REPORT
Datum: 28.07.2008
Napsal: myclick
Report z Remember House v klubu Radost FX od Myclicka
Celou tu cestu tramvají na Pavlák jsem měl o zábavu postaráno a hlavou se mi honil jen ten zvláštní slogan. "Old school party for new school people" hlásil hrdě ten graficky vydařený flyer. To si vážně myslí v jednom z mnoha pražských klubů (viděli jste mimochodem nové webové stránky?), že si nováčci přijdou zatancovat na starou muziku? Na druhou stranu proč ne, když té nové je kolem nás teď tolik... Nakonec uvidíme, jaký bude poměr stařečků s holemi a těch mladých a neklidných, co chtějí všechno tady a teď. Vzhůru tedy do podzemí jednoho z míst, kde to vlastně všechno začalo!
Ještě stále si to pamatuji... Svůj poslední Remember House jsem si v útrobách tohoto klubu užil přesně měsíc před Vánoci a tenkrát svá černá kola oprášil také velký pamětník – DJ Marcello. Na hosta zahraničního jsme mohli o prázdninách, kdy jsou všichni na dovolených, chatách, chalupách či festivalech, zcela určitě zapomenout a tak nám společnost na vyvýšeném stupínku v měsíci červenci holt budou dělat pouze žokejové domácí. Vadí to snad někomu? Vždyť také oni stihli za svůj život nashromáždit stovky kilogramů asfaltu a obstojně si zaplnit hardisk domácího počítače. Fun, Tráva, Loutka a Lucas Hulan – to jsou oni a přesně takhle dle rozlepených line-upů postupně vycvaknou a zacvaknou sluchátkového jacka do příslušné zdířky mixážního pultu. Brzy, velmi brzy jsem chtěl být u toho! Loutku si poslechnu nejčastěji na párty Human Traffix v Roxy, Trávu teď aktuálně každou středu na House boatu u Bukanýra, Lukáše prakticky kdekoliv, ale Fun a snad proto, že pochází z Hradce Králové, se za těmi pražskými gramofony příliš neohřeje. :( Teplota v klubu byla krátce po půl jedenácté příjemná a že tu budou hrát barmani přesilovku, na to už jsem si zvykl. Přesto měl Pavel na parketu první tanečnici a já v úžasu oněměl...
Diskžokejové teď jedině s krásným pozadím!
Ne, neslintal jsem na ni, ale na zázemí DJe za ní. Až příliš jsem tento klub v posledních měsících zanedbával a o proměně, kterou si vyvýšený stupínek prošel, tak vůbec netušil... Radost z něho nemusí mít momentálně pouze Radost, ale úplně každý! Tanečníci, jen co si dodají kuráž, mohou směle nahoru a zahrát si na Go-Go na mnohem větším prostoru než dosud, dýdžejové se za tím krásným novým stolem musí cítit jako v bavlnce. S jeho předkem, který je poset množstvím světýlek, si teď může hrát osvětlovač Jakub, stěna za DJem je také přepychová a jeden z tabákových koncernů, po němž tu zůstaly červené stříšky, se musel nutně plácnout přes kapsu! Hořejšek obsahuje ornamenty, které plynule a zároveň velmi pomalu mění odstín v celém spektru barev a ve spodní části za DJem jsou tři malé obrazovky, na nichž synchronně běží videoprojekce. O tu se bohužel tentokrát nestaral VJ Martin a levý balkón osiřel – vše běželo jen ze záznamu, který samozřejmě na aktuální dění v sále nemohl nikterak reagovat. Škoda! :( Ten velký Pavel vždycky měl, má a zřejmě ještě dlouho bude mít rád funky house a tak se tenhle styl plný kytarových riffů, silných melodií na dechové nástroje a hlavně bicích, které opravdu upalují, nikde se nezdržují a vaše tělo tak snadno rozpumpují, právě teď dmul z reproduktorů...
DJ Fun? Opět věrný svému jménu!
Pokud se zdržím u zvuku, ten naplňoval příjemně každý centimetr sálu, všechno bylo tak krásně čitelné, stačilo si stoupnout doprostřed parketu a okamžitě jste pochopili, proč první tanečnice byla tak nedočkavá. Šilo to s vámi ze strany na stranu tak, že jste stát jen tak v pozoru prostě nedokázali. Takovéhle ovládání proti mé vůli se mi opravdu líbí! :) Host z daleka tu několikrát protočil opravdu povedené výlisky značky NRK Sound Division, z nichž mě osobně potěšili kupříkladu The Plastic Avengers a už ve čtvrt na dvanáct přispěchali na parket další tancechtiví. Zejména něžné pohlaví tu bylo v přesile - však se na ně v té první hodině myslelo a vstupné odpouštělo. Hitovky jsou stále žádány a ani DJ Fun na ně nezapomněl... Ať už to byla instrumentální verze Horny od Mousse T. či Trippin´On Sunshine od jednoho z převleků Fatboy Slima s názvem Pizzaman, pokaždé šly ruce nahoru, boky se začaly vrtět tak nějak více a hlasitý vřískot pouze potvrdil, že volba byla správná. Líbil se, bavil je, stylově s ním byla sranda, bohužel se jeho čas nachýlil a DJ Tráva byl přesný jako hodinky. Půlnoc tam někde na Kostelu svaté Ludmily právě odbila a první střídání stráží bylo tu!
Ruce křížem a teď dopředu a zase zpátky! A ještě! A ještě!
