Report z párty Elektra v klubu Roxy od Myclicka

Tak kolik lidí tu vlastně zná Richarda Bartze?

Normálně mě polil ruměnec... Vždyť přes dva a půl roku mi trvalo, než jsem se znovu na Elektru vypravil. Podotýkám, aby v tom byl pořádek, že mám na mysli tu pražskou edici. V Roxy jsem pečený i vařený, ovšem to souhrou náhod, díky pracovnímu vytížení a řadou dalších okolností, jsem tuhle noc tak dlouho zanedbával! Alespoň bude čas na oblíbená srovnání, jaké že to bylo tenkrát a jaké že to je dnes. :) I když... Srovnávat večer s Miss Kittin s večerem s Richardem Bartzem, to bude úkol nelehký, respektive půjde o nevyrovnaný souboj, z něhož vyjde nakonec tím vítězným krokem žena. Nedělal jsem si iluze - přesto, že on skládá muziku o poznání déle, ona je mnohem více médii protřelá, což je bohužel ten hlavní faktor, který o návštěvnosti (alespoň u nás) rozhoduje. Bohužel! A ona zmiňovaná návštěvnost byla ve čtvrt na dvanáct slabá. Velmi slabá... Nezabralo ani o celých padesát procent snížené vstupné do té jedenácté hodiny. Tedy spíše těch, kteří sahali do kapsy pouze pro jednu stokorunu, bylo opravdu minimum. Chcete přesné počty? Na balkóně i s barmany, VJi, zvukařem a osvětlovačem lidí patnáct, v chilloutu i s DJem Tazzem lidí pět, v hlavním sále i s Kimem Pixou, DJem Wegou a barmany tak tři desítky. Posedávajících samozřejmě... Zda se toho času nacházel někdo i na pánských či dámských toaletách, to už vám neprozradím, nebyla potřeba. :)



Bude se dneska tancovat nebo si jen poslechneme nové písničky?

Éterem se právě nesl výběr toho, čemu dvojice WeKi, jež DJe Orbitha pro tento měsíc v line-upu nahradila, přikládala důležitost. Tihle dva rozhodně nikam nepospíchali - nebylo proč. Z pohledu diváka si Wega zabral levý CD player, Kim s nezbytně natuženým rohem vyfasoval ten pravý a na programu noci byly prozatím velmi syrové skladby na hutných základech a v rozvláčnějším rytmu. Máte rádi hitovky? Zapomeňte na ně! Když pomineme vokály kdoví už kolikáté verze té slavné Lollipop od projektu Dada, ti dva se nepodbízeli a trpělivě vyčkávali, až se z osazenstva klubu někdo chytí na udičku. Chytil a stylově za pět minut dvanáct. :) Opět to bylo o čekání na prvního a jakmile ten první uvízl v pasti sound systemu, který tu tentokrát ušní bubínky skutečně nešetřil, přidali se další přísedící. Tolik důležitý kontakt byl tak navázán a ti dva nahoře jim začali kynout do rytmu. Takové štěstí na tanečníky DJ Tazz ve zcela prázdném chilloutu neměl! Ani nová Crocodile od Underworld ten maličký parket nezaplnila. Nebylo zkrátka kým... Prázdný a pečlivě vymetený chillout tak působil poněkud smutným dojmem, obzvlášť, když ani jeho bar tentokrát nebyl funkční. Ty dva zbývající pitný režim všech žíznivých totiž zvládly bohatě uspokojit... Těsně před jednou hodinou se DJ Tazz dočkal prvních a vlastně zároveň i posledních tanečků, to když do svého setu zařadil skladbu Timelapse od projektu Jiva s podmanivými vokály zpěvačky Ruly. To už si ovšem svůj šanon z CDčky na stejném místě rozbaloval také DJ Bo.dan, který zřejmě žezlo po zbytek večera na tomto vyvýšeném trůnu převezme.



DJ Kim Pixa

"Kluci, nebude vám vadit, když to posuneme? Richard začne až v půl..."

Bo.dana jsem však musel nechat Bo.danem - od jedné hodiny bude v hlavním sále svou tvorbu prezentovat ten, kvůli kterému jsem vlastně přišel! No jo, ale kdepak je? Kampak se nám schoval? Kvůli nízké návštěvnosti dorazil zřejmě pokyn shora - bude se čekat, zda ještě někdo přijde, aby v tento večer zahraniční hvězda nehrála pro parket zaplněný pouze do jedné třetiny. Dvojka WeKi tak získala další hrací čas k dobru a v něm se mohla pochlubit také svou vlastní produkcí, konkrétně "hymnou" Open Your Mind pro festival Summer Of Love, která se v létě objevila v katalogu vydavatelství Tribal Vision. Bylo znát, že pár fanoušků si tohle duo za svou krátkou dobu působení získalo - na jednotlivé gradující nájezdy westbamovského střihu se ozývaly povzbudivé reakce a ten mocný zvuk dal každému tónu tohoto tracku vyniknout... Jsou mladí, jsou na to dva, materiálu pro hraní mají dost a tak jim tři a půl hodiny hracího času nedělaly problém. Nakonec až v půl druhé byli vystřídáni, ovšem klasická výměna sluchátkového jacka tu tentokrát neproběhla. Pult pro DJe osiřel - Richard Bartz bude hrát live, proto také ty zábrany na pódiu, které měly zaručit, že bude jeho nádobíčko chráněno před neposlušnými a rozdováděnými tanečníky. Pokud ten večer někdo opravdu selhal, pak to byl osvětlovač. Richard Bartz byl jednoduše ztracen a to ztracen ve tmě! Za sebou černou oponu, stůl vedle DJského pultu potažený černým suknem, naštěstí měl tentokrát světlé vlasy i světlé tričko...



