Report z 8. narozenin Music Is Everything Od Myclicka

Přichází první, odchází poslední! Vždycky...

Být v pátek v Praze, asi bych skončil na druhém pokračování večírku Mini & Maly a snad bych si tu také užil Brazilce, který si říká Anderson Noise. Vždyť jeho kompilace La Terrrazza hraje všemi barvami a přesně takhle to mám rád. Jenže... Ono se občas vyplatí zkontrolovat MySpace Martina Haberlanda, protože pak oči přecházejí ještě více. Stále ta úžasná jména v kalendáři, o kterých si tu zatím můžeme jen nechat zdát! Když vás do nich bouchne Roberto Rodriguez, jehož jste objevili v září díky respektovaným značkám Plastic City a Freerange (svůj pestrý materiál u nich vydal v tentýž den!) a od té doby se nemůžete nabažit jeho remixů, je to výzva, které se opravdu jen těžko odolává. Vždyť vyrazíte ve čtyři a už ve 20:15 jste v Blavě. Za pár babek... Měl jsem to štěstí, že jsem si svou oblíbenou párty mohl užít od začátku do konce a tudíž nakouknout také pod pokličku. Palec nahoru už jen za to, s jakou péčí k té své noci oba rezidenti přistupují. Vždyť u nás vůbec není výjimkou, že ten, kdo tu měsíc co měsíc pod stejným logem obsluhuje gramofony, dorazí teprve pět minut před startem svého setu, za dvě hodinky shrábne tučný balík a chvíli nato už vidíte jen jeho záda. Je tohle vlastně ještě láska k muzice či jen pouhá práce na poloviční, možná spíše čtvrtinový úvazek?

Michal Mishek

Zvuk – o něj jde vždycky až v té první řadé!

Krátce před otevřením se Maroš proměnil z taxikáře (i ty hvězdy si oba pánové vozí na hotel sami) na hifistu a společně se zvukaři pak nastavovali optimální hladinu sound systému. Vždyť to oni budou na tom aparátu hrát, to oni potřebují ty nejlepší podmínky k práci! Zvučilo se ovšem také na druhém hracím místě, tom nekuřáckém, a tady zase na vše dohlížel DJ C.O.D.E. I on bude nejspíš zdatným hifistou, soudě alespoň podle věčného kroucení hlavou, hulákání na zvukaře, mačkání všeho, co se zmáčknout dá a hýbání s mnoha kabely k dispozici... Stále nebyl s výsledkem spokojen, stále to nehrálo podle jeho gusta. Nakonec stejně jen rezignovaně mávl rukou, pustil dopředu namíchaný set s přepychovou verzí The Power, kterou tolik proslavili Snap! (tahle však byla na živé nástroje a ještě více groovy) a odebral se na bar do hlavního sálu. Ačkoliv jsem tu byl naposledy v říjnu, na večírku s polovičkou Motorcitysoul C-Rockem, tentokrát to bylo u barového pultu přeci jen jiné. Eura, už žádné koruny! Opravdu nevím, jak to mají místní, ale je to takové zvláštní... Objednáte si colu a barman zdvihne palec a vyštěkne: "Euro!" Tak co teď, když mu chcete nechat tuzéra? Vtisknete mu do dlaně druhé nebo snad jen půlku?! Tehdy bylo to zaokrouhlování takové jednodušší. :)

"Dekorace? Stačí, když se na nás přijdeš ráno podívat..."

Šest Euro pak nově zaplatili ti, kteří dorazili před jedenáctou, osm ti po ní. Také jste si tolik zvykli na ty narozeninové mejdany s množstvím barevných dekorací, konfet a balónků? V Bratislavě na návštěvníky nic nového pod sluncem, respektive pod stropem, nečekalo... Jak utrousil Maroš, oni dva s Martinem, jsou sami takhle k ránu na baru těmi nejzdařilejšími dekoracemi. :) Bude tomu tak i tentokrát? Uvidíme, nepředbíhejme! Teď je za kormidlem stále více hubený (slovensky chudý) Martinko a díky úbytku kilogramů teď z nožky na nožku přešlapuje mnohem rychleji než obvykle. Ach, kdo se může po Vánocích pochlubit ztrátou váhy, ať zvedne ruku! :) Že se v jeho setu objeví hned několikrát materiál povedeného trojlístku LUmiere/HAberland/BRAun, se dalo tak nějak předpokládat... Vždyť jak nejlépe si vlastní tracky otestujete než na lidech? Ti se zatím k tanečkům příliš neměli, spíše se přidržovali barového pultu či posedávali na volných židličkách a zase se čekalo na toho prvního. Zvuk byl tentokrát mnohem tišší než obvykle, zvenku sem proudil poměrně mrazivý vzduch a jedna věc se nedala přehlédnout... I na Slovensku se tak rádi fotí a ty malé chytré mašinky jako by teď byly povinnou výbavou každé akce. A také jsou až neskutečně ukecaní. :( Škoda, zrovna text mé oblíbené skladby Love Happen od Shahrokh Sound Of K, který sem Martin stylově v remixu veleváženého hosta z Finska zařadil, jsem si chtěl vychutnat celý. Holt, nebylo mi přáno...

Roberto Rodriguez a Maroš Glaubic

To C.O.D.E. je vítěz, zatleskejme mu! Jaký kód na to asi má?

