Report z Inside Mánes od Myclicka

Byl to opravdu výživný týden. Příliš rutinní práce, příliš mnoho povinností, včera prý bylo pozdě a vteřinová ručička si to přitom svištěla rychlostí snad 150 km/h. Zbývalo jediné - pevně zatnout zoubky a těšit se na stále rychleji se blížící sobotní večer. Proč? Na sobotu 14. května byly totiž ve velmi poetickém místě přímo na Vltavě naplánovány jedny křtiny. Galerie Mánes ve svých spodních útrobách hostila v ten den hned dvě (respektive tři) hudební tělesa a hromadu spřátelených DJs. Důvod? Hip-hopová parta Inside Kru vydala své první CDčko s názvem Insident a to jak jistě uznáte, si samo o sobě žádalo mohutné a hlavně bujaré veselí. Troufnu si říci, že tahle grupa překypuje takovou dávkou energie a zapálenosti do muziky, že by celá akce mohla probíhat pouze v jejich režii. Oni svůj křest ovšem pojali opravdu velkolepě, pozvali si hosta a to hosta ne jen tak ledajakého… I když to mají Stephunk T. k hip-hopu hodně klikatou oklikou poměrně daleko, své výhody to mělo - spektrum dorazivších návštěvníků bylo barevnější než duha a věkové rozpětí širší než dálnice. Omladina tu však samozřejmě hrála prim. :)

Zatímco klub Roxy bych dnes našel s bílou hůlkou a černými brýlemi, při cestě dovnitř Mánesa bych si snad rád zopakoval Šipkovanou. Všechno je jednou poprvé a tak premiéra v hledání sálu nakonec dopadla tak na 2+. Poté, co jsem minul výběr vstupného, jsem měl okamžitě pocit, že tady se zastavil čas. Zelené ubrusy na stolech, televize klasicky umístěná v rohu, statní tatíci s orosenými pivečky - jsem tu opravdu správně, nebo jsem si spletl dveře? Až zpětné vazby kdesi v dáli z prozatím utajených reproduktorů mě patřičně nasměrovaly do centra dění. Zatímco všichni byli kolem té půl desáté přikováni k obrazovce a očima pomáhali černému puku najít tu správnou branku, vedle v sále se naopak hledal ten správný zvuk. Čas se ovšem nezastavil pouze v této hospodě, čas se zastavil i v rychlosti obsluhy i v účtovaných cenách. Posuďte sami - kdy jste v některém z našich klubů platili naposledy za tři deci koly 18 a za vinný střik ve stejném množství 42 zlaťáků? Na jednu věc jsem ovšem zapomenout mohl takřka okamžitě - na svůj oblíbený energy drink…

Zvuková zkouška mezitím probíhala až nepřiměřeně dlouho a to byl údajně Štěpán Tůma se svým ansámblem na místě už ve tři odpoledne. Holt perfekcionisti to mají vždycky těžké a jak se mi později Štěpán svěřil, tenhle prostor prostě nazvučit opravdu nejde… Nízký strop, kde by DJ Aiffel na pódiu už brnkal hlavou o nosníky, funguje pro všechny zvukaře asi jako červený hadr před do té chvíle naprosto klidným a vyrovnaně postávajícím býkem. Zhruba v jedenáct hodin, kdy se vedle slavil úspěch našich hokejistů, začal konečně DJ otáčet první deskou a zvolna tak navozovat atmosféru. Půlhodinový set byl poskládán z línějších beatů i z těch řádně pocuchaných a úměrně zvyšoval netrpělivost a touhu po živé produkci. V půl dvanácté se konečně všem nedočkavcům ulevilo! Sedm lidí na maličkém pódiu třímalo své nástroje a zvolna čekalo na první nahrané základy. Čtyřčlenná dechová sekce (ano, novinkou je pozoun), basovka, DJská souprava pro scratche, živé bicí, nic víc, nic míň. Na vše tu dohlížel od mixáku Swagr, který měl ten večer hladinu optimálního zvuku na starosti a tahle jízda začala pomalu odpočítávat první vteřiny. Sám pan kapelník byl v takové ráži a tolik natěšen, že se mu při prvním úderu podařilo zlomit paličku a tak musel do kufříku, který podpíral společný odposlech, pro náhradu. Pár atmosférických ploch, trocha zaržání dechů, basová linka a první nedočkavci pomaličku plnili malý sál, aby si zabrali ty nejvýhodnější pozice k tanečnímu reji. Radimo s přehledem rozhicoval svými hláškami i ty největší spáče, gratulovalo se našim hokejistům, posílaly se pozdravy daleko do Liberce, proběhla představovačka muzikantů a pokud se ten večer skloňovalo něčí jméno častěji, pak to bylo to DJe Bicy. Jednak tenhle chlapík umí prvotřídně scratchovat, zároveň byl jeden z hlavních organizátorů tohoto podařeného mejdanu a také na něho padla nevděčná úloha v pobíhání mezi guestlistem i zhasínáním světel v sále. Prostě v tu chvíli holka pro všechno, která si aplaudování davu rozhodně zasloužila! Stephunk T. mají ve svých tónech a půltónech ukryt jeden zázračný recept. Když si srovnáte BPM Kosmíru se současnou produkcí, jasně zaznamenáte několikanásobně volnější tempo. Přitom ta energie je stále obrovská! Tahavá basa, nalomené beaty a vše je zastřešeno nádhernými dlouhatánskými plochami, které tuhle kostru drží celistvě pospolu. Ta dynamika tu dělá divy, ta na člověk působí, ta s ním tak snadno manipuluje… Z dechařů tu jednoznačně exceloval Matouš Kobylka, ale jak už to tak bývá, každý muzikant tu měl své místo a bez pomoci spoluhráčů by vyznělo jeho snažení naprázdno. Tleskalo se po každé skladbě, nikomu nevadila nepřítomnost světelného parku, emoce se z pódia draly ven mezi lidi a ti je hravě dokázali využít k oboustranné spokojenosti. V půl jedné se dostalo vystoupení do finále, nadšený Štěpán ještě osobně všechny muzikanty pochválil za bez chybičky odvedený výkon a Radimo upozornil, že večer patří hlavně Inside Kru a právě oni teď žezlo s dobrou náladou převezmou. Skoro jako by bylo na místě jedno přiznání. Jmenuji se Michal a jsem závislý na Stephunk T.! Rád bych ovšem řekl, že s tím mohu kdykoliv skončit a mám to celé pod kontrolou. :)

