Report z Electronic Beats ve Vídni od Myclicka

"Electronic Beats? Litujeme - vyprodáno!"

Ten velký žlutý autobus mě v sobotu ze svých útrob vyplivl na Pratersternu přesně v půl šesté večer, takže na procházku centrem Vídně příliš času nezbývalo. :( Vždyť se brány haly E v části tohoto města, která je vyhrazena pro muzea, otevřou úderem osmé a sám velikán Trentemøller se má na pódiu představit už ve 21:20! "Pünktlich" je v těchto končinách poměrně oblíbeným slovíčkem, takže rozhodně nebudeme organizátory pokoušet... Hlavní město Rakouska jsem naposledy navštívil před dvěma roky s přesností téměř na den a shodou okolností právě kvůli akci Electronic Beats, při níž tehdy organizátoři vsadili na koncerty Stereo MCs, Gus Gus a Zoot Woman, takže na místo konání jsem se dostavil už skoro poslepu. Určité věci se zkrátka nezapomínají! Marně jsem však ve svých pamětech lovil informaci, kdy jsem na akci, která bude probíhat až do časných ranních hodin, vyrazil už před osmou večer. Opravdu marně... Alespoň to bylo bez front, které se daly předpokládat, vždyť web hovořil pár dnů před touto událostí jasně. Té smutné větičce: "Das Festival ist bereits ausverkauft!" totiž porozumí s pár základy němčiny každý. Aby také ne, když se lupeny na párty s takto hvězdným line-upem prodávaly jen za 22 Euro v předprodeji a za 25 Euro na místě (tedy samozřejmě pokud by nějaké zbyly).

Electronic Beats

Kudy z nudy aneb kde je vlastně sál?

Po pár krocích od vstupu, kde vám bylo na zápěstí otištěno razítko, ocitl se každý v obrovské místnosti s barem a pár sedačkami. Sympatické hostesky tu prahly po informacích do svých dotazníků, mohli jste si zakoupit kompilaci v krásném papírovém obalu, která kromě aktuálních klubových pecek obsahovala i hity účinkujících a dále trička a mikiny se zajímavými motivy i s nezbytným logem této akce a to v rozpětí 9 - 19 Euro. Mnohem více než svršky nakoupit, potřeboval jsem ty své odložit. Ne všechny samozřejmě. :) Šatnu, stejně jako voňavé toalety, tu měli o patro níže, usměvavé šatnáře k tomu - zdá se, že tady se mi bude líbit! K mému překvapení jsem si ovšem nemohl vzpomenout na cestu přímo do sálu a byla to docela fuška, než jsem ji objevil. Těch různých chodeb a chodbiček bylo zkrátka moc - některé z nich zamčené, jiné zase pro ty nejdůležitější z nejdůležitějších. Nakonec se to podařilo a pár minut nato už jsem se rozhlížel po téměř prázdném sále, zhruba tak třetinovém ve srovnání třeba s Veletržním palácem... Muzika hrála, břinkala, ovšem tak nějak ošklivě a s důrazem na středy. Obával jsem se nejhoršího - naštěstí zbytečně!

Někdo holt musí hrát první...

Na minutu přesně, tedy ve 20:25 dle avizovaného line-upu, se na pódiu objevily tři postavy, došly postupně až na okraj a vzaly za své připravené nástroje. A stačil první úder bicího kopáku a strach i obavy byly právě rozptýleny! Basy takové, jaké mají být, středy přepychové, výšky vybroušenější víc než křišťál... Trio mladíků s názvem TNT Jackson dostalo důvěru reprezentovat zemi, v níž se tato zastávka EB konala a reprezentovalo ji velmi dobře i přes mizivou podporu tanečníků a diváků. V tuto hodinu se jich zde mohlo nacházet možná tak padesát. Silné melodie, jasná inspirace v osmdesátkách, provzdušněné aranže a kombinace živých a elektronických nástrojů - to byly v kostce jejich hlavní zbraně! Zdá se vám to na dnešní dobu už poněkud málo? Věřte, že v jejich podání, na tom vynikajícím aparátu a při pohledu na to, kterak bravurně ovládají všechny možné nástroje a ještě jim to obstojně zpívá, byste také roztáli... Originální byli v každém případě a když zrovna ne, tak si jen na chviličku vypůjčili vokály od Salt´N´Pepa a velice vkusně je vmontovali do jedné ze svých skladeb. Bohužel čas byl neúprosný a finálovou tečku, kterou si pro své vystoupení TNT Jackson připravili, by jim mohla leckterá slavná skupina závidět. Je to totiž přesně ten track, který začne zcela nenápadně, po pár minutách jeho kouzlu definitivně propadnete, on se neustále mění a vyvíjí k dokonalosti, aby vás potom v samotném závěru nadlouho roztleskal!

