Report z párty Bubbles Minimal Night od Myclicka

V Berlíně davy, tady v Praze stále jen pár fanoušků...

Když jsem se loni v prosinci vracel k ránu z berlínského klubu WaterGate, ten mozek v unaveném těle stále běžel na plné obrátky. Bylo mi smutno. Velmi smutno! :( Věděl jsem moc dobře, že na ten přepychový zvuk, vymazlený strop s originálními světelnými efekty, hned dvě patra minimalu pod jednou střechou a Minilogue, M.A.N.D.Y. a Saschu Funkeho na jednom místě mohu u nás zcela určitě zapomenout. Důvodů proč je hned několik a v množství těch internetových diskuzí s názvem Minimal už bylo vlastně vše podstatné řečeno, tak proč to znovu rozmazávat? Ta slavná Magda v Roxy se zmenšeným prostorem tehdy pouze dokázala, že velké kluby jí u nás vůbec nejdou k pleti a tak se fandové tohoto stylu scházejí zatím jen v těch menších, kde si mohou pouze představovat, jaké by to bylo, kdyby... Kdyby jim tady v Praze třeba hrál v pátek Oliver Koletzki, v sobotu Florian Meindl a na after party ve Studiu 54 by si sluchátkového jacka s pusou od ucha k uchu standardně podávali Richie Hawtin, Sven Väth a Ricardo Villalobos. Hezký sen, viďte? Tak na něj koukejte zapomenout! Chcete-li přeci jen zahraniční jméno, pak zamiřte jednou za dva měsíce na Bukanýr. Pravda, určitě nebude tak zvučné, ale chlapci z projektu Insect Elektrika a DJ Awacs už za svou relativně krátkou dobu muzicírování stihli nastřádat natolik cenné kontakty, že smutní z vltavské bárky rozhodně neodejdete...

S muzikou pod střechou a přesto na vzduchu... Konečně - zima je pryč!

Přiznám se dobrovolně a bez mučení, že už dobré tři čtyři roky je v mém hledáčku pro zajímavou hudbu hned vedle Belgie také Rusko. Právě tam se rodí milovníci house music snad každý den a jakmile přestanou být školou povinní, pustí se do práce, která zní tak neskutečně svěže, jsou originální, překypují nápady a trpí jen jedinou vadou – nadprodukcí! A tak i přesto, že Spyker i jeho přítelkyně Dona v mé sbírce zatím nefigurují a nebo možná právě proto, najednou jsem měl plán pro sobotní večer s jasným cílem – poznat je a jejich umění osobně! Dvě minutky po desáté hodině se však ještě na palubě nenacházeli, ten jejich čas měl přijít až o hodinu později a tak si zřejmě někde v ústraní dopřávali boršč, pirohy a nebo snad kaviár? Netuším... Jisté je, že o vyvýšený kapitánský můstek se v tento okamžik staral domácí DJ Gawyss, který sázel poměrně na jistotu. V závěrečných patnácti minutách si tu deset přísedících a osádka barmanů ve složení Jindra / Martina mohli společně vyslechnout slavné seveřany. Trentemoller se tu blýsknul s Moan, Minilogue vás pevně sevřeli v prostoru se Space a už málem nepustili. Nakonec jsem se vykroutil, ale jen tak tak... Důvodem byla první letošní návštěva druhého patra. Ano, radujme se – zastřešená terasa, kde skoro mořský vzduch tak příjemně cuchá vlasy, grilované masíčko voní a další dva barmani pečlivě drtí mátu, je konečně otevřena!

