Skyline - Riders In The Store

Loňský rok byl pro spoustu českých tanečních kapel určitým vítězstvím. Vítězstvím nad tím, že už se nemusí počítat pouze jako hudební doplňek nějaké kompilace, ale že už konečně mohou v rukách třímat svůj vlastní materiál v podobě dlouhohrající desky. Koncem roku se tak štěstí usmálo vedle mnohem popovějších Southpaw i na hodně nadějné Skyline. Jejich cesta k prvnímu albu byla dlouhá, předlouhá. Možná za to může neuvěřitelná stylová rozkolísanost uvnitř, ale i slušná fluktulace jednotlivých členů. Za pětiletou éru fungování kapely se jich pod křídly Skyline postupně vystřídalo dvacet! Těmi stálými, kteří byli u zrodu, aby si později užívali jak radosti tak strasti, které jejich hudební útrapy provázely, jsou bubeník Radek B. a producent a autor většiny skladeb - Hoffy_M.

Do Skyline se Radek nedostal nepřipraven. Už na gymplu měl kapelu No Shit Sherlock se třemi kamarády, ale tehdy se ještě nevěnovali taneční hudbě. O svém mládí hovoří takto: "Už ve třech letech jsem bubnoval s vařečkama do polštářů a napodoboval bubeníky kapel Beatles, Olympic nebo Elán. Bicí mě vždycky bavily a zůstal jsem jim věrný dodnes. Když přemýšlím o našich nejlepších bubenících, kteří i mě jistě ovlivnili, nemůžu nezmínit Milana Caise z Tata Bojs, Pavla Pelána z Liquid Harmony a také Emila Valacha, jenž bubnuje pro -123 minut.

To druhý základající člen Hoffy_M na tom byl úplně jinak. Dal by se označit za talentovaného samouka. Dlouho byla veškerá paměť jeho počítače okupována různými "střílečkami" a jinými podivnými hrami. Nechodil do žádné "lidušky", prostě jednoho dne hry odložil a začal pomalu pronikat do tajů hudebních programů. Až kolem osmnácti let začal taneční hudbu poslouchat, takže asi překvapení pro každého, kdo by za deskou očekával vlivy odjinud a tvrdou průpravu v podobě nekonečných hodin cvičení. O tom, že jako každá začínající kapela to ani Skyline neměli nikterak ulehčované, hovoří opět Radek B.: "Jako všichni jsme se potýkali hlavně s nedostatkem peněz. Nadešla chvíle, že jsme potřebovali nový mixážní pult a nebylo odkud brát. Byl předvánoční čas, ideální doba k nějakému výdělku, takže i my jsme dostali příležitost - prodávali jsme rachejtle. :)" V roce 1997 do kapely přibírají kytaristu Kubu Zachovala, tehdy ještě saxofonistku IM Cyber a hlavně zpěvačku Šárku Zedníkovou. Ve zkušebně, která patřila Šárčině otci, pak společně pilovali svůj materiál a pracovali na tom, aby zněl pokud možno co nejvíce profesionálněji.

16. leden 1998 je pro Skyline dost důležitým datem. Tehdy se totiž objevili jako předkapela v dejvickém klubu Delta, kde sekundovali Tata Bojs. Náplň byla hlavně breakbeatová, takže před poněkud kytarovějšími Tata Bojs, za kterými tam většina lidí přišla, nemohli očekávat žádné nekonečné ovace. Byl to však jejich první kontakt s publikem a to se hodnotí! Po koncertě berou do party anglického rapera Adriana a také dochází k výměně zpěvačky. Šárku v její funkci nahrazuje Tereza Nekudová (jasně, to ona zpívá dnes u Significant Other slaďoučký Oceán!). Na oslavě Adrianových narozenin v Punto Azul se seznamují s Davidem Urbanem z D Smack U, kterému se jejich vystoupení líbilo, takže v květnu roku 1998 dostávají ve čtyři hodiny odpoledne za úkol rozhoupat v dešti první přicházející fanoušky festivalu Jelení příkop. Vskutku nelehká úloha... Oficielně jim také vychází první skladba Waterfall, prostřednictvím prvního dílu kompilace Future Sound Of Prague. Tady by asi každý očekával už celkem vzletnou kariéru. Život však není peříčko, takže dochází k tomu, co málokdo tušil. Skyline se po vnitřních problémech a častých neschodách postupně rozpadají. Problém byl však v tom, že měli nasmlouvaný koncert s kapelou Underwear v Rock Café a tak trochu by se cítili trapně, když by měli jen suše oznámit ukončení kdysi nadějného projektu.