Anders Trentemøller

Nejdříve vás hezky pohoupeme a potom budeme se zvukem experimentovat...

Po něm by automaticky následoval návrat ze zákulisí a ještě jeden přídavek, na ten však tentokrát už bohužel nezbyl čas. Dalších šest vystupujících se mělo také dostat ke slovu a za tímto účelem bylo nutné přestavět pódium. Ke všemu pro člověka, o němž všechna světová média hovoří jako o hvězdě první velikosti. Zatáhlo se tedy černé plátno a za ním už si zřejmě Anders Trentemøller diktoval, co kde bude stát... Také vás tenhle obrázek při koncertech tolik nudí? Tady to bylo o něčem jiném! V pravé části sálu, zhruba pět metrů nad hlavami návštěvníků, byl na míru vytvořen jakýsi umělý balkón se svítícími logy této akce a na něm svá oblíbená CDčka právě roztočil Russ H, jeden za členů formace The Cuban Brothers. Na programu večera byly především staré skladby v nových kabátcích, rytmus houpavý a přesto, že byl jeho set spíše o pouštění než o míchání přes beaty, přesto na parketu vládla dobrá nálada a s každou známou věcí se ozývaly čím dál hlasitější výkřiky a aplaus. Intergalactic od Beastie Boys či Jump Around od House Of Pain tu byly těmi žádanými a parket se plnil a významně vlnil. Zdá se, že Trentemøller bude spokojen! S pouhým tříminutovým zpožděním se černá látka těsně před půl desátou rozevřela (chápete to - taková hvězda a už takhle brzy?) a pódium opět ožilo.

Electronic Beats

Trentemøller Live In Concert: Krása na plátně vs. krása z reproduktorů

Zcela uprostřed za hradbou mašinek - no kdopak by to asi tak mohl být? :) Vedle něho v té pravé části trůnila obrovská baterie bicí soupravy. Zcela vlevo zase postával kytarista Mikael Simpson, který měl na stojanech ve svém "depu" k dispozici další strunné krasavice a také jako jediný svého podavače! Už při něžném intru plátno v pozadí zablikalo a na něm se pak po celou dobu koncertu odvíjel barvitý příběh nejrůznějších motivů a obživlých obrázků, v němž žena, zejména ta něčím zvláštní a zajímavá byla vždy na prvním místě. Tato projekce byla vyrobena přímo na míru a určité záběry po skocích opakovány tak, aby s hudbou ideálně korespondovaly... Krása na pohled, ale v sedmém nebi byly hlavně uši! Na intro plynule navázaly ony "rozkoukávající se" tóny té melancholické Take Me Into Your Skin a bubeník Henrik Vibskov názorně předvedl své kvality. V průběhu koncertu měnil paličky za ty něžnější, aby určité pasáže nerušil, občas k němu od mašinek přiběhl sám mistr s tamburínou a v samotném závěru mu ještě s perkusemi vypomohl i pan kytarista, který několikrát dokázal, že mu žádný nástroj není cizí a že se s tím darem od Boha prostě narodil. Zdálo se, že na tak bouřlivé přijetí není dánská super star vůbec připravena. Působil plachým dojmem, omezil se jen na zdvižený palec (ano, opravdu to byl palec), mírně se uklonil, případně zamával a jen dál pokračoval ve své rozdělané práci. Potěšil i s výtečnou Nightwalker a je celkem jasné, že muselo dojít také na hitovky Moan či Always Something Better, při nichž už s prvními tóny publikum zareagovalo. Svůj materiál ovšem dokázal občas zašmodrchat a překrýt zpřelámanou syntetickou rytmikou až k nepoznání. Místy se jednalo o klasický drum´n´bass! Škoda jen, že všechny lidské hlasy zněly ze záznamu a vokalisté s dánským kralevicem po světě necestují - pak už by k úplné dokonalosti nechybělo vůbec nic...

