Report z Electronic Beats Festivalu od Myclicka

To přání jsem v sobě nosil už dlouho. Jaká je vlastně situace kousek od nás? Jak vypadají koncerty nebo taneční akce pár kilometrů za hranicemi? Nevodí nás tak trošku naši promotéři za nos? Chtělo to srovnání a když dorazila minulý týden pozvánka na cestu za kulturou do Vídně, neváhal jsem ani vteřinu! Vidět živá vystoupení Zoot Woman, Gus Gus a Stereo MC´s bylo až příliš silným argumentem pro vyhledání pasu, výměnu peněz a bezesnou noc za hodiny spánku… Bylo nás pět. :) Krátce po druhé hodině odpolední nastoupila na Náměstí míru naše výprava pod vedením Zdeňka Maršála ze společnosti T-Mobile do malého autobusu a až na výjimky nevyspalí, přesto však s dobrou náladou, zamířili jsme k našim sousedům. Na hraničním přechodu Halámky jsme kolem šesté poučeni, ať si místo svých občanských průkazů příště raději vezmeme pasy (?) a frčíme dále do samotného centra dění. Nevím, jak působí Vídeň na vás, ale my jsme z ní zůstali přímo paf! Každý ji srovnává s Prahou, ale je tu několik podstatných rozdílů – abnormální pořádek, disciplína, spousta obrovských zelených ploch, ohromné stavby a snad proto, že byla sobota, vůbec ne tak hustý dopravní provoz, jako je tomu neustále v naší matičce stověžaté…

Zoot Woman začínají svůj kontakt s publikem až v devět hodin, proč tedy nevyužít čas pro nasycení žaludků a k pokušení ochutnat pravý vídeňský řízek? :) Němčina ani angličtina není překvapivě potřeba, v příjemné restauraci Tom Collins hned za barem Tosca! nás vítá slovenská (samozřejmě krásná) servírka a tak je rázem veselo. Bohužel končí slečna až v pět ráno a tak se po královské večeři s místními specialitami sami vydáváme za Zoot Woman, přičemž zde necháváme i živé hudebníky, kteří se svých nástrojů chopí až kolem desáté. Zřejmě špatná konstelace hvězd zapříčinila, že místo toho, aby nás pan řidič dovezl během chvilky na Museumplatz, ukázal nám Vídeň ze všech možných úhlů a úzkých uliček. Někdy se prostě nedaří a tak na naše vysněné místo dorážíme až v půl jedenácté! Sympatická Michelle nás u akreditací vybavuje nutnými proprietami a už u vchodu tušíme, že se z nás alespoň na chvilku stávají VyVolení. Electronic Beats Festival je totiž, jak si můžeme hned na dveřích přečíst, "Sold Out!" Vzhledem k pozdnímu příchodu nemohu soudit, jak to na místě vypadalo, když se brány v 19:00 otevřely, ale fascinuje mě dokonalá organizace s ovysílačkovanými a ouniformovanými pořadateli (místo namakaných bodyguardů jak je tomu u nás, tu převažují ženy s příjemným vystupováním). Šatny, WC a vůbec vše je dokonale značeno šipkami a vzhledem k tomu, že Gus Gus už asi čtvrt hodinky hrají, pospícháme tedy přímo do haly E. Rakouská disciplína je tu znát na každém kroku – všichni pracují jako včeličky, ale nešetří přitom úsměvy, tady se nám bude líbit!

