Report z Plastique v klubu Radost FX od Myclicka

Už zase fronta na maso či pomeranče? Ne, na šatnu!

Plasty třídím poctivě už pár let, ale Plastique jsem si za ten pouhý rok a čtvrt fungování opravdu zamiloval! S muzikou, která tu na vás z reproduktorů velmi čistě burácí, se až na pár výjimek nikde v metropoli nesetkáte a navíc si tu pražskou premiéru měsíc co měsíc užije host, kterého by vám zaručeně dramaturgové ostatních klubů do toho svého zázemí nikdy nepřivezli. Pak už by to chtělo mít jen trochu volného času nazbyt a vždy jeden pátek v měsíci bych byl v Radosti FX pečený a možná že i vařený. Na zmiňované Sci*Fi*Psi jsem si ovšem čas rád udělal a na DJe Orbitha vlastně také. Kdy já jsem toho kluka z Moravy vlastně slyšel naposledy? První překvapení večera na mě čekalo už u vchodu. Ne, neměl jsem v batohu žádné výbušniny, nože, zbraně, drogy ani láhev vodky, to překvápko přišlo až po absolvování prvních schodů. Fronta na šatnu! A to na dobrých deset minut! Pak že se kluby v Praze potýkají s nezájmem návštěvníků. Pochopil jsem... Bylo za pět minut jedenáct, tedy ještě poslední tři stovky vteřin sem mělo něžné pohlaví vstup zdarma a žádná si tuhle příležitost zřejmě nechtěla nechat ujít. Překvapení druhé se konalo u paní šatnářky. No schválně! V kterém jiném klubu po vás žádají za odloženou bundu, mikinu a batoh pouhých dvacet korun? Tak kolik jich znáte? Že bychom konečně našli místo, kde si svých zákazníků váží a vychází jim maximálně vstříc?

Orbith nebo Efendy? Orbith!

Kdo právě hraje, jsem v tuto chvíli od šatny netušil. Věděl jsem jen, kdo zaručeně nehraje. To DJ Tvyks se bez kytar a rozeřvaných vokálů takřka neobejde. :) Tohle bylo takové... Takové... Učesané! A tím hudebním kadeřníkem byl překvapivě DJ Orbith. Kdypak naposledy asi nějakou párty otvíral? Parket zcela prázdný, oba bary obleženy už teď, věru nebyl to hezký pohled. První tanečníci si po pár drincích dodali kuráž a vtrhli na prkennou podlahu až v půl dvanácté, přičemž ten premiérový vzrušený jekot a ovace vyvolala zcela bez problémů jedna z posledních prací Erica Prydze - Frankfurt. To ovšem až za půl hodiny čistého času. Klasický Prydz, který by si recept na táhlé nájezdy a obrovskou nadprodukci euforie snad měl dát patentovat... Ten tedy umí s lidmi pracovat a za provozu zvyšovat s každou vteřinou jejich napětí! Další vlna ovací se dostavila krátce poté. To, když Aleš (který byl mimochodem v rozvěšených line-upech po klubu uváděn jako Efendy) do svého setu poněkud kostrbatějším mixem zařadil tu úžasnou pulzující hitovku Erotic Discourse od Bobby Peru. Vzhledem k tomu, že je tahle věc sice parádní, ale také extrémně dlouhá, na výsluní se ohřála pouze chvilku a již brzy byla vystřídána. Tedy pouze pracovní nástroj, nic víc, nic míň... Zatímco Orbithova druhá hodinka byla spíše poslechovějšího rázu a on hravě dokázal, že je přizpůsobivý v prostoru i v čase, v té třetí už to řádně odsýpalo. Ne však electro clashově, jak bývá v Radosti díky oběma rezidentům zvykem, nýbrž s údernými tracky, které nepostrádaly pestrou paletou zvuků, ani nápadité variace.

Sci*Fi*Psi tentokrát jako kvarteto.

Rezidentní VJ Martin vytvářel k dokonalému prožitku této noci naprosto úchvatné videoprojekce, aniž by sám sebe vykrádal z minula. Stříhal je do rytmu, do nich vmíchával také jména jednotlivých DJs fontem, který měl šmrnc a na tom levém balkónu stihl při své práci ještě nadšeně skákat do výšky. Pět minut před jednou se v pravé části pódia shromáždili tři Sci*Fi*Psi a jedna Sci*Fi*Fenečka. Orbitha pak za mixážním pultem vystřídal Vectif a přesně v jednu se poprvé zaleskl zlatý hřeb tohoto večera. Zlatý byl i kostým klávesisty Ronda, přes který si v tuto chvíli však ještě oblékl bílý froté župan. Kytarista Borek si zase oblíbil stříbrnou a v pozadí dělal oběma pánům jistě milou společnost, díky své výšce opravdu nepřehlédnutelný basák, Louis de Liberté. Takto ve třech se pustili do prvních minut vystoupení, jimž předcházelo ze záznamu puštěné intro, stejné, kterým pánové začínali také loni. Vizuály k albu Jetlag i s oním vydařeným Sci*Fi*Truckem a nutným logem vlastního labelu Phantom Records tento koncert následně provázely, občas zde problikl nápis Planet Acquired a parket před pódiem se okamžitě zaplnil do posledního místečka, včetně schodů na něj vedoucích. Rondo opět zaměstnal vokodér, který mu deformoval hlas, Borek vystřídal čas od času kytaru za klávesy a už ve třetí skladbě se ke slovu dostala také drobounká vokalistka Blanche Neumann, kterou jsme tu loni postrádali. Mohl to být fajn koncert, protože originalitu téhle partě rozhodně nelze upřít a zrenovované tracky na vypiplaném sound systému, jenž byl posílen i o dva monitory Mackie, zněly tak svěže. Mohl, ale nakonec se tak nestalo...

