Report z koncertu Tata Bojs & Ahn Trio od Myclicka

Díky moc, jen s vámi se to dalo přežít...

Bolel mě zub a to tak, že hodně! :( Chtělo to odborníka, ale z docenta profesora Tečky, který zabíjí lidi pro lidi, jsem měl tak trochu strach. Nechám to přeci jen na pondělí, kdy se mě chopí laskavé ruce mého obtloustlého dentisty! Díky bolesti už jsem pomalu potravu přijímat nemohl a potřeboval jsem také přijít alespoň na tu chvilku na úplně jiné myšlenky – znáte snad lepší pohlazení než právě akustický koncert? Krásně si to hoši načasovali a navíc si svých pacientů konečně váží! Vždyť veškerá volná místa v čekárně byla krátce po zveřejnění ordinačních hodin okamžitě rozebrána. Ještě, že jsou tolik shovívaví a nedělá jim problém pracovat přes čas... Považte – o víkendu! Pravda, ten začátek byl mírně chaotický, v předsálí to hodně žilo a tak ještě ve čtvrt na šest byla zabírána poslední volná místa včetně přistavených židliček. Tomu říkám doporučení, tomu říkám renomé! Těm v sále teď dělalo společnost od zvukaře puštěné CDčko, čekalo se, až se konečně všichni usadí... Opravdu netuším, kterak je divadlo vytíženo po jiné dny, ale byl to krásný pohled – těch natěšených a rozechvělých tu bylo opravdu hodně a poslední sedadla rychle mizela pod dalšími zadnicemi. Někdo se, jak se ostatně sluší a patří, oblékl do svátečního, jiný dal i tentokrát přednost vytahanému tričku s nápisem a svým oblíbeným a už notně ošoupaným džínům. Kdo z nich pochybil, dozvíme se vzápětí. Zatím potemněla světla, sál se ponořil až na bezpečnostní osvětlení do úplné tmy, šuškání utichlo a najednou jsme uslyšeli ten důvěrně známý zvuk... Někde tady teče voda! Prasklo snad potrubí a z důvodu havárie se tolik očekávaný koncert neuskuteční?! Kdepak – k rozuzlení postačil jeden jediný reflektor.

Video: Tata Bojs & Ahn Trio – Kudu Aditsuh

Před časem T-Mobile Arena, teď malý obývák pro pár lidí!

Fontánka! A není to voda, je to bílé, takže smetana? Kam na ty nápady ten Bublajs pořád chodí? :) Vida, tak to je on a s ním také dalších pět postav, nad nimiž se reflektory právě rozsvěcí. Tři krásné dámy ve smetanových šatech a tři krásní pánové v těch nejlepších letech v šedočerných košilích, které zdobí kravaty odstínu magenta. No není on perfekcionista, když stejnou barvu mají také metličky, kterými teď pohladí svou bicí soupravu? Už od prvního pohledu do toho jejich pokojíčku je jasné, že nebyl podceněn sebemenší detail. Červený koberec, malinké lampičky, bílé (pardon smetanově bílé) nadýchané polštářky, tady se jim prostě musí líbit! Před něj a po jeho levici usedá na židli s nezbytnou basovkou Mardoša, po jeho pravici Vládík. Tedy dle bontonu samozřejmě teprve až tehdy, když se rozsadí Ahn Trio. Tedy ke klavíru zády k publiku Lucia a to tak, že ze své pozice mohu kontrolovat každičkou její notu, do pravého rohu, tedy přesně na druhou stranu pódia, houslistka Angella, kousek za ní své cello do koberce zapíchla Maria. Tak která bude ta první? C.V.A.N. a to v úpravě, v níž ji fanoušci doteď neznali... Nádhera – takhle s těmi smyčci a zvonivým zvukem piána nádherně prokoukla, navíc zjišťuji, že teprve až teď rozumím úplně každému slovíčku, která mi v tom původním provedení občas schovala nějaká ta elektronická berlička. Věru parádní a uvolněný úvod, ale hned vzápětí nám Milan Cais za bicími dal jasně najevo, že takhle příjemné a na podzim velmi teplé odpoledne určitě neprospíme. Alespoň ne s nimi! Na řadě byla Toreadorská otázka, respektive Toreadors Question, jak pro dámy upřesnil... "Býk či nebýk?" zvažoval teď v úvodu s dilematem každého červenohadráře, aby se krátce nato za bicími rozvášnil – vždyť tohle byl normální breakbeat hraný na opravdické bicí! Ano, i tentokrát jsem musel smeknout!

Video: Tata Bojs & Ahn Trio – Náměsíčná

To Angella už umí skoro česky!