Pojmenovali se Skyline Syndicate a jádro doplnili tentokrát MC Strictly Orange, jenž měl zkušenosti v rapové partě United Heads, hráč na perkuse - Potápník, který dnes účinkuje v poněkud klidnějších Dub-O-Net a také MC Adaba, jenž dnes tvoří s Klárou Nemravovou a DJkou Katchou dívčí seskupení Da Babas. Strictly Orange, který patří dnes mezi zásadní pražské klubové figurky, ke svému vstupu do Skyline říká: "Ačkoli za sebou nemám žádnou profesionální výuku zpěvu, rapování v United Heads mě hodně vzalo, stejně jako tři roky hostování v DJských setech třeba Liquida A nebo Babe LN, jimž jsem za tu dobu odříkal stovky hodin. Se Skyline jsem cítil nové možnosti a na spolupráci s nima se hodně těšil. Také mě lákalo, že už nebudu stále jen v roli hosta, ale stanu se právoplatným členem, který bude mít příležitost mluvit do výsledné podoby skladby. K hudbě jsem měl taky vztah už odmalička. Pamatuju si, jak mi můj táta v devíti letech podal kytaru, kterou pro mě ze dřeva vyřezal a já na ní imitoval slavný rockery". Připomeňme jen, že hudbu by měl mít Strictly Orange v krvi - jeho praprapradědeček nebyl nikdo menší, než Bedřich Smetana!

Skyline Syndicate také zásadním způsobem změnili reportoár. Radek B. ho dneska s odstupem označuje za "změť šílených jungleových smyček". Počátkem roku 1999, kdy opět odchází ze Skyline Syndicate další členové včetně IM Cyber, která se po odložení saxofonu chce věnovat už jen a jen gramofonům, přibírají kluci novou zpěvačku - Adélu Gálovou. Ta však krátce nato odjíždí studovat do Budapešti. Zkrátka smůla se jim tak trochu lepí na paty. Na jaře 2000, kdy nahrávají nové skladby a vůbec nekoncertují, přichází do kapely výrazná posila v podobě hráče na saxofon a flétnu - Rich FD. O něco později se také vrací Tereza Nekudová, kterou bychom na desce mohli najít pod nickem Sister Zulu. Koncertů bylo stále víc a vzhledem k patáliím se zvukem v klubech, vsadili Skyline na svého zvukaře, jímž se stal Etienne, známá to postavička z hiphopové sestavy Coltcha. Všichni členové se také shodují v tom, že Etienne je pro ně nepostradatelný i v roli jakéhosi skupinového psychiatra, proto možná teď projekt drží nějakou dobu pevně pohromadě. Natáčení desky předcházel mimojiné velkolepý koncert společně se Southpaw na Free Mondays v Roxy. V březnu nahráli podstatnou část živých nástrojů a finální úpravy se dodělávaly koncem srpna v opuštěném motorestu v Krkonoších, z něhož si kapela vytvořila jakési polní studio. Díky hraní na rybářské lodi Stubnitz v holandském Rotterdamu se poprvé podívali i do zahraničí a vzhledem k tomu, že tento divoký zájezd všichni přežili, dá se tato akce označit za úspěšnou. Zabodovali také na festivalu v Trutnově a celou naši republiku projeli křížem krážem. Na mapě mají zakroužkována města jako Aš, Plzeň, Ústí nad Labem, Karlovy Vary, Svitavy, Kladno, Kopřivnici, Břeclav a další.

Zdá se, že je ten nejvyšší čas, abychom se podívali na obsah desky Riders In The Store, za jejímž názvem se skrývá samozřejmě legrácka vypůjčená od kultovních Doors, ale jak vysvětluje Radek B., má jít i o upozornění na první album Skyline pro pulty obchodů. :) Deska je stylově hodně různorodá, protože různorodá je i hudba, kterou jednotliví členové poslouchají a jíž jsou i nepřímo ovlivňováni. Strictly Orange právě objevuje spoustu nápadů v "klasice" (Bohuslav Martinů), ale na druhou stranu nepohrdne rapovými králi Beastie Boys nebo Cypress Hill. Radek B. se chlubí novým albem Chemical Brothers, miluje Blur a norské Royksopp. Štěpán hrající na violoncello si ještě dnes libuje na tranceové vlně, Rich FD se mimojiné nestydí ani za pop v podání George Michaela nebo Tracy Chapman. Z českých kapel se všichni shodnou na J.A.R., Hradišťanu, Vltavě, Ohm Square, Tata Bojs, nebo EOST.

