesťanské peníze, aby jich snad nemuseli vyrábět tolik. :) Tohle byl jeden z nich – Now Til´69 pro projekt The Shortwave Set, který bych tedy v jeho černočerném penálu rozhodně nečekal. Tak ještě ho zahalit do tolika ech, kolik mu jich je osmistovka od firmy Pioneer schopna a ochotna vyrobit a sluchátkového jacka vytáhnout při Devil´s Water od Rennieho Fostera, kterou bezpochyby musí všichni Šmoulové milovat. Bohdan tak upozornil všechny přítomné na fakt, že už jen čtrnáctkrát se vyspíme a máme ho tu – Jamese Zabielu, toho nadějného mladíka, který již dávno není mladíkem. :) To však až za ty dva týdny - svou tašku UDG jen tak nedbale pohodil, svůj šanon si rozbalil a následně k lešenářské konstrukci přistoupil úplně někdo jiný – Tim Davison...

Trippl-Krippl? Novodobí malíři!

Tohle bylo přesně intro takové, jaké potřeboval. Z něho si totiž set můžete vystavět přesně podle vašeho gusta, nijak nepřekáží, dobře se na něj navazuje a snadno ty dole upozorní na to, že za pultíkem už je zase někdo jiný. Tim Davison nebyl žádný mávač ani tleskač – sklopil tedy jen hlavu k čudlíkům a servíroval skladby dlouhých stopáží, u nichž se rok vydání tak špatně odhaduje... Logicky došlo i na materiál z jeho debutu, logicky se pochlubil také svými remixy, vždyť taková Cow Girl od Underworld musí fungovat vždy a všude! Nefungovala, alespoň ne na mě. :( Čím častěji určité skladby slyším, tím více od nich utíkám a tentokrát jsem utekl až na balkón. Dobře jsem udělal! Do Jiřího máme ještě tři týdny, ale já si v tu chvíli připadal jako v Jiříkově vidění... Těch barviček přede mnou, těch ornamentů, všechno to bliká, kmitá a přesýpá se, osvětlovač Pavel k tomu ještě natírá čtyřmi zářivkami pult potažený černým suknem s průzory - to byla tak nádherná podívaná a může za ni jen a jen trio Trippl-Krippl! To oni ty čtyři plazmy “uklidili“ na zadní stěnu sálu a do prostoru rozvěsili množství pláten, ale průhledných pláten! I bez těch nezbytných brýlí jsem si připadal jako hlavní aktér nějakého 3D filmu.

I houserové, houserky a housátka musí za teplem...

To světlo bylo všude, nedalo se mu vyhnout, ale proč vlastně, vždyť to byl velmi naučný příběh, který si vás tak snadno získal a díky za tohle představení, bez něhož bych se tu v pátek poněkud nudil. :( Po třetí hodině, když už bylo zřejmé, že návštěvníci budou spíše ubývat než přibývat, se počalo s úsporným režimem... Na horním baru odkazovali potencionální pijany na služby o patro níže a vše, co teče, bylo odnášeno, od půl čtvrté už v chilloutu hrálo jen předmíchané CDčko a tanečníci se pomalu vytráceli. Ačkoliv se také tentokrát DJ Loutka snažil zavděčit snad se všemi stylovými odnožemi, v kterých tu klasicky rejdil jako mrštný úhoř, už ani ona Timing od Guy Gerbera nezabírala... Když jsem to v půl páté vzdal také, pouhých čtyřicet jedinců před ním mělo ještě dostatek sil a chuť ponocovat. Že by předzvěst prvního teplého víkendu k návštěvě za pouhou stokorunu pravidelné housery a houserky odradila? Možná a nebo pro ně účast Tima Davidsona (jak si ho VJové přejmenovali) vůbec nic neznamenala. Škoda, přeškoda!

P.S. Tady měly být také nějaké obrázky, bohužel ani jednomu fotografovi se v pátek do klubu Roxy nechtělo...

myclick