Recept na dobrý zvuk? Majitel musí být taky DJ! :)

Pamětník brzy pozná, že něco je jinak a že tady se zřejmě přes zimu pracovalo... Oči vidí větší bar, uši slyší lepší zvuk! Inu DJ a majitel v jedné osobě se zkrátka pozná – pan Polák (jinak Čech jako poleno) to chtěl slyšet zase o chloupek věrněji než loni a tak to na plácku před barem do tvaru písmene L teď příjemně basuje a zvuk je nastaven tak, aby si ti, co přišli na jedno či na dvě, mohli bez potíží povídat a nese se díky dalším reproduktorům po celé horní palubě. Kdo by při posezení dostal chuť na tanečky při právě hrajícím tracku, ten seběhne těch pár schodů dolů a může se vyřádit dle libosti. Nevím přesně, zda to byli Tiefschwarz, kteří teď proudili éterem a nebo snad chládek, jenž proudil od vody, ale náhle jsem musel dolů a raději rovnou na parket, dokud je zde volné místo k dispozici. :) Insect Elektrika nehrají vždy live a tohle byl právě ten případ. V praxi jejich DJský set vypadá tak, že si ho hoši rozdělí přesně na půl a prostřednictvím notebooku pak zájemcům přibližují, co jim momentálně dělá radost. Netuším, zda ti dva před hraním tahali sirky, ale pro stále prázdný parket hrál dlouhán Munaki, zatímco na černovlasého Martina, který u monitoru Láďu střídal až ve tři čtvrtě na jedenáct, už se vrtěli do rytmu první tanečníci...

Munaki

Každý z nich prý hraje minimal a každý z nich přitom úplně jinak...

Byli ohleduplní a s intenzitou zvuku to nikterak nepřeháněli a zároveň ani netlačili v tak brzké hodině na pilu. Tepavý rytmus, chomáč táhlých ploch, zasněná nálada, jemné a velmi příjemné zvuky, tak v kostce jejich oba sety vypadaly a spokojené výrazy tancechtivých jako by říkaly zcela zřetelně: “ano, tak to chceme, tak se nám to líbí!“ Line-up byl už od začátku o čtvrt hodiny posunut (rezidenti ho svépomocí před startem párty na několik strategických místech rozvěsili) a také se v něm škrtalo. Respektive hrálo se na šipkovanou. Původně avizovaná Dona měla začít přesně v jedenáct, nakonec si po dohodě se svým přítelem Spykerem role prohodili. Ten využil hudební upovídanosti Dusty Kida, aby si nachystal své nádobíčko, proběhlo krátké přepojování a první deska (!) se na pravém gramofonu z pohledu diváka roztočila ve čtvrt na dvanáct... V pořadí už čtvrtý DJ a jasný důkaz, jak moc umí být minimal pestrý, jak dobře ho lze kombinovat i s dalšími sousedními škatulkami. Co na tom, že chvílemi vám jeho vyprávění mohlo připomínat spíše listování deep či tech-houseovým slabikářem? Není snad větší nuda poslouchat od deseti do rána to samé pořád dokola a už tisíckrát přežvýkané? Jeho set byl barevný a pro mě také silně anonymní. Jeho mixy zase precizní, pouze v jednom případě došlo k menšímu klopýtnutí! Už po pár minutách jedné desky bylo znát, že tenhle kotouč je buď silně zaprášený a nebo Petr opomněl sundat hromádku po tom předchozím. Zvuk byl zastřený a stále horší a najednou se to stalo...

Spyker

Kdyby tak Spyker sledoval rozptylové podmínky v ovzduší...
 