Už od prvních vteřin bylo jasné, že nebyl spokojen ani s tempem, ani se stavem korekcí. Zpomalil a ubral na výškách - toho si musel všimnout úplně každý a ne úplně každý byl také na tuto změnu připraven. Skoro to vypadalo, že než se Tráva rozehraje, všichni teď dají přednost drinku. Parket viditelně prořídl... Byl to úmysl? Jasně, také on si chtěl svůj set od základů vystavět, také on ho chtěl mít co nejbarevnější a s každou další skladbou získávala jeho práce na síle. Náhle přes sebe překřížil ruce a jeho fandové už přesně věděli, co se bude dít. “Ladies & gentlemen, it´s scratching time!“ Jedni ho kvůli tomu vinylovému škrábání nenávidí, druzí ho milují. Jisté je, že přesně ví, co chce, stále je velmi hbitý a snadno si tímhle fíglem získá polevující pozornost. Tiskovka v žádném případě nelhala – se zavřenýma očima jako byste se vrátili o několik let zpátky a v myšlenkách se přenesli o pár kilometrů vpravo na párty MIX. Vždyť tohle všechno se tam tenkrát hrálo, vždyť přesně takhle on tam scratchoval! Zatímco Fun vzpomínal na label NRK, Tráva se soustředil na End Recordings, zazněl tu ovšem také Pépé Bradock a další klenoty z “toho modrého MIXu,“ nechyběla ani fantastická Throw od Paperclip People.
Tak dlouho je mají a stále tak dobře jim hrají...
Dlouhatánské mixy byly samozřejmostí, často se po promíchání ke skladbě ještě vrátil a přímo na místě vytvářel maxiverze, kterými publikum dokonale hypnotizoval... Ke střídání legend došlo pět minut před druhou a nedočkavý Loutka zřejmě usoudil, že teď je ten pravý čas na hitovku pořádnou. Která to asi tak mohla být? Na výběr jich za celá devadesátá léta měl požehnaně, ale Plastic Dreams, s níž tehdy Jaydee udělal díru do světa, mu v daný čas na daném místě do Trávovy předcházející pasovala ze všech nejvíc. Parket byl teď plný ze dvou třetin, stále se jím dalo bez potíží procházet sem a tam a stejně jako v listopadu bylo osvětlení spíše potemnělé, přičemž ve vypjatých momentech Kuba rozsvítil veškeré reflektory, které měl k dispozici. Jedna novinka mu však musí dělat v práci radost – zelený laser, který je umístěn až nahoře nad onou parádní stěnou, aby zasáhl každičký kout tohoto sálu! Pak už jen stačily chuchvalce voňavé mlhy a podmínky pro užívání těch starých klenotů, které měli všichni pánové překvapivě ve výborném stavu, tedy bez škrábanců, byly naprosto ideální. Snad jen na basech bych maličko přidal, ty jsem poněkud postrádal.
MIX, Shake, Nightphunk. Pamatujete si to ještě?
Tráva vzpomínal na MIX, Loutka na Shake a tak se v jeho repertoáru objevila spousta desek holandských, znovu protáčel svou oblíbenou Sueño Latino od stejnojmenného projektu, znovu došlo na Passion od Gat Decor či o poznání novější Under The Water, za níž jsou odpovědní Brother Brown a kterou tenkrát tolik proslavili Deep Dish. V půl páté mi na rameno tradičně zaklepala slečna Únavová a byla naprosto neodbytná... Ze setu Lucase Hulana jsem si tak užil pouze půlhodinku a vypadalo to, že ten nejmladší z tohoto kvarteta vzpomínat příliš nechce. Velmi brzy totiž přehodil tu zarezlou výhybku a tak tu také mohl zaznít i stý výlisek značky Freerange, na němž se Jimpster blýskl s Got A Hold On Your Soul a další novotou vonící kousky. Těm dole to však vůbec nevadilo. Bylo jich sice o poznání méně, ale datum vydání rozhodně neřešili – přišli se bavit a tahle muzika jim sedla. Lukáš několikrát vyběhl přímo na parket zkontrolovat intenzitu zvuku a poměry jednotlivých frekvencí, co dalšího se v jeho playlistu objevilo a v kolik hodin provozní František otočil posledním ze svého svazku klíčů, to už vám bohužel nepovím... :(
Old school party for foreigners!?
Tušil jsem to... Pár starých známých tváří, které jsem v polovině devadesátých let v kdysi přeplněném klubu potkával, jsem tu zaregistroval. Ti ostatní už zřejmě v pátek v noci uspávali svého potomka či balili zavazadla pro víkendové dovádění na chalupě. Ti mladší se tomuto prostoru zřejmě vyhýbají a když, tak mluví cizí řečí. Vždyť kromě přibližně třiceti česky hovořících byl klub plný cizinců ze všech koutů světa. Škoda, Radost nám rozkvetla znovu do krásy, sound system je už zase vymazlený a ta muzika, která se tu v pátek hrála, byla také perfektní. Vždyť spousta těch skladeb je tak nadčasových a s přehledem fungují dodnes a když vám je navíc servíruje kvarteto, které k nim má opravdu vztah, pak je to tak nějak s přidanou hodnotou... Pamatujte si, že až se vám zase zasteskne po starých časech, po muzice, kterou důvěrně znáte, pak je pro vás Remember House jasnou volbou, kterak strávit páteční večer. A já vzpomínám tuze rád...
myclick