Hala sama o sobě je výdobytkem nejmodernější techniky. Několik pater, hermetické dveře a spousta různých zákoutí, přičemž je vše dokonale odhlučněno a to tak, že máte skoro obavy, zda jste tu správně. Zkrátka: „Nechceš zrovna poslouchat hudební produkci? O.K., stoupni si třeba sem, neuslyšíš ji!“ Fascinuje mě to o to více, když se seznámím s aparátem, na který právě Islanďané hrají. Co se týče jejich hudební produkce, nezaznamenávám oproti jejich předloňskému vystoupení před Moloko v Lucerně patrnějších změn. Troufnul bych si říci, že skladby znějí i ve stejném pořadí. Nepřišli jsme samozřejmě o hitovky Call Of The Wild nebo tu nejúžasnější David z alba Attention a i když byl prostor pro novináře fajn, v případě Gus Gus jsme nutně museli do kotle. Ale copak? Vždyť vokalistka má na sobě snad stejný ohoz jako tenkrát u nás, pouze v případě znovu vynikajícího Daníela Ágústa jsem si nebyl jist jeho šedým oblekem a kloboukem. Toho jsem v Lucerně totiž poznal už jako polonahého. Že by se ve Vídni striptýz nekonal? Ne, došlo na něj i Daníelovy pověstné kulturistické pózy, avšak až v samotném závěru vystoupení. Nutno podotknout, že si ho místní publikum snad ani nezasloužilo. :( Představte si úplně narvanou halu, (tedy v tu chvíli cca 3.000 lidí) Gus Gus klasicky dávají do své show maximum a všichni jen stojí a sotva viditelně se hýbají s výjimkou třech předních řad (a nás). :) Když to srovnám s ohlasem, který jsme jim vytvořili v Lucerně, bylo mi jich skoro až líto. Nu jiný kraj, jiný mrav… Kvalitní zvukový aparát dal naplno vyznít všem těm nádherným rejstříkům, kterými tenhle úžasný projekt disponuje a jeho síla byla uprostřed haly tak obrovská, že jsem pro ty špunty do uší sáhnout musel, obzvlášť, když jsem se na tu cestu do Vídně tak nějak zapomněl připojistit. :) Následuje triumfální outro s těmi acidovými zvuky z Purple (ano také to jsme v Praze slyšeli) a na malou chvilku se noříme do tmy. Zajímá vás, jak tady mají zvládnuto čekání na další kapelu? Kdepak nějaké prostoje… Na druhém konci sálu přímo u zvukaře sahá DJ po prvním vinylu a následuje třičtvrtěhodinový set včetně živého MCho, dokud se pódium nepřipraví pro vystoupení Stereo MC´s. Hala se pomalu vyprazdňuje do okolních chodeb, pít se přeci jen také musí… A za kolik peněz se tu může člověk občerstvit? Malá vodka dvě a půl EUR, Red Bull o jedno navíc, takzvaná křídla bonusově za pět. Bundu si přitom dáte do šatny za osmdesát centů.

o pravdě řečeno, vystoupení Stereo MCs jsem se poněkud obával… Zatímco mě koncert v únoru roku 2003 pod taktovkou agentury Wax opravdu nadchl, jejich muzicírování na Love Planet už na mě působilo poněkud neslaným a nemastným dojmem. Takže co tahle parta vlastně předvede ve Vídni? Sestava těch patnáct minut před půlnocí startuje v tomto složení: živé bicí, slušné zázemí elektronických mašinek, s mikrofony dvě vokalistky a samozřejmě bez Roba B. by to také nešlo. A Rob Birch zase řádí – oblečen ve své neodmyslitelné vojenské uniformě se sladěnou kšiltovkou huláká do mikrofonu buď v tom tradičním podřepu a nebo běhá po pódiu, přičemž si dělá tak nějak chodníček i z jednotlivých odposlechů. :) Ke všemu zvládá také zahrát i pár akordů z přistavených kláves. Vokalistky si jedou ve svých tanečkách opět naprosto synchronně a publikum začíná reagovat podstatně živěji, než v případě Gus Gus. Jak se dalo předpokládat, poslední zábrany opadávají při Connected, také světelný park rozžehl konečně i ty poslední reflektory a Rakušáci ukazují, že si svůj koncert přeci jen umí užít na 100%. Podobných ovací se dočkává i houpavá Deep, Down & Dirty a mě v tu chvíli nádherně hřeje u srdíčka. Tenhle večírek se tedy povedl na výbornou! I přesto, že jsem odjížděl z Prahy s pocitem, že silný partner rovná se automaticky koncert plný reklamního masírování a vtloukání velkého téčka do hlavy všemožným způsobem, nestalo se tak. Vše bylo připraveno a naaranžováno s opravdovou grácií. Na stolečkách neležely v růžových barvách sponzora kondomy ale energy bonbóny, nad hlavami všem zase postupně blikala řada kostek s logem. K tomu si připočítejte po stranách několik sloupů a nic víc, nic míň. Žádné vnucující se hostesky, jak je tomu zvykem často u nás. Ihned po skončení vystoupení Stereo MCs se začalo uklízet a pilným mravenečkům šla práce hezky od ruky. Rampy, světla, aparát – to vše bylo postupně baleno a lidé pomalu opouštěli halu bez toho, aby je snad někdo nutil.

V půl druhé ráno jsme zamířili ku Praze s hlavou plnou zážitků a různých myšlenek. Ty moje přesněji říkaly, že tahle akce byla řízena opravdovými profíky a vytknout se nedalo vůbec nic… Je tedy vůbec reálná šance uvítat párty s logem Electronic Beats také tady u nás v České republice? Pokud by se snad pořádající společnosti nedostávalo finančních prostředků, vůbec bych se nezlobil, kdybychom každou sobotu přišli o jednu televizní hitparádu. :)

Foto: Linda Dziacek, Dancer