Přenoska už další nános prostě nepojala a po desce se sklouzla až ke středovce. On obratem chytl ramínko, prašnou hroudu silně sfouknul a během druhé vteřiny vrátil ramínko zase zpátky na začátek. Věru efektní rewind! :) Útlounká Dona od svého životního partnera štafetový kolík přebírala v půl jedné, tomu ovšem předcházelo další (a zdaleka ne poslední) přestavění techniky... On jenom a pouze z desek, ona jenom a pouze z CDček, která si teď umístila na kryty gramofonů a málem za nimi nebyla vidět. Nu alespoň se doma o své nosiče neperou. :) I když Dona hned v úvodu také dokázala, že každý z nich nakupuje úplně něco jiného... Nenápadně zpomalila a maličko zjemnila, což bylo na tuto hodinu a již plný parket s velmi vřelými ovacemi na adresu Spykera velmi odvážné. Přesto se téměř okamžitě stala miláčkem těch, kteří dorazili a nálada byla takřka srovnatelná jako ve vzpomínaném klubu WaterGate. Konečně! Vzduch teď čeřila skladba We Are Facing The Sun, kterou před časem ve svém studiu s těmi krátkými klávesovými úhozy vyšperkoval Sascha Funke, laser olízl i Format:B, ona podobně jako naše Lillou se zavřenýma očima zvedala elegantně ruku do výšky a ty dole neskutečně bavila! Reagovali téměř na každou změnu masivním jekotem, vrtěli se do stran a užívali si tu spanilou jízdu spolu s ní.

Dona

Mladí a neklidní a také nedoslýchaví :)

Těmi zaručeně nejhlasitějšími se ovšem stalo duo Carl.EXE, tedy Carl King za gramofony a jeho parťák Exler se zázemím chytrých mašinek na malém stolečku u okna. Diody poprvé ten večer blikaly červeně, mladí muži bušili do všech možných tlačítek a zběsile kroutili korekcemi, scratchovalo se, desky se protáčely sem a tam a po poměrně něžné Nataše byla tohle opravdu drsná škola, která zcela popírala ony fámy o muzice jen na spaní... Zavřít oči bych vám před tou třetí hodinou opravdu nedoporučoval! :) Ještě jeden se z tak početného line-upu ovšem musel dostat ke slovu – Awacs! Bushwacka! s peckou Beastman k mému úžasu jeho hru odstartoval, Guido Schneider byl na přetřesu takřka neustále a byl by hřích, když by si tu Honza nezahrál také svou vlastní věc, kterou před časem připravil právě s Martinem z Insect Elektrika. Řeknu vám, že zvukově sem pasovala opravdu prvotřídně! Ze svého stanoviště teď poslední DJ hleděl střídavě na parket poloprázdný i parket přeplněný. Jak je to možné? Čtvrtá hodina je pro Bukanýr ideální na courání. Někdo odchází do hajan, jiný teprve na palubu směřuje a jednoduše hodlá v načatém večeru pokračovat... Jak je libo!   

Carl.EXE

Co je to A.E.K.I.E.?

Vlastně ještě jedno jméno line-up skrýval a sice projekt A.E.K.I.E.... A nebo, že by nešlo o projekt? Tak schválně: A jako Awacs, éčko bude Exler, K jako Carl King a I.E.? To je snad jasné. :) Vtipný rébus! Tedy oblíbený ping-pong všech zúčastněných. Jak dopadlo skóre, kdo zlomil pálku či potrhal síťku, to už vám nepovím. Půl pátá se velmi rychle přiblížila a sluníčko, o němž se tak hezky rozpovídal před chvilkou Saša s knírkem, už pomalu stoupalo do oblak. Tak honem do peřin, dokud je ještě tak nízko! Vždycky si pak druhý den lámu hlavu, zda je tu opravdu tak žalostně málo fandů minimalu, že nejsou schopni s volným vstupem ani ten Bukanýr pořádně zaplnit. Vždyť kolik nás mohlo ve špičce na té dolní palubě být? Padesát šedesát? Ve městě, které má přes milion dvě stě tisíc obyvatel? Zvláštní... Pevně věřím, že to druhý z květnových svátků vyhnal obyvatele metropole za tím sluníčkem. Jinak by to byla ostuda, obzvlášť, když všichni tak dobře hráli! A že se na minimal nedá tancovat? Naopak, máte problém své tělo zastavit – je to totiž silnější než vy... Tak zase za dva měsíce hned po kotletě a mojitu? :)    

foto: martinah miss.martinezz@gmail.com