DJ Wega

"Když nevidíš DJe, koukej na telku a dekorace!"

Reflektory byly totiž nastaveny pouze na DJský pult (který zel momentálně prázdnotou) a paprsky světel do levého rohu pódia už zkrátka nedosáhly. Škoda, možná by to na parketu více ožilo! S tímto poblikáváním spíše mimo mísu se jednalo pouze o poměrně rozpačitých devadesát minut jednoho šikovného německého producenta. Přitom on se tolik snažil... Podle očekávání se ani on nepodbízel a spíše servíroval ponurý a poměrně náročný materiál, který se rozhodně nemohl povinně líbit úplně všem. Časté změny rytmiky, originální gradace, originální efekty - bylo znát, že už má něco za sebou a ve studiu se cítí jako ryba ve vodě. Ti na parketě se však chtěli bavit a zábavná jeho show příliš nebyla, takže víc než tancováním strávili jeho výkon debatami o všem možném... Situaci se zoufalým nastavením světelného parku zčásti zachraňovala videoprojekce, zčásti dekorace. Stylově tu nechyběly polystyrénové blesky a masivní hvězdice, která byla umístěna přímo na DJském pultu, patřila mezi velmi povedené exponáty. Ovšem velký dík za to, že se tento večer stal už po chvíli příjemným i přes poměrně náročnou hudební náplň, patří jednoznačně VJům. Projekci obstarávali D.rama a H86 a já konečně objevil někoho, kdo šlape mému oblíbenci Quarkovi alespoň na ty paty. Pestrobarevné animace na plátně a plazmách tu hrály prim v zářivých barvách, rotovala tu také oblíbená hláška o LSD a delfínech, nechyběly ovšem ani různé hrátky s detaily. Všechno bylo přitom krásně ostré a pečlivě stříhané do rytmu bicího diktátu.



Richard Bartz

Elektra feat. Ultima (Richard Bartz remix)

Ovace, které si za svůj výkon WeKi odnesli, takových se německý host nedočkal a publikum se při jeho snažení za laptopem až na výjimky nudilo. Mám ovšem takový pocit, že vzhledem k materiálu, který tu prezentoval, by si zasloužil prostor spíše na večírku Ultima než právě na Elektře. Elektřina v jeho setu totiž příliš nejiskřila... Rozloučil se starou klasikou let devadesátých v novém (předpokládám svém) kabátku, přičemž za gramofony už se těsně před třetí hodinou vyskytoval momentálně jediný rezident tohoto večírku - DJ Airto. Ten z DJského stanoviště mistrovi zatleskal a zároveň pustil první věc ze své sbírky - Aerodynamik od Kraftwerk v aktuálním remixu Hot Chip. Ovšem poněkud potichu ve srovnání s hlavním hostem této párty... Naštěstí už po několika minutách přispěchal zvukař Petr, následovalo pár pokynů a zvuk nás znovu objal pevným stiskem jako na začátku. To znamená - pořádně, ale pořádně nahlas! Marek sáhl po překvapivě elektrikářských Koma & Bones, kteří přemíchali Freak Around, původně od dvojky Brancaccio & Aisher, Freelandově Silverlake Pills a přesné mixy a prvotřídní výběr už snad není nutné u tohoto ostříleného DJe ani vyzdvihovat. To je zkrátka samozřejmost!



Roman Rai na hlavní, Roman Rai v chilloutu...

Neplánovaně se za kormidlem objevil také Roman Rai, který si po cestě z Abatonu domů do peřin neodpustil zařazení alespoň jedné ze svých oblíbených. Konkrétně se jednalo o You Keep Me Hangin´On, kterou u nás kdysi tolik proslavila Kim Wilde, tady však byla v novém kabátku a s vokálem mužským... Po jeho zásahu jsme si z muziky plné voltů, ampérů a wattů na chviličku odskočili do škatulky progressive house, ovšem už dvacet minut nato opět z reproduktorů létaly elektrické výboje. Roman Rai zněl však také chilloutem. Ne snad, že by tak hlasitě hulákal, ale konkrétně jeho neoficiální a až neskutečně optimistický remix pro Bent tu DJ Bo.dan zařadil do svého setu a ve srovnání se začátkem tohoto večírku, to tu opravdu žilo. Respektive všechna ta volná místa na sedačkách byla obsazena zřejmě už znavenými tanečníky. Naopak ti s přemírou energie tu převrátili na bok chudáka medvěda, který rozhodně na parket nepospíchal. Čas od času si tu někdo hodil bůčkem na Bohdanovu sbírku stažených pecek, ale finále se pomalu blížilo a s ním i cesta mrazivou nocí k domovu. Hodinky ukazovaly půl páté...



Říjnová Elektra? Jeden průměrný páteční večer.

Pokud jste v pátek v klubu Roxy byli, pevně věřím, že se s mým reportem ztotožníte... Pokud jste si nechali tento díl Elektry ujít, říkám to nerad, ale rozhodně nemáte čeho litovat! Tento večer byl až příliš průměrný na to, aby ve mně nechal vzpomínky na celý život. Holt ne vždycky se povede všechno dovést k dokonalosti. Stejně jako se těším na další zajímavé hosty tohoto večírku, stejně tak se těším na odtajnění nového rezidenta, který by tento klub patřičně reprezentoval. Ať tak nebo tak, v obou případech přeji pražskému klubu šťastnou ruku a snad se nás příště sejde na stejném místě nejméně dvojnásobek! Airto totiž i nadále patří mezi mé favority a přál bych mu, aby si plnil své sny a scházel se na jednom pódiu s těmi, které tak často v CD přehrávačích protáčí. Bez zástupu spokojených návštěvníků to však půjde opravdu jen velmi těžko. :(

foto: Dmitrij dmitrij.malysev@gmail.com