Patnáct minut a dost? Příliš krátký koncík!

Při třetí skladbě se náhle základy zasekly. Pánové se vokodérovými hlasy omluvili a zároveň vyhlásili technickou pauzu. Hledala se chyba a zdálo se, že byla nalezena! Track, u něhož došlo k zástavě elektronického srdce, začal opět odpočítávat svůj elektronický život, ovšem na stejném místě se opět rozhostilo ticho. :( Jako kdyby další kus v paměti chyběl... Ani třetí pokus pustit skladbu, jejíž beaty jako by pocházely z originálu té slavné Papua New Guinea od The Future Sound Of London, nevyšel. Osobně jsem nechápal, proč nemohou Sci*Fi*Psi začít s jiným trackem v pořadí, ale zřejmě k tomu své důvody měli. Za gramofony po celou dobou vystoupení trpělivě vyčkával DJ Vectif a po dohodě a omluvách tanečníkům, byl na pořadu noci právě Davidův set, který alespoň v úvodu překypoval různými bootlegy či oficiálně vydanými předělávkami, přičemž došlo i na starší In My Arms od i u nás notně populárního Skota - Myla. Na parketu to opět ožilo a na pódiu mezitím byla snaha dopátrat se, odkud vítr fouká a vzniklou poruchu odstranit. Po půl hodince to Sci*Fi*Psi zkusili znovu a situaci tentokrát za gramofony a CD playery jistil druhý z rezidentů - DJ Tvyks. Zdálo se, že když se technice domluví a mašinky se hezky pohladí, úspěch se dostaví. Koncert pokračoval! Ovšem ne nadlouho...

Jedna smutná podívaná.

Při třetí skladbě se sálem opět rozhostilo ticho. Z lidí na parketu už byla znát značná netrpělivost a hlášky typu: "Zahoďte ty klumpry a zahrajte nám živě!" tak padaly na Sci*Fi*Psí hlavy s maskami. Pravda, když může akustický koncert odehrát Chumbawamba, proč ne Sci*Fi*Psi, že? Nicméně zkusili to ještě jednou, při dalším záseku se opět omluvili, teď už se také definitivně rozloučili a se schlíplýma psíma ušima a staženými ohony vyklidili pole. Dvě hodiny kdesi v dálce odbyly a koncert, v němž jsme se naštěstí dočkali i té nejznámější First Fuck, byl u konce! :( Kormidla se tentokrát chopil již zmiňovaný Tvyks, kterého tahle nepovedená live show namíchla zřejmě natolik, že odehrál alespoň pro mě historicky nejrychlejší set. Tempo bylo opravdu závratné, zvuk vyšponován na maximum a jak se dalo předpokládat, zelenou tu měl hlavně electro clash, kdy ty na parketu vyčesaný blonďák skutečně nešetřil! Radost mi udělali šikulové z Ameriky Guns´n´Bombs s Nothing Is Getting Us Anywhere, kterou ještě stále na vinylu marně sháním a proběhla také upoutávka na Plastique lednový, to když Ondřej naservíroval na stříbrném podnose City od stále populárnějších Švédů Lo-Fi-Fnk. Zdá se, že program na leden mám už teď. :) Vectif po čase Tvykse vystřídal a s pokročilou hodinou opadly zábrany tanečníků a stále více jich toužilo okusit, jaké že to je na pódiu. A co uděláte, když kolem sebe vidíte tu Sci*Fi*Psí techniku?

Střídání! A teď Sci*Fi*Kočky! Na playback...

Ty dámy dostaly neuvěřitelný nápad a před zraky všech tanečníků začaly práci muzikantů do rytmu imitovat. Zpívaly tedy jako do mikrofonu, hrály jako na klávesy a nasazovaly si fiktivní sluchátka, zkrátka řádily jako o život! Fajn, jak je libo, ale s technikou za desítky tisíc? Nechápu tu benevolenci ze strany klubu. Dovnitř ani ven by neproklouzla myš, všechno je perfektně zorganizováno, ovšem v tomto ohledu to maličko zaskřípalo... Teď už jen doufám, že bude na čem skládat další desku v pořadí a ona drahá technika tuhle neplánovanou exhibici přežila. Také jsem měl pocit, že k ránu kvalita zvuku jako mávnutím kouzelného proutku značně utrpěla. Po basech ani památky a celek zněl až příliš nastředovaně. :( Přesto byl parket plný až do časných ranních hodin a žilo to jak na něm, tak na obou barech. Půl pátá však pro mě bývá tou cílovou metou a tak jsem se od bujarého veselí zbaběle odpojil a vyrazil do nečekaně promrzlých ulic... Že by zima s takovým zpožděním konečně zaklepala na dveře? A nebo mě opět tak rozpálila ta úžasná muzika?

Plastique Forever!

Dvanáct rozhněvaných mužů? Nikoli, dvanáct povedených Plastique večírků obsahoval tento rok! Já osobně jsem stihl letos čtyři a atmosféru těch ostatních jsem měl možnost zkontrolovat alespoň díky fotkám. Málokdo tušil, že si nová noc v Praze vybuduje za chvilku tak početnou návštěvnickou obec, ale tenhle risk se povedl. Oběma rezidentům bych tedy do roku 2007 rád popřál stejně šťastnou ruku při výběru zajímavých hostů, co nejvíce černých i stříbrných kotoučů pod stromečkem a hlavně chuť s těmito rozjetými mejdany pokračovat... Bylo to moc fajn a já doufám, že ještě bude. Značně jste mi usnadnili vyplňování ankety Dance Awards, takže díky pánové!