Jak on může udýchat všechna ta náročná slovíčka a dodržet intonaci, když pravá ruka stejně jako pravá noha hrají úplně něco jiného, než končetiny levé, je mi záhadou a dokud se sám do bubnování nepustím, asi tak i nadlouho zůstane. :) Za těch dvacet let už se přitom komunikovat s fanoušky naučili na jedničku a zpočátku poněkud prkenné publikum se začalo na židlích konečně vrtět do rytmu a potlesk po každé odehrané skladbě byl silnější a silnější. Korejské dámy se chichotaly tak nezaměnitelně, jak to umí opravdu jen obyvatelé toho pro nás tolik exotického kontinentu a když jim Mardoša s Milanem zadali za úkol pronést název další písničky, Angella to u diváků vyhrála – to ona uměla říci Náměsíčná co nejčistěji a jí také okamžitě zahrnul ten největší aplaus! Protože je v tomhle divadle slyšet úplně vše, Milan si nemohl nevšimnout toho dětského štěbetání v hledišti a tak komunikoval na dálku s těmi rozpustilými prcky, pro něž bylo posezení na jednom místě tak zatraceně dlouhé. Elišce, mou nejoblíbenější z jejich repertoáru, pak věnoval své dceři Evelíně a tou dobou už seděl s oběma kumpány na smetanových polštářcích přímo na pódiu. Vládík s Mardošou teď jemně laskali struny, Milan se bez bicích obešel a rytmus udával jen poklepáváním dlaní o stehna. Měl pravdu, víc komornější tohle představení už skutečně nemohlo být. :) Naivně jsem čekal, že ona Eliška/Klára se ke slovu dostane ve stejně podařené Šťastnější či to dámy risknou a troufnou si na další z českých slovíček. Ony mě však překvapily tehdy, když jsem to nejméně čekal... "Není malých rokenrolí!" pěly teď další z hravých a vtipných refrénů ze skladby Pěšáci i s tím krásným americkým přízvukem a teď už se roztleskali úplně všichni.

Video: Tata Bojs & Ahn Trio – Pěšáci

Tak kdypak za ty škopky Milan pustí Mardošu?

Sami Tatáči jim však tuhle milou službičku vrátili – tedy pouze doufám, že Kudu Aditsuh Milan zazpíval opravdu bezchybnou korejštinou a nevypomáhal si přitom zbaběle tolik populární svahilštinou. :) Smetana byl nebo byla na přetřesu hned několikrát. Jednak neopomněl Mardoša zmínit fakt, že právě toto divadlo se v roce 1881 otevíralo tou slavnou Hubičkou a Mistr byl přítomen v sále. Má Vlast, jejíž úryvek si Tata Bojs znovu a znovu při koncertech půjčují a Ahn Trio ji zase po celém světě hraje v celku, tu také tak nějak zaznít musela! Ta rozlitá byla za nimi v projekci k rozeznání co nejčastěji, smetanou z fontánky se také křtil jeden z těch stříbrných nosičů v černém obale. Lucka, jak si chlapci klavíristku překřtili, ji velmi elegantně namočila a poté se jejich nejnovější CD poprvé proletělo vzduchem... Bum! Mardoša vše pečlivě sledoval a palicí udeřil na buben, který mu sem byl technikem přinesen, a to právě v okamžiku, kdy se ho v hledišti dotkly ty nejrychlejší ruce. Jen kvůli tomuhle úderu to tahání bubnu sem a tam? Kdepak – hodil se i pro další chvíle, jen se pánové museli připravit. Vládík přišel s valchou na krku, Milan si na prsty natáhl zvučná cingrlátka a Mardoša jim k tomu velkou palicí udával rytmus... Takhle si střihli, samozřejmě ještě za podpory všech tří dam, populární Skovku z alba předchozího. Moc milé rozptýlení a to i přesto, že ne každý Mardošův úder směřoval přesně tam, kam měl. Ale on ho to Milan jednou naučí. :) Když nám krátce po půl sedmé oznámil, že do finále zbývají už jen tři písničky, každý mohl zůstat naprosto klidný. S tou atmosférou, kterou jsme jim tu vytvořili a všechny ty jejich pokyny bez výjimky splnili, jsme si vlastně nastavování zajistili. Byl tu však malý problém, jak se svěřil Milan...

Video: Tata Bojs & Ahn Trio – Skovka

Neskovávejte se před námi, prosím!

Už totiž neměli co hrát a to se v repertoáru objevila narozdíl od klasických koncertů i Informační. Žádný další kus už ale neměli nacvičený. Tak co s tím? Mohli jsme si říct, který chceme slyšet znovu! :) A Lasičky z těch všech návrhů padly opravdu jako první. Proč ne, když mají tak nádherný text? Potlesk na jejich šest hlav dopadal opravdu dlouho, ale ještě jedno překvápko měli pro nás v těch krátkých rukávech schované... Jak ze sebe dostal tradičně překotně mluvící a do svých nápadů se okamžitě zaplétající Mardoša, v roce 1881 to byl Smetana, letos Doubrava. :) Právě jejich bývalý člen, který pro Ahn Trio ony partitury tak hezky rozepsal, přišel totiž každou z těch tří osobně odměnit růží. Tak se nakonec loučili v sedmi několik minut po sedmé... Teď už definitivně, vždyť za pár minut je čekalo repete. To vše za potlesku, který ne a ne skončit. Nedivím se, bylo to báječné představení a pokud jste z Olomouce či z Brna, rozhodně si je nenechte ujít. Tedy jestli jsou u vás lístky ještě k dostání, ty čtyři pražské zastávky byly beznadějně vyprodané! :( Tenhle pop pro mě rozhodně není sprostým slovem a o slovech je jejich tvorba především. Způsob, jakým oni zachází s češtinou, všechna ta nová slovíčka, nové kombinace a dvojsmysly, je naprosto unikátní a já mám tu naši mateřštinu moc rád. Už teď se ovšem těším na to, s čím asi tak přijdou příště, přitom jim to ale vůbec nezávidím. Vždyť kdo má ty vysoké laťky stále přeskakovat? Pevně doufám, že si s námi v nejbližších letech nebudou hrát na skovku, to by mě zcela určitě mrzelo...

Video: Tata Bojs & Ahn Trio – Informační