Na plazmách teď blikaly upoutávky na plánované koncerty a další večírky v Elamu, v otočné reklamní ploše rotoval starý plakát na Orion Hall s Yoji Biomehanikou a v projekci jako by právě probíhal přímý přenos tam někde mezi Marsem a Jupiterem... Martin tradičně odváděl velmi přesnou práci s nadýchanými skladbami a vyprávěl a vyprávěl a... To C.O.D.E. měl před svým nízkým stolečkem už první tanečníky, tedy to on vyhrál v tom souboji zájmu! Teď už se houpal spokojeně do stran, fader mu létal ze strany na stranu a on stále odtajňoval obsah svého notebooku. Živé nástroje, funky nálada, sem tam nějaký ten rapovaný text, houpavá rytmika a nejrůznější bootlegy známých skladeb, které byly mnohdy ještě lepší než originál – takový je sběratel C.O.D.E. s vytříbeným vkusem. Ve srovnání s mou poslední říjnovou návštěvou to tu žilo mnohem více a k odvázání všech určitě přispělo i využití třech barevných scanů a opravdu těžká mlha, v níž se tanečníci dle libosti mohli brodit. Kouř z cigaret NE, jak upozorňovaly nepřehlédnutelné cedule po obvodu místnosti, ale ten umělý a v hojné míře ANO, ten tu byl tolerován. :) Návrat do hlavního sálu mi málem způsobil infarkt! Kterou tou skladbou je asi rozhýbal, která ten prostor zaplnila? Že by nějaká pecka od Lovebirds?

Finská vodka, finský controler, jen to jméno finské není...

Všichni měli ruce nahoře, vískali nadšením, divoce se klátili do stran, pusy od ucha k uchu, takhle nějak to musí vypadat tam daleko v Rio De Janeiro! Tak ještě téměř karnevalovou Uyangichomela, kterou má na svědomí projekt Shana a zdařile ji přemíchal Ralf Gum, a ten do šály zamotaný muž může teď ve čtvrt na dvě směle předvést, co ho ve Finsku naučili... No, rozhodně bude velkým nacionalistou! Nejdříve se posilnil tou jejich vodkou a poté zapojil ten jejich vynález Otus od firmy EKS, tedy midi controler s nepřeberným množstvím ovládacích prvků, z něhož si listoval i diskem notebooku. Tak co to bude? Nádherné acappella a téměř R´n´B intro, které mu zaručilo parádní přijetí! Ostré hvízdání, hlasité výkřiky a obrovský potlesk. Kdy naposledy jsem tohle vlastně před nástupem DJe zažil u nás? Možná s High Contrastem se mohl poměřovat, ale to je těsně vedle stylové škatulky. :) Za mixem vypadal tak spokojeně, tak vyrovnaně, ochotně pózoval do všech fotoaparátů v klubu a hrál úplně vše. Úplně vše! Svou Broadwalk, Jimpsterův remix Momma´s Groove pro Řeka, který si říká Osunlade, sklouzl se i na minimalovější vlnce s Radio Slave. Že se tohle spolu nedá v žádném případě smíchat? Ale dá, to byste koukali jak... A to máte ještě plné ruce práce! V pravé vodku, v levé Red Bull, kouříte cigáro za cigárem, občas si tlesknete do rytmu a když vás Maroš vyprovokuje, pořádně na ty lidi zařvete. A oni pak zařvou na vás, normálně vám to vrátí a nálada jde zase o stupínek nahoru!

Martin Haberland a Roberto Rodriguez

Maroš Glaubic: "V únoru začínám já!"

V tu chvíli Maroš ještě tajně doufal, že by si tak od půl čtvrté mohl zahrát. Jasně, nechal ho, své důmyslné zařízení si odpojil, ale už po půl hodině přišel s prosíkem... Chtěl hrát dál a tak si spolu dali ping-pong. Ze všeho, co Maroš za poslední dobu stáhl a na disk svého notebooku umístil. A byla to hodně vzrušující jízda a přitom žádná přetahovaná – on měl jednoduše přehled! Na Slovensku se neprchá domů, na Slovensku se paří až do konce, jak jsem se mohl přesvědčit na vlastní už notně unavené oči. Žilo to v hlavním sále, žilo to i vedle, kde Michal Mishek míchal úžasné sedmdesátky a osmdesátky ze sedmipalců, desetipalců i dvanáctipalců. Holky tu tančily s holkama, chalani s chalanmi, ti největší exhibicionisté se odvážili na masivní repro bedny pouhých pár centimetrů od jeho stolu – nádhera! Tempo kolem stovky a oni se tu spokojeně kroutí jako háďata! Ta šestá se tu však dodržuje a tak náhle zazvonil konec a pohádky byl konec... Teď ještě na Autobusovú stanicu, dvěma zbylými Eury potěšit toho, kdo je podle vzhledu opravdu potřebuje a pak si v tom žlutém korábu tenhle večer přehrát se zavřenýma očima znovu... Všetko najlepšie chalani do ďalších ôsmich rokov, čakajte ma čoskoro!

foto: Roman @ Bajkonur.net

Kompletní fotoreporty naleznete zde:

http://www.bajkonur.net/page.php?page=fotos&sid=2905
http://www.bajkonur.net/page.php?page=fotos&sid=2906