KOMIKS
Komiksová recenze: Mrtvý nebo živý
U booku Mrtvý nebo živý se celkem snadno dá napsat atraktivní titulek, když uvnitř najdete brutální mučení, krvavé lázně a humor založený na tak extrémně vulgárních hláškách, že i Tarantino může jít potupením klečet na hrách. Jenže taky se za jeho drsným pozlátkem schovávají další rozměry a sdělení, takže proč vsázet jen na násilí.
"Já nemrdám kozly, pane Gibsone. Já se s nimi miluji."
Předtím, než se na začátku léta začne potemnělými kinosály prohánět ňadronosná Angelina Jolie ve filmu Wanted, nebude od věci si pročíst komiks, který posloužil kazašskému rodákovi Timuru Bekmambotovi jako hlavní zdroj inspirace. Nakladatelství Crew se o jeho českou verzi navíc postaralo s péčí, jenž leckdy chybí i matkám dvou dětí. Redakci se holt kreslené násilí vždycky líbilo. A tady je dokonce opodstatněné a s povedeným příběhem.
Seznamte se s Wesley Gibsonem, doposavad absolutní nickou, jenž má asi tolik kuráže, co polévka s písmenky. Kopačák, s nímž si každý čutá, jak se mu zachce. Kancelářský krysa zmáčknutá v pasti. Přítulkyně mu zahejbá s nejlepším kámošem, v práci si na něm vybíjí zlost afroamerická šéfka, soused ho neustále prudí bodrými hláškami, že lepší už to vážně nikdy nebude. Wesleyho život stojí za prd. Jenomže když je zavražděn jeho otec, věci se dají do pohybu. Papá byl totiž Zabiják - nemilosrdný a krvelačný chlápek, který si dokázal užívat nezřízenými orgiemi, bezduchým zabíjením a konzumováním všemožných věciček, po kterých ho ráno musela strašně bolet hlava. Tato drsná mašina odkázala Wesleymu milionové dědictví za předpokladu, že zaujme pozici nového Zabijáka a přidá se k jednomu z pěti superzločineckých klanů, kteří tajně vládnou planetě od roku 1986. Na Zemi totiž už nejsou žádní superhrdinové a dokonce si na ně ani nikdo nepamatuje. Všem byly vymyty mozky. Zlo zkrátka vládne. Jak na nabídku vstoupit do nového světa zareaguje mamlas Wesley? Řekne jí své ano?
Jistěže řekne. Wesley Gibson do toho praští, ale jak to tak bývá, nejdřív je trénink, až potom ženy a show. Skotský scénárista Mark Millar nám ústředního antihrdinu ukazuje pomocí absolutního kontrastu. Z absurdně ňoumovitého charakteru se stane brutální vrah s minimálními morálními hodnotami. K tomuto přerodu může hodně lidí namítat, že by se něco takového ve skutečnosti nikdy nemohlo stát. Jenomže díky šílenému běsnění zažívá Wesley něco, co si snad i celý život přál - změnil se. A když akceptujete fakt, že v Gibsonově případě jde vlastně o hledání sebe sama, akorát zveličené, nezáleží pak na tom, jestli se takovýto vývoj zdá být nepochopitelný nebo příliš rychlý. Millar se nesnaží o realistickou sondu, ale o úderné sdělení, v jehož základech se možná někteří dokáží najít nebo se nad ním alespoň chvíli pozastaví. Podstatný je jednoduše fakt, že to sdělení ve své jednoduchosti funguje.
Mrtvý nebo živý je ale funkční i v jiných věcech, stačí se na něho mrknout jako na čistokrevnou zábavu. Millar je skvělý vypravěč, který sice v dialozích šokuje množstvím nadávek a hlášek, ale takovým způsobem, že nepřejde k samoúčelným a nudným vulgaritám. Nepatřím zrovna k těm, co by chrochtali nadšením, když se ve filmech posílá do řitních otvorů každý, kdo se objeví na plátně. V Mrtvý nebo živý mi tedy pojmenování některých aktérů (příkladem Psychomrd nebo Sračkoun) opravdu připadalo bizarně přepísknuté, avšak samotné hlášky mají drive a pobaví.
To platí i o nemalém množství popkulturních odkazů, legrácek a parodií, jenž book prošpikovávají jako chutný špíz. Matrixovský úvod z kanceláří, utahování si z ohraných klišé a klasičtí komiksoví záporáci jako členové největší zločinecké organizace odlehčují temný svět tak akorát, aby nebyl jen plný zabíjení. Dohlíží se ale taky na to, aby se pozornost nepřeorientovávala od toho nejpodstatnějšího - od příběhu. Vyprávění figuruje stále na prvním místě a vedle proměny Wesleyho Gibsona předloží i historii superpadoušského vymícení superhrdinů, ohlásí bojový stav a hlavně dokáže překvapit. Nepředvídatelnost a originalita zcela nového světa jsou tím motorem, co neustále tlačí kupředu, abyste pokračovali ve čtení.
Vedle ďábelsky chytlavého rytmu se musí superlativy hlásat taktéž na bedra J.G. Jonese, jednoho z nejlepších kreslířů současnosti. Při pohledu na detailní a stále přehledné panely a perfektní fázování přestřelek si snadno uvědomíte, proč Jones patří k elitě. Coloring se až na několik podezřelých odlesků kůže vyvedl taky na jedničku, takže nechybí takřka nic. Vlastně se jen stačí do této vypiplané loďky plavící se po desítkách mrtvol usadit a nechat se unášet.
Unášet se vstříc závěru, který uštědří ránu do obličeje, za kterou je dobré poděkovat. Ne z toho důvodu, že by rapidně změnila pohled na život, ale čistě jen proto, že dokáže zapůsobit, což se v poslední době zas tak často nestává. A pakliže tu pecku nehodláte jakkoliv přijímat, pořád je komiks Mrtvý nebo živý skvělou zábavou, jelikož si nehraje na sofistikované arcidílo, kde každá věta ukrývá tucty metafor a zakódovaných odkazů. Je to prostě skvělý kompromis k uspokojení širokých vrstev, kterým nevadí násilí a sprostá slůvka. Zkuste to.
Mrtvý nebo živý
Scénář: Mark Millar
Kresba: J. G. Jones
Překlad: Štěpán Kopřiva
Nakladatelství: Crew
Počet stran: 192
Cena: 549,- Kč
Info: http://www.crew.cz/