Breaking Da Dust (mp3) je skladbou číslo jedna z kolekce jedenácti exemplářů. Načíná ji výrazná basová linka, přidává se typický drum'n'bassový rytmus a nad vším se začíná nést zpěv Strictly Orange. Padne tu i pár skandovaných výkřiků, hlas Strictlyho je elektronicky upraven, mihnou se tu i nějaká echa, výborné jsou saxofonové doprovody, tak trochu připomínající kapelu Laura a její tygři. Výslovnosti Strictlyho je výborně rozumět, aniž by měl někdo příležitost obvinit ho za špatné frázování, či příliš českou angličtinu. Skladba je doprovodnými efekty příjemně nadlehčována a dýchá optimismem. Vtipný je i okamžik naznačující úplný konec tracku, když tu se náhle opět vše po vteřinovém tichu zlomí a znovu exploduje ke krasojízdě polámaných beatů.

Downtown Madness jde na kontakt s posluchačem úplně jinak. Prvním dotykem je tranceová plocha, ve které ve stavu beztíže poletuje Strictlyho hlas. Je hodně zkreslen do téměř skleněné podoby, ale nic netrvá věčně. Plocha končí, rozdmýchávají se tu temné syntezátorové zvuky, dochází ke zlomu a pak už je to opět polámaný beat, který udává tempo. Toho se drží jako klíště rapující Strictly Orange, jenž se snaží seč může, aby utíkajícím úderům stačil. Někoho možná místy jeho projev rozesměje. :) Skyline druhé hlasy řádně rozptylují po celé šíři nahrávacího pásma, výrazná je bublavá basa i vzdušné aroma tohoto tracku se spoustou originálních efektů. O tom, že Strictly není pouze raperem, ale i výborným zpěvákem s notnou dávkou citu, se můžete přesvědčit i ve vyklidněné pasáži bez beatů. Dostane vás na svou stranu!

Se Silent Stream (mp3) se před nedávnem Skyline představili v jakémsi improvizovaném koncertu prostřednictvím pořadu České televize - Letadlo. O kvalitách Terezy Nekudové alias Sister Zulu, se můžete seznámit právě zde. Podobně jako v nádherném dílku Oceán od Significant Other, působí velmi jistým dojmem a skladba jako by jí díky celkové vytíženosti byla psána na míru. Strictly tu má funkci pouze jakéhosi hlasu v pozadí, jenž vyšeptává pár slovíček. Ani tentokrát však není jeho vokál autentický, ale prošel si nutnými echy. Naprosto originálním se zdá závěrečný multiefekt, který z vyzpívávaného slovíčka God vyrobil zvuk, ne nepodobný projetí řádně rozdováděné motorky. Vhodný doplněk k jinak melancholickému kousku s nezapomenutelnými táhlými arabskými motivy. Místo tu najde i cello.

Rockin' Us je opravdu přehlídkou všech možných vlivů. Trochu tu cítím New Order, kytarovou smyčkou připomínají Apollo 440, dechová sekce by klidně mohla patřit do klidnější polohy opět sestavy Laura a její tygři. Strictly Orange tu má poněkud mečivý a nevýrazný hlas. Všechno však napraví při svém typickém skandovaném refrénu. Tam ukáže, že na sílu s dechem si rozhodně nemůže stěžovat. Rockin' Us není úplnou hitovkou, ale do celkového konceptu desky rozhodně zapadá. Volně přecházíme přes podpůrné a acidově syrové efekty do tracku následujícího - Jupiter. Ten je hodně futuristickým kouskem alba. Syntetika odkapává z každého tónu, možná byste dali ruku do ohně, že se skládalo na využívaném prográmku Rebirth. Najdete tu spoustu převratných nápadů, robotí hlas má zajímavou barvu a ačkoli máte bedlivě nastražená ouška, nemůžete tu vytknout vůbec nic. Dechy jsou nezvykle hravé, skoro jakoby se ve studiu improvizovalo. Strictly je tu pouhým vypravěčem. Slova tu totiž hrajou až druhořadou roli.

Těsně po vyjití desky se většina recenzentů shodla na tom, že The Bubbles až nápadně připomíná kapelu Underworld. Kdo chce, ten si ji tu najde - jisté je, že jde o nejrovnější beaty na albu. Oproti Underworld je však tenhle kousek neobyčejně barevný, proměnlivý, troufnu si říci, že i mnohem lepší. Často se tu opakují vysamplované úryvky, které prochází celým pásmem filtrů a ech, skrze různé zvukové berličky. Gradovací přechody v podobě vynořujících se beatů možná už dnes někoho rozesmějí, ale jako oživení do zpřelámaných úderů si jejich zařazení do tohoto tracku vážím!