Pít se musí... I za Eura! :)

Když zhruba po hodince mistr skončil, měl jsem jasno - The Cuban Brothers oželím, doplním pitný režim a na "chvilku" se posadím. Přeci jen dlouhá noc přede mnou a na Soulwax bych chtěl být plný sil... Tak honem k baru, kde už to začíná slušně žít! Red Bull tu pořídíte za tři Eura čtyřicet, vodku za 2,80. Pokud dáte přednost nealku, doporučuji velký pivní kelímek, do něhož vám sprite či kolu všímaví barmani nalijí za 4,40. Pro hladové krky tu byly v nabídce bagety, mlsouny zase potěšil popcorn či chipsy. Že by mě Goldie posadil na zadek, to jsem si opravdu nemyslel - spíše jsem předpokládal, že bude mít chuť se zase prát... Buď se však nechtěl shodit před MC LowQuiem či měl dobrou náladu z fajn honoráře, pravdou ovšem je, že to, co tenhle divoch předvedl ve Vídni, na to budu ještě dlouho vzpomínat! Čekal jsem spíše BPM strmě stoupající vzhůru tak ke dvěma stovkám, hutné basové linky, skrumáž zvuků a technicky horší mixy. Chyba! Těm dvěma to spolu slušelo už od začátku a přestože pro mě byla jejich hra zcela anonymní, přesto jsem se královsky bavil. Tentokrát Goldie nabídl atmosférický drum´n´bass a LowQui tu v tričku Metalheadz s číslem 09 na zádech disponoval hlasem ne nepodobným MC Conradovi... Bylo znát, že společný set mají nacvičený a že LowQui ví moc dobře, kdy má otevřít pusu. To ale přece vůbec nevadí, když je spolu člověk slyší poprvé. Hodinka s nimi uběhla neskutečně rychle, poletovali jsme po všech možných škatulkách, co jich jen drum´n´bass má a na závěr, když LowQui patřičně vyhecoval publikum, přidal Goldie ještě osvědčenou Temper Temper z alba Saturnz Return. Dvěma slovy - famózní set!

Russ H

DJ Koze jako by bez International Pony nebyl DJ Koze... :(

Pódium bylo opět zataženo a prostor na balkóně vyfasoval tentokrát DJ Koze, třetina projektu International Pony. Určitě už jste se s tím setkali také - když se na něco až příliš těšíte, neklapne to. A DJ Koze, ačkoliv mě muzika zmíněného projektu nesmírně baví, zklamal na celé čáře! Nejenže si s gramofony příliš nerozuměl a beaty mu z reproduktorů takřka utíkaly pod rukama, ale ještě tu míchal páté přes deváté, aniž by měl výsledek hlavu a patu. S novou verzí Higher State Of Consciousness od Joshe Winka, kterou dal dohromady jednočlenný projekt Dirty South, tu samozřejmě vzbudil nadšení, ale vzápětí už servíroval zvuk, který si teď tolik oblíbil třeba Stephan Bodzin, přičemž jen málokdy se mu podařilo skladbu napojit bez nějakých vážnějších kopanců. Škoda, těšil jsem se spíše na staré i nové tracky z produkce International Pony a to byla zřejmě ta chyba. Štěstí, že příchod čtyř pánů v bílých oblecích mi opět roztáhl pusu od ucha k uchu. Soulwax! Tohle jsou konečně ti Soulwax, na něž u nás nejméně tři roky marně čekám...

Beatles? Soulwax!