Bica tedy na pódiu zůstal, aby připravil beaty a projekt Stephunk T. vystřídali čtyři členové Inside Kru, kteří se zase ujali rýmů. Fanoušků měla tahle banda opravdu požehnaně a tak na hlášky typu: "Udělejte bordééééél!" věrní fandové ten zmiňovaný bordel vzápětí opravdu vyrobili. Důležitý kontakt mezi účinkujícími a publikem fungoval tedy opravdu na výbornou. Co se týče textů, kluci v nich tradičně reagovali na věci kolem nás, na to, co nás trápí a co nás bolí a o čem je přinejmenším potřeba alespoň mluvit. Vtipem to však na pódiu jenom jiskřilo, snad jen (jak už i Štěpán Tůma naznačil) díky té špatné akustice nebylo úplně všem slovům rozumět, obzvlášť, když pánové horlivě mluvili přes sebe. Jeden z členů také doplatil na špatně fungující a vazbící mikrofon, bohužel nebyli nikde po ruce Indy & Wich, kteří těch majků mají prý tisíc. :) V ten večer si tu dostaveníčko dali i bývalí členové břevnovského klanu a ti si také střihli s touhle partou svá sóla. Každý z nich byl představen, každý z nich byl odměněn bouřlivým potleskem. V tu chvíli však všichni v sále po očku pozorovali zároveň ministra Jaroslava Bureše, který na koncert také zaskočil a ani na místě v tom vedru své modré sáčko neodložil. Byl to právě on, kdo CD nakonec polil šampaňským a neznalcům dal zároveň odpověď na otázku provázanosti s tímhle uskupením. Dva roky prý doma poslouchal, jak se muzika a rýmy postupně rodily a nabývaly svých současných tvarů. Zajímavá a hlavně nečekaná kulturní vložka (…a ty mi Lukáši dlužíš ještě tu vodku)! Krátce po křtu jsme se dočkali dalšího překvápka - kluci představili členy kapely Lety Mimo a pustili se do společného jamu, kdy vše dostalo úplně jiný rozměr a pod nástrojovou palbou tančil snad dokonce i chromý… Po koncertu se už zřejmě strhla pouze vinylová show spousty DJs včetně sestavy Basetix Unity, dvě předchozí bezesné noci mě ovšem zmohly natolik, že jsem vyrazil kolem druhé hodiny ranní přes houseboat U Bukanýra k domovu. Cestou jsem litoval jen kluků s projekcí, kteří vyfasovali snad to nejhorší místo pod sluncem. Své výtvory museli totiž přenášet z nedostatku prostoru na plátno přímo přes tančící postavy, takže jejich snažení vyznělo opravdu naprázdno.

Je neděle večer, píšu tenhle report a kulisu mi opět dělají Stephunk T. se skladbami Zamo, Acoustic From Ing. a Dethrayboosterrocket a je mi líto, že právě posledního singlu (s výtečnou Modřany) jsme se včera nedočkali… I když ruku na srdce, kdo z vás by zaplatil letenku D-Formovi z Moodphase 5ive, aby si ho přijel střihnout živě? Rád bych stejně jako pan Bureš popřál klukům z Inside Kru, aby se jejich výtvor co nejvíce prodával a oni si vydělali na další mašinky do studia a díky za moc vydařený sobotní večírek s prima náladou na netradičním místě!