Jako intro pro skladbu následující - Love The Way, posloužil dialog mezi kluky a prodavačem, z vyhlášeného Gyrosu na Národní třídě. Šunková a špenátová pizza je už dávno snědená, ale za natočení arabského akcentu tahle výprava určitě stála. Stylově sklouzáváme zřejmě k nejtemnějšímu tracku alba. Může za to jak tempo, tak naprosto neprůchodná basová linka. Pusa se Strictlymu jen málokdy zastaví, ale přesto nemůže být příznivce spíše instrumentálek, ničím pohoršen. Všechno je decentně vyvážené. Tam, kde byste očekávali konec, tak právě tam Hoffy a jeho parta neúnavně opakují, co nového se v muzice naučili a pouze již vymyšlené motivy porůznu natahují. Drum'n'bass s tranceovými plochami a arabskými melodiemi může tvořit mustr pro potencionální následovníky, kteří při skládání plavou ve stylové nejistotě.

Naprosto revolučním kouskem alba je, étery pražského R1 notně využívaná, Aika (mp3). Neznám druhou skladbu s takhle čistým zvukem a s takhle optimistickým nábojem, opravdu není s čím srovnávat! Všechno je nadlehčeno nad hranici zvážení a opět platí heslo: "V jednoduchosti je síla". Překvapením je i hlasový projev Strictly Orange. Na první poslech by se mohlo zdát, že Skyline o doprovod požádali Bernarda Sumnera z manchesterských New Order! Skladbu ovlivněnou tranceovými doplňky si zamilujete hned a věřte, že vklidu vás rozhodně nenechá. Recept na ovládání vašich končetin je tentokrát v rukou Skyline, kteří by tu zasloužili Nobelovu cenu za originální přístup k muzice.

Fluffy je druhou skladbou na albu, která je postavena na rovných beatech. Možná si při poslechu, díky jejímu zvuku, vzpomenete na projekty Fluke či Spooky. Na střídačku se tu za mikrofonem doplňují, jak Strictly Orange, tak Sister Zulu a vytváří tak společně jakýsi pseudo duet. Hlas Sister Zulu byl prohnán i podobným mutujícím vokodérem, na kterém svou nynější tvorbu představila mistryně kosmetických operací - Cher. Jinak je vše zahaleno opět do tranceových ploch a vy zatoužíte létat v uměle vytvořeném prostředí. Těžko by se našel posluchač, jehož by tenhle kousek nějak urazil. Je přístupný absolutně všem a poukazuje na fakt, že povinnou škatulku pro tuhle desku byste jen ztěží nalezli. Od každého něco, inspirace rozmělnit a znovu sloučit, po svém vyrobit pokračování a jen takto se můžete Skyline vyrovnat.

Pokud nevíte, jak vypadá drum'n'bassový ploužák, vzorec najdete prostřednictvím Syco (mp3). Pouze pohoda čiší z nádherně uvolněné skladby, kterou si Strictly tentokrát střihnul s Adélou. Možná jako já budete litovat, že si neudělala čas i na ostatní songy. Zdá se, že na hlasově bezchybné zpěvačky mají Skyline kliku. Jen kdyby jim pak zůstávaly věrné. :( Adéla se tu hlasově pohybuje jako doma a její projev působí suveréním a zároveň upřímným dojmem. Po hudební stránce nic násilného, pouze pohlazení příjemnými aranžemi a silnými melodickými party!

So Wait se statusem nejdelší a zároveň poslední skladby alba je postavena na rozevlátých d'n'b beatech. Názorný příklad, jak během pár minut dokáží Skyline zcela změnit náladu již zajetého tracku. Začátek zní hodně melancholicky s citlivě si notujícím Strictlym, pak najednou dojde ke zlomu a hučící basová linka a skandující Strictly dokáží i postrašit. Místy se tu mihnou i tradiční oldskoolové bicí automaty, Hoffy_M se vyřádil i s různými hlasovými echy. Efektní je hlavně Strictlyho zvolání do dálky - Burnin'! Nic nepřipomíná svazující prostředí a přitom celek drží pohromadě, jako by šlo o nějakou další improvizaci šikovných muzikantů.

Závěr: Pokud byla pro mě zahraniční deska roku Groove Armada - Goodbye Country (Hello Nightclub), tak post nejlepšího alba roku 2001 v kategorii Domácí interpret, vyhrávají právě Skyline! Deska je chráněna ochranným systémem z Tel Avivu - Kaktus, takže budete muset chtě nechtě šáhnout do peněženky. Myslím si však, že 1. března po nové klubové noci Future Soundz v Roxy, kde Skyline odehrají svůj další velkolepě koncipovaný koncert, váhat určitě nebudete a poběžíte do svého oblíbeného obchodu s muzikou! Už jenom proto, že do 21:00 bude do Roxy vstup zdarma, takže si na desku ideálně ušetříte... Skyline už mají konečně i své webové stránky a to na adrese www.intellygent.com/skyline.


Text: Myclick

Foto: Sirksa, Gonza, archiv