Beatles 21. století - první, co mě napadlo při pohledu na jejich řádění! Konkrétně bubeník Steve Slingeneyer by si mohl dát s Ringo Starrem klidně battle! Tak přesné údery, tak tvrdé údery, tolik hybné údery, neustále se měnící rytmika - tohle byla vyloženě ďábelská hra a ty zbývající tři slušně provokovala. Oba bratři své mašinky rozhodně nešetřili a zatímco David po pódiu ještě pobíhal s kytarou, Stephen přes vokodér hulákal do mikrofonu. Navíc ho vtipně při každém slovu oslnila silná lampa, s níž byly klávesy propojeny. Basák Stefaan Van Leuven vyráběl přímo na pódiu hutné linky, které tak snadno ty dole rozpohybovaly, ovšem důležitou složkou tohoto vystoupení byly střípky známých skladeb právě v kabátku Soulwax. Už zařazení Can´t Get You Out Of My Head, za níž byla v originále zodpovědná Kylie Minogue, slibovalo zábavnou show. Prakticky z ní zbyly jen ty disco vokály, "nové" byly různé acidové vrtulky, zdvojené samply a tříštící se aroma. Takto sem propašovali postupně i Dare pro Gorillaz, Standing In The Way Of Control pro Gossip, či Robot Rock pro Daft Punk nebo LCD Soundystem s Daft Punk Is Playing At My House. S tím rozdílem, že přes název populárního francouzského dua Stephen vždy zařval skromně "Soulwax!". :)

Soulwax

Tak trochu zbytečné zpoždění...

Byla to neskutečná jízda a přímo energická bomba - ti čtyři do toho dali vše a publikum pod nimi na oplátku šílelo, ryčelo a vyvádělo, jako kdyby se tito Belgičané měli hned následující den rozejít ve zlém... Přitom nic takového neměli v plánu! Při následném setu obou bratrů, teď už jen jako 2 Many DJ´s to Steve a Stefaan v zákulisí dlouho nevydrželi a přišli řádit ke gramofonům spolu s nimi a podporovat je alespoň tanečními kreacemi a rozlévat drinky. :) Pánové tahali lahůdku za lahůdkou a místo toho, aby si sami sobě dělali na ploše další hodinky reklamu s vlastní muzikou, chlubili se svým bohatým archivem místo do plánované čtvrté hodiny až do pěti do rána. Nutno podotknout, že hodinka skluzu (v níž se znovu z balkónu představil neúnavný Russ H) vznikla při vyklízení pódia právě po vystoupení Soulwax. Proč se vše neuklidilo až ráno po skončení celé akce, to ví zřejmě jenom tahle čtyřka. Každopádně velký dík za to, že jsme se tohoto setu dočkali - byl opravdu neuvěřitelný! Teď už zbývalo jen počkat znovu na žlutý autobus a s hlavou, která byla přímo přeplněná zážitky, přemýšlet o jednom výletu za hranice všedních dnů.

2 Many DJs

Už se to blíží!

Přiznám se bez mučení, že nebýt Booka Shade, nikdo by mě na pražskou zastávku putovní akce Electronic Beats nedostal. Underworld jsem poslouchal, Alter Ego také, ale minulý čas je na místě... Za humny je přeci spousta těch, kteří jsou stejně dobří, ne-li lepší a na své přijetí roztančeným davem teprve čekají. Není to škoda? Na druhou stranu o mé chutě zase až tolik nejde, já už se cestovat za těmi, které mám rád, naučil a hodlám v tom pokračovat. Pokud mám totiž z něčeho strach, tak pouze z toho, abych hudebně nezakrněl, což se po letošním festivalovém létu díky našim promotérům málem stalo. Takže buďte opatrní, vybírejte si, šetřete korunku ke korunce, vzdělávejte se, objevujte sami to nové a nenechávejte se ovlivňovat nesmyslnými PR články... Ta radost ze super muziky, která se vám pak rozlije uvnitř těla, ta za to stojí. A já ji teď po návštěvě Vídně skutečně mám!